pondělí 19. srpna 2013

Advík 2013


Teď všichni přehlédneme, jak jsem loni tvrdila, že na Advík už nikdy. Starých zvyků se zbavuje těžko a nový hlavní organizátor a přesun zpátky do budovy školy nás se sestrou donutil přehodnotit definitivnost onoho rozhodnutí. Takže jak to letos dopadlo?

Překvapivě dobře. Nějaké vážnější výtky k Advíku letos nemám, za což velkou měrou může externí ubytování, které jsem po loňských zkušenostech letos zařizovala nezávisle na Advíku, a nový hlavní org. 

Ano, vím že je Advík stále ve vlastnictví slovenských bratří a Žitler stále běhá někde kolem. Viděla jsem ho, komedie s kupováním lístků mě nepobavila, ale dokud ho nikde není slyšet, jak mně jakožto platícímu zákazníkovi nadává za všechny organizační chyby, dokud nejsem vystavena jeho všemocnému egu, je mi to šumák. Právě to mi totiž zruinovalo loňský ročník, kdy dojmy z festivalu samého nebyly až tak špatné, ovšem ten cirkus po tom vygradoval v ono rozhodnutí zmíněné nahoře. Hlídat si, kdo a jak za vás mluví, je velmi důležité (Zdravím Zenyho). 

Čtvrtek jsme z Advíku opět moc neměly. Ve dvanáct jsme vyrazily do Prahy, abychom se v klidu ubytovaly, našly budovu, pak někde poblíž hospodu a někdy časem, až odpadnou fronty, se nechaly odbavit. České dráhy ale opět zapracovaly, takže se nám příjezd do Prahy posunul o celou hodinu, aneb není nad opalování se na nádražích v Teplicích. Na Hlavním nádraží jsme nakoupily proviant a pak se vydaly na koleje, kde nás čekal dvojlůžkový pokoj. Tento typ ubytování byl silně mimo možnosti mé sestry, a proto jsem se rozhodla, že to celé zaplatím já. Pohodlí a vlastní koupelna je pro mě již nevyhnutelností, takže bych se do tělocvičny nevrátila, ani kdyby se tam po mně nechtělo zalehnout v deset večer. Navíc, i letos nám vyšlo, že jsme měly celou buňku pro sebe a nemusely si tolik hlídat hranici hlučnosti ve večerních hodinách. 

A pak se vyrazilo k Modré škole. Překvapilo nás, že nikde nebyla žádná fronta, přestože jsme dorazily krátce po páté, tedy v době, kdy začínal program. Právě šílené fronty a nulová šance dostat se minimálně na první část programu byly jedněmi z důvodů, proč jsme začaly tradici prvodenní hospody. V programu nás však příliš nezaujalo a hlavně už jsme byly domluvené s jednou mojí kamarádkou, že někde posedíme. Najedly jsme se tedy v blízké pizzerce, já pak statečně vyrazila k metru, kupodivu se neztratila, našla kamarádku, které nešel mobil, a ještě překvapivěji dorazila zpátky do pizzerky. A pak už do hospody! 

Další tři dny už se však odehrávaly čistě v budově Advíku. 

Zázemí

Návrat do budovy školy jsem uvítala s radostí. Celá KC Zahrada se svojí klimatizací a reprezentativními prostory se může jít vycpat, protože prostě není nastavená na tolik lidí. V Modré škole nás sice první den, kdy byla docela vedra, udeřil hned mezi dveřmi typický smrádek, ale pak už to bylo v pohodě. Návštěvníci se ve velké budově hezky rozložili, takže nebyl problém někde posedět, ani projít chodbami. Stejně tak v programových místnostech to bylo mnohem lepší. Pokud si dobře vzpomínám, loni nám odpadla asi polovina programu jen proto, že jsme se prostě nedostaly do místnosti. Byl to velmi častý a velmi otravný problém. Letos jsme se nedostaly jen na jednu přednášku, všude jinde jsme si v pohodě sedly a jen jednou postály. Nejvíce to bylo vidět na Velkém sále. Kinosál v KCZ jsme vždy předem vzdávaly a chodily tam jen na méně profláknutá promítání, tady jste mohli na Greka1 přijít těsně před začátkem a stále jste v pohodě viděli a seděli. Díky tomu, že málokde také byla taková koncentrace lidí, jako bývala pravidelně v KC Zahrada, byl i vzduch v místnostech lepší. S vějířem se dalo přežít všude, obvykle jsem ho ale ani nepotřebovala. Pro mě zlepšení o 100%.

Uvítaly jsme také dostatečně zásobený a prostorný bufet v budově školy. Využití školní jídelny byl skvělý nápad. Hlavně pak protože tyto prostory a viditelná lednice působí na psychiku strávníka mnohem pozitivněji než stánek, který je celý den venku na sluníčku. K dispozici zde bylo nějaké sladké pečivo, tradiční tousty, bagety, z teplých jídel pak guláš a nudle. 

Ceny mi přišly přijatelné a kvalita jídla lepší než loni. Tousty za 35 Kč byly fajn, se sýrem, šunkou a kečupem. Jen jednou ke mně dolifrovaly dříve než stačil sýr roztéct. Vzhledem k tomu, že to však bylo nejžádanější jídlo, tak se nemůžu zlobit. Zájem byl velký a toustovačů a toustomakerů málo. K obědu jsme si tam dávaly nudle a guláš, obé za 60 Kč. Nudle sestra zhodnotila o něco lépe než loni. Sojovky sice bylo stále více než by mělo být, ale nebyly černé (!) a letos jsme na první pohled našly zeleninu a maso. Člověk tedy neměl pocit, že si za 60 Kč kupuje hrst suchých nudlí se sojovkou. Guláš opět potřeboval trochu víc zahustit, ale chuťově byl dobrý a i zde bylo letos mnohem více masa. Potěšil mě i krajíc chleba navíc, jelikož loni jsem si musela pečivo dodávat. K pití byla malinovka, pitelné pivo a kofola. Cenu si nepamatuji, ale nikterak mě nezarazila. 

Také chválím čistotu v budově i kolem ní. Loni, kdy jsem na záchod v místě akce šla jednou a naposledy a kdy byl strašný problém najít nějaký koš, to bylo příšerné a nezvládnuté. Letos ale všude čisto, koše se vynášely dříve, než stačily přetéci, nebyl problém nějaký rychle najít a toalety byly také čisté. Prostě na jedničku. 

Organizace

Organizace mi přišla lepší než loni, ale soudím jen z vnějšku. S orgy jsem přišla do styku jen při odbavení a při ukládání věcí do šatny, jinak jsme kolem sebe pouze plynuli. Podle mého je to správný stav věcí. Jak už jsem psala výše, při začátku programu nikde žádné fronty, takže předpokládám, že v organizaci odbavení došlo k velkým změnám k lepšímu. Nevím, jestli byly fronty, ale očividně zmizely právě včas. 

Změny v programu byly hlášeny viditelně a s výjimkou Fashion přehlídky s předstihem. Problém nastal jen s Japonskou policií v době Edo. Přesun této přednášky byl hlášen, ovšem nikde se neuvádělo, co se stalo s přednáškou, která se měla původně konat v té době. Půlka lidí tedy čekala na něco jiného a nakonec na začátku odcházela. Krom toho, že tak přišli o část programu jinde, nepůsobilo to moc dobře nejspíš ani na přednášejícího. 

Rovněž mě potěšilo, že se šatna vrátila zpátky k lístečkům a že byla v neděli otevřena až do sedmi hodin. Mohly jsme si tak před odjezdem zajít na oběd a až pak si vyzvednout svoje věci. Také bych chtěla poděkovat lidem z čajovny, že nás i po skončení programu nechali ještě chvilku posedět v koutku a zabít tak trochu času do odjezdu vlaku. Nebylo totiž moc kam přetáhnout.

Okolí

Okolí bylo asi jedinou chybou Modré školy. Opět sídliště, byť tentokrát jsem s běžnými obyvateli nezaznamenala žádné větší problémy jako na jednom z minulých ročníků. Problém byl, že krom paneláků se tu něco dalo pořídit jen v takovém tom klasickém komunistickém komplexu, které naprosto nesnáším. Najít normální hospodu bylo skoro nemožné, jelikož to byla jedna herna vedle druhé. Díky tomu se tu také potulovalo velké množství sociálních případů, které nám hlavně po setmění, kdy jsme opouštěly místo konání, naháněly hrůzu. V sobotu to vyvrcholilo, když jsme celý ten komplex musely obejít podél silnice, jelikož nám cestu do metra nebo zpátky k druhému vlezu zablokovala skupina mladíků, kteří si velmi výmluvně prohlíželi naše kabelky. Fakt paráda. Přišla jsem si jako doma, akorát že tady alespoň vím, kam mám utíkat pro pomoc. 

(Pro případné hatery, to není výtka organizátorům, ani pobídka k nalezení jiné školy. To je prostě moje soukromá poznámka pro zachování vzpomínek.)

S jídlem to bylo o něco lepší. Poblíž byl Lidl a Penny, pekárna i cukrárna. První den jsme se najedly v pizzerce a poslední jsme využily dobrou čínskou restauraci, u níž jsem trochu litovala, že jsme tam šly až tak pozdě. Chtěl-li tedy někdo vlastní jídelní zásoby, nemusel jít daleko. 

Program
Pátek: 

Kam ľudia odcházajú od anime a prečo sa vracajú (Johana Eva Brezovská)
Tahle přednáška byla krásná ukázka toho, jak nezvládnout průzkum. Krom toho, že bylo dost očividné, že se otazník nedostal mimo věkovou skupinu 13-15 let a tedy se víceméně vyhnul té skupině, na kterou měl být nejspíš zaměřen, tak zde bylo podle mého i dost málo respondentů. Hlavním kamenem úrazu ale bylo podání údajů. Přednášející víceméně jen přečetla všechny výsledky, jak jí to grafy vyhodily, a já se musela ptát, jestli by tedy nebylo rychlejší nám dát jen odkaz, abychom si to v klidu přečetli sami, až budeme mít náladu. Pro mě nulová informační hodnota. 

Nosebleed (Jiří „Zeny Shigehito“ Grygar)
Jako každá Zenyho přednáška. Divadlo, kam se lidé chodí dívat na přednášejícího a obsah přednášky je až tak nezajímá, protože všichni předem ví, že tam nic objevného nebude. Ale sranda byla, to zase jo. 

Cosplay divadlo
Cosplay pro nás byl tak napůl jen výplní času, protože jsme po jídle neměly kam jinam jít. Nakonec to ale byla docela zábava. První skupina nás příliš neoslovila a nevím, jestli by to bylo o tolik lepší, kdyby to orgové zvládli a vystoupení jim tak trochu nepokazili. Aneb prý nezbyl čas na zkoušku. KFC vs. McDonald už nás zaujali, třetí scénka nás pobavila velice velmi, přestože jsme anime neznaly, ale závěrečné Death Note představení bylo opravdu dobře vymyšlené a sehrané. Supermana si budu pamatovat ještě dlouho… 

Japonská mentalita v byznysu (Vilém Svoboda)
Pokud si dobře pamatuji, přednášející je zvyklý spíše na ekonomicky vzdělané posluchačstvo, což my se sestrou nebyly. Japonský marketing je podle mého strašně zajímavá věc, pokud mi to někdo podá ve verzi for dummies, ovšem na této přednášce jsem měla trochu problém udržet pozornost. Pro lidi, zajímající se o ekonomii, to ale podle všeho bylo dost přínosné. Minimálně padalo dost dorazů a po skončení přednášky jsem zahlédla menší diskuzní kroužek.

Karaoke soutěž
Zde jsme se zdržely jen na první čtyři vystupující, protože jsme daly přednost jídlu a po něm jinému programu. Karaoke mi příliš neříká, takže se nebudu rozepisovat. Snad jen, že mi bylo trochu líto té Asiatky, protože měla dost problémy s hlasitostí hudby a neslyšitelností mikrofonu. Alespoň tak to znělo z našeho místa. 

What the Hell did I Just Read (Anna „Bubuanna“ Špotová)
Takhle nějak si představuji dobrou přednášku. Přednášející nás seznamovala se světem fanfiction, tedy fanouškovských povídek, obzvláště v oblasti slashe, a zaměřovala se hlavně na zvláštnosti, které jsou fanoušci schopní vyprodukovat. Takže jsem opět mlátila hlavou o zeď u Spirka ze Star Treku, jediného seriálu, kde já slash prostě ne-e, ať si G. Rodenberry prohlásil, kde chtěl, co chtěl, a pairing Obří oliheň x Bradavice mě bude pronásledovat do konce života. Krom zábavného výkladu jsem ale ocenila i to, že se bavili jak nováčci, kterým bylo vše dobře vysvětleno buď samotnou přednášející nebo někým z publika, tak i my veteráni. To umí málokdo. 

Bartitsu, zapomenuté bojové umění viktoriánských gentlemanů (Jan „Rex“ Král a Fatecon Team)
Původně jsme chtěly na Zombie Survival Guide, ale bohužel to byl jediný případ, kdy už jsme se na přednášku nevešly. Naštěstí mě podle názvu docela zaujalo i Bartitsu. Naprosto jsem netušila, co mám čekat a trochu jsem se bála vzhledem k tomu, že to byl workshop. Veřejně se totiž ztrapňuji jen slovně, nikoliv pohybově. Když pak do místnosti přišel přednášející, se kterým mám velmi špatné zkušenosti z jiných ročníků, kde jen z pozice posluchače dokázal přednášky naprosto zruinovat, spadla má očekávání do záporných hodnot. Naštěstí je jako vedoucí programu snesitelnější než jako posluchač. Dost mi to připomínalo Zenyho přednášky. Bavily jsme se neuvěřitelně (a politicky značně nekorektně, aneb kdo si chce zmlátit negra?), ale nebylo to ani tak předávanými informacemi, které nám byly podsouvány trochu zmateně, jako spíš přednášejícím a jeho minions, kteří sehrávali skvělé divadlo. Dodnes ovšem považuji za zázrak, že se nikomu nic nestalo. 

Geisha (Eva „Kentaro Shiffer“ Hlavatá)
Tuhle přednášku jsem doslova protrpěla. Přednášející sice měla hezky udělanou prezentaci, vykládala z hlavy a dobře, ale obsahová stránka už tak dobrá nebyla. Možná bych si přednášku užila mnohem víc, kdybych tak dva měsíce zpátky neměla sama přednášku na stejné téma. Tehdy jsem pročetla opravdu hodně zdrojů, jak knižních, tak internetových a dost si ještě pamatuji, proto jsem si uvědomovala spousta nesrovnalostí. Informace, že Japonsku před obdobím Nara vládla Čína, že se profese gejši začala rozvíjet v době Heian, nebo že různé účesy a druhy líčení, jaké jsou DNES k vidění jsou záležitostí časových trendů, to mě odrovnávalo. Opravdu by mě zajímalo, z jakých zdrojů přednášející vycházela, protože kam já jsem vlezla, tam byly vysvětleny rozdíly ve vzhledu mezi maiko a gejšou, které přednášející unikaly asi nejvíce. Držela jsem se ale, a až na jeden případ, se nevyjadřovala. Nebyla to má přednáška a neměla jsem právo ji narušovat. 

Sobota:

Kam mizí yaoistky (Lucie „Nagat“ Bryndová)
Nagat na blogu mi přijde o něco vtipnější než Nagat live, ale stále dost zábavná na to, abych nelitovala časného vstávaní. K yaoistkám bylo řečeno mnoho a tak to tu nebudu rozebírat. Snad jen, že mi to připomnělo, proč jsem se komunitě začala stranit a stala se yaoi ninjou. Všechny ty věci, které se zde jmenovaly jako nesmysl, mi v hlavě vyvolaly alespoň jednu vzpomínku, která mě utvrdila v tom, že yaoistky jsou opravdu taková monstra, za jaká je všichni vydávají. (A ano, stydím se. Moc se stydím xD)

Samurajská kultura + ukázka battójutsu (Nakagawa Kinji a překladatel Tomáš „Imrik“ Balada)
Velice poučná přednáška i pro lamy jako jsme my se sestrou. Bojová umění jdou zcela mimo mě a šla jsem sem jen kvůli výplni času a ukázce. Ukázka mi nakonec přišla poněkud… nudná. Chápejte, tvrdý dopad reality na Hollywoodem vystavěné sny. Výkladovou část už jsem ovšem poslouchala na sto procent. Sensei, rodilý Japonec, který se dlouhá léta zabývá šermem, vše vysvětloval jednoduše, prokládal výklad vtípky a ochotně zodpovídal všechny dotazy, byť byly občas zvláštní. A na seznam si píšu dalšího Japonce, kterého sem přilákalo pivo. 

Život v japonské rodině (Tereza „Zíza“ Bělecká)
Opět skvělý výklad, dobrá prezentace. Jen mě trochu zamrzelo, že se to díky nepřetržitému řetězci dotazů změnilo spíše na přednášku o japonském školství, než o rodině jako takové. Přednášející však dotazy bravurně zvládala a bylo vidět, že má rozhled a o Japonsku toho dost ví. 

Japonská kuchyně a zvyklosti u stolu (Kamila „Katsumi“ Votavová)
Tato přednáška nebyla obsahově až tak špatná, jen mi přišlo, že za ní nestál příliš dlouhý průzkum. Zprvu byla také dost uspěchaná, takže výklad pádil takovou rychlostí, že z něj člověk moc neměl. To ovšem bylo podle mého zapříčiněno protáhnutím předchozího programu, po němž se přednášející bála, že nebude stíhat. Saintovy loňské přednášky na tato témata mě zaujaly mnohem více. 

Japonská policie z období Edo (Tomáš „Imrik“ Balada)
Přednáška byla o den později a tak došlo k menším zmatkům. Polovina osazenstva totiž očekávala přednášku o Shinee, která v té době měla původně probíhat. Přednášející navíc přišel o nějakých deset minut později, takže to nebyl úplně hladký rozjezd. Nakonec to bylo ovšem docela vtipné i poučné. Obsahem byl důvod založení policejních složek v době Edo, jejich struktura, výzbroj a donucovací prostředky. Překvapily mě velmi dobré ilustrační fotografie nafocené přednášejícím a jeho přáteli. 

Přednášející: „Tato zbraň se používá v teleskopické podobě například i dnes na japonských školách.“
Sis: *začne se potichu smát*
Přednášející: „Ale ne na studenty!“

Filmy vs. hry (Pája „Piachi“ Riedelová)
Další přednáška o hrách, které jsme nehrály xD Vtipný výklad, doplněný dobrou prezentací a ilustračními videi, po nichž mě bude jméno Uwe Boll strašit hodně dlouho.

Pirátství v herním průmyslu (Martin „Krtek“ Firbacher)
Přednáška, částečně i trochu diskuze, se točila kolem stahování her, zdali je to opravdu špatné, jak hloupé jsou výmluvy stahovačů a jak neschopní jsou někdy vydavatelé her. Nesouhlasila jsem s přednášejícím v mnohém, ale stejně ty dvě hodiny považuji za dobře strávený čas. Původně jsme v půlce chtěly odejít na Japonsko v období Bakumatsu, ale nakonec jsme zůstaly až do konce. 

Neděle: 

Zombie na 10 způsobů (Tereza „Tessu“ Zvědělíková)
Přednášející nebyla zrovna v nejlepším stavu, tuším, že jí přednáška vyšla o něco kratší, než měla, ale prý do poslední chvíle nevěděla, jaký je přesně název přednášky, takže asi nebylo moc času na přípravu. V každém případě, i přes tyto negativní stránky jsme se bavily a já si vypsala pár herních typů.

Fashion přehlídka
Chtěla jsem se zase po delší době podívat, jak se vyvinula fashion přehlídka, jejíhož prvního ročníku jsem se aktivně účastnila. Na programu bylo uvedeno, že se bude odehrávat dvě hodiny ve Velkém sále, tedy v místnosti, kam se sune nejzajímavější program. V čas začátku programu jsme ale našly plakát, že prý přehlídka začíná až půl hodiny před jejím uváděným koncem. Aha. Takže hodina a půl pro Velký sál jen tak ve vzduchu. Přišlo mi sice, že by se dal využít lépe, ale dobře. Ve 13:30 jsme si tedy zabraly místa a čekaly. Když přehlídka začala, řekla jsem si jen: Wau! Intro přibližující lolitu jakožto styl z filmu Kamikaze Girls byl hodně dobrý nápad a prezentace jednotlivých modelů, včetně jejich propracovanosti byla taky skvělá. Ovšem pak přišlo rozčarování. Dívky se za zvuku hudby po jedné prošly mezi námi a pak… poděkování a konec. Žádné popsání stylů, žádné vysvětlení, proč jim tam pobíhá chlap v šatech, nic. Za necelých 10 minut bylo po všem. Všichni jsme na to koukaly dost vyjeveně a spoustu lidí kolem jsem slyšela klást si stejnou otázku: To už je fakt konec nebo ještě něco bude?
Tady trochu zareaguji na post-Advíkovské internetové reakce. Naprosto mě nezajímá, že normální přehlídky trvají 10 minut. Jsem totiž zvyklá, že když si někdo v programu zabookuje určitý čas, že se ho také bude držet. Fajn, první hodina a půl omluvena plakátem, který byl ovšem vyvěšen až ten den a přehlídka měla začínat dvě hodiny po začátku programu, takže ho překvapivě většina lidí viděla, až když šla přímo na přehlídku. Ovšem ta půl hodina? Člověk si z plakátu slibuje 30 minut a dostane necelých 10 (od úvodního intra do závěrečného poděkování). Vážně někomu přijde divné, že byli lidi dost rozčarovaní? Bylo to skvělé, ale krátké a pro mě pro příště nezajímavé. Mohla jsem totiž být někde, kde by mě zabavily na delší dobu. 

Kuriozity v manze a anime (Pavel Grek1“ Chmel)
Jako vždy u tohoto přednášejícího, opět kvalitní přednáška. Tentokrát na téma zajímavostí a rekordů v oblasti prodeje a produkce mangy a anime. Dozvěděli jsme se nejdelší série, nejprodávanější série a soundtracky, jaká studia pracují podle rozvrhu a jaká způsobují televizním zaměstnancům infarkty. Výklad byl dost zajímavý a vtipný na to, aby se i přesto tato fakta nezměnil v pouhý výčet položek a čísel. 

Brains, brains, brains (Roman „D-Tox“ Štědrý)
Další přednáška o zombie, kterých byl letos plný Advík. Ani tato však nebyla připravená a její záměr jsem vlastně tak nějak nepochopila. Byl to tedy poněkud rozpačitý závěr Advíku. 

Herní část

Herní linii jsme nějak nezaznamenaly. Program byl dost zajímavý, takže jsme na rozdíl od menšího Geetaconu neměly pocit, že bez herní linie nic dalšího nezbývá. Blíže jsme se s ní tedy setkaly jen na pár přednáškách, a když jsme omylem zabloudily k herní stage. Velmi nás potěšila celá řada konzolí, které byly k dispozici na chodbách. V neděli jsme tak volný čas doslova zabíjeli u Tekkenů a u nějaké podobné nám neznámé hry na Xbox. Byla to sranda a vážně mi to šlo. Sestra mě porazila jen nějakých 30:4. Největšími „hajlajty“ byla její ruská šlapka a má lasvegaská šlapka, jejíž prsa mě rozptylovala příliš na to, abych mohla vyhrávat. Vždycky jsem tvrdila, že jsem gamer. Hodně, hodně špatný gamer… xD

Závěrem
Na netu jsem četla pár reportů plných kritiky. Kritika se však obvykle týkala věcí, na které jsme nešly, nebo které se nás díky externímu ubytování netýkaly, takže nedokáži a ani nebudu soudit. Za sebe můžu říct, že se mi letošní Advík líbil a vnímala jsem spíše změny k lepšímu. Jediné, co mi chybělo, byli známí, kteří přestali jezdit.

3 komentáře:

Ely řekl(a)...

Á, těšila jsem se na tvůj report~ Tvé reportáže jsou zajímavé a vždy moc dobře čtou :)

Jsem ráda, že jsem nejezdila tak pozdě, abych potkávala tebou popisovaná individua, asi bych se zbláznila strachy. Je pravda, že jsem za tmy občas chytala divné pohledy, ale nic víc, uf.

Takže se plánuješ účastnit i dalších ročníků? :)

TSal řekl(a)...

Děkuji ^.^

Nj, navíc nás ti cápci viděly jít z bankomatu, protože si nás všimli dřív než my jich. A to jsem myslela, že už Praha vystěhovala všechny tyhle k nám xD

Nejspíš jo, pokud se něco nevyskytně. Alespoň pokud se bude Žitler i nadále držet zpátky a zůstane to ve školách.

Petr "Cloud" Žalud řekl(a)...

Zdravím tě,
díky za informačně velmi bohatý report a zpětnou vazbu. Aktuálně zpracováváme kompletní zpětnou vazbu na letošní Advík a až budeme hotovy, bude vyvěšena na fb stránkách Advíku.

s pozdravem
Petr "CzechCloud" Žalud
Hlavní organizátor Advíku 2013