sobota 26. března 2016

Brighton

Znáte takové to, jak něco odkládáte tak dlouho, až zapomenete, že jste to neudělali? Přesně případ tohoto článku, ehm... Po půl roce tedy konečně poslední článek o návštěvě Anglie.

Byť jsme neměly na nějaké velké cestování po Anglii, alespoň jeden výlet mimo město jsem si udělat chtěla. Možností kam z Londýna vyjet na jeden den a pohodlně se zase vrátit je nespočet, já ale chtěla vidět moře. Brighton mě napadl jako první, protože je nejspíš nejznámější, a tak u něj i zůstalo.

V Anglii se plánuje dost mizerně, protože pokud se chcete řídit počasím, čeká vás nemilé překvapení - předpovědi se mění jako o život a i dvanáct hodin může znamenat obrat o 180 stupňů. Než jsme přijely do Londýna, byl Brighton naplánovaný na středu, hezky uprostřed týdne. Po příjezdu se přesunul na čtvrtek, který měl být jediným slunečným dnem toho týdne. V pondělí se rozhodlo, že pojedeme hned následující den, protože jediným slunečným dnem se pro změnu stalo úterý. I přes tyhle rošády nám to ale vcelku vyšlo, a byť jsme nakonec zmokly, nebylo to v míře, která by se nedala přežít.


Po pohodové cestě vlakem jsme vylezly na nádraží a zjistily, že největším problémem nebude cestování samo ale odchod z nádraží. Musely jsme se chvíli motat, než jsme našly východ ven. Na druhou stranu jsem tak objevila stojan s mapkami města zcela zdarma, což jsem jakožto hlavní navigátor ocenila. Nechtělo se mi kvůli jednomu dni kupovat mapu a tablet je na dlouhodobější orientaci naprosto na dvě věci. Naše první cesta vedla nepřekvapivě pro kávu, načež jsem do mapky zanesla všechno důležité a mohlo se vyrazit.

První byl na řadě jakýsi trh. Cestou na něj jsme potkaly obří kostel St Bartholomew' Church, který nejspíš počítal se zaplavením půlky Británie, protože jinak si neumím vysvětlit, proč byl TAK vysoký. Chtěla jsem vidět, jak to vypadá uvnitř, ale podle všeho měla zrovna začínat mše. Naštěstí, na co nestačí real life, na to stačí Google Maps, takže se můžete podívat sami. Dost mě štve, že jsme se dovnitř nedostaly. 

Pak, zčerstva nastavené na londýnské vzdálenosti, jsme přešly odbočku a neplánovaně se prošly o kus dál. Moc to ale nevadilo, protože Brighton je zajímavé a živé místo. Potkaly jsme spoustu obchodů a i ošuntělejší hlavní třída nám přišla fascinující. Pěkné, byť také trochu omšelé, byly ale i vedlejší ulice. Je to zvláštní, ale Brighton měl zcela odlišný styl architektury než Londýn. Stále ryze britský ale… jiný. Čišelo z něj moře, letní povalování se a pohoda. A taky trochu obnošenost. Nedalo se nepovšimnout si, že tohle město má léta své největší slávy za sebou. Kdysi hojně navštěvovaná výletní destinace v současné době doplácí na levné zahraniční zájezdy. Kdo by také chtěl ke studenému moři, když může jet za teplým. Díky tomu znatelně ubyl cestovní ruch a město si ještě nenašlo nový zdroj příjmů. 

V každém případě jsme dorazily na Brighton Open Market, který byl poněkud zklamáním. Hodně malý trh, pár stánků a celkem nic zajímavého. Asi bylo naivní očekávat něco jako Borough Market, když jde o města naprosto odlišných velikostí, ale přesto. Na druhou stranu zde byl antikvariát, u něhož jsem zakotvila asi na půl hodiny. Sestra pauzu využila k sezení na lavičce a já zatím lovila a lovila. Nakladatelství Penguin Books je skvělé a právě od něj tu měli nejvíce knih. Obzvláště jejich starší knihy bez filmových obálek mě neponechávají chladnou, protože mají tu správnou paperbackovou atmosféru. Za necelé tři stovky jsem si tak ulovila asi čtyři knihy a v duchu si toto místo přidala do seznamu míst, které bych chtěla mít deset minut od bydliště. 

Poté jsme se po hlavní třídě vydaly dolů k pobřeží. Kolem St Peter’s Church (opět v rekonstrukci) jsme došly až k Brighton Dome a Royal Pavilion. Jde vlastně o komplex dvou velkých budov postavených do elka, přičemž plochu mezi nimi vyplňuje moc pěkný park plný lidí. Zatímco Dóm má určité prvky exotické architektury, stále je v zásadě anglický a jen ho přizpůsobili Královskému pavilónu vedle. Královský pavilón je totiž krásnou ukázkou indického paláce. Aneb co se stane, když se britský princ rozhodně, že si chce doma postavit chatu v indickém stylu. Prostě si ji postaví. Je to hodně zvláštní, jako byste najednou přistáli v jiné zemi, než jste plánovali. Ale vypadá to úžasně, a kdyby park opravdu nebyl narvaný lidmi, moc hezky by se tam odpočívalo. Krom okukování zvenku jsme se podívaly i do Dómu (do Pavilónu ne, tuším že se to pronajímá na větší akce), v němž se nachází Brightonské muzeum a galerie. 


Brightonské muzeum je zvláštní směsicí místních sbírek. Nic okázalého, nic velkého, vlastně je to takový obrovský chaos všeho možného, co se jim podařilo ulovit. Začaly jsme otřesnou sbírkou místního porcelánu. Různé nádobí a předměty běžného užití byly ještě snesitelné, protože se na nich umělci nemohli příliš vyřádit, ale s okrasnými soškami a hrnky začal horor nevkusu. Všemu jednoznačně vévodil slavný vévoda z Wellingtonu, kterého jsme viděly v desítkách podob. Některé byly (vzácně) přijatelné, z jiných by sám radši skočil z útesu. A z jedné sošky kočky mám doteď noční můry. 

Dále zde byla výstava moderního nábytku, výměnná výstava zahrnující zajímavosti z celého světa, expozice loutek napříč historií a světadíly, ekologická výstava zaměřující se na znečištění moří a miniaturní egyptská výstava s předměty denní potřeby, šperky a dokonce i mumiemi, navíc obohacená o dotykové displeje s různými hrami a informacemi (Na jedné jste si mohli zmumifikovat kněžku. Celá hra spočívala v umístění správných orgánů do správných nádob. Doporučuje 9 rodičů z 10.) Dost zajímavá mi přišla výstava o historii Brightonu, z níž jsem si odnesla zdrcující poznatek, že celé město bylo vlastně obrovský bordel a centrum LBGT komunity k tomu. Představa, že sem džentlmeni z austenovských románů jezdili za nespoutanou sexuální zábavou, mnou hluboce otřásla. Na druhou stranu jsme rázem pochopily, proč je na místních veřejných záchodcích cedule s pokyny co dělat v situaci, kdy se nakazíte pohlavní chorobou. Muzeum rozhodně doporučuji, bavily jsme se.

Pak už jsme to ale nedočkavě vzaly přímo k moři. Chápejte, Češi u moře. Přísahám, že jsme musely vypadat jako magoři (obzvláště já), ale bylo to prostě epické. Od moře k nám pomalu ale jistě táhla bouřka a na pláži byl dost silný vítr, kvůli kterému se chvílemi nedalo ani mluvit. Vlny tak byly vysoké a rozbíjely se o mola rozesetá všude kolem. U moře jsem byla jen jednou a po celou dobu bylo klidné. Zato tohle bylo… úžasné! Chvíli jsme na to jen zíraly a pak se vydaly na procházku po slavném molu Brighton Pier.

To má asi 300 metrů a většina jeho plochy je užší promenáda. Uprostřed máte krámky s občerstvením, které byly všechny zavřené, protože buď bylo po sezóně, nebo se tam veselilo až večer, a kolem nich se můžete procházet a koukat na moře. My koukaly na stále bližší a bližší temné mračno, zatímco na druhé straně ještě z posledních sil svítilo slunce, nebo na mega vlny přímo pod námi. Na konci mola je pak široká plošina s pouťovými atrakcemi a kasínem. Procházely jsme se pomalu a na zpáteční cestě chvíli poseděly na závětrné straně. 

Se vstupem zpátky na pevninu nás konečně dohnal nečas a my začaly moknout. Déšť byl slabý, ale vítr byl stále silnější, obzvláště na zcela otevřené pláži. Vděčně jsme tedy zapadly zpátky do ulic města, kde jsme chvíli hledaly podnik, kam bychom se schovaly a nakonec se rozhodly to nejhorší přečkat pod stříškou. Pak jsme zalezly na kávu do malé růžové super roztomilé a super prázdné kavárny, kde jsme se pravidelnou dávkou kofeinu trochu probraly. Po kavárně jsme se ještě chvíli procházely městem. Přesněji řečeno jsme zapadly do uzounkých uliček části The Lanes. V noci bych se tu asi úplně procházet nechtěla, protože některé uličky měly opravdu maximálně dva metry na šířku, byly klikaté a proplétaly se, ale během dne šlo o rozkošnou čtvrť. Všechny krámky zde již měly zavřeno, což byla škoda. Několik z nich vypadalo zajímavě a zlatnická část u mě spustila Pavlovův reflex. Ceny byly samozřejmě nad mé poměry, ale po dlouhé době jsem viděla opravdu krásné, dobře propracované a vkusné šperky! Stačilo na tu nádheru i jen koukat. 

Původně jsem zde měla plánu i policejní muzeum, ale to už jsme bohužel časově nestihly. Všude se zavíralo, táhlo na šestou nebo sedmou hodinu a my už toho začínaly mít také dost. Na nádraží nás pak čekaly zátarasy a spousta policistů, protože se očividně konalo fotbalové utkání a všichni se připravovali na fanoušky. Naštěstí jsme se setkání s pověstnými britskými hooligans vyhnuly, protože nám vlak odjížděl dříve, než přijeli. 

Byl to náročný den. Náročný, ale senzační. Ten půl den na Brighton bohatě stačil, víc jak dva dny bych mu určitě nedala. Tolik památek a zajímavostí tu není. Ale na jednodenní výlet je to skvělá destinace a jsem ráda, že mě to napadlo. A tím jsem k vaší velké radosti konečně vyčerpala téma Londýn. Tajně ale doufám, že v budoucnu bude zase příležitost k dalšímu reportu. Já i sestra bychom si moc přály se podívat i do Skotska a do Irska.


3 komentáře:

Triquetra řekl(a)...

Hmm, úplně cítím tu atmosféru - rozbouřené moře, blížící se bouřka, poslední slabé paprsky slunce... Gňach.
Závidím, muselo tam být krásně. ;)

Anonymní řekl(a)...

Já si teda rozhodně nemyslím, že Brighton má dobu své největší slávy za sebou. Pravda je, že to není vyhledávaná turistická destinace kvůli památkám nebo kvůli koupání v moři, ale kvůli nočnímu životu. Já jsem tam byla 2x v době, kdy jsem studovala, asi na tři měsíce brigádničit a prostě si užívat. Přes hlavní sezónu tam není problém sehnat práci v obchodech s cetkama pro turisty, hotelech a restauracích, protože je všude plno jen přes sezónu a mnoha podnikům se nevyplatí držet si tolik zaměstnanců po celý rok. To město prostě žije z turistického ruchu. Ne nadarmo se mu taky přezdívá "hlavní město homosexuálů v Evropě" - obrovská a úžasná Pride Parade, která tam má dlouholetou tradici, přitahuje každoročně návštěvníky z celého světa a město doslova praská ve švech. Je tam hrozně moc rozličných duhových podniků, z oken celoročně visí duhové vlajky a je to jedno z mála míst, kde je "divnější" být straight (heterák). Žít se tam začíná po setmění (noční šichty ve fast foodech jsou sice hrozný voser, ale zase znamenají největší dýžka - za dvě noční dvanáctky většinou zaplatíte bydlení na celý měsíc). Každý večer si můžete vybrat z nespočtu různých akcí, které navštívit, nejlepší a nejživěnší tam bývaly čtvrtky. Přestože jsem taky památkový šílenec (v Londýně jsem byla asi 7x nebo 8x a na Tower jsem se zajela podívat vždycky, vevnitř jsem byla 2x nebo 3x), Brighton prostě není místo, kam se jezdí ve dne za památkami, ale v noci do klubů a bavit se. Opravdu, jestli tam někdy pojedete, doporučuji tam strávit spíše celou noc, než celý den, protože i když nejste zrovna party people, je to úžasný zážitek - to je jako ve Vegas nejít do kasína :-) A pokud jste tam na lowcostovém výletě (ono v klubu za jeden drink včetně piva dáte tak 4 až 7 liber), kupte si pár piv v off license a běžte se bavit do parku. Pro odvážnější doporučuji se chvíli procházet ulicemi, on vás většinou někdo pozve domů na hausparty. Tak jako tak poznáte spoustu zajímavých lidí z celého světa, odnesete si nezapomenutelné zážitky, radši zapomenutelné fotky a fajn kontakty, které se hodí, až zase příště pojedete někam jinam :-) Brighton doporučuji i jako místo, kam se dá jet na blind vydělat pár kaček, je tam docela početná komunita Čechů, do které rychle zapadnete a většinou vám dá někdo tip na dobrou práci, bydlení nebo se vám rovnou zeptá. No a do Londýna se dá jet z Brightonu busem za 1-2 libry (ono jsou to totiž busy, co vozí lidi na Gatwick - když vystupujete na letišti, zaplatíte za jízdenku asi 20 liber, když až v Londýně, tak opravdu jen pár liber). Vlakem je to pohodlnější i rychlejší, jedna cesta ale vyjde na 5-20 liber. Super na tom je, že se tam dá vyrazit i lowcostově - širší centrum Londýna (tedy včetně Toweru a Greenwiche) se dá objet během dne na kole a uvidíte většinu památek - zvenku, ale kdybyste chtěli dovnitř, stihnete za den tak 3-4 a potřebujete platit vstupy). Kolo si půjčite za libru na celý den a všude jsou cyklostezky, nemusíte mít strach ani z jízdy vlevo - všude vás pohodlně navede značení. Nejsem bůh ví jaká cyklistka, ale z Hyde Parku k Toweru se to dá pohodlně stihnout na kole za půl hodiny. Na Londýně je super, že tam můžete jet s rozpočtem 10 liber nebo 100 liber na den (vyzkoušeny několikrát obě varianty) a vždycky si to tam užijete. Když tam jedete na víc dní a chcete sjíždět památky, je nejlepší London Pass s dopravou. K tomu přihoďte Dining Card, takže se najíte pohodlně v restauracích a ušetříte nemalé množství peněz (při dobrém plánování nám to hodilo tak 50-100 liber na osobu za den). Budu ráda za jakékoliv další tipy, cestování zdar!

TSal řekl(a)...

Že Brighton žije spíše v noci, jsme si všimly. Bohužel jsme ale nemohly zůstat přes noc a přiznejme si, že bych si na nějaké noční výlety v naprosto neznámém prostředí stejně asi netroufla. V každém případě věřím, že po setmění je to město o mnoho živější a zcela jiné.

Stojím si ovšem za tím, že už to tam není tak navštěvované jako dřív (řekněme 100 let zpátky). Nemyslela jsem tím a nemyslím, že život v Brightonu zcela upadl, všechno se rozpadá a město umírá. Jen že těch turistů tam jezdí méně a ubylo financí, kterými město kdysi oplývalo. Je to vidět a nějak podvědomě cítit v atmosféře města. Základ pro tuto informaci jsem si ovšem odnesla hlavně z mnoha postesků na toto téma přímo v Brightonském muzeu. Minimálně část obyvatel to tedy vidí v tomto světle.

Z vámi uváděných cen za dopravu B - L mám teď trochu depresi, protože na takové částky jsme se bohužel nedostaly. Místní zkrátka nepřekonáte ani s Googlem xD