sobota 14. ledna 2012

Nákupy... víceméně

Divíte se, kde jsou ty slibované články z Vánoc? Já taky. Všechny jsem je hezky sepsala, načasovala a teď koukám, že nejsou ani tady, ani v konceptech. Tolik k mé taktice wordovskou verzi vyhazovat hned po zkopírování textu na blog.

Jinak jsem si řekla, že by to chtělo nějaké strašně důležité novinky ze života.

Databáze

Opět u mě začalo období větší aktivity na Databázi, protože doplňování údajů ke knihám je skvělý kompromis mezi bohulibou činností a nic neděláním. Navíc byla soutěž, tak jsem si řekla, že bych to měla zkusit, ale to jen do chvíle, kdy jsem se podívala na soutěžní knihy. Nic co bych si chtěla byť jen půjčit, natož vlastnit.

V každém případě jsou věci mezi nebem a databází, které asi nikdy nepochopím. Třeba nechápu, jak někdo může napsat, že má kniha lichý počet stran. Nebo jak někdo může s klidným svědomím přiřadit obálku jednoho vydání k ISBN druhého vydání a rok třetího. Je to opravdu úžasné to po takových patlalech opravovat a zjišťovat, co k čemu patří.

Nejvíce ale nechápu, jak mohlo Banshies vydat ve stejném roce dvě knihy s odlišným názvem i ISBN o celkovém počtu stran 820 stran, když v USA je to podle všeho jen jedna kniha, která ve Velké Británii akorát vyšla pod změněným názvem, o 510 stranách.

Knihy

Volně přejdeme k současné výplni dnešních dní. Pravda, většinovou činností je teď spánek, protože jsem zase v jednom kuse unavená a nic se mi nechce, ale hned za ním stojí četba. Po Vánocích se mi nakupily knihy, na které jsem se opravdu dlouho těšila, i ty, které mi tu skončily tak nějak náhodou. Mám za sebou Hru o trůny a uvažuji, kde v nejbližší době vezmu na druhý díl, protože je to kupodivu tak kvalitní čtivo, jak se všude tvrdí.

Také se mi dnes po dlouhé době podařilo dočíst Čtyři poslední věci od Paula Hoffmana. První díl, Levá ruka boží, se mi kdysi strašně líbil. Kvůli druhému dílu jsem to přečetla znovu, ale najednou mi to přišlo jako děsná hovadina. A druhý díl byl ještě horší. To co tam autor chvílemi předvádí, je opravdu neskutečné. Chce si hrát na alternativní historický román, ale okavidně je líný si sednout k netu a sehnat si nějaké SERIÓZNÍ informace, takže i laik ve všech ohledech jako já, se chytá za hlavu. Chjo... A jelikož mi skřítci během toho roku asi nezměnili text knihy, svádím počáteční nadšení na fakt, že to byla první dobrovolně čtená a vlastní rukou vybraná kniha po dvou letech povinné literatury. Ničím jiným to nemohlo být.

Teď tu mám Den trifidů, jelikož sleva v Levných knihách. Já věděla, že tam před těmi Vánoci nemám lézt, ale známe se, že. Kéž bych ve všem byla tak rychlá jako v rozhodování se o koupi knih, kdy mé myšlenkové pochody - nic nekoupím - koupím jen jednu - mají slevy, tak koupím dvě - sakra, Death Note, ten musím zkusit - hele naprosto nepraktický diář Harryho Pottera - běží rychlostí světla a nedají se ničím zastavit. Ale Death Note je opravdu stejně úžasný jako anime, Den trifidů patří k základnímu vzdělání všech sci-fistů (a byl ve slevě!) a Roboti a lidi jsou další krok k mému objevování českého knižního trhu. Pravda, je to antologie a já nemám povídky moc ráda, ale co... A navíc to taky bylo ve slevě.

Nákupy

A volně přejdeme k dalším nákupům. Byla jsem si shánět kozačky, protože ty moje jediné naprosto oddělal Warrionin kufr, který jsem si půjčila, nevědouc že mě ten panchart bude málem stát život. Několikrát. Kozačky jsem nesehnala, protože všude mají nízké, ošklivé a nebo ošklivé a drahé. Celou dobu vídám nádherné boty, ale sotva je jdu kupovat, tak nikde nic. Jen v Deichmannovi měli ještě stále ty úžasné lodičky, na které jsem koukala už v létě. Vážně uvažuji o tom, že si je příští měsíc koupím. Jsou černé, úžasné a já je chci. Jídlo je nepodstatné.

Nesehnatelnost kozaček mi však nepřekážela v tom, abych rozfofrovala něco kolem 1500,- Kč. Koupila jsem si nový kardigan, protože mám zatím jen dva, oba černé a z toho jeden zdrcnutý. Tenhle je červený, krásně vypasovaný a dlouhý.

K tomu jsem si koupila pyžamo, protože jsem došla k závěru, že takhle to dál nejde. Jedno mám na hromadě k zašití a čeká na nové knoflíky a další tři jsou v různém stádiu rozkladu a vytahanosti, neb nejstaršímu z nich je deset let a nejmladšímu osm. Co začala zima, mají v Domečku, kde už jsem si jedno koupila, dokonce i roztomilá a pěkná pyžama s dlouhými nohavicemi, takže jsem vlastníkem růžového pyžama s medvídky. Hodí se mi k tomu letnímu růžovému pyžamu s medvídky.

Když už jsem byla v tom nákupu věcí, které potřebuji, přistála jsem i u stojanu s punčocháči, protože žádné nemám, což mi v zimě docela komplikuje život. Koupila jsem si troje, z toho u dvou jsem si nebyla jistá velikostí. Buď ji nenatiskli, nebo jsou to jedny z těch velikostí pro všechny, co pak skoro nikdo neoblékne. Ale uklidňovala jsem se, že zase tak velký zadek snad nemám. První jsem ozkoušela a zatím jsou v pohodě. Vypadají moc pěkně a jsou teplé. Domeček je vůbec skvělé místo. Spousta pěkných věcí za lidové ceny a nikdy jsem neměla problém s kvalitou.

Pak jsem zapadla do Takka, protože je to obvykle bezpečný krám. Mívají dobré ceny, ale málokdy něco, co se mi líbí. Tak jsem si odtamtud odnesla náušnice a náhrdelník s tím, že budu potřebovat nějaké šperky k plesovým šatům. Přestože na plesy nechodím, chtěla jsem jít na ples Japonského klubu s tím, že tam půjde Saša, byť s doprovodem, takže tam nebudu sama. Po příchodu domů jsem se dozvěděla, že ale změnila názor a nikam se nechystá. Mno, alespoň nemusím řešit plesové boty.

V New Yorkeru mě naštvali, protože měli úžasné sako jen za 170.-, jenže pouze ve velikosti 38, v níž jsem plavala. Bylo to sice lichotivé, ale také naprosto k ničemu. A sako nemám žádné. A Camaieu mě pro změnu naštvali, protože stále mají úžasné věci, které si ovšem nemůžu dovolit ani po těch jejich slevách. Život je krutý.

A taky jsem si konečně vyzvedla sukni od Danielle. Ukázala bych fotky, ale zrušila si blog, takže máte smůlu. Alespoň do doby, než se dokopu k nějakému lovu na fotografa.



Žádné komentáře: