středa 11. února 2015

Vánoční loli-sraz 2014

Konečně můj report z největší loli-události roku - pražského vánočního večírku, který se odehrál 6. 12. v cukrárně Cukrkandl. Ano, vel~~mi aktuální příspěvek, ale radujte se. O věcech, které se staly dávno, nenapíšu dvě A4.

Každý rok si říkám, že na další takový sraz už nepojedu, protože se tam s nikým moc nebavím, a každý rok kecám. Letos proto raději nebudu nic říkat. V zásadě se ale dá říct, že se v ohledu mé socializace nic nezměnilo. Přijela jsem s Kjóko, později se k nám přidala Akihime a v této sestavě jsme seděly u stolku až do mého odjezdu, takže je otázkou, jestli by příště opravdu nebyl klidnější pokec, kdybychom se sešly někde v čajovně a ne na přelidněné akci. Kecaly jsme velice převelice, ale krom obdivu úžasného rádia, které hrálo hned vedle nás, a army-lolity si z těch rozhovorů příliš nepamatuji. Jen si to představte, Kjóko na internetech ještě nenarazila na Hello Kitty AK-47. Jak se jí to podařilo? Na druhou stranu nás s Akihime obdařila představou loli-paragána s okrajkovaným padákem. Bohužel se nám nepodařilo si vydupat názornou ukázku seskoku z balkonku nad námi.

Prostory předloňského Knoflíku se mi na podobnou událost líbily mnohem více než Cukrkandl. Vešli jsme se do něj sice všichni v pohodě a každý si měl kde sednout, ale jakmile jste vstali, byl to problém. Prostor celé cukrárny je totiž rozdělen do několika menších místnůstek na dvou patrech spojených úzkým schodištěm. Na první pohled mi tedy bylo jasné, že to nejsou prostory, v nichž by se dalo pohodlně korzovat a v nichž byste měli přehled o tom, co se děje na celé akci. Ať jsme si před usazením s Kjóko stoupnuly kamkoliv, všude jsme překážely, takže není divu, že po usazení ke stolku nás od něj vyhnala jen touha po objednávce. Tohle bohužel nechápala jedna slečna, která korzovala ráda a často, přičemž se na každého, kdo jí stál v cestě, tvářila jako saň. Že by ale slušně řekla "S dovolením," to se mi nestalo ani jednou.

Na prostory trochu dojel i program. Upřímně, nějak jsme ho nezaznamenaly. Přehlídky jsme si všimly až u předposledního modelu, když nám začalo být divné, proč se některé slečny při tom všem korzování kolem tváří tak významně. A ejhle, ony to byly modelky, které musely projít každou místností. Tak jako spousta jiných, kteří chtěli z bodu A do bodu B. Když pak ke konci přišla na řadu tombola a já byla jednou z mýdlových výherkyň, ani za mák se mi nechtělo vstávat a prodírat se davem, byť jsem to na rozdíl od jiných měla blízko. Ze stejného důvodu jsem ignorovala i hlasovací soutěže. Obrázky jsem neviděla, cukroví sice ano, moc se mi líbilo, ale neměla jsem propisku a nechtělo se mi ji v davu shánět. Takže jsem nehlasovala.

S nabídkou podniku jsem však byla spokojená. Měly dorty, tousty, dobrou kávu, Martini. Víc jsem k životu nepotřebovala. Bylo akorát vtipné, když jsem si objednala pitivo a k tomu dva kousky střechy, protože jsem ještě nejedla, přestože už byly tři hodiny odpoledne. Obsluha, navyklá na běžné porce, si nejspíš myslela, že objednávám i pro Kjóko, která stála za mnou, a dorty mi rozdělila na dva talířky. Na malou chvíli jsem uvažovala, že vezmu oba a budu se tvářit jako že nic, jakože nejsem největší žrout v okolí. Pak se ozvalo mé cynické já s otázkou, komu vlastně chci lhát, navrstvila jsem dorty na hromadu a hrdě s nimi odešla.

A to je asi tak všechno. Jedlo se, pilo se, způsobovala jsem tiky fotografům a pomalu ale jistě se transformuji ve viktoriánskou prostitutku. Prostě jako vždycky XD 

2 komentáře:

Johanka řekl(a)...

Nejlepší report, díky. :D

TSal řekl(a)...

To jich muselo být hodně málo xD