úterý 16. června 2015

Nejsem žádná tramvaj ale letadlo!

Co je nového? Asi nic. A něco přece. Jsem líná a přitom bych něco podnikala. Chce se mi ven, ale jsem furt zavřená doma nebo v práci. A celý rok se těším na léto a ono nakonec asi bude stát za starou belu. Život není fér T_T
 
Tož když máme to letní počasí…
 
Co před dvěma týdny začaly stoupat teploty, těším se na to, jak se budu slunit, procházet se venku, užívat si čerstvého vzduchu. Zatím se proti mně ale spikl celý svět. První týden jsem měla odpolední, takže zatímco venku bylo naprosto úžasně, já celé dopoledne prospala a odpoledne strávila v budově víceméně bez oken. Těšila jsem se, že alespoň o víkendu vypadnu ven. Jenže v té době probíhaly gildovní plány na jeden obtížnější dung v Teře a já se chtěla účastnit. Představovala jsem si to v neděli po alianční válce, protože na tu kvůli goldům chodí všichni. Houby. V pátek se beze mě dohodli na sobotě od dvou hodin a mě se z toho nechtělo pár hodin předtím couvat, když jsem se to dozvěděla pozdě. Ukecalo se jen hodinové šoupnutí od tří, že prý v šest musí jeden člen party do hospody na nějaký sraz. Fajn, říkala jsem si. V šest je ještě světlo a hezky. Jenže nakonec jsme tam ztvrdli do deseti a můžu vám říct, že šest hodin v kuse chcípat na třech bossech opravdu není zrovna zábavné. A v neděli zase nic, protože alianční válka a úklid. Yay -.-
 
Týden na to byla ranní, takže to jsem pro změnu byla celé dopoledne v práci a celé odpoledne prospala. Celý ten příšerný týden ranních, které bytostně nesnáším a které naprosto nezvládám, jsem se těšila, jak si v sobotu udělám alespoň tříhodinovou túru. A zase houby. Přesně v době, kdy jsem chtěla vyjít, se venku obrátil kbelík s vodou a kroupami. V neděli jsme u matky měly grilovat. Přijdu, maso hotové, zbytek odpoledne až do večera proseděn v obýváku. Narážky na to, že bychom mohly jít ven, ignorovány. Aaaaaaaaaaaaaaaaaaa!
 
Tera a jiné gamesy
 
Teru jsem začala hrát asi před rokem a půl, ale až tak tři čtvrtě roku zpátky jsem se jí začala věnovat na plno, byť ji musím po čase vždycky tak na týden na dva opustit a zahrát si něco jiného, aby se mi nezačala zajídat. V gildě se s menším dramatem změnil gild-master a převzala ho moje sestra, která u Tery sedí pečená vařená. Věci se začaly zase hýbat, každý den se složí nějaké ty dungy a já se koukla na vyšší levly. A zase se stáhla, protože nezvládám ani skillem, ani hardwarem. Štve mě to a začínám si pohrávat s myšlenkou koupit nový noťas. Zatím však spíš vítězí přesvědčení, že jen kvůli jedné jediné hře kupovat nový stroj, když ten současný naprosto bez problémů funguje, je vyhazování peněz.
 
Jinak to hraní začíná být trochu stereotypní. Hodinu farmím tohle, hodinu farmím tamto, pak si zajdu tři dungy, které chodím každý den, abych měla materiál na výrobu onoho a tamtoho. Dávám si dohromady výzbroj a koukám, jak nemá naprosto žádný vliv na moje výkony, protože jsem lama. Mým největším herním cílem je teď jeden spešl pet a co budu dělat pak netuším. Chmm… Upřímně, asi to hraji spíše kvůli gildovním potlachům.
 
Poslední meziteroidní vycpávkou byl pak Zaklínač 1. Zaklínače zbožňuji a na hru jsem byla zvědavá, ale nakonec to hodnotím jako skoro podprůměrný herní zážitek. Ze začátku mě strašně štval překlad (na stylizaci mluvy má fakt minimum překladatelů -.-) a dabing, ale pak se to buď zlepšilo, nebo jsem spíš otupěla. Bojový systém byl nudný. Sem tam jste přepnuli styl a jinak jste cvakali levým myšítkem jako idioti. Vlastně jsem to vydržela až do konce jen kvůli příběhu. Ten byl dobrý, byť haprovalo napojení na románovou řadu. Geralt byl stejný jako v knihách - čím déle mluvil, tím jako větší idiot vypadal (milovala jsem první povídky, tam jen vrčel a člověk si mohl leccos namlouvat), Triss je láskou mého života a to neutěšené prostředí plné odporných lidských bytostí jako by Sapkowskimu z pera vypadlo. Škoda jen toho provedení. Teď mě čekají nějaké dodatečné kapitoly, ale upřímně… asi se k nim nedokopu.
 
A už jste viděli první promo video na Mass Effect: Andromeda? Skvíík! Jako jo, nejspíš to nerozběhnu stejně jako Inkvizici, ale na rozdíl od onlinovek tyhle hry nikam neutečou a za 4 roky budou stejně dobré, takže skvíík!
 
Dovolenkování
 
Přes letní měsíce překvapivě zase nemám pořádnou dovolenou. Nějak se mi tam nikdy nechce prát o termíny a raději si delší dovolené beru mimo sezónu. Tenhle týden mě čeká Bodaidžu macuri, týden na to zase jedu do Prahy, protože sestra potřebuje odstěhovat z kolejí, a víkend na to možná taky pojedu někam do pryč. Pak se již tradičně jede na Advík a musím vyzjistit, jestli někdy v srpnu zase není Barevná devítka. Rumburk se nám z dovolenkových důvodů zrušil a náhradní výlet do Ostravy asi neuskutečním, protože mám drtivou většinu víkendů v červenci napůl pracovních. Dost mě to vytočilo a takový srpen již nesnesu. Chci něco podnikat alespoň o víkendy a nechápu, proč je takový problém mi dát jeden celý víkend a druhý nechat celý volný, místo jedné pohotovosti teď a druhé příští týden. Co mám jako dělat se sobotní noční pohotovostí, během níž se musím držet v dojezdové vzdálenosti, to fakt netuším.
 
Na druhou stranu se nám rýsuje Londýn. A to tak moc, že už mám zamluvenou dovolenou, složenou zálohu za hotel, zjištěné ceny všeho možného a během příštích 4 týdnů budu platit autobus, MHD a asi i Tower. Těším se neskutečně, byť je Londýn pěkně pozlacenou destinací a vyjde nás nejspíš ve dvou na týden na 40 000. Vzhledem k tomu, že jsme jako rodina prakticky nikdy necestovali a poprvé vše zařizuji sama, tak jsem i dost nervózní. Tak nervózní, že už jsem měla dvě noční můry. Je tedy možné, že nikam nepojedeme, protože skončím v blázinci.
 
A taky jsem se rozhodla, že příští rok dám přes prodloužené víkendy i nějaká dvě další evropská města. Na tyto výlety už mám navíc i nasmlouvanou společnost!
 
Ostatní média
 
V četbě mi už začala vlna fantastiky lehce lézt na nervy, takže jsem po třetích Hunger Games, které jsem konečně po více jak půl roce vymámila z knihovny, přešla přes Zápisník smrti k japonské literatuře. Začala jsem s Marakamiho V polévce miso, která byla na druhé přečtení stejně geniální jako na první, a pokračovala k Sestrám Makiokovým od Tanizakiho. Vzhledem k tomu, že mě Kavárnistka celá léta strašila, jak je to prý strašně nudné a nečitelné, tak si to užívám. První část mi dost připomínala Pýchu a předsudek. Akorát že tam nemívali problémy s tajfuny, povodněmi a druhou světovou válkou. Taky mi to ukázalo, že miai, dohodnuté sňatky, jsou ještě děsivější, než jsem kdy myslela O.O
 
V západních filmech jsem pak během posledního půl roku vcelku dohnala skluz a v seznamu už mám spíše dost specifické tituly nebo takové, které mě až tak moc nezajímají. Na ČSFD jsem si proto vyjela žebříček nejúspěšnějších korejských jihokorejských dramat a doplňuji vzdělání tam. Mám za sebou jedno dobré historické drama, jednu silně wtf komedii, jednu horší komedii a nějaká ta milostná drama. U těch jsem ale dost vybíravá a proto pro mě na korejském poli zůstávají bezpečnou zónou hlavně thrillery s nějakým bídákem s morálními zásadami v hlavní roli. Takové týpky Korejci fakt umí.
 
Nejnovějším hudebním objevem je čínská zpěvačka Sa DingDing, která hodně lne k duchovní a lidové hudbě svého okolí.
 


 A tím vás propouštím a posílám pomyslnou sušenku každému, kdo to dočetl xD

Žádné komentáře: