sobota 29. června 2013

Geetacon 2013

Geetacon je zatím relativně malý a začínající con v Ústí nad Labem, kde jsme se sestrou byly již loni a letos se ve dnech 15. a 16.6. rozhodly jet znovu. Programově nás sice příliš nezaujal, ale jde o cenově dostupnou akci, kterou máme tak říkajíc za humny, tak proč si nezpestřit víkend?

Hlavní nevýhodou Geetaconu je pro mě program. Ne že by ho bylo na víkend málo. Spíše je pro mě těžké v něm najít dost zajímavých věcí na jeden den, natož na víkend. Nejsem žánrově příliš vyhraněná, a přesto mě toho v programu zaujalo jen málo. Geetacon se totiž snaží obsáhnout velmi širokou fan-základnu a žádná z linií proto není dostatečně propracovaná. Najdete zde fantasáky, gamery, larpaře, otaku, obyčejné fanoušky Japonska jako takového. Každá z těchto skupin má ráda něco jiného a pro každou by se tu mělo něco najít. A také najde. Jen v malém množství.

Larp mě nezajímá, hry hraji, ovšem zcela jiné, než jaké se zde prezentovaly, japonské věci šly také hodně mimo mě a tři věci jsme vynechaly kvůli brzkému vstávání. Nakonec jsme tedy se sestrou navštívily jen dva workshopy a jednu přednášku. Jak jsem psala výše, hlavní výhodou tohoto conu je cena a vzdálenost.

V sobotu jsem chtěla už na Sebevraždy v Japonsku. Sestra však den před Geetaconem přijela z týdenního výzkumu a byla mrtvá. Proto jsme odjezd z domova a tedy vstávání odložily a dorazily tak akorát na začátek Kaligrafického workshopu. Když si nás u vstupu v neexistujících frontách asi 10 minut předávali sem a tam, říkala jsem si, že pokud to bude narvané jako na Advíku nebo Japonském jaře, nemá už cenu tu místnost ani hledat. Když jsme konečně vyfasovaly pásky, které díky bohu byly lepší než loni a opravdu na ruce bez problémů držely (tímto chválím), čekalo nás mnohem nemilejší překvapení. Místnost jsme nikde nenašly. Zeptaly jsme se proto v recepci a tam nám bylo řečeno: „Jste už několikátí, co se na to ptají. Nejsem si jistý, ale asi ve druhém patře…?“ Aha… Nakonec jsme narazily na Etsurin, která měla workshop vést a ta nám řekla, že místnost vlastně ani neexistuje. Organizace se očividně příliš nedařila.

20 minut po začátku workshopu nás tedy jeden z orgů konečně zavedl kamsi do přízemí, kam by běžný smrtelník asi nezavítal, protože by si řekl, že je tam vstup zakázán. Pak se 10 minut sháněly papíry, noviny, apod. a nakonec jsme mohly po nějakých 35 minutách konečně kreslit. Etsurin přinesla vzory jednoduchých znaků, vysvětlila pár zásad, protože sestra se s japonštinou nesetkala (workshop byl poněkud komorní) a pak jsme si hodinu kreslily, kecaly a bavily se. Očekávala jsem trochu více výkladu nebo nějaké zajímavosti o kaligrafii, ale vzhledem k tomu, jak byl workshop organizačně rozbourán, nevím, zdali to tak bylo myšleno nebo zdali se na to jen nedostalo.

Po kaligrafii mě zaujala přednáška Šokující pravda o hajzlech na Enterprise. Když jsem v anotaci zahlédla jméno Václav Pravda, tak jsem chvíli váhala, jestli je to opravdu TEN Václav Pravda. Když se ukázalo, že ano, má očekávání narostla do značných výšin. A nakonec se dostavilo mírné zklamání. Přednáška měla být humorná a opravdu jsem se párkrát zasmála. Ovšem jen párkrát a nijak moc. Něco tomu prostě chybělo. Snad protože autor celou dobu četl z papíru, což naprosto nesnáším, nebo proto, že byla psaná pro publikum o deset let starší. Těžko říct. V každém případě jsem odešla se smíšenými pocity.

Posledním bodem sobotního programu pro nás byl Origami workshop. Při vstupu do místnosti jsme zaváhaly. Nikde totiž žádné stoly, jen židle mířící k plátnu. Jsme tu správně? A na čem budeme skládat? Přednášející přišel s menším zpožděním, což nejistotu jen podpořilo. Nakonec jsme byly správně a skládalo se na nohou, židli, na čem se dalo. Stoly byly nejspíš vyhodnoceny jako zbytečnost. Přednášející nám ukázal, jak skládat ptáka s mávajícími křídly (nefungoval mi T____T), kouzelného poníka, který byl opravdu kouzelný, protože po doskládání toho hlavolamu jsme byli všichni zcela rozčarováni, a nakonec lilii či nějakou podobnou kytku, která se mi povedla *.* Pět minut po přednášce bych nic z toho z hlavy nesložila, ale bavily jsme se a to bylo hlavní.

Pak už nás na sobotním programu nic netáhlo a tak jsme se rozhodly jít do čajovny, kde jsme zabily zbytek dne. Dýmečka, čaj a hra, kterou jsem našla při přípravě přednášky o gejšách, nám příjemně ukončily den.

V neděli se mi do Ústí ani nechtělo, protože jsme tam opravdu jely jen na mé přednášky a já si nadávala, že jsem to neriskla a nedala si je na sobotu. Přednášky jsem navíc kvůli domácím poměrům nestíhala včas připravit a tak jsem na nich pracovala až do půl osmé ráno a na Geetacon jela po třech hodinách spánku a díky telefonátu od drahé babičky na kraji nervového zhroucení. Obávala jsem se tedy, že to bude naprosté fiasko a že budu jedním z těch přednášejících, co neustále civí do papíru, protože jsem si text k přednáškám stihla jen jednou narychlo přečíst.

Překvapila jsem ovšem samu sebe a do papírů se podívala za obě přednášky jen třikrát, kvůli pár věcem, které byly příliš dlouhé nebo mi vypadly a bylo mi líto je přeskočit. Coca cola a sestra mě navíc trochu nahodily a přivedly na jiné myšlenky, takže i duševní stav se zlepšil.

Na Gejši mi přišlo asi 10 lidí, což mě potěšilo, protože jsem po loňských zkušenostech čekala v neděli odpoledne mnohem menší účast. Oprávněně jsem se obávala, že se s přednáškou nebudu vejít do 45 minut, které jsem si sama udala, a opravdu mi to nestačilo. Vzhledem k tomu, že jsem další přednášku v místnosti ale měla opět já a po mně již nikdo další nešel, omluvila jsem se předem a o půl hodiny to protáhla.

Zvláštnosti heianské šlechty už byly poněkud komornější. Po skončení přednášky o gejšách se tak nějak všichni zvedli a až na tři lidi odešli. Ten pohled na prázdnou třídu mě i mé „publikum“ pobavil a chvíli jsem uvažovala, že si prostě sednu k nim a vezmeme to spíše stylem debaty, jelikož mi Etsurin předem avizovala, že ona a její přátelé o Heianu již něco ví. Pak ale přišli další dva návštěvníci a to už jsem se rozhodla považovat za klasické přednáškové publikum.

Sama za sebe můžu říct, že se přednášky docela povedly. Rozhodně dopadly lépe, než jsem čekala. Mluvila jsem snad vcelku plynule, doufám, že i srozumitelně (strašně totiž melu xD), spoustu věcí jsem si dobře zapamatovala ještě z doby shánění informací a z publika se místy ozvala i trocha smíchu, když se mi podařilo vyplodit nějaký ten vtípek. Pokud to tu ovšem čte někdo, kdo na přednáškách byl, byla bych strašně vděčná za jakýkoliv feedback. Přednášení mě baví, ale nemám s ním velké zkušenosti, takže bych se ráda dozvěděla, co se líbilo a co bych měla dopilovat.

Co se mi na mých přednáškách ovšem nelíbilo, byla organizace. Krom všeobecného chaosu, neexistujících místností, spousty změn v programu (co jsem tak koukala a poslouchala), mi asi nejvíce vadilo, že se mnou jakožto s přednášející neexistovala ze strany organizace vůbec žádná komunikace. Když jsem napsala, že mám zájem o přednášky, dostalo se mi odpovědi, že ok, že mě berou, pak že mám poslat anotace a že budu mít poloviční vstup. A pak nic. Den předem jsem si od známé zjišťovala, jestli vůbec budu mít k dispozici nějakou techniku, protože jsem tam v sobotu nic neviděla. Prý ano, ale asi se s tím budu prát. Tak jsem radši vzala vlastní notebook a ještě že tak. Při příchodu do místnosti na stole sice ležel kabel od projektoru a jakýsi notebook, ale nikdo mi k tomu nic neřekl. Nevěděla jsem, zdali notebook smím použít nebo ne, a nedej bože, kdybych měla technické problémy. Z Advíku jsem zvyklá, že v každé místnost je jeden org, který se stará o technické problémy a přednášejícím pomáhá. Tady jsem čekala 10 minut a nikdo nepřišel. Na sestřinu radu jsem otevřela neznámý notebook, který byl ovšem zaheslovaný. Tak jsem ho zase zavřela a zapojila projektor do svého notebooku, doufajíc, že nebudu potřebovat žádný speciální software. Díky bohu ne, protože místo toho, abych přednášku začala včas, bych běhala někde po budově a sháněla někoho, kdo by něco věděl.

Také mi vadila neustálá hlášení. Během dvou hodin přednášení jsem musela výklad pětkrát nebo šestkrát přerušit, protože orgové museli něco hlásit. Nedá se s ostatními orgy domluvit jinak? Opravdu všechny musíte vyvolávat přes rozhlas a skákat tak neustále přednášejícím do řeči?

Takže pro orgy: Komunikujte s přednášejícími! Řekněte jim, na koho se mají obrátit v případě problému, kde ho s největší pravděpodobností seženou, jaké budou mít technické zázemí, na čem jim poběží prezentace. Ušetříte nám spoustu stresu. A rozhlas jen v rozumné míře ;)


4 komentáře:

Etsurin Shiranami řekl(a)...

tvé přednášky byly skvělé, máš strašně příjemný projev a vypadala jsi opravdu připraveně ^^
s tou neexistující místností je mi to moc líto, kdybych měla jak, tak bych se to snažila nějak řešit, ale letos jsem byla prakticky jen přednášející a nemohla jsem do toho moc mluvit >_<
ale je pravda, že jsem nic moc k té kaligrafii neměla, chtěla jsem hlavně vysvětlovat psaní znaků :D

Ely řekl(a)...

Škoda, že je pro mě Ústí tak daleko, protože mě moc zaujaly témata tvých přednášek a moc ráda bych si je někdy poslechla. Budu tedy doufat, že tě jakožto přednášející někdy trefím na nějakém jiném conu :)

TSal řekl(a)...

Etsurin: Nic se nestalo. Vím, že to není tvoje chyba ;) A děkuji za chválu <3

Ely: Uvidím. Uvažuji, že bych začala přednášet i jinde, ale to bych také musela začít jezdit na více akcí xD

Ely řekl(a)...

T'Sal: To přece vůbec není špatné, jezdit na více akcí. Člověk má pak spoustu materiálu na hnusné negativní kritické články o nepovedených conech O:D