sobota 3. května 2014

Soul Eater

Rozšířila jsem si obzory v oblasti známých anime, i když asi tři sta let po tom, co byl tenhle počin všude diskutovaný. A o čem to je? O lidech měnících se ve zbraně, hodně divném Smrťákovi a kresbě, která vypadla z pera LSDčkem zfetovaného autora.

V alternativním vesmíru, který by se ve světě Tajemného Amberu blížil spíše k Chaosu než k Řádu, leží Město smrti, v němž vládne sama Smrtka. Nebo spíše pan Smrťák. Pan Smrťák (Šinigami-sama, bůh smrti) si dal za úkol na světě udržet Řád a ochránit nevinné a bezbranné obyvatelstvo, které v seriálu téměř neuvidíte, před velkým zlým a přetěžce pomateným Kišinem, démonským bohem, jenž chce po celém světě a do každé lidské duše zasít šílenství. Kišinem se člověk může stát, když opustí své lidství, začne vraždit nevinné a pojídat jejich duše. Čím více čistých duší démon spořádá, tím je silnější, až se nakonec stane bohem. Pan Smrťák si uvědomil, že prevence je o něco bezpečnější než boj s nepřítelem v plné síle a proto založil školu zvanou Šibusen, v níž trénuje zvláštně nadanou mládež. Ano, velmi originální, já vím. 


A v čem že jsou ta děcka výjimečná? Polovina se jich umí proměnit ve zbraně a druhá polovina tyto zbraně dokáže ovládat. Obvykle se mezi zbraní a jejím uživatelem vytvoří silné citové pouto, jež oběma partnerům umožní dostat duše do harmonie a bojovat tak v symbióze. Čím silnější duše a vztah mezi nimi, tím krutopřísnější je dvojice v boji. Není překvapující, že takto bojem kovaný mezilidský kontakt obvykle skončí dětmi nebo skálopevným přátelstvím. Tedy alespoň do doby, kdy začnete svého partnera ve spánku pitvat nebo mu zanášet s půlkou města. To překousne málokdo.

Nejčastějšími cíli žáků Šibusenu jsou zkažené duše, tvorové, kteří již přestali být lidmi a nastoupili cestu k šílenství. Mnohem těžším nepřítelem jsou však čarodějnice, jež se svými úklady snaží svrhnout pana Smrťáka z jeho pomyslného božského křesla, aby samy mohly vládnout. Jakousi maturitou pro studenty Šibusenu je pak ulovení 99 zkažených duší a navrch jedné čarodějnické. Pokud zbraň spořádá správný počet duší ve správném pořadí, stane se tzv. Kosou smrti – mistrem mezi zbraněmi a zbraní vhodnou k užití i pro samotného pana Smrťáka. 

Překvapivě ale prevence nezabere, jak by měla, a na obzoru se objeví potíže. Potíže s velkým P a končící slovem Kišin. Pan Smrťák a jeho studenti nakonec budou muset přeci jen vyhrnout rukávy a pustit se do záchrany světa!

Teď když za sebou máme úvod do světa děje, podíváme se na anime jako celek. 


 Nejvýraznější věc, která vás upoutá, je kresba a vůbec celé pojetí ztvárnění světa. Od první do poslední minuty seriálu jsem se nezbavila dojmu, že autor jel v něčem hodně divném a že na tom chci strávit zbytek svého života. Dost dlouho jsem také přemýšlela, je-li ten prapodivný vesmíru odvozen od našeho vesmíru nebo ne. Nakonec jsem tyhle úvahy vzdala, protože jsem z toho začala šílet. Když už jsem se rozhodla, že ne, objevilo se něco známého, čeho jsem se mohla chytnout. Jenže ta jedna známá věc se nakonec ukázala být malým kusem dřeva v oceánu šíleností. Tak jsem to nechala plavat a užívala si tu morbidně halloweenskou náladu, která ze seriálu v jednom kuse čišela. 

K ujetému prostředí patří i ujetý humor. A také stejně zvláštní. Autoři seriálu projevili jedinečné nadání rozbít každou napínavou, děsivou, či jinak emočně vypjatou scénu nějakým totálně šíleným crackem, který vám nečekaně spadne na hlavu a zarazí vás půl metru do země, zatímco se budete smát. Byť se tedy v seriálu nachází spousta bojů a napínavých scén, bez váhání ho házím do komedií. Drama se v něm nikdy neohřeje na dostatečně dlouhou dobu, aby stálo za to, ho zmiňovat. Zprvu mě to trochu rozčilovalo, ale jakmile jsem na to začala nahlížet jako na čistou komedii, bavil mě seriál mnohem víc. Nebo mě spíše méně rozčiloval? 

A pak jsou tu postavy. Krom lehce pedofilně znějícího pana Smrťáka se děj točí hlavně kolem tří dvojic studentů a celé plejády vedlejších postav. Každá z nich opět bláznivá svým vlastním způsobem.


Maka je premiantka třídy. Její otec je současně užívanou Kosou smrti a dostal se snad do každých kalhotek ve městě, což bylo jen tak mimochodem důvodem jeho rozvodu a komplikovaného vztahu s dcerou. Ta mu totiž jeho nedůvěryhodnost a neustálé zrazování nedokáže odpustit. Jako každá hlavní postava v anime je i Maka to nejnudnější stvoření v celém okolí. Svědomitá, nezdolná, plná kladných emocí, které porazí jakoukoliv překážku. Světlou stránkou její povahy je nezvládání hněvu. Temnou stránkou to, že lidi kolem sebe mlátí knihami.

Jejím partnerem je Soul. Mění se v kosu a jeho základním životním mottem je za každou cenu zůstat cool. Hraje na klavír, poslouchá jazz, je věčně otrávený a nepotrpí si na přehnané projevování citů. Nebo jakékoliv jiné projevování citů. 

Zato Black Star city projevuje. Obzvláště ty, které se týkají sebedůvěry. Ten ječící trotl na nejvyšším místě v okolí? Jo, to je on. Řve, skáče po všem, po čem se dá, i nedá, a věčně plácá o tom, jak jednou překoná i samotného boha. Nic jako prohru nezná. Když ho někdo srazí na kolena, vytasí se s ještě hlučnějším proslovem a vzhůru do nového boje! Na jednu stranu nejotravnější stvoření seriálu, na druhou stranu ho člověk musí obdivovat, i když mu chce zakroutit krkem. 

Black Starovým partnerem je Cubaki (ano, hodlám používat český přepis, přežijte to), což je taková Maka, která ovládla svůj vztek a prošla Nirvánou. Pochází se starobylého a mocného rodu zbraní a dokáže na sebe brát podobu několika asijských zbraní od vrhacích hvězdic po katanu. Její největší duševní předností jsou prsa.

Poslední dvojice vlastně není dvojice ale trojice. Na místě uživatele stojí Death the Kid, čili Smrt Junior, syn božského pana Smrťáka, který do Šibusenu chodit nemusel, ale chtěl, aby byl v centru dění. Kid je posedlý symetrií. A tou posedlostí mám na mysli, že když si uprostřed cesty na pomoc kamarádovi ve smrtelném nebezpečí vzpomene, že doma na záchodě nezaložil jeden z toaleťáků do trojúhelníku zatímco druhý ano, má kamarád smůlu a musí si poradit sám. Když však zrovna netrpí obsedantně kompulzivní poruchou, je z celé bandy nejserióznější a nejuhlazenější, protože ví, že být synem boha vyžaduje určitou imidž. 

Jeho posedlost symetrií je i důvodem, proč spolupracuje hned se dvěma zbraněmi. Sestry Patty a Liz vyrůstaly na ulici, kde se naučily nikomu a nikdy nevěřit a jejich zeď odtažitosti dokázal prolomit až Kid. Přestože se obě mění ve stejný typ zbraně – poloautomatickou pistoli – nemohly by být odlišnější. Zatímco Liz je obvykle cynická sexy-bomba, která si místo učení lakuje nehty a z čehokoliv strašidelného ztrácí nervy, Patty je přerostlé děcko. Světu kolem moc nerozumí, ale vyděsit ji není vůbec snadné. 


Krom těchto hlavních sedmi postav v seriálu narazíte na spoustu dalších lidí, kteří mají větší či menší úlohu. Nikdo z nich není natolik propracovaný jako výše uvedení a obvykle vynikají jen jednou ztřeštěnou vlastností hnanou ad absurdum, ale vzhledem k tomu, kolik jich je a že se obvykle vyskytují v houfu, tvoří zajímavou paletu šílenství. Super roztomilá a super bezradná učitelka Marie, její super přísná a super disciplinovaná kolegyně Azusa, Justine Law, který ve Vatikánu zapálil všechny pochodně včetně těch záložních, Sid, jenž býval spravedlivým mužem, kočka Blair, která za ryby k večeři nejspíš platí sexem, a doktor Stein. Ach, doktor Stein. První epizoda s ním patřila k tomu nejděsivějšímu, co mé oko shlédlo. 

Záporáci jsou stejně tak zajímaví. Nejvíce mě zaujal Crona, od útlého dětství zneužívaný kluk, který má v hlavě pořádný bordel a kterého šikanuje vlastní zbraň. Kinšin jako takový pro mě byl velmi zajímavým tématem k zamyšlení, Arachne byla sexy a Medusa měla prostě styl. Víc vám k nim nenapíšu, protože nechci moc spoilovat. 

Mám-li soudit seriál podle postav, ty jsou povedené. Ani u hlavních postav se nedočkáte žádného Mariánského příkopu ale vzhledem k tomu, že je celý seriál brán s obrovskou nadsázkou, nevnímala jsem to jako zápor.


S dějovou linkou to bylo ovšem horší. Prvních pár epizod se samozřejmě setkáte s krátkými uzavřenými ději. Na začátku jsou nám představeny jednotlivé osoby a jejich životní příběhy, což bylo fajn. Po seznámení se začalo trochu víc bojovat proti náhodným minionům, aby se ukrátil čas, než přijde na řadu hlavní zápletka. To bylo taky fajn. Jenže pak se to nějak pokazilo. V době, kdy napětí mělo už jenom stoupat, kdy se člověk měl domýšlet, co bude dál a strachy si okusovat nehty, jsem prostě jen seděla u monitoru a s nijak hlubokým zájmem sledovala, co se děje. Zatímco jiné seriály od druhé poloviny pomalu už ani nemůžu vypnout, protože mě hlavní zápletka žene stále dál, u Soul Eatera jsem neměla problém skouknout jeden díl k obědu a pak to zase vypnout. Ne že by mě to nebavilo. Jen mě to prostě nebavilo dostatečně. Určitou vinu možná nesly vtípky pronášené v emočně vypjatých situacích, ale spíše za to mohla přílišná přímočarost děje. Zvratů se moc nedočkáte, a když, tak nic, co by vám vyrazilo dech. S něčím takovým jsem se setkala až v poslední epizodě a i tam to nakonec vyznělo úplně zbytečně a do prázdna. Tak jako hloubka chyběla postavám, tak chyběla i celému seriálu. 

Další věcí, která poněkud nudila, byly souboje, což je u akčního anime určitě špatně. Jak někdo poznamenal na netu, ono by to nebylo špatné, kdybychom celých 51 dílů nekoukali jen na nějakých 10 bojových taktik. Postavy se bojově příliš nevyvíjí, alespoň ne nějak viditelně, spíše se tyhle věci jen okecají stylem: "No ty truhlo! Má o tři centimetry větší kosu, takže umí nějaký super-mega-giga útok, který sice vypadá úplně stejně jako ten základní, ale je prostě wau!" Největší změny jsou vidět práve u Black Stara, jehož partnerka Cubaki na sebe bere více podob. Zbytek je ale stále o tom samém. Alespoň že v záverečném souboji to nabralo trochu grády.

Pokud hledáte něco, co byste si pustili k jídlu nebo ve chvilce volna, je to skvělý seriál. Pokud se do něčeho ale chcete ponořit a vypnout až s posledními titulky, zkuste něco lepšího. 

Hodnoceni: ***1/2

Edit: S prequelem Soul Eater Not neztrácejte čas. Z dobré komediální fajtovky udělali podprůměrné echhi s politikou "máme hezkou kresbu, kdo potřebuje příběh".

Žádné komentáře: