pátek 20. ledna 2012

Rjú Murakami - Čáry

Jdete-li po ulicích města, můžete potkat mnoho různých lidí. Představte si ale, že jdete po ulicích takové metropole, jako je Tokio. Kolik různých osobností, osudů, přání a bolestí byste zde potkali! Rjú Murakami vás svou knihou zve na procházku nočním Tokiem. Připravte se však, že to bude procházka jen pro silné povahy.

V Čárách se nesetkáte s žádnými ústředními postavami. Nebo by možná bylo lepší říct, že je jich příliš mnoho na to, aby se nějaká dala vyzdvihnout nad ostatní. Kniha má totiž dvacet přibližně stejně dlouhých kapitol a každá z nich nás seznamuje s novým hrdinou. Jsou to různí lidé. Vyvrhelové společnosti, rváči, blázni, prostitutky, úspěšné dámy, muži od rodin. Každý z nich žije svůj vlastní život a o těch ostatních nic neví. Spojují je však dvě věci.

Za prvé, nikdo z nich není šťastný. Tíží je různé věci, v patách se jim táhne různá minulost a před sebou mají různou budoucnost. Někteří delší, někteří kratší. Ani jeden však není zosobněním životního štěstí. Je tu Hisao Mukai, s nímž se právě rozvádí žena, aniž by on věděl proč. Je tu prostitutka Jukari, která marně čeká na telefonát od ředitele televize, kterému dovolila více, než co obvykle zákazníkům dovoluje. Je tu Akemi, která k sobě ráda bere mladé dívky z ulice, aby je týrala a nakonec po pár dnech zase vyhodila zpátky na mráz. A je tu Sugino, proti kterému se spikl celý svět. Všichni do jednoho se setkávají s bolestí, fyzickou i psychickou, všichni trpí a snaží se najít únik ze života, který se jim vymkl z rukou.

Tou druhou věcí je pak Tokio. Celá kniha je vlastně řetězem povídek, které navazují jedna na druhou. Dovolují tak vystoupit dané postavě z anonymity davu, na chvíli ji prohřejí na výsluní, seznámí nás s jejím osudem a po chvíli ji pak zase navrátí zpět, aby se rozplynula ve světle pouličních světel a stínech postranních uliček. Čtete a soustředíte se na osobu, která je zrovna v centru dění. Otáčíte listy, dozvídáte se o ní, čím si prošla, co se jí stalo, že skončila, jak skončila, naučíte se jí chápat a porozumět. Potýkáte se s její bolestí, jejími strastmi. A pak otočíte stránku a najdete novou kapitolu. Kapitolu, která se najednou soustředí na úplně jiného člověka. Vzpomínáte na toho prodavače v supermarketu, kterého jste potkali v minulé kapitole? Na tu podivnou řidičku, která vás zastavila u silnice? Nebo na taxikáře, který vás odvezl domů? Ano, to je on. Nový hrdina, nový osud, který čeká na objevování. A po něm další a další a další.

Jestli vás recenze doposud ke knize vábila, vězte, že je tu jedna věc, která by mohla některé čtenáře odradit - Murakamiho naturalismus. Oproti své české prvotině V polévce miso jsou sice Čáry podstatně umírněnější a obsahují mnohem méně mrtvol a brutality, avšak do plyšové literatury mají stále daleko. Krom toho že přibylo sexu, Murakami ani na chvíli neslevil a i zde kritizuje současnou (nejen) japonskou společnost ve vší její konzumní ohavnosti. Zdůrazňuje osamělost postav, jejich zvrácené lásky i chtíče. Velkou roli zde hraje také zneužívání dětí, které si vedle dalších sociálních problémů jako prostituce, drogy nebo domácí násilí, získalo dominantní postavení. Snad právě protože k těm dalším obvykle vedlo.

Pokud však s trochu drsnější literaturou nemáte problémy, rozhodně knihu doporučuji. Kdybyste se totiž mohli procházet Tokiem a číst lidem myšlenky, působilo by to na vás podobně jako tato kniha - rozličně a přesto jednotně. Četla jsem názor, že je to jedna z těch knih, které musíte přečíst na jeden zátah, protože jinak se vytratí ten správný prožitek a zajímavost a já s tím musím souhlasit. Základem knihy je onen pomyslný řetěz tvořený jednotlivými postavami a pokud ho jednou přerušíte, je těžké se znovu chytit. Vzhledem k tomu že má však kniha jen nějakých 184 stran včetně vysvětlivek, není to až takový problém. Pokud jde tedy o mě, rozhodně doporučuji si na ni vyhradit jedno ničím nerušené odpoledne a pořádně si ji vychutnat.

2 komentáře:

Vrána řekl(a)...

Tuhle knížku jsem četla a taky musím říct, že se mi moc líbila :-) Akorát já ji četla ještě ve škole (pod lavicí), takže to byla depresivní knížka v depresivním prosředí :D

ledman řekl(a)...

Dnes mi na ni padl zrak v knihovně :) V polévce miso jsem četl před časem a místy to pro mě bylo už celkem na hraně, tak jsem rád, že tohle je mírnější. Když tak nad tím přemýšlím, domů jsem si přitáhl taky Acidhouse a Věčnou válku (knížku). Příště musím šáhnout po něčem optimičtějším ^^"