čtvrtek 27. srpna 2015

Mjoňk

Dorazily lístky na Tower, matka po nás chtěla zprovoznit svůj prastarý počítač, zjistila jsem, že Alucard z Hellsingu není nejepičtější verzí Draculy, přečetla jsem spoustu knih a konečně si zase jednou něco objednala z Japonska. Pravidelné zpravodajství z T'Salina života!
Mjoňk je mé aktuální citoslovce používané v mnoha situacích. Taková moje zvláštnost od furu a brm brm časů.

Anglie
Vím, že jsem otravná a už půl roku o tomto výletu mluvím vždy a všude, ale nezbude vám, než to vydržet. Pro nás se sestrou je to druhá dovolená za hranice a první dovolená na vlastní pěst, takže jsme obě natěšené a obě se dost obáváme. V každém případě je to sakra velká událost. A už jen dva týdny a kousek! Aaaaaaaa! Nejdřív mi to připadalo jako vzdálená budoucnost někde v nekonečnu a najednou je to skoro tady! Začínám šílet, že se něco stane. Nejvíc mě děsí, že nebude hotel. Od té doby, co jsem si přečetla, že je přerezervace pokojů běžnou praxí, mě to straší ve snech. Týden před odjezdem napíšu e-mail s potvrzením a dotazem, jestli je naše rezervace ok, ale stejně si asi budu okusovat nehty, dokud na pokoji nesložíme zavazadla.
Jinak je zatím všechno v pořádku. Musím vyměnit druhou půlku hotovosti a na něco se poptat v bance, ale v naší londýnské obálce je již vše, co tam mělo být - problémové Oyster karty, lístky na Tower, lístky na autobus, cestovní pojištění. Snad nám pošta doručí i adaptéry do zásuvek. Celkově vzato nám zbývá jen naplánovat, cože to v tom Londýně chceme vlastně vidět a jestli si chceme udělat jednodenní výlet do Brightonu (což asi chceme, i když jsou jejich vlaky pozlacené). Taky už jsem sestru začala připravovat na to, že mluvit bude ona. Já mám možná lepší teoretické znalosti, ale ona anglicky reálně mluví. Hahaha, smutný příběh skoro-filologa.
 
Počítač
Tohle téma už je také ohrané. Storka mého oprášení stále pokračuje. Došla jsem k závěru, že ať mi opravář prodal cokoliv, potřebuji větší RAMku. Abych zjistila správný typ, nainstalovala jsem si na sestřino doporučení prográmek, který mi ukázal, jaké vnitřnosti vlastně máme a voilá, ukázalo se, že mám o jeden RAM čip méně, než bych měla mít. Ano, pan opravář ho nedocvaknul. Proto to přetížení, fungovala jsem jen na půl. Docvaknutí pro mě bylo dost adrenalinové, ale nakonec to sestra zvládla bez poškození mého miláčka, takže opět funguji. Doposud jsem si myslela, jaké mám štěstí, že potkávám jen samé sexy opraváře počítačů. Obdiv tohoto exempláře mi však poněkud zhořknul.
Abychom se ale nenudily, zprovoznila si matka internet a tím se ke slovu dostal i její na dva roky k ledu uložený stařičký noťas. Překvapivě po dvou letech nečinnosti nefungoval. Za první hodinu a půl se mi podařilo otevřít dva programy a jeden odinstalovat, takže jsme ho vzaly domů a tím na sebe uvrhly třídenní utrpení. První hodinu sestra reinstalovala systém a následujících osm hodin se do něj snažila dostat ovladače k síťové kartě, abychom mohly dotáhnout vše ostatní. Matčin Dell je totiž jedenáct let starý a funguji na již nepodporovaných XP. Následující den jsem tam asi šest hodin instalovala aktualizace a během třetího dne se místo spánku snažila zjistit, proč mi nefunguje žádná ověřená kombinace přehrávačů a kodeků. Nakonec jsme matce vrátily funkční stroj se slovy, že už ho v životě nechceme vidět a že k Vánocům dostane noťas nový, i kdybych ho měla celý platit sama. Kde je Skynet, když ho člověk potřebuje?
 
Hry
Po skoro dvou měsících jsem zase zapnula Teru. Teď, když mi dělá problémy opět jen procesor, můžu zase nějak normálně hrát a tak jsem se konečně podívala, co nám květnový patch přinesl nového. Gilda je přes léto tak zoufalá, že mě do party vítají s nadšením. Stejně mám ale trochu problém u ní zůstat. Poslední dobou mi citelně chybí priest, za kterého už se nedá na mém stroji hrát. Přestože jsem typický dps hráč, role healera se mi překvapivě zalíbila, i když je to občas nevděčná práce (20 lidí, 19 dps, 1 priest a je moje vina, že jsme nebyli schopní rozbít bránu, haha -.-), takže ho každý den zapnu, posbírám si pár kytek a zase ho zklamaně vypnu, protože nové dungy jsou na něj příliš náročné.
Na druhou stranu jsem se zase dostala k offline hrám. Dungeon Siege mě naprosto nevzal a začíná pro mě zosobňovat koncentrovanou nudu. Tyhle skoro-tahovky ale nikdy nebyly pro mě. Castlevania: Lord of Shadows 2 (protože od jedničky hrají jen lamy) byla na druhou stranu naprostá pecka. Dokonce jsem si kvůli ní konečně pořídila i XBoxový ovladač. Epický bojový systém, dech beroucí příběh, skvělá grafika a hlavní postava... Bože, nevěřila bych, že někdy někdo bude konkurovat komandéru Shepardovi, ale Dracula to zvládnul. Jen mě štve, že je to přes Steam, proti kterému jsem se doposud snažila tak trochu brojit. A úplně nejhorší je, že sehnat první díl v krabicové verzi je sakra těžké a sakra drahé a ten mezidíl tak nikdy ani nevyšel. Můj vnitřní sběratel pláče.
 
Čtivo
Zatímco za červen a červenec jsem nepřečetla skoro nic, v srpnu jsem se do toho nějak opřela a už mám za sebou šest titulů. Jen tedy nevím, kdo na tu hromadu knih bude sepisovat recenze, protože mně se do toho moc nechce. Po krátkém japonském intermezzu jsem se zase vrátila do náruče fantastiky. Noční běžci nejspíš vážně budou tak dobří, jak o nich všichni tvrdí, Harry Dresden v Letním rytíři opět nabral na kvalitě a zajímavosti a Virtuální vrazi mi vyrazili dech, jednak protože je to české a líbí se mi to, druhak protože jsem tak dobrou antiutopii už dlouho nečetla. Také se mi podařilo konečně dorazit Starostu Casterbridgeského, jednu z šesti rozečtených knih, které na mě smutně koukají už déle jak půl roku. Zajímavé to bylo, ale proč z toho autor raději neudělal tři různé knihy, o tom budu přemýšlet ještě dlouho.
 
Buck-Tick
Při příležitosti svých narozenin (které mi letos přinesly o něco slabší depresi než obvykle) jsem se konečně dokopala k objednání dalších B-T věcí. Chtěla jsem CD a DVD Arui wa Anarchy, přičemž u DVD jsem chtěla regular verzi, u CD pak ve verzi C, tedy s videoklipem jako bonusem. Po dvou dnech googlení už jsem byla docela na prášky, protože se zdálo, že nikde nemají obě věci najednou a že jen za poštovné vysolím asi 2000 Kč. Nakonec se mi ale čirou náhodou podařilo objevit obchod Japan Discoveries, a i když jsem na něj neměla moc referencí, sledovatelné a pojištěné poštovné za pouhých 2000 jenů plus fakt, že mají obě věci přesně v mnou vybraných verzích, mě přesvědčilo. Radost mi teď ovšem zkazil dopis od celníků, že mi balík stopli a já si ještě náležitě připlatím. V každém případě se těším jako malá. Nevydržela jsem to a pustila si pár videí na Youtube a vypadá to naprosto epicky. Nemluvě o tom, že jednu píseň miluji už teď, byť si ji budu pouštět zásadně jen po desáté večer. At-chan a sex, nou cement...
 

Žádné komentáře: