čtvrtek 28. května 2015

Překlady her – překládám, ale nepoužívám

Článek o překladu her mám na seznamu už dlouho. Původně jsem vás sice chtěla seznámit s procesem překladu jako takového, protože většina hráčů (a lidí všeobecně) nemá nejmenší tušení, jak těžké to je, ale než jsem nasbírala dost mouder a zkušeností, naštvalo mě něco jiného – česká oficiální distribuce a klasický rozpor mezi českým požadavkem kvality a ceny.
 
Sama jsem součástí fanouškovského týmu překladatelů, který hráčům umožňuje zahrát si RPGčka, jež u nás oficiálně česky nevyšla. Nejsem profesionál, nejsem nikdo tak říkajíc od fochu, do spousty věcí nevidím, protože se nepohybuji na příslušných místech a neznám příslušné lidi, abych nahlédla do věcí, o nichž se veřejně nesmí mluvit. Tento článek je tedy sbírkou dojmů, které jsem si vytvořila při spolupráci na překladu a pročítání diskuzí a článků, které se zaměřují na českou herní překladatelskou scénu. Mohu se tedy v lecčems mýlit či mít zkreslené dojmy. Berte to prosím na vědomí.
 
Také bych chtěla předem upozornit, že tento článek není kritikou fanouškovských překladů. Trochu vím, jak to chodí, a českých fanoušků, kteří jsou ochotni položit desítky hodin volného času bez nároku na jakoukoliv odměnu, si cením. Na to, za jakých podmínek pracují, často odvádějí velmi dobrou práci.
 
Tématem tohoto článku jsou překlady oficiální – schválené původními majiteli autorských práv a prezentované českými distributory. Překlady, od nichž se očekává vysoká kvalita, protože by se na první pohled měly lišit od překladů fanouškovských. Je tomu tak ale i ve skutečnosti?
 
Český vydavatel a peníze
 
Spousta lidí si myslí, že oficiální překlad je zároveň překladem profesionálním. Já toho názoru nejsem. Profesionál pro mě totiž není jen osoba, která dostane zadanou práci, odvede ji a dostane zaplaceno. Profesionál je pro mě člověk, který se ve své práci vyzná, dělá ji léta, chápe, co a proč dělá nebo by se dělat mělo. Zkrátka, když si najmete profesionála, očekáváte, že odvede zadanou práci na jedničku. Oficiální překlady podle mého profesionály ale najímají jen vzácně, protože skutečně profesionální překlad něco stojí. A peníze našemu hernímu průmyslu chybí až bolestně.
 
Nemusím být velký ekonom, abych chápala, že naši distributoři nemohou do uvedení hry na náš trh vrazit tolik peněz jako distributoři v USA nebo Japonsku. Trh je nesrovnatelně menší a návratnost nákladů nejistá. Tomu rozumím. Nemohu se však zbavit dojmu, že se u nás na lokalizaci šetří více než by mělo.
 
Jakýmsi trendem je najmout si skupinu fanoušků a za příslib pár her ve slevě je nechat přeložit danou hru, u které už při zahájení prodeje distributor slibuje, že čeština bude. Od samého začátku si tak fakticky zvedá prodejnost, protože hráči si ji kupují s tím, že si češtinu dotáhnou dodatečně. Hra se přeloží, hráči tomu rozumí, překladatelé si vezmou svoji hru za 300 Kč a pocit uspokojení, že udělali něco pro komunitu, distributor si mne ruce, jak se mu podařilo prodat více kusů a za překlad nedat téměř nic. Takhle vypadá jeden z fungujících modelů v českém herním průmyslu. Ano, hry se překládají i jinak – distributor najme skupinu překladatelů a za jejich práci jim dá i něco, co už lze nazvat platem. Takového překladu se u nás však dočká jen minimum her a upřímně, často je na první pohled nerozeznáte od práce fanoušků, protože finanční prostředky jsou podle všeho stále značně omezené a neponechávají dostatek prostoru pro skutečnou kvalitu.
 
"Co se týče Mass Effect 2, EA přinesla oficiální českou lokalizaci, která ale moc dobře nedopadla. Anglicky nemluvícím hráčům sice umožnila hrát, jenže zaznělo hodně stížností na chyby typu „placení autory“ (kdy se „credits“ přeložilo jako „autoři“ místo „kredity“ v domnění, že jde o nadpis titulků) nebo že Shepard je „krvavá ikona“ (bez přemýšlení přeložené „bloody icon“)." *
 
Vzhledem k tomu, že překladatelů amatérů je (nejen) v herním světě dostatek, není problém někoho najít. Situaci dost napomáhá i fakt, že se fanouškovské překlady pohybují na velmi úzké hranici mezi legálností a nelegálností. Kterýkoliv z nich může být kdykoliv nařčen z porušování autorských práv a obrana by byla velmi složitá, možná téměř nemožná. Neoficiální překlady jsou tedy spíše tolerovány a to především proto, že za ně nikdo nevybírá žádné peníze (krom českých distributorů, kteří na ně hrdě odkazují). Autorská práva jsou mocnou zbraní proti překladatelům. Když se totiž někdo z nich rozhodne, že chce za svoji práci dostat odměnu, která bude více odpovídat časové náročnosti, nebo pokud bude chtít odvést kvalitnější práci a najmout si na určitou část projektu odborníka, narazí na právní stěnu, přes kterou se nedostane. Dokud nemá oficiální svolení vlastníka práv, nesmí se obohacovat a je úplně jedno, jestli chce získané finance vrazit do dovolené nebo do programátora, který by mu z hry vymlátil potřebná data. Krásnou ukázkou právě takového případu byl chystaný překlad hry Dragon Age: Inquisition, kterého se nejspíš nedočkáme. Na konci článku přiložím odkazy na zajímavé čtení.
 
Vinu českých distributorů tedy jednoznačně vidím v tom, že si příliš navykli na práci otroků a že pokud se překlad nedá vyřešit touto cestou, nesnaží se najít jinou. Například se nějak dohodnout s majiteli práv na byť alespoň částečném spoluzafinancování.
 
Nezájem hráčů
 
Součástí problému jsou však i sami hráči. Starší generace si příliš navykla, že překlady her nejsou. Ti z nich, kdo ovládají cizí jazyk, české lokalizace automaticky zamítají jako nepřípustné a hrají v originále/překladu do cizího jazyka. Hráči, kteří cizí jazyk neovládají, jsou zase zvyklí, že se české překlady často vytváří na koleni a nižší kvalita jim nevadí. Hře rozumí a to je vše, co je zajímá. Takovým hráčům je těžké vysvětlit, že s kvalitním překladem by jejich požitek ze hry byl mnohem větší a že jsou vlastně o určitý rozměr ochuzeni. Krom toho tu herní průmysl zápasí s typicky českou náturou, která chce maximum kvality za minimum ceny, tedy něco, co je naprosto nemožné. Čeští hráči chtějí překlady hned, týden po vydání bylo pozdě. Chtějí je dokonalé, případně se přímo vyžívají v hledání chyb a nadávání překladatelům, přestože sami o překladu neví lautr nic a často si neuvědomují, proč chyby vznikly (překlad her je opravdu velmi specifikou oblastí a nejspíš tím nejsložitějším, s čím jsem se zatím setkala). Když se však začne diskutovat o spolufinancování mezi hráči a tvůrci, najednou se zvedne vlna odporu.
 
"Tvorba fanouškovských češtin musí zůstat doménou nadšenců. Nesmí se stát byznysem."
 
„Desetiletí mnoho překladatelů pracovalo zdarma na mnohem textově obsáhlejších RPG zdarma a rádo. DAI není nejukecanější RPG všech dob. Tvrdý se snaží jen přiživit na popularitě téhle hry.“ **
 
Zkrátka a dobře, drtivá většina hráčů očekává, že práci, kterou by sami nebyli schopni a ochotni vykonávat, za ně někdo jiný odvede zadarmo, dokonale a bez řečí. Komunita si vychovává své překladatelské otroky a občas je těžké najít někoho, kdo si jejich práce skutečně váží. A když si českých překladů neváží hráči, proč by si jich měli vážit čeští distributoři?
 
Hry vs. jiná média
 
Jsou na tom však hry opravdu tak špatně? Vždyť mizerný překlad se dá najít u filmů a knih, překladatel je mizerně placená práce téměř ve všech oborech a korektor je v mnoha firmách téměř sprosté slovo. Ano, překlad se dá najít dobrý i špatný, jsou firmy, které si kvalitu hlídají více i méně, jsou překladatelé, kteří mají pro svou práci nadání a nadšení, i překladatelé, kteří jsou naprosto neschopní, a je jedno, jestli mluvíme o knižním nakladatelství nebo filmové distribuci. Proč mě tedy zrovna situace kolem překladu her štve mnohem více? Proč zrovna zde nejvíce prahnu po změně? Položím vám několik otázek a vy si na ně odpovězte:
 
Dokážete si vybavit film nebo knihu, kde byste bez váhání překlad nazvali formou umění? Kde byl překlad natolik skvělým a vydařeným, že vám možná i přišel o kousek lepší než originál? A dokážete si vybavit takovou hru?
 
Položte si vedle sebe dobrý překlad hry a dobrý překlad knihy či filmu a zeptejte se sami sebe – je to srovnatelná kvalita? Je opravdu dobře přeložená hra na stejné úrovni jako dobře přeložená kniha?
 
Za sebe mohu říct, že v měřítku kvality je u her propastný rozdíl. Plahočí se daleko za ostatními překladatelskými obory, a zatímco překladatele-umělce lze v knižním nebo filmovém průmyslu najít snadno, u her je to těžší. U her totiž nikdy neproběhlo zlaté překladatelské období. Zatímco ostatní překlady se od amatérských začátků pozvedly do profesionálních výšin a jasně se oddělili odborníci od laiků, u her se od amatérských začátků rovnou přešlo k preferenci nižší ceny na úkor kvality. U her šlo vždy jen o to udělat co nejvíc muziky za co nejméně peněz, nikdy o umění, a proto se u nás herní překladatelství plazí hluboko pod svými bratry a ani se neodvažuje snít o svém vlastním vzletu. Zatímco si hry jako takové získaly své pevné postavení ve společnosti a považují se za rovnocennou zábavu jako knihy a filmy, herní překladatelství zůstalo pozadu a nikdo si zřejmě ani nepřeje na tom cokoliv měnit.
 
A je to škoda, protože bych přála hráčům jako je můj otec, aby z hry měli totožné pocity a dojmy jako já z originálu. Přála bych si, abych se za herní překlady mohla prát a vychvalovat je stejně, jako vychvaluji náš překlad knih a filmů. Sama na tom ovšem nic nezměním.
 

3 komentáře:

ledman řekl(a)...

Dokážete si vybavit film nebo knihu, kde byste bez váhání překlad nazvali formou umění?
A dokážete si vybavit takovou hru?


Tuhle otázku úplně nechápu. Účel překladu je jasně daný, rozhodně nemá měnit původní dílo, něco přidávat nebo tak. Stejně tak kritérium dobrého překladu je podle mě vždy stejné, bez ohledu na médium.

Každá knížka není jako Jméno růže, každý režisér netočí jako Kubrick, na hry jakožto interaktivní médium jsou trochu jiná měřítka. Co podle tebe spadá do "umělecky hodnotných her"? Věci jako Papers, please?, Stanley Parable nebo třeba Binding of Isaac? Hry s tunou textu a rozhovorů?

Já se českým překladům vyhýbám z principu. Většina vzniká bez podpory vývojáře (který by si ohlídal technickou stránku a QA/QC). A k amatérským překladům her mám podobný přístup jako u filmů/seriálů…

TSal řekl(a)...

Znáš Červeného trpaslíka? Protože jeho překlad třeba považuji za umělecký, přestože nejde o high culture. Neměnilo se, jen se kompenzovalo, uzpůsobovalo, aby český divák měl stejné emoce a dojmy jako divák britský, přestože kulturní zázemí je jiné. Většina lidí včetně mě ti navíc asi nedokáže říct, co překladatel/é přidali, ale něco asi ano, protože i zarytí zastánci dabingu v tomto případě často preferují českou verzi nad anglickou.

Uměleckou hodnotu překladu nevidím v umělecké hodnotě původního díla, ale v tom, s jakou mistrností byly všechny aspekty originálu převedeny do cílového jazyka. A to je přesně věc, kterou u knih a filmů vidím vcelku běžně, ovšem u her... Her v cz jsem hrála málo, ale jde o drtivou většinu toho, co jsem vůbec kdy hrála. Všechny z nich jsem také hrála v aj a můžu jednoznačně říct, že se překladem přeneslo minimum. Holý obsah, často byl problém i s tím. Anglické verze měly větší šmrnc, větší vtip, snadněji ze mě dolovaly emoce, protože se krom děje a interakce mohly také 100% opírat o dialogy, které mají hlavně u RPG značnou roli.


"Většina vzniká bez podpory vývojáře."
"Stejně tak kritérium dobrého překladu je podle mě vždy stejné, bez ohledu na médium."


Tohle jsou vlastně moje dvě hlavní myšlenky, o které jsem se tak nějak snažila. Chci, aby se distribuce začala starat o oficiální a !kvalitní! překlady, protože pak nebudou amatérské překlady nutností. Otec by si bez nich odhadem nezahrál tak dobrou polovinu her a to hraje ještě vcelku překládané střílečky. RPG jsou odepsanou kapitolou.

A také chci, aby hráči vnímali kvalitu překladu stejně bez ohledu na médium, protože jak říkáš, ta kritéria jsou stejná. Oni ji tak ale nevnímají. To, co se označuje za skvěle přeloženou hru, by se se stejnou kvalitou překladu nikdy neoznačilo za skvěle přeloženou knihu. Jenže hráči nižší kvalitu berou jako normu a jsou spokojení, nebo překlady odmítají a situaci neřeší. To herní překladatelství nikam neposune.

ledman řekl(a)...

Aha. Už se to vysvětluje. Popisuješ v podstatě zásady správného překladu.

Trpaslíka znám už z doby prvního vysílání. Tehdy to s internetem ještě nebylo tak slavné, aby si člověk snadno sháněl originály. Spousta lidí tak originální dabing nikdy neslyšela a zná jen český. Hlášky mají zažité česky atd. Nejlepší dabing, co jsem potkal, má asi Haló haló, tam se hlasy herců dost blíží originálu. I když ten lehký francouzský přízvuk tam prostě chybí.

On bude asi problém, že poznat nekvalitní ale ne nutně špatný překlad není bez znalosti originálu moc jednoduché. U dabovaných částí her to ještě člověk může odposlechnout, ale čistě text už je bez šance.