středa 1. července 2015

Tak jsem si nechala oprášit noťas

Miláčka mám asi čtyři roky a už loni přes léto funěl víc, než by se mi líbilo, takže jsem se letos rozhodla ho do té opravny opravdu donést a nechat ho mechanicky vyčistit. Dopadlo to všelijak, jen ne podle mých představ…

Na doporučení jsem počítač donesla do jedné mordorské opravny a po další vtipné debatě ho zanechala v rukou opraváře s tím, že už by to mohlo být hotové následujícího dne. Nebylo. Ozvali se až za pět dní v pátek, ale ten týden jsem díky znovuobjevení PS1 přežila a těšila se, jak přes víkend zase budu součástí světa. Jenže pak jsem přišla domů, zapnula notebook a zjistila, že jaksi nefunguje monitor. Chudák kočka se mi musela klidit z cesty, protože jsem byla vzteklá až na půdu.
 
V pondělí jsem tedy do opravny šla znovu, řekla, co se stalo, a notebook opět nechala v rukou opraváře. Warrion mě během sobotní návštěvy Prahy vcelku uklidnila, že prý nejspíš půjde jen o nedocvaknutý kabel od monitoru a že by mi to mohl udělat na místě. Neudělal, ale stále jsem předpokládala, že půjde o nějakou blbost. Něco nedotáhnutého, nebo nedocvaknutého. 

Ještě to odpoledne mi však pan opravář volal, že prý je vnitřek něčím politý a že odešlo něco kolem paměti RAM. Zpráva mě dost vykolejila, takže jsem nebyla nejpříjemnější tvor na zemi a navíc mě ani tak moc nezajímalo, co se rozbilo, jako spíš proč se to rozbilo. Opravář zněl trochu vyděšeně a zjevně se mu to nechtělo řešit přes telefon, že prý ať se stavím, přičemž jsem si nebyla jistá, jestli byl vyděšený z představy hádky nebo z toho, že je počítač na odpis. 

Tak jsem strávila celé odpoledne, večer a následující dopoledne přemýšlením, co s tím. Nejdřív jsem byla vytočená a otrávená, protože noťas je pro mě klíčovým vybavením domácnosti. Přes odpolední, kdy jsem ho dávala na vyčištění, jsem mohla alespoň trochu fungovat v práci, ale o ranní to nešlo a ani to nejsou vhodné směny na to, abych případnou nudu doma zaspala. Číst se mi totiž nechtělo, televizi nesnáším a zásoby na tabletu došly již předešlého týdne. 

Moc nepomáhalo, že jsem nevěděla, jak se k problému postavit. O elektronice nevím naprosto nic, takže ve sporu byly vědomosti na straně druhé strany. Technik, ani já jsme si nezkontrolovali stav počítače ani při jednom převzetí a navíc jsem počítač kdysi opravdu polila Friscem. Je to tak tři roky zpátky a každý, kdo ví, o jaký nápoj jde, si umí představit, jak sladké a lepivé po zaschnutí musí být. Na druhou stranu jsem během těch tří let neměla nejmenší technické potíže (přinejmenším ne takové, které by se neprojevovaly hned od koupě – zdravím svou náladovou wifi). Začala jsem se proto vyptávat v okolí, abych zjistila, jak se mám následující den chovat a jak je to s tím možným zaviněním. Nejsem totiž typ člověka, který někam vlítne a doslova si vyřve nápravu problému, za který si může sám. 

Nejdříve jsem se skrze gild-chat ptala lidí z Tery a ti se víceméně shodli s otcem – pokud jsem odevzdala funkční počítač a vrátili mi nefungující, je to jejich vina. Tečka. Na druhou stranu se mi na FB přes noc nakupily názory, že alkohol a polití celkově se opravdu může chovat po velmi dlouhou dobu nenápadně a potichu páchat stále větší škody, které se projeví až při narušení vesmírné rovnováhy, a že bych příště po takové nehodě měla raději nechat ihned všechno vyčistit. Tím jsem tak trochu byla na začátku. Nakonec jsem v úterý už byla docela klidná, duševně se smířila s koupí nového počítače na vlastní náklady, protože když se smíříte s nejhorším, je každé jiné řešení skvělé, a rozhodla se, že se o následujících krocích rozhodnu na místě podle toho, co mi řekne. Nízkou částku nebudu řešit, při vyšší vezmu počítač na posouzení jinam a podle zprávy se zachovám.

V té době už se k mé nevelké radosti začal angažovat i otec. Krom informace, že na tuhle opravnu slyšel jen samé špatné věci, což by se mi hodilo týden zpátky, ne až teď, se také rozhodl, že půjde se mnou, což jsem dost rázně zamítla a tím ho nejspíš urazila. Jenže s otcem je ten problém, že jakákoliv šance na slušné a klidné jednání skončí ve chvíli, kdy vejde do dveří. Nepustil by ke slovu ani mě, ani opraváře, jen by nás oba vytočil a já bych měla horší vyjednávací pozici. Věřte, že jsem trpěla, už jen když jsem si vyjednávala mordorskou trvalou adresu x_X Takže jsem si vyslechla, že když chci vyhodit patnáct tisíc, je to moje věc, a odešla sama. 

Na prodejně mi bylo řečeno, že mi odešla jedna z RAMek. Ukázal mi, že jen se zbylou fungující a pak s novou to pracuje, kdežto s tou původní ne. Dohodli jsme se, že mi nebude účtovat práci a že zaplatím jen tu novou RAMku, která by měla být totožná s tou, která se rozbila. Tím by mě oprava vyšla na 500 Kč, což byla cena, kterou jsem byla ochotná zaplatit za možnost fungovat již to odpoledne. Posouzení by mě vyšlo mnohem dráž a počítač by nefungoval ještě minimálně týden. Takže jsme se dohodli, já si vzala svůj stroj a odešla jsem. Musím uznat, že mě vcelku pobavilo, s jakým očekáváním mě opravář vyhlížel a jak si oddychl, když viděl, že se směji (normálně, nikoliv jako masový vrah).

Upřímně, poškozenou RAMku jsem si prohlížela velmi pozorně a nic, co by svědčilo o tom, že byla politá, jsem nenašla. Když jsem navíc viděla, s jakými obtížemi mi zavírá spodní krytku, kterou nemám šroubovací ale jen zacvakávací, věřím, že ji mohl omylem promáčknout, protože se RAM nachází hned na středu krytky, tedy v místě kde ji bylo možné nejvíce promáčknout a kde vyvíjel nejvyšší tlak. Ale jak říkám, nevím. O problematice vím příliš málo na to, abych si dokázala stát za nějakým názorem, takže to beru tak, že je 50 %, že si za to můžu sama a 50 %, že za to mohl on. Počítač funguje, je tichý a šlape jak má. Tím pro mě problém skončil. Příště ale čistě pro jistotu zvolím jinou opravnu.

Žádné komentáře: