pondělí 23. dubna 2012

Cafe Taleross a další drobné nákupy

V neděli mě čeká stěhování a tak mám před sebou tento týden spoustu lítání. A jelikož jsem dnes byla aktivní, vyrazila jsem do města a začala pomalu odškrtávat položky, abych si pak v pátek nervala vlasy, na co všechno že jsem se to vykašlala. Škoda jen, že jsem jich nakonec škrtla mnohem méně, než jsem chtěla.

První na řadě byl Úřad práce. Se změnou bydliště mě totiž čeká i změna pobočky a tak se musím nechat přeložit zpět do Litvínova, abych nemusela na každou schůzku jezdit do Olomouce. Poprvé (nepracovně) jsem se tak setkala se svou novou poradkyní a mohu vám říct, že jsem vzala nohy na ramena včas. Při poslední schůzce jsem se dozvěděla, že má tehdejší poradkyně skončila a tak jsem byla přeřazena k jiné. A ta není ani usměvavá, ani milá, ani nápomocná. Sotva jsem vstoupila do kanceláře, koukala na mě jak na vetřelce a komunikace téměř nulová, takže jsem nakonec byla ráda, že jsem zase zmizela. Ale potěšila mě. Když jsem se posledně nechala překládat, musela jsem napsat žádost v místě trvalého bydliště (tenkrát ještě na dalekém severu) a za měsíc si přijet pro rozhodnutí a informace o tom, komu a kdy se mám hlásit v Olomouci. Skvělý princip, když jako nezaměstnaný nemáte peníze, že?

Když jsem se tedy po nadiktování nové/staré adresy dozvěděla, že se mám dostavit s ověřeným prohlášením od otce, že u něj jakože opravdu bydlím, tak mi před očima naskočilo 700,- za cestu, kterou bych musela absolvovat asi tři dny po odstěhování. Nakonec prý to ale můžu poslat poštou. Poté, co paní konečně pochopila i to, že se tam nejen stěhuji, ale že tam budu mít také trvalé bydliště, mi bylo řečeno, že do obálky mám hodit i ověřenou kopii občanky. To zase bude lítáního po úřadech. Alespoň že matrika a občanky snad mívají otevřeno ve stejnou dobu. Dva dny v týdnu. Miluji malá města.

Z úřadu práce se mi podařilo na tu samou jízdenku (aneb 14 korun na 40 minut a spoje každou chvilku. Jak jen mi to bude chybět!) dorazit zpět k náměstí a další na řadě byl Obchodní dům Tomeček, kde nakupuji docela často. Mají tam moc pěkné věci a za velmi příjemné ceny. Navíc jsem s věcmi od nich zatím nikdy neměla žádné problémy. Ta dvě pyžama, která tu již několik měsíců točím budiž mi důkazem. Dnes jsem se zastavila pro punčocháče. Přede dvěma měsíci jsem tam koupila troje moc pěkné, tak jsem přibrala další, jelikož se mi již začaly trhat. Můžou být kvalitní, ale když to nosíte furt… Poučena z minula jsem brala ale jen punčocháče s označenou velikostí anebo již ozkoušené. Dost z nich má onu „univerzální velikost“ a jedny z těch tří původních mi tak skoro nejsou. Přihodila jsem i legíny, abych měla co pod pár lehce nebezpečných sukní a šlo se dál.


Další zastávkou byl antikvariát U Bouchalek, kde jsem si vyzvedávala dvě objednané knihy. Stručné dějiny anglické hudby, jelikož ve mně předmět Music of Britain zanechal stopy, a výběr z poezie básnířek Ono no Komači a Izumi Šikibu – Inkoustový měsíc. To druhé bylo sice poměrně drahé, jelikož 100,- za nějakých 44 stran/básniček je dost, ale po přečtení si říkám, jestli on ten problém s japonskou poezií náhodou nebude jen v Bašóovi. Dámy se mi totiž líbily.


A protože jsem z domu opět odešla bez snídaně, rozhodla jsem se zkusit jednu kavárnu poblíž, kolem které jsem celé čtyři roky chodila, ale jíž jsem si všimla až pár měsíců zpátky a nikdy tam nešla. Šlo o kavárnu Cafe Taleross ( rozklikněte si sekci O mně) a musím říct, že je to velmi roztomilý podnik. Je to malá kavárnička s jedním větším stolem a třemi menšími pro dva až tři lidi, celkem o patnácti místech. Vybavena je starým nábytkem, v jedné zdi byla imitace anebo původní zazděný krb s antickou soškou uvnitř, naproti kresba na zdi připomínající řeckou stavbu. Když v novém podniku nevím, jak funguje objednávání, raději jdu vždy k pultu a čekám, co mi bude řečeno. Tady jsem byla hned obsloužena, přestože by za mnou servírka nejspíš došla i ke stolu, kde byl byť skromný, avšak pestrý jídelní a nápojový lístek, jak jsem si později všimla. Jsem ale tvor nenáročný, tak jsem se zeptala, zdali mají Caffe latte, a vybrala si jeden ze čtyř zákusků, který mi byl nabídnut. Pak jsem si sedla a pročítala svou novou sbírku japonské poezie, než se mi objednávka donesla.

Káva byla dobrá, byť mě překvapilo brčko na místo/bez lžičky. Nejsem si jista, jak se správně tento druh kávy likviduje, ale já ráda nejprve lžičkou sním pěnu a pak se teprve zabývám samotnou kávou. Brčkem to šlo trochu špatně. Za zákusek jsem si vybrala závin, který dle mého byl plněn spíše tvarohem než jablky, ale byl moc dobrý a pěkně nachystaný. Dva kousky polité čokoládou a šlehačka k tomu. Krásná kalorická bomba na prázdný žaludek uprostřed nakupování.

V té době se tam začali vyskytovat lidé. Ve chvíli mého příchodu tam krom obsluhy byl jen jeden mladík. Časem se ale objevil pán ve středních letech s děckem a pak na střídačku další dva muži, přičemž všichni se zdravili slovem: „Ahoj!“ a obvykle si i tykali. Trochu jsem si připadala, jako kdybych vtrhla někam, kam nepatřím, ale to k atmosféře takových podniků patří.

Mám-li tedy své pocity z kavárny shrnout, pak by to bylo na 8/10 bodů. Káva dobrá, zákusek dobrý, obsluha skvělá, prostředí úžasné a ceny příjemné. Jen tu lžičku by to chtělo, nějakou společnost a náročnějším by mohl vadit malý výběr. Rozhodně tento podnik hodlám při některé z dalších návštěv Olomouce navštívit.

Na přímé trase od Bouchalek, přes Cafe Taleross se nacházel další antikvariát, který jsem měla zakódovaný jako speciálku na učebnice a literaturu faktu. Byla jsem v něm jen jednou a pak jsem již neměla potřebu tam chodit, což je škoda. Krom bohatého výběru literatury faktu zde mají i obsáhlou sekci beletrie, odkud jsem si vytáhla dalšího Grahama Greena (Jsem Angličan), Deník bláznivého starce od Tanizakiho a Midway, rozhodující bitva v Pacifiku (M.Fučida, M.Okumiya). Greena mám ráda, byť nevím proč, a posedlosti lovit Japonce se už nejspíš nikdy nezbavím. Midway pro mě pak zní zajímavě, jelikož mám druhou světovou ráda a tohle vypadá na podobně zpracované čtení jako Enola Gay od pánů G.Thomase a M.M.Wittse.

To už ale byl čas se zvedat a zamířit do Panthaloonu. Trochu naivně jsem doufala, že by ještě mohli mít tričko, které si kupovala Warrion a které se mi velice velmi líbilo. Překvapivě ho neměli, ale dostali nové košilky, tak jsem si vzala černou, hnědou a zářivě růžovou. Až doma mi napadlo, že by možná bylo fajn vzít i bílou, ale nechtějte po T’Sal, aby nakupovala s rozmyslem! Z toho samého důvodu jsou všechny košilky dost vykrojené a tak mi ještě zbývá úkol najít nějaké, které bych mohla nosit pod své starší věci s velkými výstřihy, na něž již nemám odvahu. To ale až časem!


Jakmile jsem však vyšla z Panthaloonu a koukla se na hodinky, bylo mi jasné, že jednu z hlavních položek toho dne již asi nestíhám. Chtěla jsem se stavit na poště a koupit krabice, abych nějaké věci odeslala a měla tak jistotu, že se budu vejít do dvou aut. Jelikož krabice jsou poněkud neskladné, vzala jsem to nejprve do Alberta, nakoupila věci na samuraje a pak, s těžkou taškou a ověšená knihami a oblečením, došla k závěru, že na krabice kašlu, i kdyby pošta měla do sedmi. Zítra je také den a já je stejně chci začít posílat nejdřív ve středu, abych si je pak mohla sama vyzvednout. Takže vzhůru domů a navařit si, než přijede Iva!

2 komentáře:

KatkaSedl řekl(a)...

Ahoj, možná to bude zbytečná rada, ale když budeš mít vytištěnou tu kopii občanky, tak ti ji ověří i na poště.
Mám chuť ti nějak poradit, jelikož tě běžně otravuju se svými otázkami. Pokud ale tuto informaci už víš, tak se mi směj prosím tiše a nenápadně. :D

TSal řekl(a)...

Stejně musím s tátou na matriku kvůli čestnému prohlášení, takže je to jedno xD Ale díky za echo <3