pondělí 30. června 2014

Horory aneb proč nemít děti

Rozhodla jsem se hnout se svým seznamem filmů ke zhlédnutí a vrhla se na horory. V současné době uzavírám první vlnu amerických duchařských hororů.

S horory je to těžké. Ve své podstatě jde o brakový žánr a narazit v něm na něco, co se opravdu povedlo, je po delší době těžké i se sníženými nároky na kvalitu. Hledání v databázích navíc neusnadňuje, že většina lidí při zařazování nerozlišuje mezi hororem a thrillerem, což je pro mě osobně věc, která mě jednou dožene k šílenství. Horory mám totiž ráda, kdežto thrillery mě nudí. Také moc nemusím gore věci. Když je na obrazovce vidět každý okamžik toho, jak je postava trhána na kusy, tak to ve mně sice vzbudí hnus, ale ne strach. Upřednostňuji proto spíše psychologické strašení, bafání ze tmy a vtahování hrdinů do sklepů, kam je kamera nenásleduje. Teď už asi chápete, proč to nemám snadné a na hororovou sezónu se dostane jen jednou za uherský rok. 

Zatím za sebou mám nějakých deset hororů, z nichž některé byl opravdu horor dokoukat, a došla jsem k závěru, že dítě si může pořídit jen blázen. Ano, téměř všechny démonů plné horory souvisí i se stěhováním, avšak to ne vždy souvisí s posednutím. Zato děti vždycky. Vlastní, adoptované, ze sousedství, mrtvé, živé. Jakékoliv děti jsou špatné a znamenají smrt. Obvykle ošklivou a bolestivou. Až se mě příště bude babička ptát, jestli už mám kluka a kdy budou konečně pravnoučata, pustím jí nějaký horor.

Začala jsem dobře. Sinister (*****) byl vážně dost děsivý a už se těším na dvojku. Je to film o spisovateli Ellisonovi, který píše o nevyřešených vraždách, což mu u policie příliš sympatií nezískalo. Za první knihu mu čtenáři málem utrhali ruce, ale pak už to bylo horší. Kvůli informacím a správné atmosféře se vždy i s celou rodinou stěhuje poblíž místa činu, což překvapivě jeho rodině příliš neprospívá. Manželka se ho snaží podporovat, avšak neustálé loučení s přáteli, problémy s policií a nestálost domova pro ni i děti začínají být příliš velkým oříškem. Dá mu proto ultimátum. Buď bude úspěšná kniha, nebo rozvod. Kdyby tušila, že tentokrát nebydlí poblíž nýbrž přímo v domě, na jehož dvorku byla oběšena celá rodina, a že její manžel našel na půdě krabici se záznamy ne jedné, ale hned několika brutálních vražd, asi by ten rozvod zvolila hned. 

Ten samý večer jsem si dala i horor Kletba z temnot (****) a řeknu vám, bylo štěstí, že jsem si přehazovala režim na noční. Šla jsem totiž spát až v době, kdy se každý slušný bubák ukládá ke spánku – za svítání. Kletba z temnot je vlastně taková židovská verze posednutí a následného vymítání. Clyde se rozvedl s manželkou a své dvě dcery tak začal vídat jen o víkendu. Během jedné takové návštěvy narazí na domácí výprodej, kde si jeho nejmladší všimne staré skříňky, která se jí ihned zalíbí i přes to, že při pohledu na ni jedna stará nemocná paní za oknem dostala záchvat paniky. A co by to bylo za otce, kdyby své milované dcerce neudělal radost a podezřelou truhlu s podivnými rytinami jí nekoupil. Překvapivě krátce po koupi začne jeho dům potřebovat deratizaci a jeho dcerka vymítače. Hvězdičku ubralo prostředí. Chyběl starý skřípající dům, který by dodal tu správnou atmosféru.

Dobrý, byť o něco málo slabší byl i film V zajetí démonů (****). Podle mého tomu na půl hvězdičce ubrala 70. léta, tvrzení, že je vše natočeno podle „skutečných“ událostí a délka. První je můj osobní problém, protože na mě 70. léta vždy působila poněkud marťansky. Skutečné události si můžou strčit někam, takové jsem teď viděla už tři horory a jeden by řekl, že kdyby to bylo tak důkazy podložené, jak se mi snaží tvrdit, tak by démonologie byla uznávaná a státem financovaná odnož a ne obor pro blázny. Délka mi pak přišla poněkud přepálená, protože jsem se v druhé půlce začala trochu nudit. Stáhnout stopáž o 15-20 minut a události trochu urychlit by filmu jen prospělo. Příběh začíná typicky – sedmičlenná rodina čítající pět dcer se nastěhuje do starého domu, kde chtějí začít nový život na zdravém a klidném venkově. Jenže jejich nový starý domek má prapodivný sklep, v němž se nachází spousta harampádí a jedna zlá entita, která s nimi má nehezké plány. Jako každá slušná zlá entita však začne se strašením pomalu a nenápadně, aby se teror postupně stupňoval. Jedinou nadějí pro členy rodiny jsou manželé Warrenovi, známí démonologové, kteří za sebou mají nejedno setkání s temnými silami. Do příchodu manželů Warrenových je atmosféra špičková a krásně při ní běhal mráz po zádech. S nimi ale přišla technika, kamery a na můj vkus trochu moc vykecávání. 

Mama (****) má sice na ČSFD slabší hodnocení, avšak mě se líbil, byť ke konci mám pár výhrad, které se objevují i v komentářích kritiků. Lucas (Princ Krasoň z Hry o trůny) měl bratra dvojče, který před pěti lety nejspíš zabil svou manželku a pak s oběma svými dcerami zmizel neznámo kam. Policie pátrání dávno vzdala, avšak Lucas chce členy své rodiny najít nebo alespoň zjistit, co se jim stalo. Financuje proto pátrání ze své vlastní kapsy a nevzdává se naděje, byť jeho konto v bance nakonec ohlásí nulu. A ono se to vyplatí. Jím najatí lovci najdou v lese vrak auta a pachová stopa je odtud dovede až ke staré lesní chatě, v níž najdou obě holčičky. Divoké, změněné ve zvířata a bez otce. Starší z nich, Victorie, si nakonec vybaví svou lidskou stránku i mluvu a tak se brzy začlení zpátky do lidské společnosti, avšak mladší Lily, která v době svého ztracení ještě téměř ani nemluvila, je divoká a nepřizpůsobuje se snadno. Lucas si však i přesto obě dívky vezme k sobě a rozhodne se, že je vychová se svou nepříliš nadšenou přítelkyní. Záhadou však zůstává, jak mohly dívky v lese samy tak dlouho přežít. 

A tím jsem vyčerpala ty dobré filmy. Další na řadě bylo Paranormal Activity, které se stalo velkým hitem a jak jsem tak koukla do databáze, tak i dalším seriálem vysílaným v kinech. Z mně neznámého důvodu jsem se rozhodla shlédnout celé čtyři díly. Nechápu proč. Je to 342 minut dlouhá koncentrovaná nuda, během níž se vůbec nic nestane. První díl ode mě dostal dvě hvězdy za to, že byl první a snažil se přijít s něčím novým. Ostatní díly spatřily už jen jednu a to jen proto, že mě to nedokázalo otrávit ani natolik, abych tomu dala odpad. Až vyrostu, chci být scénáristou PA, protože k této práci očividně stačí napsat jeden průměrný scénář a pak ho kopírovat furt do kola. Návaznost jednotlivých dílů víceméně neexistovala, i když bylo jen minimum informací z předchozích dílů, kterých se museli držet. V prvním díle hlavní hrdinka například tvrdí, že ji jakási temná entita sleduje už od dětství, zatímco se v druhém díle ta samá ženská k sestřiným duchařským podezřením vyjadřuje jaksi skepticky a později se k vlastnímu zmíněnému strašení staví jako k něčemu zcela novému. Yay! U čtvrtého dílu jsem došla k závěru, že je to série o démonovi, který si dal za cíl vymýtit z povrchu zemského každého idiota, který si bez kamery ani nedojde na záchod. Podle mého je to záslužná činnost. 

Pak následoval Lesní duch (2013 - **) s typickou zápletkou parta studentů v opuštěné chatě v lesích. Mia chce (zase) přestat s drogami a proto sezve pár svých přátel z dětství, svého bratra Davida a jeho přítelkyni, aby s ní jeli na starou rodinou chatu v lesích a pomohli jí přetrpět prvotní absťák. Při příjezdu však zjistí, že se jim do chaty někdo vlámal a ve sklepení nejspíš provozoval nějaké temné rituály. Objevení mrtvých koček ve sklepě by pro ně ještě neznamenalo nic hrozného, maximálně se museli smířit se zápachem. Horší bylo, že tam objevili i podezřelou knihu a jednoho z nich, prý toho nejvzdělanějšího (učitel na základce) nenapadlo nic jiného, než ji vystříhat z ostnatého drátu, kterým byla ovázaná, a přečíst začmáraný nápis, nad nímž bylo krví napsáno: „NEČTI TO!!!!!!“ Jo, podle mého v tomhle filmu zapracoval Darwin. Jde o typickou gore vyvražďovačku, která fanouškovi žánru může připadat zajímavá. Snad jen tempo bylo lehce nevyvážené. Ze začátku děj i trhání na kousky běží jako o život, takže za půlkou bylo trochu cítit, jak si scénáristi sedli a řekli si: „Sakra, co s tím? Ještě musíme vyplnit 40 minut…“ Jako zábava na nudný večer se to ovšem použít dá.

Pak jsem propadla do jiné dimenze. V téhle dimenzi mají očividně všichni film Mlha (2007, režie Frank Darabont) rádi a obdivují ho jako skvělou záležitost s dech beroucím koncem. V mé dimenzi je to dvě hodiny trvající hrůza s koncem, který by u jiného filmu mohl fungovat jako život měnící filozofie, avšak tady byl jen zrnkem cukru v lahvi kyseliny. Lidi, vážně, viděli jste ten samý film? Mlha s fobií z vnitřních prostor, Cthulhu brouk z jiné dimenze, banda postav, které utekly z učebnice Přiblblé archetypy pro začátečníky, scénář z pera generátoru náhodných dialogů a snůška náboženských keců, aby bylo drama, protože o to se nezvládli postarat ani lidožraví brouci. Kde tohle pro Gackta nabralo 75% a červené hodnocení? Copak se všichni zbláznili? Útěchou mi budiž, že sestra s matkou do této podivné dimenze propadly spolu se mnou a také nechápou. 

Teď mám na programu pár starších hororů a pak nejspíš přijde na řadu asijská vlna, kde už se také probírám bahnem, abych našla nějakou tu ztracenou perlu. Doufám, že Satan přichází bude alespoň tak dobrý jako Vymítač ďábla, protože dnes shlédnutá Rosemary má děťátko příliš zábavná nebyla. Možná, že kdyby hlavní hrdinka nebyla blbá jak necky a konec jasně uzavřený, tak to tak špatné být nemuselo, ale takhle… Dvě hvězdy za datum výroby. 

Na Paranormal Activity už si asi každý názor udělal, protože jsem nejspíš poslední tvor v galaxii, který to ještě neviděl. Nebudu vás tedy odrazovat. První čtyři zmíněné filmy rozhodně doporučuji každému, kdo se rád bojí lekavým způsobem. Minimálně Sinister mě donutil změnit názor, že se v současné době na západě vůbec netočí skvělé horory. Lesního ducha si vychutnají spíše milovníci krvavých lázní a Mlha… prostě nechápu… za sebe nedoporučuji. Ignorujte to hodnocení, ignorujte názory lidí, nikomu nevěřte! Je to past! Spiknutí! Ehm… Prostě ne. 

Závěrem přeji hezké sny a pokud možno žádné bubáky v šatníku, ve sklepě nebo kdekoliv jinde. Nečtěte divné knihy, nekupujte divné truhly, nestěhujte se do starých domů a hlavně – nepořizujte si děti!

4 komentáře:

Clover řekl(a)...

Mě se třeba Mlha líbila, ale neoznačila bych ji za horror, spíš právě za thriller, nebo možná psychologické drama... Ale horor ne, na to jsem se u toho vůbc nebála.

Zbytek z tebou zmíněných filmů neznám, ale možná bych je i očíhla, pokud bude Muž ochoten koukat se mnou.

Kdysi se mi hodně líbila Záhada Blair Witch (když pominu to neustálé "podle skutečné události"), z asijských mám ráda Grunge, čínské Oko a první Zmeškaný hovor.

TSal řekl(a)...

Záhada Blair With nebyla špatná (jednička, ani dvojka). Pravdou ale je, že po druhé už bych to vidět nemusela.

Z asijských jsem viděla všechny tři a Zmeškaný hovor je pecka přirovnatelná ke Kruhu 1. Z hlavy si teď vybavím oblíbené The Cat a A Tale of Two Sisters.

ledman řekl(a)...

Sice jsem v mládí hodně četl Kinga, ale filmové horory mám spojené spíš se splatter/gore. Ono ani ten druh, kdy bezbraný hrdina/ové prchá před monstrem mě zrovna moc netankuje (proto nikdy nebudu hrát Amnesii :D ). Vetřelec mi v tomhle ohledu přijde stravitelnější.

To, že mezi svými oblíbenými filmy mám i horory, je spíš zásluha geniálního režiséra (Shining) nebo geniální parodie (Braindead). btw. jestli jsi náhodou Braindead neviděla, tak doporučuju. Každý, kdo to myslí s filmy trochu vážně, by ho měl vidět :)

TSal řekl(a)...

Já Amnesii nebudu hrát, protože tam před monstry musím utíkat a nemůžu je praštit židlí. Tedy můžu, ale bude mi to houby platné xD
Když mě gore přijde strašné nudné. Vidím to tak, že hektolitry krve umí napsat každý, zatímco vystrašit, aniž by se něco ukázalo, málokdo.
Brainded si píšu, uvidíme, jestli se k tomu někdy dostanu.