pátek 12. prosince 2014

Vánoce, Vánoce přicházejí, půjčme si, přátelé!

Je tady to krásné vánoční období, kdy na nás ze všech stran útočí reklamy na půjčky. Tedy, ony na nás ze všech stran útočí neustále, ale o Vánocích je to horší než kdy jindy. A já se ptám, proč ještě nejsou zakázané?

Kdy jste v televizi nebo v rádiu naposledy zaregistrovali reklamu na tabákové výrobky nebo alkohol? Nevzpomínáte si, že? To protože jsou zakázané nebo podléhají takovým omezením, že na ně téměř nenarazíte. Jistě, obojí je škodlivé. Kouření i alkohol může zničit naše životy a v zásadní míře omezit i životy osob blízkých a rozhodně by nemělo jít o něco, co je veřejně chváleno, byť tím naprosto nechci říct, že by se mělo sáhnout k úplnému zákazu. Otázkou je, proč tato omezení nepostihla i půjčky?

Ptáte se, co mají půjčky společného s tabákem a alkoholem? V zásadě nic, jen tu schopnost ničit lidem život. Zatímco však kuřák a pijan omezuje pouze lidi ve svém nejbližším okolí, přičemž oba typy zároveň do státní kasy přispívají nemalými částkami skrze daně uvalené na jejich oblíbené produkty, půjčky nerozvrací jen rodiny, ale stát jako celek. Pokud je velká část obyvatelstva zadlužená, hospodaří velká část státu s penězi, které vlastně reálně neexistují. Rodiny končí na ulicích, protože nemají z čeho splácet a vše, co dostanou, putuje na splacení věci, kterou již dávno nemají, nebo zážitku, který již dávno pominul. Firmy bankrotují a propouštějí, protože nedostaly zaplaceno za zboží, které dodaly, a na jehož materiál si půjčily. Jejich zaměstnanci nemají z čeho splácet a na dveře jim klepou exekutoři. A nad tím vším stojí stát s pravidelným schodkovým rozpočtem, který se pomalu ale jistě propadá do další velké finanční bubliny. Stát, který hospodaří s naši daněmi.

Takže se ptám, proč na každém rohu, v každém dopravním prostředku, na každé televizní a radiové stanici, v každých novinách čtu, jak snadné a strašně skvělé si je půjčit? Podle mého by to mělo být zakázané a to mnohem přísněji než reklamy na tabák a alkohol. Kvůli půjčkám našich sousedů můžeme všichni dojet takovým způsobem, že už se nevzpamatujeme.

Přitom ony půjčky obvykle nejsou nutností. Jsou jen výsledkem nulové finanční gramotnosti a neustálého tlaku, komerčního i sociálního, na slabší jedince, kteří si nejsou schopni nebo ochotni domyslet následky svého počínání. Já osobně chápu hypotéky na byt nebo dům, byť ani do toho bych nejspíš nešla bez značného finančního základu už od začátku. Pochybuji, že někdy někdo v historii měl jistotu výdělku na padesát let dopředu a o opaku mě nepřesvědčí ani soudruzi. Méně už rozumím půjčkám na auto, ale dobře, pokud ho někdo opravdu potřebuje (každý den dojíždí do práce, kam nevede MHD, případně ho potřebuje k práci) a je to náhle, beru to. Pokud se však někdo chce vozit do práce, protože autobusem to trvá moc dlouho a chce se tam vozit hned teď, ne až za rok, už zvedám obočí. Půjčky na nábytek, domácí elektrospotřebiče, apod. již řadím do škatulky blbost. A vánoční dárky a letní dovolené mají svou vlastní škatulku v pekle.

„Co ty o tom víš?“ zeptalo se mě několik lidí po prezentování těchto názorů. „Odstěhovala jsem se v osmnácti od rodičů, byla sama, zrovna koupila byt, měla malou výplatu. Kde jsem na to asi měla vzít?“ vyprávěla mi jedna kolegyně. Měla si na to našetřit, odpovídám já. Hypotéka na byt, aniž by do základu měla jakoukoliv finanční rezervu, prosím. Já osobně bych šla do podnájmu. Ano, byt sice není můj a majitel mě může kdykoliv vyrazit. Ale to může udělat i exekutor, když nebudu splácet bance. Auto jsem u ní také ještě chápala. Bydlela daleko, žádné spoje k podniku nejezdily. Sice mohla jezdit s otcem, ale v případě jeho dovolené nebo různých přesčasů by měla problém. Jsem smířlivá, přimhouřím oči. Ale co to vybavení domácnosti?

Já sama uvažovala o stěhování. Bohužel, sama ze svého platu při mordorských nájmech byt neutáhnu, aniž bych neriskovala, že spadnu do finanční pasti. Stranou bych totiž nedala ani korunu a to je podle mého sebevražda. V každém případě, když jsem dávala dohromady plán na vybavení domácnosti, vypadal přibližně takto: V bazaru koupím jednolůžkovou postel, pokud nebude to, tak jen matraci, kterou hodím na zem. V podnájmu musí být stoprocentně linka a kamna, pračka je volitelná, přinejhorším bych si prala u rodičů, než by se to vyřešilo. V bazaru za pár kaček stůl a počítačovou židli. Všechno. Všechny náklady do začátku. Moje odhadovaná cena byla max. deset tisíc, které bych již měla k dispozici z úspor. Že bych byla jak v holobytě? Ano, ale každý měsíc bych si dávala stranou a postupně dokupovala vše potřebné. A až bych měla vše potřebné, začala bych se teprve zabývat vzhledem bez obav, že za rok přijdu o práci a krom vlastní obživy budu muset ještě řešit, kde vezmu dalších několik tisíc na splátky. Kolegyně si ihned po nastěhování půjčovala na novou stěnu, novou kuchyni, novou ložnici, nový obývák. Všechno nové a hezké. Kolik měsíčně splácela a na jak dlouho to má, se bojím odhadovat. A takhle se stěhuje většina lidí, s nimiž jsem se o tomhle bavila.

Zatímco na tu pračku bych si možná, možná, v nejhorším případě ještě půjčila, lidé, kteří si půjčují na dárky a dovolené, by měli přijít o svéprávnost. Se sestrou plánujeme deset dní v Londýně. Plánujeme to už dva roky a příští rok to třeba konečně vyjde. Já si našetřím, ale sestra jakožto student to má horší a já obě neutáhnu. Tak odkládáme a čekáme. Jednou to vyjde. Že bych si ale půjčila? Tak já nebyla schopná za dva roky ušetřit 17 000 na dovolenou, a proto budu příští dva roky splácet 25 000?? Tohle přeci nejsou těžké počty! A na Vánoce bych raději dala jen přání než dárky koupené na dluh. Příbuzní i přátelé by to pochopili a spíš by je potěšilo, že mám zdravý rozum, než že jsem jim koupila veledary, které nejsem schopná zaplatit.

Z půjček mám prostě strach. Jsou špatné a mělo by se k nim sahat jen v nejnutnějších případech, pokud si je člověk jistý, že opravdu bude schopen je splatit. O začarovaném kruhu půjčky na půjčky raději nemluvím. Každému, kdo umí do pěti počítat, musí přeci dojít, že tahle cesta vede jen do pekel. V tomto případě je odkládání problému tou nejhorší možnou variantou. Hlavně se ale bojím, že i když si já sama nikdy peníze nepůjčím, nakonec mě zničí dluhy ostatních.

Přesto je tohle zlo všude kolem nás prezentováno jako jediná možnost jak žít plnohodnotný život. Půjčuje si každý, proč bych si nepůjčila i já? Každý rok dovolená, vlastní auto, vlastní byt, všechno jak ze škatulky. K Vánocům synkovi nový počítač, dcerce drahé jízdní kolo. A támhle měli ve slevě super výhodný stůl s židlemi na zahradu, to si přece nenechám ujít! Že na to nemám uspořeno a nevyjdu do výplaty? Ale co, tak si půjčím. Stovka za měsíc navíc mě ve výdajích nepoloží.

„Vánoce jsou čas, kdy chceme své blízké obdarovat a poděkovat jim za to, co pro nás dělali celý rok. Právě proto bychom neměli v tento sváteční čas šetřit. I když finance ne vždy vycházejí. Právě pro tuto příležitost je zde vánoční půjčka.“

„Potřebujete peníze ještě dnes a nesehnali jste ručitele? Nevadí, u půjčky bez ručitele se bez něj obejdete a požadovanou sumu můžete mít k dispozici do 24 hodin.“

„V naší nabídce nebankovních půjček naleznete půjčky, které se nezabývají prověřováním registrů a potvrzením o výši příjmu. Nebankovní půjčky jsou vhodné pro nezaměstnané, osoby s nízkými příjmy, důchodce, matky na mateřské dovolené.“

„Chybí Vám peníze například na provoz domácnosti a do výplaty ještě zbývá půlka měsíce? Máte rozplánovaný rodinný rozpočet, ale i přesto jste nevyšli s penězi? Pak pro Vás může být řešením krátkodobá půjčka do výplaty.“

Trvalo mi asi dvě minuty, než jsem našla slogany a prohlášení, která mi v reklamách nejvíce drásají nervy. Nebylo to těžké. Používá je každá společnost, která se půjčkami zabývá. Půjčky snadno a rychle, bez jakýchkoliv záruk a zbytečného papírování, ptaní se na účel půjčky a dalších otravností. Teď chcete peníze, teď je dostanete, a je jedno, že vám banka, ani u níž není půjčka zcela bez rizik, odmítla úvěr dát, protože podle všeho nejste schopni ho splatit. Tady ten pán v obleku s přátelským s úsměvem vám do druhého dne doručí požadovanou částku hned na účet. Pokud nějaký pán vůbec je, o půjčku si totiž snadno můžete zažádat i elektronickým formulářem. To vše za nepodstatně vysoký úrok, který teď nemusíte vůbec řešit. A když už se rozhodnete pro bezpečnější banku, i tam vás čeká samé překvapení. Splátky, které dostanete zpátky, peníze zdarma, půjčka za kterou vám zaplatí! Nezní to jako sen? Jako že si půjčíte 100 000 a vrátíte jen 90 000? Zní to tak, ale pravda leží někde jinde. Krásným příkladem je jedna současná reklama s roztomilým králíčkem:

„Hupky dupky pro první půjčku, která vydělává! - U nás dostanete odměnu hned dvakrát.“

Odměna znamená, že se vám vrátí zpět 5 % z každé řádně uhrazené splátky a navíc vám tuto odměnu zhodnotí 5% úrokem na speciálním spořicím účtu. Tohle všechno se říká v reklamě a na plakátě. Paráda, říkáte si! Není ta instituce ale samaritán? Pravdou je, že za půjčených 100 000 zaplatíte konečnou sumu 163 472 Kč, což je samozřejmě rozepsáno nenápadně, aby vás závěrečná částka hned neuhodila mezi oči – budete splácet pouhých 1935 Kč měsíčně po sedm let. 63 000 navíc! A když budete řádně splácet, tak vám z toho strhnou něco kolem devíti tisíc, takže zaplatíte jen o 54 000 navíc. To je ta jejich odměna! Tolik peněz jsem nikdy ani neměla pohromadě. Kolik věcí byste si za ně mohli koupit! To je částka, za kterou bych mohla mít hned tři dovolené, nejen jednu! A kam to dám? Bance. Je to cena za to, že jsem něco chtěla hned teď okamžitě. Ale hlavně že ta nová kuchyně byla ve slevě a ušetřila jsem pět tisíc.

Závěrem reklama, kterou mám nejraději. Přesně totiž vystihuje to, o čem pojednává celý článek. Finanční instituce si z nás dokonce už i dělají srandu a my stejně stále chodíme a půjčujeme si znovu, znovu a znovu. Budeme zase někdy skromní? Smíříme se zase někdy s tím, co máme? Naučíme se zase šetřit? 

8 komentářů:

dorrykun řekl(a)...

Mluvis mi z duse. Jeste jsi mohla zminit kreditni karty.
Pujcku chapu treba v situaci "kupuji byt, 90% potrebne castky mam a vim, ze nejpozdeji do roka tu pujcku splatim"
Vzpomnela jsem si na jednu tvou starsi zpoved jak damy v praci prohlasily, ze je vsechno drahe, za komunistu bylo lip a za 7k(?)/mesic se vyzit neda. >.>

Ely řekl(a)...

Absolutní souhlas s každičkou větou! (Mám až chuť provolávat něco jako "T'Sal na hrad" ^^')

TSal řekl(a)...

Dorrykun: V jejich případě se s několika málo tisícovkami opravdu vyžít nedá, ani kdyby se na hlavu stavěli. K dobru přihodím historku o tom, jak předák uvažovala, že si vezme hypotéku na byt v Děčíně. Přestože ještě stále splácela a ještě dlouho splácet bude hypotéku na byt v Mostě. Ale hlavně za žádnou cenu nejít do podnájmu!

Ely: Asi se začnu červenat xD

Clover řekl(a)...

Také mám z půjček strach a nešla bych do nich - při neustálých bankovních nabídkách na kreditní karty říkám stále a jednoznačně "NE", odmítla jsem i kontokorent, protože spadnout do toho je prostě taaak snadné. Vyznávám názor, že pokud na něco nemám, tak to nekupuji. Příští rok hodláme rekonstruovat a i když už je spousta věcí zařízená, peníze šetříme jako divý, stejně si asi budeme muset půjčit - nicméně hodláme si půjčovat od rodiny - dá se s nimi dohodnou na rozumných splátkách, když se něco stane a zpozdíme se, nic se nestane a hlavně to bude bez úroků, díkybohu.

Nakupování nového nábytku při stěhování mi přijde dost zbytečné. Když jsme se s přítelem stěhovali do holobytu, chvilku jsme spali na jedné matraci a celé vybavení tvořil jen jeho počítačový stůl. ale postupně jsme to dali dohromady - je fascinující, kolik členů rodiny najednou bylo rádo, že mají kam dát nábytek, který už nechtějí, ale je jim jej líto vyhodit. :D A takhle jsme dostali i pračku, lednici, myčku, mikrovlnku - všechno jsou to spotřebiče, které už majitelé vyměnily za jiné, ale jsou stále fuknční, na horkovzdušnou troubu jsem si ušetřila z peněz, co jsem dostala k narozeninám. =D Sice nám nábytek těžce neladí dohromady, ale je funkční a postupně jej obměňujeme za nové kousky, když si to můžeme dovolit. =D

Jsem ráda, že v ČR existují další lidé s tímto rozumným pohledem na svět, aspoń si nepřipadám jako exot. =D T'Sal na Hrad! =D

TSal řekl(a)...

Musím přiznat, že kontokorent mám. Na VŠ jsem ho měla jako pojistku - kdyby něco většího (třeba nedoplatky 3000, haha -.-), tak než přijde záloha od rodičů. Teď ho používám ze setrvačnosti, když mám něco navíc a nemůžu/nechce se mi čekat, než se mi převedou peníze ze spořícího účtu. Obvykle se s ním ale začnu vídat až před Vánoci, kdy se mi převody ze spořícího kvůli úrokům nevyplatí. Před Vánoci velké výdaje, po Vánocích vyrovnávající přijmy. Nutno podotknout, že jsem si nechala nastavit nejnižší možnou částku 5000, kterou kdykoliv snadno splatím. Tak dvakrát do roka se mě banka snaží přesvědčit limit zvednout, protože můžu mít až neuvěřitelných 200 000 (!), ale odmítám. Ve chvíli, kdy by banka řekla, že 5000 je málo, nebo bych přišla o práci, ruším ho. A možná ho zruším i dřív, zvedli poplatky a začíná se prodražovat.

K nábytku - právě, všichni mají doma spoustu krámů a i když nejde o příbuzné a přátele, na internetu často vídám zachovalý nábytek jen za odvoz! S tím bych já bohužel měla kvůli absenci auta trochu problém, ale pojízdní tak můžou sehnat opravdu drahé věci za hubičku. Když se od nás stěhovala matka, vybavila byt jen z darů. Od ní jsem se také naučila, že nejdražší položkou jsou prkotinky, tak si už tři roky tvořím výbavu. Celková cena je příšerná a najednou bych ji nedala, ale takhle je to pár stovek za měsíc navíc, a až mi jednou klapne podnájem, budu se starat akorát o ten nábytek.

Triquetra řekl(a)...

T'Sal na Hrad! :D

Stěhovali jsme se před dvěma lety do bytu po sestře mého muže. Nábytek zde byl původní, ze sedmdesátých let a v důchodcovském bytě se mi na staré skříně a obývákovou stěnu opravdu nechtělo dívat, takže vše skončilo na skládce (ani za ten odvoz bysme to neudali). Že jsme nějaký čas byli bez nábytku? Nevadilo. Jeden měsíc jsme koupili postel, další měsíc knihovnu, a ten další stůl. Po dvou letech máme zařízenou ložnici a do obýváku právě šetříme na pohovku. Pak začneme škudlit na rekonstrukci koupelny, a tak dále. Půjčku ani úvěr bych si nevzala ani náhodou, ta koupelna tady bude furt a funguje, i když je stará, akorát potřebuje obnovu.
Chápu zadlužení se v těžkých životních situacích - rozvod a potřeba se okamžitě odstěhovat, krach firmy... Ale kvůli zařízení bytu? Týdenní dovolené v Chorvatsku? WTF?!
Odstrašujícím příkladem budiž právě sestra mého muže, jejíž tehdejší přítel nutně potřeboval jen na týden na dovolenou a ona si na to půjčila, samozřejmě skrz nějaký ten leták, co hážou do schránek. Nevím jak to zvládla, ale těch pár tisícovek nebyla schopná splatit a proto si vzala další půjčku a bojím se, že dodnes se z toho nedostala...

A děkuji ti za tu reklamu, když jsem ji viděla poprvé, opět jsem zapřemýšlela nad inteligencí a zdravým rozumem našeho národa. Pořád nechápu jak "hupky dupky" zajíček může našince přemluvit, že NAJEDNOU se ona banka chytla za nos a začala mít výhodnější podmínky...

Johanka řekl(a)...

Souhlasím, rozhodně. Především na to hupky dupky jsem koukala celou dou, co jsem si u okýnka v bance ukládala svých nebohých 600 korun na spoření.
Je to hnus a zakázat by se to mělo, stejně jako dětská reklama která je stejně vlezlá a otupující.

TSal řekl(a)...

Triq: Našinec je prostě líný a chce žít v nevědomosti, takže mu stačí vědět, že někde dostane nějakou odměnu a že každý měsíc musí platit jen tolik a tolik. Už ho ale vcelku nezajímá jak dlouho a kolik ta částka v závěru bude. To jsou nepodstatné informace. Mě nedávno dojala storka, jak manželský pár brečel a žebral po médiích, protože se příšerně zadlužili kvůli tabletu pro syna. Lol.

Johanka: Jo, taky si při každém vyúčtování ze spořícího říkám, že tam ty úroky vypadají nějak jinak než u půjček... A přitom to je vlastně taky půjčka, jen druhým směrem.

Na tv koukám jen v neděli u matky a v hlavním vysílacím čase od 18 do 22 hodin na Jojce a Nově každá druhá reklama na půjčky. Bez přehánění. To je mazec.