neděle 25. ledna 2015

Ohlédnutí za rokem 2014

Ještě žiji! Tohle bude nejspíš nejčastější věta na tomhle blogu, že? Tenhle příspěvek tu měl být už dávno a před ním dva jiné, ale prosinec byl sociálně příliš vytížený a leden… Ten se prostě nepovedl. Snad ale doženeme skluz ;)

Takže, jak povedeným rokem pro mě byl rok 2014? Jak už to tak bývá, trochu připomínal jízdu na mírnější horské dráze - chvíli nahoře, chvíli dole. Zažila jsem roky mnohem horší, ale také roky mnohem lepší. Osobně jsem ale takovým tím svým stagnujícím způsobem spokojená. 

Předsevzetí

Začneme oblíbeným novoročním vtipem – předsevzetím. Ano, i já tomu propadla. Loni jsem si dala jedno, letos jsou to tři. První zůstává stejné jako loňské - rozhodnutí psát mnohem více na blog. Myslím, že 27 příspěvků je oproti předloňským 6 skutečně velký pokrok a letos bych to chtěla dohnat k ještě větším číslům a opravdu dodržet ty tři příspěvky měsíčně.
Druhým předsevzetím je čtenářský deník. Mám v hlavě představu a její část je už i na internetu, byť ji tam ještě nějakou dobu nenajdete. A ano, znám se. Nejspíš je to další projekt, který jednou umře s hláškou: „Příště už fakt něco napíšu!“ ale pokud by to dopadlo jako můj prastarý projekt Blue Love, který tuším fungoval pár let a přes který jsem potkala spoustu zajímavých lidí, budu spokojená.
Třetím a posledním předsevzetím je začít plnit ten zatracený 1001/101 seznam, protože posledního čtvrt roku stálo za starou belu. 

Přátelé

V seznamu přátel mi přibyly dvě osoby. S Kjóko jsem se sice seznámila ke sklonku předloňského roku, ale až v lednu jsme uzavřely FB přátelství. Osobní setkání se nám letos příliš nedařila, protože jsem líná, sklerotická a neumím plánovat. To se ale zlepší. V červenci jsem se pak poprvé osobně setkala s Akihime, kteroužto si dovolím zařadit mezi osoby mně duševně spřízněné. Je krásně pesimistická, má ráda Dragon Age a celkově je s ní sranda.
A staří přátelé? S některými začínám ztrácet spojení. Nebudeme si nic nalhávat, udržovat přátelství přes internet není nejsnazší věc. Ale třeba se mi to ještě podaří zvrátit. Na druhou stranu jsem se letos viděla se třemi osobami z dávné prehistorie a doufám, že naše setkání, byť nejspíš občasná, budou pokračovat. S ostravskou partou máme solidně zaběhnutý harmonogram akcí a pražská sekce… pražská sekce by mi měla dotovat dovolenou xD 

Zážitky

Letos to bylo super O.O Ne, fakt. Rozhodla jsem se nesedět doma jako pecka a trochu si rozšířit kulturní obzory a ono se zadařilo.
V březnu jsem vyrazila na několik dní do Olomouce, z čehož hodlám udělat tradici. Setkala jsem se zde s mnoha lidmi, navštívila oblíbené podniky a místa a připomněla si, proč tohle město tak miluji. Letos se mi snad podaří přidat do programu i olomoucké divadlo. Květnové Valdštejnské slavnosti jsem výjimečně oslavila sama. Kdo ale potřebuje k pojídání langošů a ochutnávání medoviny společnost?
V červnu japonské slavnosti Bodaidžu macuri plné japonské tradiční kultury, v červenci návštěva výstavy Japonismu v českém umění a Advík, na němž jsem tentokráte měla i tři přednášky. V srpnu… spousta věcí! Barevná devítka byla akce plná chutí a vyčítavých pohledů ze strany Tuyet a Warrion, že jsem je vytáhla mezi lidi. Mezi moc lidí. Následoval několikadenní pobyt v Rumburku, kde jsem si připomněla, jak vypadá les, a prošvihla nejbritštější táborák ever, a nakonec jsme se se sestrou rozhodly otci ukázat pražskou zoo. Bohužel se zrovna ten den musela trhnout rekordní návštěvnost, a tak otec odjížděl spíše znechucený davy než zaujatý skvělými pavilóny.
V září jsem se pak poprvé dozvěděla, že existují nějaké Mostecké slavnosti a navštívila je s Anasis. Krom jídla, pití a hudby jsem příležitost využila k návštěvě místního hřbitova a přesunutého kostela. To druhé mě značně znechutilo. Říjen byl opět divočejší. Začal koncertem Lindsey Sterling, na němž jsem došla k závěru, že koncerty nejsou můj šálek čaje. Nabalila jsem na něj však spoustu dalšího, takže dvouden v Praze nebyl promarněný. Stejná situace nastala s mým prvním muzikálem – Fantomem opery. Z představení jsem měla rozporuplné pocity, ale vše okolo bylo super. Naposledy jsem ten měsíc jela do Prahy na Akimatsuri, které byly spíše o japonském jídle, než o čemkoliv jiném. Prosinec byl mnohem klidnější, pokud nepočítám všechny ty návštěvy kolem svátků, protože jsem v něm stihla jen pražský lolita sraz.
A co jsem si z toho odnesla? Novou skupinu k poslouchání, objevení africké a indické kuchyně, návštěva prvního muzikálu vůbec, můj nejspíš poslední koncert vůbec a zjištění, že z kulturních akcí mě nejvíce baví ty s jídlem.

Práce

Práce byla nejspíš jediným stinným bodem v roce 2014. Vztahy s kolektivem a v kolektivu přestaly jít od desíti pěti a začaly zcela novou úroveň pekla. Začalo to přeložením nás mladých na váhu. Ty dvě nádhery už měly dost toho, jak v zimě mrznou několik hodin u soupravy a tak si vydupaly, že se tam zaučíme. Jejich představa stoprocentně byla taková, že přes zimu tam budeme my a jakmile se oteplí, zase se tam vrátí ony. Jenže my si zase vydupaly střídání po měsíci a bylo zle. Ať jsem byla na oběhu nebo na váze, neustále nějaká stížnost. Od nich, i od ostatních šichet. Člověk by si myslel, že máme IQ 30 a nedokážeme ani zamést.
Předák pokročila ve své lenosti a už se ani nesnažila vypadat, že něco dělá. Celý rok každou noční od začátku do konce prochrápala u zámečníka a během ranních tam klábosila a luštila křížovky. Ona je předák, tak prý dělat nemusí. Když pak vylezla, byl z ní spíš ublížený a užvaněný problém než pomoc. Motala se, dělala bez rozmyslu a pomalu, ohrožovala sebe i ostatní. Vztahy s ní se dostaly na bod mrazu a já od léta nebyla schopná s ní jednat normálně. Prostě to nešlo. Po dvou letech šikany už jsem na nějakou slušnost, která stejně nikdy k ničemu nevedla, neměla sílu.
Když na mě pak zámečník během jedné hádky zařval, že jestli nezmlknu, že mě chytí za tlamu a že uvidím, už jsem toho měla dost. To, že mu vedoucí po mé stížnosti na výhružku násilím nejspíš jen mírně domluvil, byl jen poslední hřebíček do rakve. Musela jsem pryč.
Někdy od května se naštěstí mluvilo o tom, že z lampovny, kde si chlapy fasují přístroje k práci, mají odejít tři do důchodu. Původně jsem neměla zájem, ale kolegyně (byť si všichni myslí, že to byl můj otec) mi tam vykecala místo a když za mnou v srpnu přišli, souhlasila jsem. Nakonec jsem přestoupila začátkem listopadu jako první ze všech. Upřímně, v té době už jsem byla rozhodnutá, že od ledna buď budu v lampovně, nebo na pracáku, ale na šichtě nezůstanu.
Teď už je to mnohem lepší. Dělám s lidmi na úplně jiné intelektuální úrovni a hlavně je vídám jen na ranní. Na odpolední a na noční jsem úplně sama. Tento přesun je hlavním důvodem, proč i přes to všechno vnímám rok 2014 spíše pozitivně.

To ostatní (skoro) jednou větou

A co jinak? Dohrála jsem hru Divinity 2, která sice byla epicky depresivní, ale stále epická.
Začala jsem kupovat trička z Qwertee, což by byla cesta do pekel, kdyby vedli alespoň malé výstřihy a víc fandomů, které frčely asi tak před deseti lety.
Poprvé jsme přeinstalovávala počítač. A doufám, že naposledy. Nepomohlo to.
Pořídila jsem si konečně tablet a mobil a díky tomu prvnímu se mi začal zkracovat seznam filmů na ČSFD.
V říjnu jsem prodala své první tři knihy z vlastní knihovny. Bolelo to, ale jednalo o fakt příšerný brak a já trpím nedostatkem místa.
V únoru jsem začala řešit stěhování a v dubnu s tím přestala, protože si to bez spolubydlící nemůžu dovolit a tady o spolubydlení nikdo nestojí. Paráda.
V březnu nám zrušili Lidé.cz a dodnes mi scházejí. Chybí mi místo se spoustou fór. Diskutníci jsou jen chabá náhrada. 

Knihy

Přečteno: 42
Nejlepší: Anatém, Angel Sanctuary, Nebezpečné známosti, Aréna smrti, Cinder, Bouře mečů, Hostina pro vrány
Nejhorší: Dvacet tisíc mil pod mořem, Město z kostí, Zrození zimy
Konečně jsem se dokopala ke koupení Angel Sanctuary, takže tu pravidelně každý měsíc ochám nad jedním dílem. Také jsem začala opatrně koštovat západní komiks. S pláštěnkami nejspíše nadobro skončím po zkompletování marveláckého UK, ale naštěstí je tu i spousta hrdinů, kteří pro začátek vědí, jak se obléká spodní prádlo. A taky jsem najela na módní vlnu Young Adult Fantasy, která tu začala asi před třemi lety. Říkají mi Blesk!

Filmy a seriály

Seriály: Black Sails, Constantine, 5. řada True Blood, rozloučení se Supernatural (8. řada)
Filmy: 90
Nejlepší: Enderova hra, Na hraně zítřka, Nebezpečné známosti (1988), Zkrocení zlé ženy (1967), Dogani, REC, Sinister, Sympathy for Mr. Vengeance, The Sorcerer And The White Snake (2011)
Nejhorší: Mlha (2007), Braindead - Živí mrtví (1992), Paranoral Activity 1-4, 2001: Vesmírná odysea (1968), Legie (2010)
Nějak jsem zapomněla dohánět resty, takže mám v roce 2015 seriálově vystaráno. Hodlám ale přibrat i pár nových věcí. Na Supernatural začátkem 8. řady oficiálně nemám nervy, Once Upon a Time a Vampire Diaries jsou v podmínce.

Žádné komentáře: