pátek 24. července 2015

Hele, pterodaktyl!

Pokud vám nadpis nedává smysl, je vysoce pravděpodobné, že se v článku pod ním nachází směs všech možných maličkostí z mého života. Uvažovala jsem, že tyto články začnu pojmenovávat po měsících, ale vypadala bych jako Elyina kopie xD
 
Někdy v březnu, těsně před dovolenou mě začal trochu pálit jeden prst. Skončilo to tak, že jsem dva měsíce chodila s vysušenýma, rozpraskanýma rukama, do kterých jsem nemohla skoro nic chytit, nedej bože, abych je namočila do teplejší vody. Po dvou měsících spaní v rukavicích nakonec problém zmizel, aniž bych věděla, co ho způsobilo nebo vyléčilo. Hádejte, co se mi dva týdny zpátky vrátilo -.-
***
 
Letos jsem se rozhodla chodit na koupaliště, protože poslední roky se tam dostanu tak jednou nebo vůbec a vždycky mě to štve. Šokovalo mě, že vstup stojí jen 40 Kč, protože jsem za ta léta čekala nárůst až do stovky. Potvrdilo se ale, co jsem si vždycky myslela - plavat se tu nedá. Pokud nechcete riskovat, že vám někdo skočí na záda, musíte se držet uprostřed bazénu a zde se vyhýbat stojícím nebo plavajícím všemi směry. Trochu se to uvolnilo až hodinu před zavíračkou. On by mi vcelku stačil krytý bazén, abych si zaplavala a zase šla domů. Slunit se můžu před barákem a měla bych tak větší klid. Jenže městský bazén je přes léto zavřený, protože je otevřené koupaliště. Mordor...
***
 
V práci bylo zase drama. Kolegyně potřebovala natrvalo prohodit šichty, protože má prý problémy s autem a na mé směně je více lidí z jejího města. Tak nějak jsme jí to nikdo nevěřili, protože si nedávno našla nového přítele, který chodí právě ke mně, a jakmile se to rozkřiklo, stala jsem se středobodem všeho, protože mi každý musel říct, jak určitě lže a kdesi cosi. Sice bylo hezké, jak se o mě štajgr pral, ale upřímně, po dvou dnech jsem z toho měla hlavu jak pátrací balón. Od každého rozhovoru jsem měla dvě verze, každý tvrdil něco jiného a já se nemohla rozhodnout. Nakonec jsem vyměnila. Nechtělo se mi, strašně moc se mi nechtělo, protože to je už třetí šichta, kterou mám a u které musím začít nanovo. Kdyby však kolegyně náhodou nekecala, nechtěla jsem mít na svědomí její případnou ztrátu zaměstnání. A kdyby lhala, což nejspíš ano, nechtěla jsem riskovat, že mi jednou napíše: "Nemám se jak dostat do práce, užij si šestnáctku."
***
 
Další londýnská věc z krku! Před pár dny mi konečně přišly naše Oyster Card, lítačky na MHD s předplaceným kreditem. Sice se prý dají sehnat téměř kdekoli na místě na počkání, ale čím více toho budu mít zaplaceného z tepla domova a čím méně toho tam budu muset zařizovat, tím lépe. Nebylo to ovšem jen tak, protože mi přišly až na druhý pokus. V první obálce na mě koukala obálka adresovaná jakémusi pánovi z londýnské jazykovky a obsahovala asi třicet týdenních lítaček, které začínaly čtyři dny na to. Něco mi říkalo, že ten zájezd, který očekával, nebyl nadšený.
Samozřejmě jsem hned psala odesílateli, jestli je moje objednávka v pořádku, jak jim to mám poslat zpátky a co s poštovným? Prý ať to nechám na poště vrátit odesílateli. Houby, DHL mi to odmítlo, protože zásilka již byla přijatá, a ČP proto, že to vůbec nešlo přes ni. Nakonec jsem to poslala na vlastní náklady doporučeně asi jen za nějakých 90 Kč. Abych já psala londýnské MHD, oni DHL a DHL zase mě a pak se přeposílali prachy a platilo kdoví jaké pojistné za karty s natištěným datem, které měly za dva dny vypršet, to už pro nikoho z nás nemělo cenu.
Teď už jen objednat lístky do Toweru. Ty se snad obejdou bez komplikací.
***
 
A zase můj noťas. Asi deset dní zpátky jsem si aktualizovala ovladače a od té doby mi začalo blbnout wi-fi připojení. To dělalo už dříve, ale teď jsem se po každém vypnutí/uspání na net dostala třeba až po čtyřech restartech. Tak jsem se rozhodla obnovit systém, což se nepodařilo. Trvalo asi tři další nepodařené pokusy, než jsem zjistila, že mi to blokuje antivirák, a někdy v té době už jsem měla přemazané ty body obnovy, které jsem potřebovala. Následně jsem to úspěšně obnovila do bodu, který jsem naprosto nepotřebovala, protože mám úžasnou myš, která mi odklikne třeba tři tabulky naráz a pak minutu dělá, že není připojená. Radovala jsem se ale, že konečně obnova funguje. Obnovila jsem tedy znovu do mnou vybraného bodu a... zase se nepovedlo, protože mi to odinstalovaný antivirák bloknul nějak ze záhrobí. V té době byl můj systém už tak totálně v háji, že jedinou možností zůstalo navrácení do továrního nastavení. Druhý den jsem přenášela data, třetí obnovovala a instalovala a dnes jsem konečně zase fungovala. Když pominu přetíženou ramku, se kterou mám problémy od slavného oprášení. Nevím, co mi tam dal, ale to samé to rozhodně není. Jestli mi po dovolené zbyde nějaká vhodná částka, asi nakonec přeci jen půjdu do nového stroje.
***
 
Nemůžu se zbavit pocitu, že jsem duševně nějak zakrněla. Mám tu už půl roku rozečtenou Margaret Thatcherovou a dva měsíce Příběh rodu Taira, a i když mě obojí strašně baví, nevydržím u toho déle jak půl hodiny. Za chvíli vypnu a vůbec nevnímám text (pravda, u paní Thatcherové za to velkou měrou může ekonomická pasáž, které bych rozuměla stejně, kdyby byla v čínštině). Je to špatné. Snad za chvíli nepřekormidluji k Blesku.
***
 
A závěrem, vzpomínáte, jak jsem v minulém článku psala o několika výletech do Prahy? Tak srpen tam nejspíš také strávím celý. Za týden Advík, pak sraz s kamarádem, a když dobře dohodnu návštěvu dědy, bude koncem měsíce Barevná devítka. Kdo potřebuje o víkendech odpočívat?

Žádné komentáře: