úterý 31. července 2012

Advík 2012


A jako každý rok touto dobou, i letos tu byl Advík. Zatímco předchozí ročníky jsem tam jezdila s nadšením, minulý jej vystřídala za skepsi a obavy, letos jsem tam nejela s vůbec žádnými očekáváními. Myslela jsem, že setra tam jet chce a doufala, že tam uvidím pár známých lidí. Nakonec ale většina z nich odřekla a sestře už se tam letos taky moc nechtělo. Pod perexem na vás tedy čeká report z mého pravděpodobně posledního Advíku. (Varování: 7,5 stran bez fotek)

První den a ubytování 

Jelikož mě loni organizátoři s ubytováním na tělocvičnách neuvěřitelně vytočili a nám bylo jasné, že letos to nebude lepší, rozhodly jsme se pro koleje. Stály blízko (blíže než tělocvična) a byť se nám prodražily, znamenalo ubytování na nich luxus, který je na tělocvičně nemyslitelný. Bohužel jsme se však rozhodly využít nabídky Advíku na slevu, pokud si koleje zařídíme přes ně. Kdybych věděla, co to bude znamenat, zaplatím si raději plnou cenu.


Jediné, co ke kolejím bylo před začátkem akce řečeno, bylo, že nás na pokoje začnou pouštět od 14:00 a že klíče jsou (zcela logicky) na Advíku, kde si máme odchytit nějakého orga. Od 16:30, půl hodiny před začátkem programu (ano, po všech těch letech i několika hodinových front), mělo pak začít samotné odbavení. Světe div se, orgové ale nakonec zareagovali na naše připomínky (poprvé a naposledy za celou akci) a odbavení posunuli na 15:30. Když už nic, tak jsem jako změnu k lepšímu brala možnost nejprve si uložit zavazadla a pak se nechat odbavit, protože na tělocvičnu se mohlo nezávisle na KC Zahradě. Nakonec jsme si to vydupali i my na kolejích. Bohužel ne příliš úspěšně.

Na Chodově jsem byla už ve dvě, i když sraz se sestrou jsem měla až v 16:30. Sešla jsem se zde totiž s kamarádkou z japonštiny, že posedíme a pokecáme. Zeptala jsem se, zdali by jí vadilo jít k Zahradě, protože jsem si na základě výše zmíněných informací chtěla vyzvednout klíče od pokoje. Když jsme se však dotáhly ke stanu s orgy, bylo mi nikterak příjemně řečeno, že prý až v 15:00. Nejdřív jsem zuřila, ale poblíž naštěstí byla hospoda, tak jsme s kamarádkou zapadly tam. Lehce po třetí jsem s otevřeným účtem a kamarádkou čekající v hospodě u věcí odběhla zpět k Zahradě, kde mě čekalo nemilé překvapení. Fronta. Zeptala jsem se tedy stojících, jestli je to fronta na klíče od kolejí nebo již na odbavení. Prý na odbavení. Opět jsem měla rudo před očima. Šla jsem dopředu, že se zeptám orgů, ale k těm bych se musela doslova probít a přiznejme si, bylo mi jasné, co by mi řekli. "Stoupněte si hezky do fronty, nechte se odbavit a pak dostanete klíče." Jenže to já nemohla. Fronta už tehdy byla minimálně na hodinu. Vzdala jsem to tedy a vrátila se zpět do hospody.

Když sestra přijela, dohodly jsme se, že nás v programu stejně zajímá až věc v osm (smutné skóre, že?) a že proto počkáme, až fronta opadne. Nakonec padlo i z toho, protože s kamarádkou nad pivem byla prostě větší sranda, než jakou jsem očekávala od Advíku. Po sedmé jsem akorát odběhla k odbavení, nechala se okroužkovat a zeptala se na klíče. "Ty si musíte vyzvednout na kolejích." Siriusly, guys? Takhle si představujete dobrou organizaci, kterou sei už dva roky chlubíte? S nadávkami jsem se vrátila do hospody a raději hned přivlekla sestru, protože se mě nikdo ani nezeptal, proč jsem sama, když mám dvě vstupenky. A jelikož takhle sestra nikde jmenovitě nebyla uvedena, raději jsem to chtěla vyřešit, dokud si mě pamatují. Opravdu by mě zajímalo, jak bych jim druhý den dokazovala, že jsem na tu druhou vstupenku nenechala někoho jiného okroužkovat už ve čtvrtek.

Nad pivem jsme zůstaly až do jedenácti, kdy nás vypakovali ven. Rozloučily jsme se s kamarádkou a vydaly se hledat koleje, jejichž polohu jsme tušily jen matně. Zapomněla jsem si totiž vytisknout mapu. Nakonec jsme to ale našly a zjistily, že nevíme na kterou z asi pěti budov jít. Sestra se tedy přes internet podívala na stránky Advíku a že prý Sázava. Na Sázavě na nás ale ženská koukala jako na idioty, že prý o žádném Advíku neslyšela a že si máme jít dělat srandu z někoho jiného. Profesionalita je okavidně problémem poměrně rozšířeným. Díky Gacktovi jsme vypadaly normálně a tak se nám ji podařilo přesvědčit, aby zavolala kamsi do pryč. Tam zjistila, že taková místa opravdu rezervovaná jsou a poslala nás na správnou budovu. Byla zastrčená, daleko, ale našly jsme to!

Ovšem jen abychom zjistily, že nemáme pokoj. Dotyčná zaměstnankyně tam měla od Advíku dva seznamy, jeden dle slov jejího nadřízeného, kterého volala na pomoc, "na dvě věci" a jeden oficiální. V tom oficiálním jsme nebyly. Díky bohu, že naše jména figurovala alespoň v tom zbytečném, jelikož jsme tak měly potvrzeno, že jsme rezervaci dělaly i ji zaplatily. Nevím totiž, jak bych to sama dokazovala, když to šlo přes Advík. Nebyl k nám však přiřazen žádný pokoj a kolej měla okavidně víceméně plno. Hodinu jsme proto stály na recepci a čekaly, co zaměstnanci kolejí vymyslí. Naštěstí to byli fajn lidé a měli pochopení k mému lehce hysterickému záchvatu smíchu.

Po hodině nám našli pokoj, kde byla jedna buňka určena k úklidu. Prý je to ale dočasné řešení a ráno v devět se máme se všemi věcmi dostavit zpět na recepci, abychom si vyslechli, co vymyslí jejich nadřízení. Doplahočily jsme se tedy na svůj pokoj v 11. patře, kde byl nádherný výhled, vykoupaly se a padly do postele.

Ráno jsme se zase sbalily a jely dolů s obavami, jestli nakonec skončíme spolu. Špatné zprávy jsme si však už asi vybraly. Prý tam můžeme ZATÍM zůstat. Díky chybě Advíku jsme tedy získaly celou buňku jen pro sebe a užívaly si tak neuvěřitelný komfort. Nejen, že jsme měly soukromí a klid, ale také jsme se mohly sprchovat, kdykoliv jsme chtěly, což v těch vedrech byla skvělá věc. Přesto mě ono slůvko "zatím" strašilo až do neděle.

Tímto tedy uzavírám epos o bydlení (o přibližně stejné délce jako loni) a dodatečně děkuji Helče za skvěle strávený pátek. Na Advíku by rozhodně nebyl lepší!


Prostory

Jak jsem již zmínila výše, letošní Advík byl opět v KC Zahradě. Už když to oznámili loni, spousta lidí na to nadávala, že se nevejdeme. Po absolvování Advíku 2011 jsem se k nim přidala, protože to opravdu není prostor pro tolik lidí. Organizátoři ale i nadále statečně ignorují jakoukoliv kritiku, a to i tu slušnou a konstruktivní, a letos na plánech nic nezměnili. "Chceme být reprezentativní!" omílají stále dokola jako magickou formulku, doufajíce že tomu nakonec uvěříme i my.

Jejich představa reprezentativnosti se okavidně dost liší od mé, protože KC Zahrada je reprezentativní jen dokud nevejdete dovnitř. V budově samé totiž na něco takového není doslova místo. V centru to letos docela šlo, protože bylo díky lepšímu počasí dost lidí venku a imho i díky značně nižší návštěvnosti, ale v přednáškových místnostech to bylo o život. Vzduch k zalknutí, prosáklý pachem potu a jen se stopovým množstvím kyslíku. Na zajímavějších přednáškách to bylo tělo na tělo, nikdo se pomalu nemohl ani hnout a nedostatek osobního prostoru tak jen zvyšoval přehřátí. Venku totiž byla vedra, uvnitř mnoho lidí a k větrání místností tak nestačila ani všechna alespoň částečně otevřená okna, větrák a přenosná klimatizace. Musela jsem neustále pít a ovívat se papírem, protože kdybych na chvíli přestala, padnu na zem jako podťatá. Je tohle snad jejich představa o reprezentativnosti? Mnohé by to vysvětlovalo...

A nebyly loni záchody lépe uklízené? Nebo jsem jen rozmlsaná z kolejí?


Občerstvení a jiné zboží

Díky Lídlu poblíž jsme měly se sestrou vcelku snadno postaráno o snídaně a večeře, které jsme letos dokonce i mohly skladovat v ledničce. Najednou si člověk nemusel odříkat šunku jen proto, že by ji nesnědl na posezení a do večera by v tom vedru nevydržela. Už jsem se zmínila, jak miluji koleje? Také jsme zde kupovaly laciné pití, protože 1,5l vody za 9 korun je podstatně příjemnější než 0,5 Poděbradka za 20 Kč, která se prodávala uvnitř. A vody bylo potřeba. Obvykle piji málo, ale v těch vedrech jsem do sebe dostala 3l vody naprosto s přehledem.

S obědy už to bylo horší. Zakládám si totiž na jednom teplém jídle denně, jinak mám problémy se žaludkem. Nemusí to být nic extra, první Advíky jsem přežívala na toustech. Ovšem s tím, že jsem je pak nemusela půl roku vidět xD

Letos byly před budovou opět stany s občerstvením. Nabídka byla stejná jako loni, jen na guláš jsem si nemohla vzpomenout. Krom něj jste si tedy mohly dát smažené nudle, kuřecí špízy nebo vepřový plátek. Sama jsem měla jen guláš, v němž jste sice moc masa nenašly, rozhodně by potřeboval seznámit s jíškou a musela jsem si dodat vlastní pečivo, protože jeden rohlík mi nestačil, ale chuťově byl dobrý a 50 Kč mi přišlo únosných. Bylo to tuším to nejlacinější tam. Sestra má docela ráda nudle a navíc jídlo založené vyloženě na mase moc nemusí. Letos ji ale nepotěšili. Krom toho, že i letos byly s přehledem to nejdražší na seznamu (60 Kč - nevím, jak tu cenu vykouzlili), tak jejich kvalita oproti loňsku upadla. Ani loni tam sice nebylo moc zeleniny a masa, ale bylo tam. Letos? Musely jsme misku hodně prohrabat, abychom našly alespoň stopy. Navíc jsme celou sobotu sledovaly, jak nudle postupně tmavnou. Zprvu jsme si myslely, že je připálily, ale chyba lávky! Prostě tam bylo stále více sojovky, až to nakonec byla spíše sojovka s nudlemi než naopak. Opravdu bych za to dala 60 Kč.

Pití jsme venku nekupovaly, ale kamarád říkal, že to pivo, co tam točí, je nehorázný humus a navíc to prý stálo přes 30 korun. V sobotu a v neděli jsme si proto raději koupily zapékanou bagetu v bufetu KC Zahrady. Bufet a stánky od sebe byly pár metrů a přesto přímo bylo do očí, že je provozovatelem někdo jiný. Zatímco ve stáncích byla situace strašná, v bufetu jsme si daly výživnou, oku i jazyku lahodící zapékanou bagetu se šunkou, sýrem a zeleninou za 25 Kč, která nás bez problémů zasytila na celý den, a k tomu dobrou Plzeň za 30 Kč. Neuvěřitelný rozdíl.


Jinak, stánků s různými předraženými suvenýry, komiksy a knihami bylo asi stejně jako loni. Já si letos koupila jen jeden plakát, i když už těch šest z loňska nemám kam pověsit. Byla na něm však krásná stíhačka >3 A k tomu jednu placku. Bohužel už neměli Spocka, kterého se mi podařilo ztratit. U mang jsem se jen podívala, co nového vyšlo a opět byla překvapená, kolik titulů mi uniklo. Ceny ale byly stejné jako kdekoliv jinde a proto jsem nic nebrala. Jen sestra koupila třetí díl DN. Já tajně doufám, že je seženu někde se slevou, anebo přinejmenším ve finančně příznivější situaci. Jediná věc, co nás opravdu mrzela, byly vějíře. Obchody jsme prošly v pátek, ale nějak jsme si jich nevšimly, a v sobotu již byly všechny fuč. Prý je prodávaly docela lacino a v tom vedru o ně byl velký zájem.


Program

Program mě taky neoslovil. Vždycky jsem na Advík jezdila hlavně kvůli němu, abych se zde dozvěděla něco nového a pobavila se. Celá řada přátel, s nimiž jsem se léta vídala jen na této akci, byla až na druhém místě. Jenže letos to prostě bylo slabé. Byť jsme navštívily přibližně stejný počet přednášek/promítání/etc. tak letos bylo mnohem více věcí spíše vyplněním času než něčím, na co jsme opravdu chtěly jít. Zmizelo to nadšení z nových informací, které jsem měla předcházející ročníky, a okamžiky, kdy mě mrzelo, že jsem se někam nedostala. Hodně za to mohly dvě věci.

1) Téměř vymizely přednášky o Japonsku jako takovém. Tři přednášky na téma studium v Japonsku a Saintovy přednášky byly světlými výjimkami, jinak nic. Copak si organizátoři nemůžou trochu dupnout nebo doporučit lepší téma? Jsem si jistá, že přednášející, kteří jsou schopni vykládat o tom, jak se tam studuje, by byli schopni i ochotni nám povědět i o něčem jiném. Jenže to by jim někdo musel včas říct, že spolu s nimi mají to dané téma i další dva. Pro mě je to tedy chyba organizace.

2) Fantasy a Sci-fi linie si bohužel vzala k srdci loňskou neopodstatněnou kritiku, že tohle nemá na anime conu co dělat a že fantasy má svých conů dost. Mohla bych napsat cosi o tom, jak se anime nacpalo na každý jediný con v republice bez ohledu na zaměření a že tato linie měla loni bezkonkurenčně nejlepší přednášky, ale asi by to nemělo cenu. Letos jsme tam proto byly jen výjimečně, jelikož drtivá většina přednášek nám podle názvu vůbec nic neříkala. Ach ano, zapomněla jsem vytisknout anotace a nikde na akci samé se nevedly.

Teď už ale k jednotlivým přednáškám.


Pátek

Poznej svého otaku (Zeny)
Stejně jako loni, i letos jsem došla k závěru, že lidé v tomto případě chodí spíše na přednášejícího než na jeho přednášky, které vlastně obsahově nejsou nijak závratné. Jenže i málo již dobře známých informací se dá odvykládat s velkým divadlem.

Škola v manze/anime a ve skutečnosti (Rybička)
Tahle přednáška už tak zajímavá nebyla. Čekalo nás, pokud si dobře pamatuji, víceméně jen srovnávání uniforem a to ještě nikterak zábavně, což byla škoda. Je to skvělé téma, na které se dá mluvit a k němuž se dá ukázkově využít prezentace. Jenže na místo toho jsme poslouchaly lehce zmatený výklad, který tak nějak směřoval odnikud nikam, a ilustrační fotografie byly většinou na dvě věci. Jakási srolovaná anime školačka, na níž uniforma vlastně ani nejde pořádně vidět, není dle mého vhodný materiál.

Pak jsme měly dvě hodiny volna, a proto jsme vyrazily do města. Já potřebovala do Knižního klubu a sestra kamsi na Palmovku si vyzvednout objednaná trička. V tom vedru to byla pomalu sebevražedná mise, ale na jejím konci stálo červené Star Trek tričko pro mě!

Insert Epic Mecha Theme (Dave)
Já mecháren viděla minimum, sestra myslím žádné, ale v té době to byla jediná alespoň trochu zajímavá věc na seznamu. Přednášející nám představil anime mechárny od 90. let dál a já si jen v duchu odškrtávala, co doma mám a na co jsem ještě nenašla odvahu. Rozmazlení spratci zachraňující svět totiž nejsou zrovna to, co si představím pod pojmem "snesitelné". I přesto jsem se ale během přednášky párkrát zasmála a řekla si, že některé ty věci přeci jen zkusím.

Příprava japonských sladkých jídel (Saint)
Tato přednáška nám trochu nastartovala chuťové buňky. Čekala jsem spíše něco teoretického, ale přednášející překvapil celými recepty na jednotlivé pochutiny. Navíc se o vše sám již pokoušel, takže mohl posloužit i skvělými typy na řešení problémů, s nimiž bychom se mohly setkat. Prostě přednáška jak by na Advíku měla být.

Inujaša: Meče vznešeného vládce
Na promítání jsem začala chodit teprve vloni, pokud si dobře vzpomínám, protože jsem potřebovala výplň programu. A letos to nebylo jinak. V každém případě Inujaša potěšil, obě se sestrou ho máme rády. Jen jsem nikdy nepochopila, proč orgy nikdy nenapadne dát titulky nahoru. Ve velké místnosti, kde jsou židle v jedné rovině, opravdu není na spodní část plátna vidět už tak od třetí řady.

AMV soutěž
Výplň programu, protože jsme si chtěly podržet místo na Greka. Z 15 AMV mě zaujala asi tak tři a opět jsem si potvrdila, že není důležité, jak dobře umíte AMV dělat, ale pro jaký fandom ho děláte. Zdaleka nejslabší AMV mělo v publiku největší ohlasy jen proto, že bylo na Kuroshitsuji. Smutná pravda.

Japonské školství, fikce versus realita (Grek1)
Poprvé po letech jsem se dostala na Greka! *skáče metr vysoko* Jeho přednášky jsou v přímém přenosu podstatně zábavnější než ze záznamu a rozhodně to byla nejlepší přednáška, kterou jsem za celý Advík absolvovala. Projel s námi japonské školství od školky až po vysokou školu a neznalým ukázal, jak moc je anime mimo. Bavila jsem se i já, která jsem již většinu znala.

Sobota
Z pátka na sobotu jsme se poprvé mohly konečně pořádně vyspat a tak nám trochu nevyšlo vstávání. Na Advík jsme tak dorazily docela pozdě. Mrzí mě ale jen Kůzletina přednáška Lolita vs. civilisté.

Zbojníci, nevěstky, víly, ďáblové a jiné podivnosti (Františka Vrbenská)
Na tuhle věc mě nalákalo jen známé jméno ze staré dobré Fantasy linie a tak jsem zadoufala v trochu západní kultury. Paní Vrbenská ale zůstala v Japonsku. Mě však zaujala i přesto, jestli sestru, to už netuším. Vybrala si za téma známé historické a literární postavy (Išikawa Goemon, soudce Ooka), které se často vyskytují v japonské kultuře a přiblížila nám jejich životy. Rozhodně spousta veselých historek.

Studentem v Nipponu (Stribro)
Tato přednáška byla rozdělena na dvě části s tím, že první jsme ve čtvrtek prošvihly. Nebyl ale problém se chytnou, protože z krátkého shrnutí na začátku mi přišlo, že jsme na zábavnější části. Stručně řečeno, šlo o zážitky přednášejícího z výměnného pobytu v Japonsku. Přestože takových historek znám z oboru docela dost, bylo zajímavé srovnávat a doplňovat.

Youkai a iná háveď (LadyOscar)
Na této přednášce jsme se seznámili s různými potvorami japonské mytologie. Přednáška to nebyla špatná, jen nějak nevím, co k ní více naspat. Snad jen, že přednášející strašně mlela, takže názvy příšerek jsem si musela dodatečně číst.

Marná snaha se dostat na Origami workshop.

Japonská etiketa (Saint)
Opět skvělá přednáška, na níž jsme se dozvěděli, jak v Japonsku stolovat a co v žádném případě nedělat. Prezentace skvěle udělaná, doplněno o vhodná videa a zábavné historky.


Neděle

Oban Star-Racers
Zprvu čistá výplň času, protože jsme nevěděly, kam se sebou, a už tak jsme na Advíku oxidovaly hodinu bez zábavy. Podle názvu mě to nijak nelákalo, ale nakonec se z toho vyhrabala skvělá věc. Vřele doporučuji.

Kniha v hrané podobě (Drobek)
S přednášejícím jsme si projeli známé knihy (nebo spíše série), které se dočkaly filmového zpracování. V zásadě šlo o velmi známé věci, z nichž mě potěšila Duna. To jsem opravdu jediná, komu se čte rychle a bez problémů? xD Mezi dalšími pak byl Hobit a Pán prstenů, Hvězdný prach, Harry Potter, Eragorn,... Fajn věc a navíc se trochu i diskutovalo, což mně osobně letos docela chybělo.

Velké nic na jídlo.

Ocelová pěst
Ať si kdo chce, nadává, jak chce, ale mně se ten film líbil a byla jsem za něj vděčná. Ano, je to západní film, ale je dobrý, bojové scény byly drsné a humor vtipný. Nemluvě o tom, že nebýt jeho, jedeme ve dvě domů.


Random maličkosti

- Cosplay - Vzpomínáte, jak jsem loni psala, že je rok od roku více dobrých cosplayerů? Letos jejich počet sice nestoupl, ale stále byla spousta cosplayů skvělá. Byť se tedy objevily i tací, kteří mě vyděsili k smrti. Bezkonkurenčně nejlepší však byl Batman a Tony Stark, který nejenže vypadal jako Tony Stark, ale šířil kolem sebe i jeho charisma >3

- Macuri - Zaznamenal je někdo? o.O

- Koncert - Místo ohlašovaného japonského koncertu přijela jakási dívčí skupina z Ostravy, o které nikdo nikdy dřív neslyšel. Moji známí hledali na internetu a na základě jejich informací jsme se rozhodly na ně nejít. Očividně jsme udělaly dobře už jen kvůli mizernému ozvučení. Ale fascinuje mě, jak Gothiku prý označili za předražené "buzíky", kteří neumí hrát a mají jen převzaté skladby. Ano, cosi neznámého z Ostravy bude určitě kvalitativně mnohem lepší. A vzhledem k tomu, že ti "buzíci" byli sakra velkým tahákem a já si jejich koncerty neuvěřitelně užila, přestože na podobných akcích obvykle jen stojím v rohu (nemluvě o řadě CD, které jsem si koupila), tak jen nechápavě kroutím hlavou. Bratia by se asi měli trochu zamyslet, než něco vypustí z tlamy.

- Lidé - Dříve jsem se na Advíku setkávala se spoustou, spoustou lidí. Třetina z nich to ale vzdala už loni, když se dozvěděli, že con přebrali Slováci. A druhá třetina to vzdala letos, po zkušenostech z minulého roku. Obávám se, že my poslední stateční jsme byli také naposledy. Program mě baví rok od roku méně a příští rok už tam nebudu znát nikoho. Navíc jsem tam věkově byla solidní nadprůměr a tak jsem se ani necítila dobře.


Organizátoři a jiná božstva

Když pominu problém s ubytováním na začátku, nesetkala jsem se s žádným jiným vyloženě organizačním problémem. I když co jsem tak slyšela, bylo to hlavně proto, že jsme se vyhýbaly hlavním tahákům v programu. Přesto mám z orgů horší pocit než loni. Proč? Protože je téměř nebylo vidět (pravděpodobně díky tričkům, která byla z různých conů nebo nebyla žádná), ti, s nimiž jsem měla tu čest, byli obvykle nepříjemní a povýšení a tak jsem se jim raději zdálky vyhýbala.

Pravda, potěšilo mě, že jsme si v neděli mohli uložit věci, jelikož jak koleje, tak i tělocvična musely být do deseti hodin vyklizené. Nebo mě to spíš překvapilo, protože jsem opravdu nečekala, že by na něco takového mysleli.

Malé plusové body si však smazali po akci. A vlastně už před ní. Ano, chci tu mluvit o chování hlavních organizátorů, kteří se vyskytují na FB stránce Advíku. O jejich guestbooku na stránkách nemluvím, tam jsem svého času před akcí poslala dotaz a po týdnu někdo laskavě skoro zodpověděl asi 4 dotazy z 12. Můj mezi šťastnými vylosovanými nebyl. Ale FB...

Všechno začalo před Advíkem. Měli jsme připomínky. Proč? Protože organizátoři zase chtěli páchat věci, které jsme jim vytýkali už loni a které opravdu ovlivnit mohli (klíče od kolejí, fronty, apod.). Nejprve mazali jen příspěvky, které se jim nelíbily, ale po čase pro jistotu zakázali psaní na jejich stránku úplně. Mohlo se jen do komentářů pod statusy a mám pocit, že kdyby mohli zakázat i to, udělají to. Doufala jsem však, že po akci svoji stránku zase odemknou, protože už loni se ukázalo, jak je to skvělá věc. Lidé posílají své reporty, fotky, názory na jedno místo a nemusím to tak složitě googlovat. Stačí jen sledovat jednu stránku. Jenže ani dnes se nic nezměnilo. Napsala jsem jim proto velmi mírně a slušně, zdali by zase nezapnuli možnost postování pro fanoušky. Rázem odeslali nový status, kde nás vybízeli, abychom vše, o co se chceme podělit, posílali na jejich e-mail. A to byla poslední zpráva od nich.

Krom toho, že na mejlu se dá všechno a tedy i konstruktivní kritika, které jistě bude dost, velmi snadno ignorovat, protože na takový e-mail člověk neočekává reakci, zatímco na komentář na FB ano, tak mi vadí i to, že tím blokli možnost sdílení a diskuze mezi samotnými návštěvníky.

Organizátoři před akcí tvrdili, jak je pro ně zpětná vazba důležitá, ale z toho, co teď předvádí, mi spíš přijde, že o žádnou nestojí. Že je jim jedno, co jsme na akci říkali, jak se nám líbila. Vnímám to tak, že jsme jim ukradení a že je zajímá jen vstupné, které jim odevzdáme. A jakmile odešleme peníze, můžeme být rádi, že za ně vůbec něco dostaneme, a raději bychom měli držet hubu a krok. Nedej bože, abychom se vyjádřili. Tento pocit jsem z jejich počínání měla před Advíkem, během celého Advíku a nyní se jen umocnil. Je smutné, jak nové vedení udělalo z přátelského a rodinného conu sterilní akci, v níž se organizátoři stali nedotknutelným božstvem.


Co říci na závěr? Snad jen malé shrnutí. Ubytování bylo skvělé, ale rozhodně ne díky Advíku. Přežít se tam dalo, ale sanitka zůstávala za pomyslným rohem. A Advík? Už to není náš přátelský Advík, ale je to zlý a nepříjemný Advik, na němž za všechno vždy mohou jen a jen návštěvníci. Pryč je atmosféra, pryč jsou přátelé, zůstaly jen hezké vzpomínky. Sbohem Advíku a odpočívej v pokoji. Příští rok totiž jedu za svými přáteli na Animefest. Na ten, proti němuž prý Advíkáči tak moc štvali.

Posledními slovy chci poděkovat zbytkům svých přátel za občasnou společnost. Jmenovitě: Jahodovi, s nímž jsme drbali orgy, Micince, Tuyet, Lamě a Suzake.

A hlavně také všem skvělým přednášejícím, díky nimž jsem neměla pocit, že je Advik úplná ztráta času a peněz. Doufám, že v přednáškách budete pokračovat. Snad příště někde, kde si vás i budou cenit, jak tak čtu reporty...


14 komentářů:

Momoko řekl(a)...

Koukám, že jsem se svou přednáškou o démonech byla nahrazena... XD
No, jak tak čtu ty reporty, tak jsem ráda, že jsem nejela. Je smutné, co se s touhle akcí stalo.

DORFL řekl(a)...

Díky za další zajímavý (délka vůbec nevadí, naopak!) pohled na letošní Advik. I když jsem tam letos nešel, čtu vše, co se kolem toho napíše, tak nějak mám k té akci bližší vztah a doslova mě to, co se s tím děje, fascinuje. Drsné.
A máš mé uznání za trpělivost co se týče toho ubytování. To je... nemám slov. :-)

TSal řekl(a)...

Momoko: Ano, to je... Kdyby se to dělo postupně, tak je to asi jiné, ale poslední Trillův ročník pro mě byl jedním z nejlepších, takže ta úroveň šla dolů během jednoho roku. A to odmítám skousnout.

Dorfl: Mno, trpělivost. Měly jsme na výběr nějak vyřešit zaplacenou kolej nebo se uvelebit na lavičce venku. Díky Gacktovi, že zaměstnanci kolejí byli schopnější než Advíkáři.

chill řekl(a)...

Díky za další skvělý report, zase vidím další nový pohled. A zase se ničemu nedivím.

S těmi kolejemi by to imho jak pro organizátory, tak pro návštěvníky bylo jednodušší, kdyby na stránkách Adviku jen upozornili, že tam nějaké koleje jsou a lze se na nich ubytovat. Návštěvníci by už zařizování a případnou byrokracii zvládli a obě strany by byly spokojené. Je mi jasné, že se v tomhle případě orgové snažili vyjít vstříc návštěvníkům, takže se mi to nechce kritizovat, ale někdy je takové vycházení vstříc prostě hrozně nešťastné.

TSal řekl(a)...

Chill: Jo, Akiko mi teď psala, že to s těmi klíči na Advíku nebyl jejich nápad, takže alespoň v tom jsou omluveni. Na seznamech si však trvám, ať říká, co chce, neb jsem oba viděla.

Jinak, ubytování na conu neberu jako samozřejmost, takže kdyby to zrušili úplně, bylo by mi to vcelku fuk. Prostě jen očekávám, že když něco nabídnou, tak to zvládnou. Okavidně jsem však velmi naivní tvor. Pro příště jsem ale už poučena XD

Saint řekl(a)...

Som rád, že sa prednášky páčili. Dúfam, že sa ešte niekde uvidíme. K prednáške o sladkostiach: V anotácií bolo napísané, že budeme skôr vymieňať recepty :) Ale ak by bol záujem tak môžem spraviť aj všeobecnú o tom ako to so sladkým v japonsku je naozaj...
A aj mňa mrzelo, že bolo menej japonských prednášok, hoci workshopy ma zaujali, škoda, že som nestíhal. Ja prídem asi aj o rok, predsa len je pre mňa osobne Advík už tradíciou...

Ely řekl(a)...

S každým dalším přečteným reportem oběvuji nové aspekty této letošní hrůzy s názvem Advik. U tebe konkrétně popis anabáze ohledně ubytování na kolejích. Dodatečně gratuluji k úspěšnému zvládnutí celé téhle komplikace, já bych situaci řešila zřejmě tak, že bych se kdesi v rohu usadila na své zavazadlo a rozbrečela se.

Agniezska řekl(a)...

Letos jsem uplatnila strategii nikam nejet, pročíst si pozorně reporty ostatních, případně zkouknout nějaké přednášky přes YT. Nemůžu říct, že bych rozhodnutí litovala, Advík byl pro mě dlouholetou tradicí, ale nechci, aby mi krásné vzpomínky překryly takové situace, jaké popisuješ ty.

TSal řekl(a)...

Saint: Jo, anotace... ty jsem tak trochu zapomněla vytisknout, takže jsme jely vyloženě podle názvu přednášky xD V každém případě se líbilo, sestra si recepty ofotila a možná se jednou o něco pokusíme ;)
Na Workshopy jsme se bohužel nikdy nedostaly.

Ely: Nj, koleje. Taky jsem chvíli byla na hraně, neb kombinace únavy a alkoholu ze mě železnou pannu rozhodně nedělá. Ale zaměstnanci kolejí byli skvělí a brali to s humorem.

Agniezska: I pro mě byl tradicí a proto jsem ho nechtěla hned odepsat. Loni jsem si říkala, že je to první rok pod novým vedením a že si obě strany potřebují zvyknout. Ale letos se to pro mě nezlepšilo. Byla to jiná atmosféra, mezi těmi lidmi už jsem se necítila a přišla jsem si tam cizí. Je tedy čas na rozchod. Uvidíme, jestli si Advík najde nové návštěvníky a já nový con.

Saint řekl(a)...

Ak by ste chceli môžem poslať prezentáciu a nemusíte sa trápiť s fotkami :) Alebo ak budete mať problém s receptom pošlite mail alebo ma zastihnete cez FB.

Mrzí ma, že Advik prichádza o návštevníkov, kvôli ktorým som vždy rád chodil. Prednášky v Česku boli vždy zážitok či na FF, Adviku alebo AF...

PumpkinQueen řekl(a)...

však se všichni uvidíme na anime festu, bohužel se stala z Advíku taková kinder akce, kde už se necítíme dobře, ale třeba se to za pár let ustálí a budeme uvažovat o návštěvě

ledman řekl(a)...

Ne, nejsi jediná. Já taky s Dunou neměl nikdy žádné potíže :) Navíc to v podstatě byla moje první pořádná sci-fi, kterou jsem přečetl. Měl jsem od nevlastní ségry půjčené nějaké staré vydání (rok 1988?) a když to srovnám s tím žlutým "novým" monstrem co mám doma, tak to bylo na tloušťku skoro třetinové.

Co Akicon, na ten se nechystáš? ^^

btw. "Trek lolita" koukám dopadla dobře, nechceš přece jen nakonec zkusit i kompletní TOS uniformu? :)

TSal řekl(a)...

Saint: Sestra fotila dobře, takže prezentace netřeba. Děkuji ale za nabídku ^.^

Ledman: Myslím, že mám to samé vydání. Naštvalo mě tam v doslovu, že tam solidně vyspoilovali téměř vše významné, co se odehraje v dalších knihách >.<
Akicon jsem chtěla zkusit, ale finančně se do té doby nevzpamatuji ani náhodou, takže nic.
A tohle ještě nebyla Trek lolita, sukně není správná...a ještě dlouho nebude >.> A na komplet uniformu to nevidím. Na tu seriálovou nemám zadek a stehna a filmové by se prodražily, byť ty z prvního filmu bych brala hned *.*

Katsu řekl(a)...

Na ADVíku jsem byla naposledy před 2 lety, tudíž nemohu hodnotit jeho kvality - ovšem před chvílí jsem si přečetla pár screenshotů z FB profilu hlavního orga - a ještě teď sbírám čelist ze země. Takovou aroganci a vulgaritu bych od člověka na jeho místě vážně nečekala.