pondělí 11. srpna 2014

Léto s mangou

Čtení mi v létě nějak nejde a pomalu se do něj zase dostávám až teď. Pustila jsem se hlavně do mang, které se mi tu po letech začaly konečně hromadit, a zatímco je tak pročítám, přemýšlím, proč jsem je nezačala kupovat dřív? Recenze na Případy Kjóko Karasumy, Polibek katany, Labyrint, Elegii pro ovečku a první tři díly Angel Sanctuary!

Celkem tři z pěti zde uvedených mang vydalo nakladatelství Zoner Press, které se bohužel rozhodlo s vydáváním japonského komiksu seknout. Nejspíš neprodávali, jak by potřebovali, takže jsem se vzdala naděje, že by se u nich objevilo víc věcí, které by mě zaujaly. V každém případě nakladatelství čistí sklady a vše prodává v ceně 35 Kč/kus. Rozhodla jsem se proto koupit pár věcí, kterými jsem si nebyla jistá a chtěla si je koupit až po přečtení. Za tuhle cenu by mě ale případný brak ani moc nerozzlobil. 

Případy Kjóko Karasumy – Ódži Hiroi, Júsuke Kozaki

Byť se tahle manga ráda pyšní žánrem detektivka, detektivka to moc není. Ano, v hlavní roli máme skupinu vyšetřovatelů, ale vyšetřování samo je zprostředkováno spíše brutální akcí, která jede na plné obrátky. V centru všeho dění se nachází malé oddělení tokijské policie, které ještě nikdy nedopadlo ani jednoho pachatele a nikdy nevyřešilo jediný případ. Na jejich stoly se totiž dostávají vraždy způsobené „jinými“ – démony, kterých je japonská mytologie plná a kteří již několik staletí žijí v relativním souladu s lidmi. Vláda chce jejich existenci tutlat. Prostý občan nepotřebuje vědět, že si jeho soused čas od času rád kousne do lidského masa, zbytečně by ho to jen rozrušilo, a tak se důkazy a i podezřelí ztrácejí dřív, než se o čemkoliv dozví média. Oddělení vede Kenzó Mitamura, na první pohled trochu bláznivý stařík, který si všechno vede po svém a z nadřízených si nedělá těžkou hlavu. Pod ním slouží pouhopouzí tři zaměstnanci. Míšenec Raymond Kumano s horkou hlavou a tvrdou pěstí, geniální Kjóko Karasuma, která zkoušky na detektiva složila již v šestnácti letech, a Ise, mladík, který vystudoval vysokou školu, aby kolegům mohl připravovat čaj. Ještě do nedávna jejich malé oddělní na svou práci stačilo, avšak poslední dobou se začínají útoky démonů množit a hlavně zasahovat širší veřejnost. O utajení se již nedá mluvit a Tokio se nejspíš nalézá na pokraji války. 

Manga u nás nevyšla celá, z deseti dílů je jich zde jen pět, přičemž děj se utne tak říkajíc v tom nejlepším. Možná, kdyby se to přestalo vydávat po 4. díle, který působil uzavřeněji, tolik by to nebolelo. Takhle mě ale hodně zamrzelo, že manga nevyšla ani v angličtině. Snad někde seženu fanovský překlad. 

Jak jsem psala výše, detektivka to moc není, spíše akce s velkou dávkou nijak explicitně zobrazovaného násilí. První díl se mi rozečítal trochu těžko. Nevím, zdali to bylo překladem nebo již originálním textem, ale tak nějak jsem z těch bublin vůbec nevěděla, o co kráčí. Měla jsem chuť to odložit, obzvláště, když se mi kniha jako taková v ruce měnila na salát. Další jsou už naštěstí v pořádku. Druhá půlka mi ale začala odsýpat, věci začaly zapadat (nebo se spíš konečně začaly alespoň trochu vysvětlovat) a postavy dostávaly nějaký rozměr. 

Jak bývá u komiksů zvykem, jsou první kapitoly spíše epizodní. Byť se objevují náznaky něčeho většího, zůstává jen u nich a plynulejší děj začne až od třetího dílu. Po celých pět knih pak kvalita i napětí vyváženě stoupá a nabírá na tempu, takže jsem každý další díl přečetla rychleji než ten předchozí. Stejně jako mě bavil děj, bavily mě i postavy. Kjóko je jedna z mála japonských ženských hrdinek, kterým nemám chuť jednu vrazit. Je sympatická a se svým osobním problémem, který je vcelku zásadní pro děj, se pere statečně a bez zbytečného fňukání nebo ochání v náruči nějakého hrdiny. Ray je prostě úžasný. Ne vážně, tu jeho násilnickou přímočarou povahu musíte milovat a až uvidíte, jak bojuje ve 4. díle, tak si z toho sednete na zadek. Mitamura je pak něco mezi komickou a naprosto nekomickou postavou. V jednu chvíli přemýšlíte, jestli někde za rohem nepotahuje z trávy, a v další vám z něj běhá mráz po zádech. Později se ještě objeví trochu fanservisové překvápko, ale nic co by rušilo atmosféru. 

Překlad do češtiny je… dobrý. Jediné, co mě trochu tahalo za oči, byla přemíra nespisovného jazyka, který v kombinaci s tvrdšími nadávkami působil senzačně ve vypjatých situacích, ale při běžných rozhovorech mi trochu vadil. Já bych ho tam asi trochu víc uhladila. Jinak ale nic, kvůli čemu by se knihy musely pálit a překladatel lynčovat. 

Hodnocení: ****

Polibek katany – Rinko Ueda

Jednodílná manga skládající se ze dvou povídek je rozhodně čtení pro dívky a nadšence zamilovaných příběhů. Děj je zasazen do roku 1579 do jisté zábavní čtvrti poblíž hradu Ozaki a hlavní postavou je dívka Kaguja. Před pár lety ji ženy z jednoho nevěstince našly v jakémsi bambusovém hájku se strašlivou ránou na zádech a zachránily jí život. Kaguja si nepamatuje, kým před tím byla, nebo kde ke zranění přišla. Nikterak ji to však netrápí, protože je v nevěstinci, kde kvůli jizvě na zádech pracuje pouze jako výpomoc v domácnosti, šťastná a nic jí tam nechybí. Jednoho večera se u nich v podniku ale objeví nádherný samurai Hanzó, sukničkář známý ve všech okolních podnicích, a Kaguja mu padne do oka. Záhy mezi nimi začne vzkvétat láska, která však krom nádherných okamžiků přináší i Kagujiny dosud potlačené vzpomínky. Zdá se, že není jen tak obyčejnou holkou z ulice a že se její osud v minulosti již jednou s Hanzóovým střetl.

Po dočtení knihy jsem měla přiblblý úsměv na rtech ještě asi půl hodiny. Děj není nijak složitý, nehraje si na zvraty a vcelku rychle vyloží všechny karty na stůl. Jenže ono to o tom ději ani tak není. Je to spíš o vtipných situacích a o sladkých slůvkách, která si mezi sebou vyměňují milenci, zatímco se někde na pozadí koná něco jako zápletka. Skvělá oddechová četba s líbivou kresbou (Bišíci! Čitelní bišíci!) na zasněné odpoledne.

Hodnocení: ****

Labyrint – Suou Kózuki

Tahle jednodílná sbírka hororových povídek mě příliš nenadchla. Všechny příběhy spojoval jen jeden prvek – tajemná žena s nadpřirozenými schopnostmi, která hrdinům umožnila nějakou výhodu, dala dar, či jim poskytla placenou službu, jež je pomalu ale jistě vedly do pekla. Témata byla různá. V jedné povídce se čachrovalo s upravováním paměti a tím, co by se stalo, kdyby se ve světě, v němž všichni ukládají své vzpomínky do elektronické podoby, někdo znelíbil úředním orgánům. V jiném narazíme na stárnoucí zdravotní sestru těžce nesoucí svůj věk. Prodala by duši za znovunabytí svého mládí, a proto bez váhání kupuje nový omlazující kosmetický prostředek, který jí doporučí lékárnice. Nic při tom nedbá na doporučenou dávku. Chce být mladá a hned! A pokud jste věčný smolař, mohla by vás zaujmout povídka o bance neštěstí. Všechno neštěstí si v ní na pár let uložíte a můžete si užívat nejlepšího období svého života, v němž se vám bude vždy jen dařit. Jen pozor na úrok, který si od vás banka po smluveném datu vybere. Povídek je celkem šest, každá s jiným tématem a s jinými hrdiny. 

Celá manga ve mně vzbuzovala pocit zmaru. Téměř každá povídka měla vážně úžasnou zápletku a byl v ní skrytý geniální nápad, jenže všechen tenhle potenciál zabilo provedení. Zásadní problém jsem viděla v tom, že jsou povídky moc krátké. Uměla jsem si každou z nich lehce představit v jednodílném vydání, kde by byl čas na gradaci napětí a strachu a všechno by fungovalo, jak by mělo. Takhle bylo však na všechno jen pár stránek, čas nebyl na nic a emoce se nedostavily. Překlad tomu taky dodal. Hrozně strojený, nepřirozený jazyk, který postavám ubíral i tu trochu živosti, kterou v originále snad měly. Škoda, škoda…

Hodnocení: **

Elegie pro ovečku – Kei Toume

První manga v češtině, kterou jsem začala pravidelně kupovat a nelituji jediného dílu. Značně melancholický příběh dvou sourozenců postižených zvláštní nemocí, jež je nutí pít krev jiných lidí, je rovnoměrně roztažen po délku sedmi dílů, přičemž každý jeden z nich má stabilně vysokou kvalitu a je čtivý. 

Kazuna žije vcelku spokojený život. Končí předposlední ročník na vyšší střední škole, pomalu se začíná připravovat na přijímací zkoušky na vysokou, v rámci školního kroužku kreslení se mu rýsuje první láska a s nejlepším kamarádem čas od času vyvedou nějakou tu klučičinu, která dělá z dětství nezapomenutelné období. Jediné, co mu chybí, je rodina. Matka zemřela, když byl ještě malý a jeho otec se ve stejné době odstěhoval i s mladší sestrou Chizunou pryč, protože dívka trpěla vážnou chorobou a on tím břemen nechtěl poznamenat i svého syna. Svěřil ho proto do péče svým přátelům, bezdětnému páru, který Kazunu vychovával s láskou. 

Jenže pak se všechno strašně pokazí. Při jedné lekci kreslení jeho spolužačka Yaegashi rozlije červenou barvu a s ním se zatočí celý svět. Nedokáže myslet na nic jiného než na její krev a jak moc by se jí chtěl napít. Záchvat nakonec ustojí, ale ví, že je s ním něco špatně. V té době se do města vrátí jeho sestra Chizuna. Otec zemřel a ona zůstala sama. Rozhodla se proto vrátit do rodného domu a zjistit, co se stalo s jejím bratrem. Zprvu ho kontaktuje opatrně, nechce ho zatáhnout do svých problémů, jenže pak se dozví o jeho záchvatech a je jí jasné, že s bratrem sdílí stejný osud. Sourozenci se stávají svojí vzájemnou oporou, bojují spolu proti vzrůstajícímu strachu a tajemství, které sdílí, je svazuje stále těsnějšími pouty. Kazuna se stěhuje k sestře a zcela se odstřihuje od okolního světa.

Příběh i temná atmosféra, kterou vykresluje, jsou prostě úžasné. Od chvíle, kdy se Kazuna nastěhuje do rodného domu je vám jasné, že jsou oba sourozenci v pytli. Sledujete, jak se pomalu jako po spirále jejich životy noří do temnoty a jak se s každou stránkou blíží nevyhnutelná katastrofa, která je oba smete. Cítíte to, ale nemůžete s tím nic dělat. Jen otáčet stránky a doufat v zázrak. Je to vlastně takové komorní rodinné drama, do něhož se občas pokouší zasáhnout vnější vlivy v podobě Yaegashi a Kazunova spolužáka a vytáhnout sourozence z jejich domu plného deprese ven na slunce a dodat jim odvahu k boji. Pouto mezi sourozenci, které oběma ze začátku dodávalo sil a naděje, že konečně nebudou sami, se však začíná utahovat a zvrhávat. Temné emoce jej mění v destruktivní sílu, která oba drží od okolního světa dál a nedovolí jim vidět jinou cestu. Čím více se potřebují, tím více se ničí. 

Kresba skvělá, překlad skvělý. Jen v posledních třech dílech začali najednou blbnout s typicky japonskými osloveními, která není problém přeložit na české termíny, takže mi tam neustále běhal nějaký kun a v posledním díle už i sensei (doktor, vážně je to tak strašně těžké přeložit jako doktor?!). Trochu to kazilo požitek z četby, ale zavrhovat celou mangu kvůli malé vadě na kráse by byla škoda.

Hodnocení: ****

Angel Sanctuary (1-3) – Kaori Yuki

Poslední věc je neTallpressová a nečeská. Konečně jsem se dokopala ke koupi jedné z mang, které jsem ve svém největším otaku období naprosto milovala. Je zvláštní, jak pár let vlažného zájmu dokáže z paměti vymazat i autory a díla, které vás tolik nadchli a ovlivnili. Angel Sanctuary je dvacetidílná manga, kterou jsem nikdy nedočetla. Důvodem byla postava, kterou jsem natolik milovala, že jsem její konec nebyla sto přenést přes srdce a mangu dočíst. Teď jsem se však rozhodla pořídit si vlastní kopii a po mnohaleté psychické přípravě to drama zdolat! 

Secuna Mudo je středoškolák, se kterým tříská puberta ode zdi ke zdi. Jeho rodiče se rozvedli a on žije s otcem. Alespoň teoreticky. Prakticky se o něj otec vůbec nezajímá a raději čas tráví s milenkami. Jeho matka ho nenávidí a vidí v něm jen jakéhosi ďábla, před nímž musí za každou cenu ochránit své druhé dítě Sáru. Secuna matku svým způsobem chápe, protože oba ví, o čem Secuna již řadu let sní – miluje svou sestru Sáru. Miluje ji způsobem, jakým by žádný bratr neměl svou sestru nikdy milovat. Ví, že je to hřích, že je to špatné a že tím sestře jen ublíží, ale nemůže si pomoci. 

Alexiel byla nádherná. Jeden z nejmocnějších andělů na zemi, silná, neoblomná, mnohými milovaná, mnohými nenáviděná. Ze všech andělů ji však nejvíce miloval i nenáviděl Rosiel, její identické dvojče, s nímž sdílela podobu, avšak jehož osobnost byla naprostým opakem té její. Když díky fyzickému světu, v němž žijí lidé, došlo k oslabení pekelných království, andělé využili příležitosti a téměř všechny zde pobili. Někteří andělé se však postavili proti nebesům. Byla mezi nimi i Alexiel a za vzpouru zaplatila oddělením těla od duše. Zatímco její tělo bylo uzamknuto do obrovského krystalu a pečlivě střeženo, její duše byla odsouzena se stále znovu a znovu reinkarnovat v lidském světě, jen aby zde mohla být pokaždé násilně zabita v mladém věku. 

Secuna Mudo netuší, že je Alexielinou poslední reinkarnací, avšak věci se daly do pohybu. Když ho vyhledá malý démon Kurai a jeho lehce zvrhlá sestřenice Arachne, považuje je za blázny. Možná, že kdyby věděl, že je jeho nejlepší přítel Kira rovněž démonem, který ho provází již několik inkarnací a dohlíží na něj, přijal by je vlídněji. Takhle ale začne brát situaci vážně, až když se v hmotném světě začne probouzet Alexielino anorganické dvojče Rosiel. Nejnádhernější, nejobávanější a nejšílenější z nejvyšších andělů. Jediné, co Rosiel chce, je probudit svou sestru a konečně ji přimět, aby ho milovala, i kdyby kvůli tomu měl krvácet celý fyzický svět. 

Zvrhlí, mocichtiví andělé, démoni postavení do role obětí (byť pro ně lidský život také příliš neznamená), staré křivdy, nesplacené dluhy, neopětovaná láska, incest, spousta nenávisti, oddanosti a mezi tím vším postradatelní lidé, umírající ve prospěch vyšší věci. Angel Sanctuary je jednou z mých životních lásek. Je to skvělá ukázka mangy určené pro dívky, která se však může líbit i chlapcům. Milostná linka mezi Secunou a Sárou není přeslazená a po většinu času vlastně ani neexistuje. Je to vztah od začátku odsouzený k záhubě, jemuž nepřejí zákony pozemské, ani nadzemské. Je však také motivací obou hrdinů jít dál a dělat velké věci. Postavit se osudu, postavit se nepřátelům, poslat k čertu každého, kdo se opováží je ohrožovat na životě. A že oba takovou motivaci potřebují. Ani jedna ze stran nehraje čistě a všichni bojují v rámci hesla: „Když se kácí les, létají třísky,“ takže o mrtvé není nouze. Kaori Yuki se násilí nebojí, právě naopak prezentuje ho téměř na každé straně, nádherně zabalené do líbivé, jemné kresby bez důrazu na explicitu. Je to autor, který se nebojí zabíjet své postavy, což je jen tak mimochodem věc, za kterou ji každý její fanoušek upřímně nenávidí. Donutí vás si někoho zamilovat, pak vám ho hezky před očima pomaličku rozkrájí na kousky a na závěr se vás s andělským úsměvem zeptá, zdali se líbilo. Všechny mangy od ní jsem vždy prožívala a Angel Sanctuary považuji za její vrcholnou tvorbu. 

Jediná věc, se kterou by mužská část čtenářů mohla mít trochu problém je právě ta kresba. Je ryze dívčí a jemná, přičemž Kaori Yuki krom velkého počtu mrtvých, proslula také svými bišóneny. Pokud je muž fyzicky mladší padesáti let, smiřte se s jemnými rysy, rozevlátými vlasy, rozevlátými oděvy a celkově s tím, že… vypadají dost jako ženy. Když se přes tohle ale přenesete, čeká vás epický příběh!
První tři díly se pak jako jediné (alespoň co si tak vzpomínám) odehrávají ve fyzickém světě. Je to vlastně úvod k celé sérii. Příběh se teprve rozjíždí a během prvních tří dílů se spíše seznamujeme s jednotlivými hráči, jejich způsobem hry a stranami, za něž bojují. I jen jeden díl je skvělým navnaděním pro zbytek série, ale po tom třetím budete nadávat, že jste si toho neobjednali víc.

Hodnocení: *****

7 komentářů:

Ely řekl(a)...

Díky za recenze českých mang. Docela jsem se jim po zbrklém pořízení několika kousků vyhýbala, protože mi taky vadí přílišné využití nespisovného jazyka, je tedy fajn alespoň zjistit, o čem vlastně jsou a že by vůbec nebylo špatné si je na internetu najít v originále.

Taky jsem ráda, že jsi mi připomněla tvorbu Kaori Yuki. Měla bych se zase někde porozhlédnout po dalších volume AS do mé sbírky, protože jsem se v téhle sérii zasekla na čísle tři a ne a ne se dokopat k dokoupení dalších. Přitom mám neustále takovou paranoidní obavu, že až to jednou konečně budu chtít spáchat, Book Depository mi oznámí, že jsou vyprodané ^^'

TSal řekl(a)...

Jo, dost věcí, co tu vyšla, jsou nízké kvality už od základu a do překladu se ze začátku také moc nedalo. Zrovna zrušený Zoner Press na tohle byl expert. Vyjma Gravitation jsem od něj koupila jen to, co mělo dobré hodnocení, většina jejich mang podle všeho nestojí za řeč.

Krom zde uvedených ještě kupuji Death Note a ten je také dobře přeložený, co si tak vzpomínám. Zatím jsem prolistovala jen dva díly, s pořádným čtením čekám, až to vyjde celé. Nakladatelství Crew však věřím a plánuji se podívat i na Gantz a připravované Šingeki no Kjódžin.

TSal řekl(a)...

A tou paranoidní představou trpím také, tak kupuji docela rychle. Nejradši bych si to vzala na jeden zátah, ale když jsem si spočítala, že by mě to vyšlo asi na 3000.... xD
V každém případě, AS je zatím v pohodě. Plánuji však ještě Count Caina a tam je to s některými díly horší.

Ely řekl(a)...

Děkuju za doplňujíí informace! :) Uvažuju, že jsem od Crew zatím snad nic nečetla a tiše trpěla jen nad Zonerem ^^'

Ha, tož to jsem ráda, že Caina už mám komplet O:D

TSal řekl(a)...

Ha, takže nebudu kupovat ale krást! xD

Akiyama Kara řekl(a)...

Z těch všech jsem četla snad jenom Labyrint a Elegii pro ovečku (a hodnotila bych tak nějak podobně), ačkoliv je to asi zvláštní, já jsem hrozně líná číst mangy a když, tak nenajdu žádnou, která by se mi líbila. Posledně jsem hltala Sayonara, Zetsubou-sensei. Buď se radši podívám na anime, nebo přečtu knížku.
Je škoda, že s vydáváním sekli, docela jsem se těšila, že vydají něco zajímavého, ale Otaku v Čechách zas až tolik není.

TSal řekl(a)...

Mě čtení mang a komiksů celkově baví, ale musím je mít v ruce, takže jsem doposud také preferovala spíše anime.

Uvidíme, co bude. Crew vypadá docela nadějně a Talpress snad taky něco ještě něco vydá.