čtvrtek 8. prosince 2011

Vánoční lolita sraz 2011

Přišel prosinec a s ním i nejvýznamnější událost lolita-roku - pražský vánoční sraz! Přestože byl tento sraz původně zamýšlen spíše jako akce zaměřená na nováčky, velice záhy se z něj stal největší a nejoblíbenější sraz, na němž najdete nejen nováčky, ale i zasloužilé veterány lolita módy. Proto svůj líný zadek zvedla i T'Sal a 3.12. vyrazila mezi lidi.

Na Vánočním sraze jsem zatím byla jen jednou a to dva roky zpátky, kdy to i přes stísněné prostory bylo fajn. Loni mi to ale nevyšlo a navíc mě vyděsil počet přihlášených účastníků. Ten se o odvolání akce málem postaral i letos, protože představa, že se někde najde čajovna, kam by se vešlo 55 lidí, opravdu nepůsobila příliš reálně. Tenhle měsíc mi ale vyšel bez návštěvy k našim a tak jsem si řekla, že bych ušetřené peníze tedy mohla investovat právě do Prahy, překonat panickou hrůzu a podívat se zase jednou na lolita sraz, kde jsou dívky opravdu oblečené v lolitě.

Vzhledem k tomu, že jsem měsíc před srazem odvezla svou nejoblíbenější a nejkompatibilnější sukni spolu s jednou další Anasis, aby mi je upravila, zbývaly mi tu jen kytkaté šaty a kytkatá sukně. Původně jsem si chtěla vzít šaty, protože jsem je doposud měla jen na jedné přehlídce. Ale to by se T'Sal musela zvednout a jít sehnat zátěže do záclon. Nakonec jsem tedy skončila u sukně a černého trička s "vtipným" potiskem, které jsem doplnila perlovým chokerem, náhrdelníkem a náušnicemi. Ještě musím sehnat nějaký náramek a budu mít sadu! A pak bylo potřeba udělat něco s vlasy. Odrosty jsem naštěstí zabila včas, abych nedělala ostudu (xD) a po několika měsících jsem je opět podrobila právu útrpnému - na noc je zapletla do copů s tunou tužidla na sobě. Ráno jsem je akorát trochu stáhla, připnula si sponku ve tvaru kytky a tradá, umělecké dílo bylo dokonáno. Bohužel, ráno cestou na vlak mi vlasy navlhly a tříhodinová cesta do Prahy udělala své i se zbytkem.

(Ano, na fotkách od Mitsuki buď nejsem, jsem otočená zády a nebo se šklebím -.-)

Sraz byl na Andělu před KFC, tedy poblíž metra, což mi vyhovovalo, protože metro je to jediné, kde se v Praze orientuji. Poté, co jsem dojela na správnou stanici a překvapivě i vylezla správným východem, jsem začala koukat po hloučků exotů. Lidí všude plno, ale exoti žádní, což mě trochu znervóznilo. Lolití sraz totiž obvykle nepřehlédnete.

Při rozhlížení se kolem mě zastavil nějaký mladý mnich blíže neurčeného východního náboženství a dal se se mnou do řeči. Pouliční prodavače obvykle nemusím, ale tihle mniši jsou vždycky strašně fajn. Pochválil mi vzhled, že prý je dneska těžké najít dívku, která by o sebe tak pečovala a že jak to dělám, že se neustále směji. Prostě to se mnou dokonale sehrál a vysloužil si tak nemalý finanční příspěvek. Knihu jsem však odmítla, neb jednu doma už mám a další nepovažuji za nutnost.

Rozloučila jsme se s mnichem a pokračovala jsem v hledání. Na rohu u KFC jsem konečně našla jednu podezřelou duši a jak se záhy ukázalo, opravdu patřila k nám. Potkala jsem se tedy se Seffie a obě jsme pak na větru, zimě a v obležení nelolitích exotů doufaly, že se zbytek brzy objeví.

A "zbytek" za chvíli opravdu přišel v podobě Ketmary a skupinky kolem ní. Pak se začaly trousit i ostatních, včetně Kůzlete, které jsem neviděla už půl století, a bylo nás kolem dvaceti. Ideální počet pro odjezd první skupiny. Čajovna, do níž jsme mířily, byla na Strahovských kolejích a tak nás čekala jízda autobusem. Po cestě na zastávku mě čekalo ještě jedno nečekané setkání - zahlédla nás totiž spolužačka ze střední a směle se přihlásila o pozornost, takže jsme před příjezdem autobusu ještě stihly pokecat. A pak že je Praha velká, pche.

Vystoupily jsme zastávku před kolejemi, kde nás čekalo krátké focení. Bylo větrno a zima a proto se nikomu nechtělo zůstávat moc dlouho bez kabátu. Ketmara bohužel fotky ještě nezveřejnila, tak se nemůžu pochlubit svou rozcuchanou maličkostí s pravděpodobně větrem nadzvednutou sukní >. <

Poté jsme se odebraly do čajovny, která byla hezčí a větší, než jsem čekala. Přesto se mi zase podařilo si sednout k dálnici, takže jsem byla každou chvíli ohrožena něčí sukní a spodničkami. Nejvýznamnější a nejdelší část srazu by se pak dala shrnout do věty: "Zbytek dne jsme prokecaly," protože tak to opravdu bylo, i když v mém případě komunikace poněkud pokulhávala. Holky se shlukly do skupin, řada lidí pak cestovala od jedné k druhé a vesele se konverzovalo. Když dorazila i druhá skupina účastnic a po nich ještě nějací opozdilci, došlo na povinné představení se, které jedincům, jako jsem já, moc nedalo, jelikož jsem si stejně vůbec nezapamatovala, kdo je kdo. Většinu nicků jsem znala, většinu tváří jsem znala, ale přiřadit si ty dva údaje k sobě je nad mé síly. Důkazem toho bylo, když jsem potřebovala sehnat Tenshi, známou to celebritu lolita sféry, a za boha jsem si nemohla vybavit, která z těch povědomých tváří to je x___X

A po představování se zase kecalo a čajovalo (za příjemné ceny musím podotknout). Po chvíli se čajovna trochu vyprázdnila, protože se někteří přesunuli na chodbu nebo ven, kde se fotilo. To jsem bohužel zjistila až doma z fotek, takže můj fotografický materiál se opět rovná nule. K dispozici byla také burza, kam holky navezly všechny své šperky a oblečení určené k prodeji. Jelikož jsem si vzala malou hotovost, odvezla jsem si odsud jen přívěšek s Manou, jelikož to Chodící Ego jsem tam prostě nemohla nechat. Ještě k tomu ale budu muset sehnat nějaký řetízek.

Po čase se objevila i Anasis, na kterou jsem se docela těšila, ale která se stavila jen na chvilku a většinou ještě lítala po všech čertech. A tím byl můj seznam známých více méně vyčerpán. Čekala jsem ještě na jednu osobu, ale ta se dostavila až po mém odchodu. Holt mimopražští se musí sebrat a odejít dříve, protože je ještě čeká dlouhá cesta.


Domů jsem vyrazila s Kůzletem, třebaže ta odcházela tak, že bych to na vlak měla hodně na fest. Jenže jsem se zapomněla podívat co a jak mi ze Strahova někam k metru jede a ten její autobusový spoj byl poslední, který se mi podařilo s určitostí vypátrat. Dojela jsem s ní tedy na Dejvice, kde jsme se rozloučily, protože ona dál jela autobusem. Na Hlavní nádraží jsem dorazila v době, kdy můj vlak odjížděl, takže jsem se na nástupiště proběhla jen abych mu do dálky zamávala a šla jsem dolů do tepla hodinu čekat na další. Naštěstí jsem to domů stíhala ještě do jedenácti a tak mi stále jezdily tramvaje.

Fotky by Mitsuki zde.

3 komentáře:

Mitsuki řekl(a)...

Tak... tak... ja se budu priste vic snazit zachytit te na vic fotkach :D

Kůzle řekl(a)...

Super report, myslím,že jsi vystihla skvěle celý průběh srazu xD A moc jsem tě ráda po té době viděla, škoda že teď mám Litvínov tak z ruky (no nemám, ale víš jak.. xD )

T'Sal řekl(a)...

Kůzle: Prý z ruky... xD O Vánocích se ale uvidíme, ne?