pátek 16. října 2015

Londýnské památky 1

A máme tu první dva dny zajímavostí a památek, které jsme na naší cestě se sestrou plánovaně či neplánovaně zahlédly či navštívily. Pod odkazem najdete Hyde Park, Globe a pár věcí kolem nich. Vzhledem k tomu, že první den byl silně testovací a druhý ve znamení sestřiných bot, jsme toho vlastně moc neviděly.

K protřídění 600 fotek potřebujete čas. To je ta věc, kterou jsem od příjezdu neměla. Nakonec vám je ale přináším! (A je jich jen 98, protože jsem většinu fotila já a nedalo se na to koukat, haha). Behold the mighty link!

Holland Park

První ze dvou parků, které jsme navštívily v pondělí, se na seznam zajímavostí dostal jen díky japonské zahradě, která by v něm měla být. Tu jsme ovšem nenašly, takže vám neřeknu, jestli stojí za shlédnutí. Jde spíše o menší parčík se spoustou stromů a malým zeleným jezírkem s kachnami. Při jednom z jeho okrajů je Holland House, který nejspíš býval panským sídlem a kolem kterého by se hezky procházelo v načančaných šatech. Poblíž domu se navíc nachází krásná zahrádka, jejíž osazení nás poněkud překvapilo. Rebarbora, kedlubna, kopr, červené zelí, slunečnice a nesčetně bylin. Nikdy bych nevěřila, že obsah polévky může vypadat tak pěkně.

Kensington Gardens

Když se otec podíval na mapu, prohlásil, že jsou velké jako naše město. A oni jsou, tedy ve spojení s Hyde Parkem. Kensington Gardens jsme prošly jen zlehka, do Hyde Parku jsme se ani nedostaly, a stejně nám to sežralo dvě hodiny. Je to krásný park. Rozlehlý, otevřený, některé části mají řidší stromový porost, jinde najdete louku s lehátky zdarma k dispozici. Na přelomu parků je pak kromě silnice (kterou jsem mylně považovala za konec parku) i jezero s asi gazilionem ptáků. Husy, kachny, racci, labutě. Hitchcock se měl vybodnout na svá hejna vlaštovek a raději natočit zdejší okolí, protože chvílemi šel z toho množství opravdu strach. Když jsem sledovala rodinku, která je krmila, obdivovala jsem jejich odvahu, protože podle mých odhadů je po skončení krmení ptáci uklovali k smrti. Jinou rodinku jsem zase rozesmála, když jsem se probojovávala hejnem holubů. Taky jsme se zde setkaly s prvními veverkami. Vážně, člověk musí do velkoměsta, aby viděl veverku. Hezky zblízka, na vzdálenost jednoho metru, i zespoda, když nad námi něco chroupala. Ty mrchy byly naprosto klidné a nenechaly se lidmi rozrušovat.
Kensington Palace je pak na pohled pěkné sídlo, v jehož okolí je zeleň upravenější než ve zbytku parku. Je zde spousta soch a památníků různě posetých kolem cest. Mně se líbil Elfin Oak, zbytky starého stromu v kleci s rozestavěnými trpaslíky různě po kmeni. Za pozornost také rozhodně stojí Italian Gardens. Obzvláště pokud vám začne pršet jako nám a hodil by se vám nějaký altánek.

Brompton a Belgravia (asi)

Těmito čtvrtěmi jsme procházely směrem k Victoria Station při své honbě za jídlem a přestože jsme v nich jídlo nenašly, pohled kolem byl hezký. Obzvláště Belgravia je čtvrť spíše bohatší populace a domy zde vypadají výstavně, byť často podobně. Architektura v Londýně byla vůbec naprosto úžasná. Staré domy, kam jste se podívaly, staré vedle nového, vysoké vedle nízkého, ale vše obvykle fungovalo. A když domy nebyly bílé, narazily jste třeba i na celé ulice z červených cihel. Pokud vás tedy na procházení netáhnou parky, stačí vyrazit někam do ulic a určitě najdete spoustu úžasných věcí.

Buckingham Palace

Sídlo samotné královny se dostalo na řadu až ke konci dne, kdy jsme byly řádně unavené. Mám ale pocit, že by nás o moc víc nevzalo, ani kdybychom k němu šly hezky zčerstva a za nádherného počasí. Je to zkrátka vládní budova se svým všedním provozem a s obrovským půlkruhovým objezdem takřka před hlavním vchodem. Blízký St. James Park také funguje spíše jako pěší křižovatka na značně vytížené trase, a proto jsme mu nevěnovaly pozornost. Tato pamětihodnost v nás tedy nezanechala absolutně žádný dojem. Jediná pěkná věc tam je socha před palácem.
Dovolím si sem ale připojit věc, kterou jsem zapomněla zmínit v minulých článcích. Odpadkové koše. Nebo spíše jejich věčný nedostatek. Vzhledem k tomu, že je sestra kuřák a že jsme minimálně dvakrát denně kafovaly, stala se pro nás honba za košem záhy nejobtížnějším úkolem dne. V parcích to ještě jde, obvykle stylem nic, nic, nic, šest košů na jednom místě a zase nic. Na ulicích ale často můžete jít třeba i půl hodiny a nezakopnete ani o jeden. Největší nedostatek je pak zásadně na místech s vysokým výskytem turistů. Třeba právě před Buckinghamem nenajdete ani jeden. Bylo tedy dost překvapivé, že jsou ulice obvykle čisté a nikde se nepovalovalo ani moc nedopalků. Británie takto nejspíš řeší problém s nezaměstnaností.

Globe 

Když sestra prohlásila, že chce vidět shakespearovský Globe, bylo mi jasné, že to půjde i se vstupným. Ona totiž samotná budova není zrovna nejzajímavější věcí na světě. Ano, divadlo bylo před pár lety postaveno z autentických materiál a autentickými metodami podle historických zdrojů, avšak vzhledem k tomu, že se Globe nachází na tom břehu řeky, kde se v současné době vyskytuje převážně moderní zástavba, je malé, zastrčené a působí nějak nepatřičně.
V každém případě si při plánování cesty dávejte pozor na dobu příchodu. Globe není jen turistická atrakce, nýbrž i fungující divadlo, takže zatímco muzejní část je přístupná celý den do pěti hodin odpoledne, na prohlídku si musíte přivstat, protože kvůli zkouškám bývají jen dopoledne. Po zaplacení vstupu jsme dostaly audio-průvodce a byly vyslány k exponátům s tím, že za dvacet minut začne na ohlášeném místě prohlídka.
Prohlídka divadla trvala asi půl hodiny a sestávala se z obejití divadla z venku, kde nás neustále přesouvali nosiči kulis a jiní páni, kterým jsme ukrutně překážely, a následného sednutí si do hlediště divadla, kde jsme naslouchali průvodkyni. Ta měla, stejně jako všichni průvodci, s nimiž jsme zde měly tu čest, skvělou angličtinu. Rozuměla jí i sestra, která ji nemá tolik naposlouchanou, takže pokud anglicky alespoň trochu umíte, netřeba se bát.
Seznámili jsme se s historií divadla, s jeho novostavbou, s tím jak to v něm dříve chodilo a jak to v něm chodí dnes (dnes tam narvou 1600 lidí, dříve 3000). Před námi pak bylo krásně propracované jeviště, které jsme nadšeně obdivovali z hlediště. Nadšeně hlavně proto, že sedadlová část hlediště byla zakrytá a zrovna pršelo. Divadlo je totiž venkovní a část přímo před pódiem je nejen bez sedadel, ale navíc i pod širým nebem. A ano, i sem se prý prodávají vstupenky.
Muzeum potom obsahovalo dobové kresby, spoustu informačního textu, který byl jednoznačně lepší ve formě audio-průvodců, popisy a ukázky výroby rekvizit a oděvů, fotografie ze stavby, možnost poslechnout si slavné pasáže z úst slavných herců a další zajímavosti. Snad se tam jednou podívám i na nějakou hru.

Borough Market

Cestou z Globu na Borough Market jsme narazily na loď sira Francise Draka, slavného piráta pracujícího pro britskou korunu, a pozůstatky jakési katedrály, která si zůstala trčet jen tak uprostřed moderní zástavby.
Borough Market je pak převážně zastřešený trh s jídlem. Najdete tady všechno. Ovoce, zeleninu, mořské plody, ryby, sýry, pečivo, cidery, vína, koření, hotová jídla připravená k servírování. Rozhodně doporučuji si sem alespoň jednou zajít na jídlo. Já tu z toho byla jako v Jiříkově vidění, protože jsem podobný trh doposud nenavštívila. Škoda jen, že jsem nenarazila na žádné exotické ovoce (výběr jako u nás) a že spousta věcí byla příliš drahých, těžkých a velkých, aby se slučovaly s větším množstvím ochutnávání. Jen se musíte smířit s jídlem ve stoje, protože míst k sezení tu není mnoho a v rušné hodiny nejspíš žádné neulovíte.

Science Museum

Jelikož celou středu již od rána bez přestání pršelo, měly jsme na ten den naplánovaný spíše vnitřní program. Ten ovšem znamenal spoustu postávání a pomalé chůze, které nebyly v souladu se sestřinými botami. Velmi nepříjemným způsobem jsme zjistily, že s takovým pohybem sestra nevydrží na nohou moc dlouho a už od tří začala mít potíže. Když jsme dorazily do muzea, bohužel už nebyla schopná stát a tak jsme prošly jen dvě místnosti věnované průzkumu vesmíru, načež jsem ji konečně přesvědčila, že to nemá cenu a že bude lepší jít domů. Ony ty místnosti totiž nebyly až tak velké, a přesto nám zabraly víc jak hodinu. Mě to až tak nemrzelo, protože jsme věda a já nikdy nejely na stejné vlně, ale pro sestru to bylo zajímavé a později už nebyl čas se sem vrátit, takže ji to dost mrzelo.
Rozhodně ale doporučuji navštívit. Vstupné je dobrovolné, většina expozic zadarmo, muzeum bylo obrovské a výstavy měly dobrý poměr mezi množstvím textu a exponátů. Navíc jsou hned vedle další dvě jinak zaměřená muzea. Můžete si tedy vybrat a nemusíte nikam daleko.

Příště nás čeká Tower a přilehlé okolí, mořský svět SeaLife, Westminsterský palác a drobnosti kolem.

2 komentáře:

Johanka řekl(a)...

Z toho všeho musím říct, že Science muzeum jsem si užila nejvíce když jsem v Londýně byla...sestře přeju, ať se tam zase dostane a projde ho celé, stojí to za to. trvalo mi to cca pět hodin a to jsem hmyz a dinosaury jen tak proběhla. :(

TSal řekl(a)...

Njn, nedá se svítit. V Londýně je toho ještě tak na měsíc, ale příští výlet do Británie nejspíš padne zase na další město. Asi na Edinburgh. Kdyby šlo o lacinější lokaci, razily bychom pravidelně letecky třeba jen na víkend, ale s těmi jejich cenami to nejde >.<