pátek 3. října 2014

1001/101 – Jak proběhl první půlrok

Ne, na tenhle seznam jsem nezapomněla. Vlastně na něj myslím docela často a můj diář díky němu vypadá jako diář nadmíru úspěšného manažera. Podívejme se proto, jak jsem si prvního půl roku vedla.

Neplním. Alespoň ne tak, jak bych si přála. Na druhou stranu se však ani nedá říct, že bych se na to úplně vykašlala a že by to byl propadák. Asi nejlépe mi jdou nakupovací questy. Jak už jsem psala, koupila jsem si nový telefon a konečně si pořídila i tablet, bez kterého v současné době nedám ani ránu. Je to vážně skvělá věc. Tím jsem splnila hned dva body na svém seznamu. Dalším splněným bodem je ochutnání dračího ovoce. Usmálo se na mě štěstí a někdy v květnu jsem ho našla v Kauflandu za docela rozumnou cenu, takže jsem se konečně odhodlala ho koupit. Chuť byla taková… nevím. Asi bych potřebovala větší porci, abych došla k názoru. Žlutý meloun mě ze začátku také neokouzlil a teď mi chutná více než vodní. Čtvrtým a doposud posledním splněným bodem je bowling, na který jsme se sestrou a matkou vyrazily někdy v srpnu. Z původně plánovaných dvou hodin jsme tam nakonec strávily hodiny čtyři a velice velmi se bavily (hlavně mojí prohrou na plné čáře). Rozhodly jsme se z toho udělat novou tradici a chodit každý měsíc, ale trochu nám do toho teď hodily vidle matčiny problémy se zády. 

To jsou úspěchy. Teď se podíváme na průběžné úkoly, jejichž plnění mi zatím jde. Nemá cenu si nalhávat, že nakupovací questy nejsou mojí silnou stránkou, a mít dost financí, už bych je měla splněné všechny. Konečně jsem si začala zařizovat britskou část knihovny, kam mi přibyly první tři kusy – Vanity Fair (W.M. Thackeray), Mrs. Dalloway (V. Woolf) a The Mayor of Casterbridge (T. Hardy). To první mě překvapilo svou tloušťkou, ty druhé dvě svým nádherným zpracováním. Pokud prahnete po klasice v angličtině, doporučuji nakladatelství Collector’s Library. Knihy jsou sice menšího formátu, ale jde o pevnou vazbu s přebalem, záložítkem, pozlaceným hřbetem stránek a na konci příběhu vás čeká doslov s doporučenou četbou, pokud by vás autorova tvorba zajímala hlouběji. Cena kolem 200 Kč. 

Krom těchto tří knih a mnoha dalších, které nás teď nezajímají, se mi doma povaluje také několik českých mang, z nichž mám přečtenou Elegii pro ovečku, Polibek katany, Labyrint a Případy Kjóko Karasumy. Čekám až dovyjde Zápisník smrti a konečně se pustím i do něj. Krom českých mang si plním i Kaori Yuki. V poličce se mi již hřeje 6. dílů Angel Sanctuary, přičemž příští měsíc (psáno 27. 9.) jsou na řadě další tři díly. Čtu je pomalu, každý měsíc jeden díl, abych si děj pamatovala, než mi přijdou další díly. 

Knihy však nelze jen kupovat, musí se i číst! Mangy plním, západní komiksy také čtu. Jsem někde kolem 70. kapitoly Hellblazera, u něhož si ovšem nejsem jistá, že ho dočtu, a pomaličku se pouštím i do koupených dílů marveláckého ultimátního kompletu. Důvodem, proč u této položky v seznamu nemám žádné číslo, je, že si musím nejprve nějak nadefinovat, co pro mě znamená jeden komiks. Jeden díl ze série je málo a už bych měla splněno, ale komplet celé X-meny asi nikdy nedám a bylo by nepoměrné je počítat jako jednu položku vedle věcí, které opravdu víc jak jeden díl nemají. Takže si zapisuji a uvidím, k čemu dojdu. S klasickými knihami to přes léto vypadalo tragicky. Krom Toulek po Japonsku jsem přečetla nějakých sto stran 20 000 mil pod mořem, které jsem nakonec stejně nedočetla a nikdy ani nedočtu. V září se mi však díky absenci počítače čtecí nálada vrátila a já si tak mohla odškrtnout pět knih. Samé fantasy, sérii narušily až Nebezpečné známosti, které mám v současné době rozečtené. Tedy, tomu říkám vzrušující čtení! 

Vcelku úspěšně na tom jsou i filmy, velkou měrou díky tabletu. Na počítači mě koukání na filmy nějak netáhne. Vždyť je zde tolik jiných věcí, které se dají dělat! Takhle si je ale můžu vzít kamkoliv s sebou a můj seznam filmů ke skouknutí se konečně začal hýbat. Měsíčně tedy s přehledem dávám minimálně pět filmů, plus jsem se konečně vrhla i na seriály. Jen to anime se mi nějak nechce stahovat. Hlavním důvodem je, že nevím kde. Posledních několik let koukám přes stream a to na tabletu nejde, a doposud jsem byla nějaká líná si sednout k vyhledávači a vyvinout aktivní snahu něco najít.

S položkou her však příliš nehýbu. Dohrála jsem Divinity II, skvělou hru, na kterou snad jednou spáchám recenzi, i když už raději neslibuji, a znovu rozehrála Gothic III a Teru. Teru asi započítám, až se s healerem i warriorem doplazím do 60 lvl a splním si alespoň tři 60lvl dungeony. Gothic III ještě nevím, jestli budu počítat. Už jsem ji jednou hrála, jen ji shodou okolností nedohrála. Nesplňuje tedy kritérium „nová“, na druhou stranu nejde ani o provařenou klasiku. Uvidím. V každém případě mám tak na rok vystaráno.

Až na jednu výjimku mi jde také psaní na blog, toho jste si určitě všimli. (Ehm, tento příspěvek se zde měl objevit 30. 9. večer, ale blogspotovské plánování příspěvků stále nefunguje). Oproti loňsku je to pokrok obrovský a tři příspěvky měsíčně mi přijdou jako adekvátní množství. Nápadů by sice bylo víc, ale k realizaci už bych se nedokopala. Stejně tak jsem s úspěchem aktivovala svůj účet na Postcrossingu. Začátkem každého měsíce poctivě rozesílám do světa tři pohlednice a pomalu docházím k názoru, že černá díra není jen někde mezi námi a Británií, ale také někde mezi námi a Ruskem. Už se mi ztratily tři pohledy. Negativním zjištěním bylo, že pošta zase zdražovala. Minulý rok jsem posílala pohlednici za 20 Kč kamkoliv do světa, dnes posílám do Evropy za 25 Kč a do světa 35 Kč. Je to docela znát. 

Dalšími body na seznamu je třídění odpadu a bylinky. Na okně mi už půl roku umírá bazalka. Nejdřív mi ji otec přelil, pak jsem ji já přesušila a od té doby sice roste, ale úrodu z ní nemám. Nejspíš by bylo snazší ji vyhodit a začít znovu. Doma jsme pak se sestrou zavedly bioodpad, což u otce prošlo nečekaně bez problémů. Musím přiznat, že mě překvapilo, jak velkou část celkového odpadu vlastně tvoří. Také si dávám větší pozor při třídění plastů a papírů. V současné době by se tedy dalo říct, že ekologický dopad této domácnosti na přírodu se značně zmenšil a jsme o něco zelenější. Další podskupiny odpadu již zavádět nebudeme, takže v tomto bodě jde jen o udržení současného stavu.

Ze zážitkových achievementů jsem si odškrtla jeden koktejl – Pina Coladu, která mě nezaujala, protože nemusím ananas; a tři akce – Bodaidžu macuri, Barevná devítka a Mostecké slavnosti, plus tradiční Valdštejnky a Advík, které nepočítám. Letos si ty akce vážně hlídám a mám spoustu zážitků, které stály za to. V tomto duchu hodlám i pokračovat, protože mě v říjnu čekají Akimatsuri a koncert Lindsey Stirling, díky němuž si splním další bod, a v listopadu Fantom opery, kterého už se nemůžu dočkat. 

A teď k bodům, které mi naprosto nevycházejí. Až na jednu výjimku jsou všechny fyzického rázu. Překládání plním tak na půl. Každý měsíc odevzdávám svoji práci Farflamovi, se kterým spolupracuji na překladu PC her. Vždy jde o mnohem víc než jen půl stránku, ale na druhou stranu na tom nedělám víc jak pár dní, obvykle kolem víkendu, takže si plním dva týdny. Další dva týdny nic. Osobně to považuji za neúspěch, protože jsem se doposud nedokopala k beletristickému překladu. 

A pak jsou tu lékaři a cvičení. U lékařů mám zatím jen měsíc skluz, tak to snad nebude taková katastrofa. Mým problém u nich a u masáží, na kterých jsem zatím byla jen jednou, je, že tam musím zavolat během jejich ordinačních hodin. Ty masáže by se ještě daly, kdybych si zásadně na všechno zařizování nevzpomněla po desáté večer, ale doktoři jsou pro mě očividně nepřekonatelným problémem. 

A cvičení… při sepsání tohoto seznamu jsem cvičila pravidelně. Ale pak byl časově velmi náročný červenec a o nic volnější srpen a já nějak ztratila dech. Když se do toho vpravím, stane se cvičení opět pravidelnou záležitostí, ale o to právě jde… vpravit se do toho. V každém případě bych s tím měla rychle pohnout, protože už jsem dlouhodobě na váze, která je jen krůček od mého stop bodu.

Tohle je tedy můj pokrok a mé prohřešky za posledního půl roku. Uvidíme, jak si povedu v budoucnosti. Držte mi palce!

3 komentáře:

dorrykun řekl(a)...

Ahoj, smim se zeptat jak resite v male byte bioodpad?

TSal řekl(a)...

V Kauflandu jsem vyhrabala 5l kbelíček na prášek na praní. Má dobře sednoucí zacvakávací víko, díky kterému se zápach obsahu vůbec nedostane ven, a objemově nám vystačí tak na týden, než je potřeba ho vynést.

dorrykun řekl(a)...

Diky, to zni dost jednoduse.