neděle 25. prosince 2011

Dárečky, dárečky

Vánoce, svátky klidu a míru. To by platilo, kdybychom se se sestrou nerozhoupaly k vymýšlení a následnému nakupování dárků až někdy kolem 10. prosince, což není datum kompatibilní s klidem a hlavně s rychlostí České pošty. Příští rok začneme dřív! A tvařte se, že nám to věříme. Jednou tomuto slibu prostě musíme dostát.

(Z nedostatku času se mi tu nahromadily dva předvánoční články, takže dodatečně a v rychlejším sledu za sebou.)

Největší problém byl jako každý rok s vymýšlením dárků. S láskou vzpomínám na svá dětská léta, kdy stačilo koupit ošklivou svíčku za třicet korun a všichni byli šťastní. Jenže jak člověk stárne, očekává se od něj, že pod všechny ty stužky a obaly umístí něco, co bude pěkné, užitečné, zábavné a v souladu s osobností obdarovaného. Ve chvíli, kdy mi v mé dospívající hlavince začalo rašit toto poznání, došla jsem k závěru, že Vánoce by byly mnohem hezčím svátkem, kdyby se zůstalo jen u stromku, cukroví a rodiny. Když škrtnete dárky, škrtnete většinu problémů. Bohužel, tradice dárků je v nás natolik zakořeněná, že i když se s někým dohodnete, že dárky nebudou, můžete očekávat, že zatímco vy se na to vybodnete, daná osoba přijde s nějakým překvapením, takže jste pak v závěru za lamu, která si vůbec nevzpomněla. Začarovaný kruh.

Letos bylo dárků požehnaně. Krom obvyklého počtu pro rodinu se mi nějak vyrojili přátelé, které bylo rovněž potřeba potěšit. Díky Gacktovi, přátelům bohatě stačí svatá trojice čokoláda - alkohol - knihy. Bylo jen potřeba zjistit, co pijí a nebo jakou knihu chtějí a ještě nemají, případně nedostanou od někoho jiného. Přátelé jsou skvělí a kdyby nebylo těch dvou balíčků, co jsou někde na pobočce České pošty a nejspíš dorazí pozdě, tak bych vše měla z krku.

Rodina je ovšem horší. Matka je každý rok bez problémů. Dříve to byly knihy a chlast, poté co ztratila práci věci, které potřebuje. Letos, s novou prací, pak věci, které až tak moc nepotřebuje, ale které chce. Každý rok se vždycky najde něco, co je ve finančních možnostech mě a mé sestry a o čem matka celý rok tvrdí, že by to fakt chtěla. Letos padl los na sušičku ovoce, o které básní už od loňského roku, kdy sušila houby po kuchyni a nebylo tam k hnutí. Navíc občas dostává ovoce a zeleninu zadarmo od známých a sušené ovoce my rády, takže se to neztratí. Matka tedy z krku.

Sestra obvykle chce něco velmi nákladného, takže se během Vánoc vydá po rodině a vybere prachy, aby si to s trochou dalších financí z vlastních zdrojů mohla nakonec koupit. Letos vybírá na fotoaparát, který žel bohu asi již bude mimo mé technické možnosti. K tomu jí vždycky přihodím nějaké menší překvapení, aby se neřeklo. Letos to bylo puzzle s obrázkem ostrova, protože stále chce vlastní ostrov.

Já jsem taky snadná. Od táty peníze na pokrytí nákladů z Vánoc a něco, co mě zrovna napadne si koupit. Zbytek mi nadělí knihy, které jsem si dlouho přála, ale sama bych si je asi v nejbližší době nekoupila, protože byly dražší.

S babičkami už je to ošemetnější. Jedna nic nesmí, koníčky nemá a druhá koníčky sice má, ale nevíme, jak bychom mohly koupit něco, co by se jí hodilo, nepije, čokoládu moc nemusí. Obě už mají různých šampónů a mýdel nejspíš plné špajzy, takže to posledních pár let řešíme balíčky. Jedné babičce víno, třebaže by ho neměla, ale když si ho sama poručila, co zmůžeme. K tomu nějakou kvalitnější kávu a dia-čokolády. Shánět je je opravdu zážitek. A druhé jsme se letos rozhodly nadělit kuchařku, jelikož dost peče a vaří. Nemáme nejmenšího tucha, jestli nějakou chce, ale lepší než univerzální balíček věcí, které nechce. Zrak nám tedy padl na Moučníky podle vyzkoušených receptů, protože je to kuchařka, která snad neurazí a navíc vyšla letos, takže by ji nemusela mít, pokud by kuchařky nějak skupovala nebo tento nápad dostalo více lidí.

Nevím, jestli jste někdy v současné době koukali v knihkupectví na kuchařky, ale pokud ne, podívejte se. Je to horor. Spousta knih pro kuchaře začátečníky, protože dnešní holky neumí vařit a tak se to kluci chudáčci musí učit, jak by řekl někdo starší generace. Já tuto tendenci vítám, ale koupit zasloužilé kuchařce něco takového je velmi dobrý krok k vydědění (ne že bychom něco dědily...) A pokud přejdete od těchto kuchařek o kousek dál, vybafnou na vás samé bio a dia věci, prezentující zdravý životní styl, který vyžaduje výplatu poslance, návody na diety podle italské kuchyně, podle francouzské kuchyně, podle asijské kuchyně. Jediné nejnormálnější věci jsou kuchařky na grilování, ale ty nám taky nebyly moc platné. Vidím to tak, že bych měla hodně rychle začít skupovat ty zbytky normálních kuchařek, protože za tři roky už se nic takového nejspíš nenajde.

Nakonec se ale zdařilo a babička je z krku. V tuto chvíli ovšem na scénu nastupuje hlavní záporná postava - otec. Dárky pro otce byly vždycky zlo a já pochybuji, že to někdy bude jiné. Dříve to řešil alkohol. Jenže otec, byť ho má rád, doma pije jen málo a vše mu dlouho vydrží, takže má v současné době lépe vybavený bar než Tesco a spol. Vždycky jsme se sestrou litovaly, že nemá rád whiskey. Co jiného? Knihy nečte a jeho jediným koníčkem jsou válečné hry. Jenže se nám dost těžko odhaduje, co už doma má, co si sám zrovna objednal na Vánoce a co mu ještě utáhne počítač, takže tudy cesta taky nevede. A tím jsme skončily. K narozeninám a letošním Vánocům jsme mu tedy koupily válečný dokument, jelikož na ty docela rád kouká, ale podle všeho to už znovu praktikovat nepůjde. Navíc, DVD nás vyšla na dvě stovky, což je dost málo a tak jsme z nutnosti přihodily flašku Baileys a belgické pralinky. Vzhledem k tomu, kolik nám na Vánoce dává, je to nedostatečné, ale my už opravdu nevíme. Již druhým rokem se proto snažím prosadit bonsaie. Když si koníčka neumí najít sám, najdu mu ho sama!

A když bylo doplánováno, nezbývalo než doufat, že vše, co jsme objednávaly přes net, do Vánoc třeba i přijde.

3 komentáře:

Ely řekl(a)...

Já vždycky tvrdím, že nejlepší je dárky kupovat koncem léta :D
Jsou výprodeje, člověk má všechny z krku dlouho dopředu, a zatímco ostatní si stěžují, kolik jim toho ještě chybí, já se jen ďábelsky pochechtávám. A raduju se, že před Vánoci nezažívám dny, kdy se modlím, aby ráno zazvonila pošťačka.
Pravda, občas se stane, že si dotyčný mezitím sám pořídí věc, kterou jsem mu plánovala dát, ale jelikož mám přátele s podobnými zájmy, stačí dárky prohodit ♪
Oh, a napadá mě ještě jedna nevýhoda. Začátkem prosince mají jaksi vyučující cizích jazyků tendenci se ptát, zdalipak už má člověk nakoupené dárky. A pak se hodně divně dívají, když odpovím, že už od léta~

T'Sal řekl(a)...

Ely: Jo, bylo by to fajn začít dřív. Pravdou ale je, že to obvykle skončí na tom, že se do listopadu finančně vzpamatovávám z léta xDD

Ero ShynOObi řekl(a)...

Ou jé... Dárky jsou jen hnusným komerčním a materialistickým zvykem pro zvýšení tržeb našich milých obchodníků... Vskutku by to bez nich bylo lepčí... Zvlášť, když se 17. 12. dozvíte, že byste měli shánět dárek ještě pro roky neviděné sestřenice, což se (naštěstí) nekonalo... :D Ačkoli... No... Šťastný nový rok...