pondělí 14. března 2016

Sephiroth přichází!

Střeste se! Přichází článek z hluboké minulosti! Aneb konečně jsem se dokopala k sepsání loňského Halloweenu, který posledních pár let trávím v Ostravě u své nejmilejší skupinky psychopatů. Tedy, on je to spíše článek o tom, kterak jsem poprvé v životě vyráběla kostým… nebo cokoliv jiného. Připravte se na mizerné fotky a lamismus ve vrcholné formě. Manuálně zdatní jedinci mohou utrpět šok.

Kdysi dávno bývaly naše Halloweeny, proradné to americké svátky, civilní a téměř bez pravidel. Pak se ovšem přišlo s tím, že budeme těžce sugoi a že čelenka s kočičíma ušima nestačí. A tak se začalo s tematickými večírky. První rok to bylo ve stylu Sherlocka Holmese, potažmo viktoriánské Anglie, což jsem bez většího úsilí přežila se svým lolita šatníkem. Loni jsme si s ročním předstihem zvolily téma video her, aby kostýmy opravdu stály za to. Nikoho nepřekvapí, že jsme stejně všechny plašily na poslední chvíli.

Přestože jsem od začátku byla rozhodnutá pro Sephirotha z Final Fantasy VII, jasnou představu jsem si začala dělat až koncem srpna. Tehdy jsem ještě plánovala mužskou verzi, odhodlána svému skoro-bohu složit hold tím, že z něj udělám jediného chlapa ever, za kterého se kdy převléknu. Pak ovšem Nari přišla s tím, že bude dělat fem-verzi Clouda a byla jsem ukecána. Seph by měl určitě pochopení.

Původní plán vypadal až na jednu část relativně snadno. Někde seženu laciný černý kabát, což se mi podařilo v březnu na VotočVohoz za krásných 300 Kč (a ještě že tak brzy, jinak bych byla v háji). Pod něj jsem zprvu plánovala černé kalhoty a tílko tělové barvy, protože Seph chodí s odhalenou hrudí. Po zvolení fem-verze jsem se rozhodla pro černou krátkou sukni, černé tílko s korzetovým páskem a kozačky. Meč jsem předem zamítla, jelikož víc jak dvoumetrová Masamune je něco, co opravdu nechcete vézt vlaky, autobusy a tramvajemi přes celou republiku. Jenže potom holky začaly vykládat o svých mečích a já nesnesla, že by ho některá měla větší. Masamune tedy nakonec byla. Z praktických důvodů kratší, vymýšlená naprosto za pochodu během dvou dní. Největší problém již od samého počátku představovaly nárameníky složené ze tří částí a upevněné neznámo jak. A můžu říct, že se vyráběla přesně tak obtížně, jak jsem myslela, a sakra jsem litovala, že nemůžu koupit toto.

Materiál

První fáze plánování spočívala v rozebrání kostýmu do podrobností a vymyšlení předběžných plánů. Ony to tedy plány měly být konečné, ale víte, jak je to s teorií a praxí, že? Načrtla jsem si kostým a u každé části se zamyslela, co a kolik bude potřeba. Pak jsem si začala googlit použitelné postupy a následně materiál s tím, že jsem odmítla použít pěnu a kupovat tavící pistoli. Dost mi to omezilo možnosti a musela jsem zavzpomínat, co jsme to všechno na základní škole prováděli.

Když jsem měla hotový seznam, vyrazilo se do obchodů. První fáze nakupování proběhla na internetu, kde jsem objednala moosgummi, přezky, cvočky, kožené pásky a také paruku. Zatímco naprosto příšerná a vypelichaná paruka z Číny přišla jako první, moosgummi z ČR to málem nestihla včas, přestože jsem obojí objednávala ve stejnou dobu. V Tescu jsem asi půl hodiny studovala všechna možná lepidla a nakonec se rozhodla pro Herkules. Štěstí začátečníka. Ještě jsem netušila, že budu slepovat i dřevo, chtěla jsem něco rozpustného ve vodě a lepidlo jsem zatím kupovala maximálně na papír. Žlutý polobůh však s přehledem zvládl téměř každý můj výmysl. V momentu osvícení jsem vzala i balení dvou vysunovacích nožů, do nichž jsem se zcela zamilovala. A to i přesto, že jsem si ještě ten večer jeden málem zapíchla do nohy. Posloužilo i oddělení oblečení, protože mi podprsenka přišla jako nejsnazší způsob, jak vyrobit svrchní část nárameníků. Už jste si někdy na veřejnosti přikládali podprsenku na rameno a zkoušeli, jak vám sedne jako brnění? Doporučuji!


Poslední štací bylo Obi, známý obchod pro kutili, kde jsem měla ulovit zbytek - věci, o kterých jsem neměla ani páru. Nejdůležitějším cílem byl chromový sprej na brnění, druhořadým laťka a zlatý sprej na meč. S konečnou platnosti jsem totiž výrobu Masamune odsouhlasila, až když jsem sehnala vše potřebné. U sprejů jsem strávila asi 20 minut a snažila se rozhodnout, jestli chci chromový nebo stříbrný. Už si nepamatuji, který to nakonec byl, ale vybrala jsem správně. Kolem lišt jsem pobíhala 15 minut a snažila se je přesvědčit, že se mezi nimi nachází i jedna o výšce max. 150 cm. Nenacházela, takže jsme já a dvoumetrový kus dřeva poutaly pozornost ve třech dopravních prostředcích, jelikož zrovna ten den musela být výluka. Nejtěžším úkolem bylo najít černou izolační pásku. Obchod byl veliký a páska tak malá.

Tím mi na kostým padlo všehovšudy 3100 Kč, tedy přibližně částka, za kterou bych koupila hotový cosplay. Musím se ale naprosto pyšně přiznat, že můj výtvor se mi nakonec vzhledově líbí víc než to, co se nabízelo na Ebay (až na ty epické profesionální nárameníky ze skutečného kovu). V každém případě jsem dala přes tři tisíce za oblečení na malou bytovou párty. Priority.

Nárameníky

Nemám zrovna prostorovou představivost a dost jsem se děsila, že mi jen vymýšlení návrhu jednotlivých částí sežere minimálně týden (což by byl problém – měla jsem čtyři dny). K výsledku bych se asi dobrala, ale byl by to horor. Nakonec jsem ale našla blog jedné dívčiny, která se rozhodla pro to samé, a naprosto drze okopírovala její šablony. Sice to i tak zabralo tři hodiny a několik přerýsování, než jsem našla správný poměr stran a velikost, ale podařilo se!

Podle šablon jsem na moosgummi, pěnovou látku o výšce asi dvou milimetrů, obkreslila každou část čtyřikrát a vyřízla svými novými úžasnými noži. Moosgummi byla docela slabá a netvořila by dostatečně pevný základ, proto jsem používala dvě vrstvy. Při tvarování a zpevňování jsem se rozhodla pro metodu vrstvení papíru namočeného do vody s lepidlem. Nebyla jsem si úplně jistá, že to bude fungovat, ale nakonec jsem dosáhla až překvapivě nepohodlné tvrdosti. Byla to zdlouhavá práce a zabrala mi celou noc, přičemž jsem vše sušila fénem, abych vůbec stíhala. Samovolně by každá vrstva usychala i několik hodin Obzvláště u svrchní části, kde základ tvořila textilie. Vzhledem k oblým tvarům jsem noviny rozstříhala na úzké proužky několika různých délek a postupně lepila. Nejdřív okraje, následně plochy mezi a nakonec spoje mezi okraji a zbytkem pro zpevnění a uhlazení. Polepit jednu věc, pomocí lahve a gumiček vytvarovat, hodit před fén a jít na další část. Takto jsem polepila všech šest částí dvěma vrstvami.

Střední části mají vykrojené čtverce na uchycení tajemně fungujících popruhů. Nožem jsem proto na obou stranách vyřízla příslušný tvar, byť na jednom nárameníku v zadní části je větší než ostatní. Odhad a já jsme si nikdy nerozuměly. Poté jsem doprostřed otvorů narvala přebývající trny z přezek a ukotvila je do prostoru mezi dvěma vrstvami pěny uprostřed.

Na vyvýšené okraje podél všech hran jsem opět použila moosgummi. Nařezala jsem si půlcentimetrové proužky a ty pak zkracovala, případně ohýbala a lepila na suché části nárameníků. Byla to titěrná práce, protože lepidlo zasychalo pomalu a musela jsem postupovat opatrně, aby mi během manipulace vše zůstalo tam, kde mělo. Kvůli lepšímu upevnění a zahlazení hran jsem okraje opět kompletně oblepila novou vrstvou novinového papíru a dosáhla tak jednolitého celku. Z nedůvěry v krycí schopnosti barevného spreje jsem vše uzavřela poslední vrstvou z čistě bílého papíru. A díky prozřetelnosti za to. Inkoust na nezakrytých krajích měl obrovskou spotřebu barvy a dvě plechovky by mi jinak nestačily.

Druhý den přišlo na řadu sprejování. Igelitem jsem na balkoně obalila vše, co šlo, a začala na spodních stranách testovat, jak barvu nejlépe nanášet. Chtělo to několik vrstev, než byl nános dostatečný, ale barva zasychala rychle a asi za hodinu jsem měla hotovo. Spotřeba ovšem byla větší, než jsem čekala. Druhou plechovku jsem kupovala spíše z přehnané opatrnosti a nakonec mi taktak zbylo i na meč.

Když bylo dílo hotovo, začala jsem řešit, jak části upevnit k sobě a následně na sebe. Můj původní plán tvořil suchý zip, jenže připevnit ho na pochromovaný povrch bylo nad Herkulovy síly a v předvečer odjezdu do Ostravy jsem tak prošla menším hysterickým záchvatem, kdy jsem měla chuť své nepoužitelné veledílo vyhodit z okna a nadepsat si slušivou cedulku: "Jsem Sephiroth." Zachránila mě oboustranná lepicí páska, kterou jsem koupila před pěti lety a ona překvapivě stále lepila. Styčné plochy vrchních částí se sice pohybovaly na milimetrech čtverečních, ale páska držela opravdu fest. Na sebe jsem pak celý komplet připevnila pomocí široké černé gumy. Původně jsem ji chtěla upevnit na přední části nárameníku, protáhnout ji podpažím a přes záda táhnout na druhé rameno, aby se mi vpředu nekřížila přes kabát, ale to nedrželo. Řešení křížem přes sebe sice nebylo příliš estetické, neustále jsem si musela předek rovnat a nárameníky mě v jednom bodě hodně tlačily, ale stejně jsem na svoje dílo hrdá. Nejsou dokonalé, ale má očekávání naprosto předčily.

Kabát

Kabát byl celkem vzato snadný. Nakoupila jsem kožené pásky, zkrátila je na požadovanou délku, přidělala k nim přezky, z nichž jsem pomocí šroubováku odstranila trny, a pak je našila na kabát. Prošívat kůži obyčejnou jedlou a bez šídla byl tedy horor, zabralo to asi tři hodiny a zabila jsem šest špendlíků, kterými jsem si materiál předem děravěla, ale povedlo se. Cvočky jsou jen nastrčené do již hotových dírek. Nepřišlo mi, že by bylo možné pásky ke kabátu přidělat přes ně a navíc by nedržely, jak jsem potřebovala. Na každé straně kabátu mělo být celkem sedm pásků a zapínání s tím, že první byl někde kolem pasu. Jelikož nejsem Seph na platformách a nemám přes dva metry, snížila jsem počet na čtyři. Na divné věci na konci rukávů jsem se vybodla. Hodlala jsem je udělat navrstvením moosgummi a zpevněním novinami, ale naprosto nebyl čas.

Meč

A nakonec můj největší úspěch, byť plánovaný na poslední chvíli! Dvoumetrovou laťku jsem zkrátila na 150 cm a byl to výkon heroický. Všechno jsem řezala někdy kolem půlnoci na chodbě na igelitových pytlích (ještě že mi na ten víkend vyšel prázdný byt) s naprosto nepoužitelnými pilami. Jedna byla zcela tupá, druhá měla příliš velké zuby a já navíc neměla jak laťku pevně uchytit, abych ji nezlomila. Zkrácení se nakonec ukázalo jako nejmenší problém. Zbylého půl metru jsem přepůlila a využila jako zpevnění jílce. Pak přišlo na řadu seříznutí druhého konce do zakulacené špičky… Nakonec se mi to podařilo kombinací jedné z pil a jakéhosi malého pilovitého udělátka, u něhož se otec zděsil, kdy jsem mu řekla, že jsem ho použila na dřevo. Vzhledem k tomu, že celé udělátko bylo zrezivělé, ovšem pochybuji, že jsem mu mohla nějak ublížit. Postupovala jsem doslova po milimetrech, nařezávala ze všech stran, následně propojovala pilou, a když to vypadalo bezpečně, tak i ulamovala. A nadávala jak špaček. Do poslední chvíle jsem nevěřila, že se mi to nepovede bez ulomení. Ale povedlo! Tím jsem získala základ.

Poté jsem na neseříznutý konec nalepila obě výztuhy, upevnila kolíčky a nechala zaschnout. Mezitím jsem si šla vyrábět záštitu. Na papír jsem si udělala návrh, vystřihla, překreslila dvakrát na moosgummi a na jednou na karton. Všechny tři vrstvy jsem slepila k sobě a dala stranou. Pak jsem si z moosgummi vystříhala několik obdélníků. Dva ve stejné šířce jako laťka, zbytek o půl centimetru kratší. Širší kusy šli na jílec. Udělala jsem je kratší než výztuhy a vytvořila si tak zarážku na záštitu. Zbytek šel z obou stran na čepel, kde jsem díky vynechanému půl centimetru vytvořila schod a následným oblepením celé čepele čistě bílými pruhy papíru ho uhladila do zúžení napodobujícího ostří. Přes špičku jsem navlékla hotovou záštitu, až kam to šlo, nezakrytou výztuž opět polepila obdélníky moosgummi a záštitu tak pevně uchytila na místě. Jílec jsem následně obalila pruhy bílého plátna, aby byl měkčí a pohodlně se držel. Provizorně jsem je upevnila lepidlem a pak to celé oblepila černou izolační páskou, přičemž jsem vytvořila dekorační kosočtverce. Naprosto dementním způsobem, jak mi v závěru došlo. Předělávat už se mi to ovšem nechtělo. V každém případě se díky tomu všemu jílec dobře drží, přestože je celý meč nevyvážený. Neklouže, hrany jsou hladké, měkké a páska se dá snadno otřít a je odolná vůči poškození. Druhý den přišlo na řadu lakování. Na jedné straně se mi bohužel posunem po igelitu podařilo udělat nezamaskovatelné fleky, druhá strana ovšem vyšla hezky. Čepel jsem vzala zbytkem stříbrného laku, záštitu jsem pozlatila.

Převoz a vše ostatní

Když bylo vše víceméně hotovo, zbývalo už jen vše převézt na druhou stranu republiky tak, abych nenapáchala neopravitelné škody. Kvůli třem dnům jsem se proto opět tahala s krosnou a cestou se snažila moc neopírat o meč. Překvapivě jsem všechno dovezla v pořádku a bez větších obtíží, jen v Ostravě jsem se v posledním dopravním prostředku málem napíchla na vlastní proprietu. A pokud někdy někoho uvidíte zdrhat s mečem v ruce, neptejte se ho, jestli dělá cosplay. To, že s tím krámem utíká, znamená, že mu ujíždí dopravní prostředek a nemá tedy čas se vykecávat xD

Ihned po příjezdu jsem byla konfrontována s Warrioniným Moonbladem z Baldur's Gate, který byl ze dřeva (jakože ze solidního dřeva), a s Nariiným mega velkým Buster Swordem z Final Fantasy VII. Takže ano, můj nejlepší výtvor vedle zbytku vypadal jako chudý příbuzný. Ale stejně ho miluji.

V den D jsme všechny na poslední chvíli došívaly, co se dalo, a tři hodiny se přeměňovaly na své vyvolené postavy. V procesu zkrášlování mi Warrion na očích vykouzlila kouřové stíny, které vypadaly naprosto božsky. Snad se je jednou taky naučím. Zatím se úspěšně měním v pandu. A hodinu po začátku párty se začaly odkládat první propriety, o půlnoci jsme skončily, přičemž jsme skoro nepily, skoro nejedly a chybělo málo, abychom šly spát hned po večerníčku. A to se vyplatí xD

Pokud vás zajímá, za co šli ostatní, tak se dostavila personifikace Lodí, Morrigan z DA, Lara Croft a neidentifikovaná fialová věc. Škoda, že se nedostavil i nějaký schopný fotograf.)


3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

omg, už dlouho jsem se tak nezasmála! :D jinak jsi neuvěřitelně šikovná, ten nápad s podprsenkou je naprosto geniální :D akorát bych fakt chtěla být u toho nákupu :D

TSal řekl(a)...

Na podprsenku mě navedl náš Cloud, takže vyřídím. A zážitek lze snadno zkopírovat. Směle do nejbližšího Tesca k regálu se spodním prádlem! Ať se baví lidi i jinde než v Mordoru! XD

Anonymní řekl(a)...

Kdo jiný než Cloud by mohl mít takový nápad :D je to dobrý nápad na test prodavaček : pardon, mohla byste mi pomoct s výběrem ramenního brnění? :D Lidi chtějí leccos, ale tohle by bylo určitě nové :D