středa 16. listopadu 2011

Práce v japonské firmě

Zajímalo vás někdy, jak to chodí v takové japonské firmě, s jakými zvláštnostmi se tam člověk setká, či jestli je vůbec reálná šance se zde nechat zaměstnat? Odpovědi na všechny tyto otázky jste se mohli dozvědět na přednášce Práce v japonské firmě, která se konala včera, dne 15.11.2012, v prostorách Katedry asijských studií. Jako přednášející se zde představili Petr Karlík, Lukáš Musil a Dagmar Rébová, tři bývalí studenti japonské filologie a nynější zaměstnanci dvou japonských firem.

Po představení obou firem, z nichž si bohužel nepamatuji ani název (čtenář jistě odpustí), následovalo krátké historické shrnutí rozvoje japonských poboček u nás. Vše začalo koncem 90. let, kdy se u nás otevřela první pobočka a po ní následovaly další. Před deseti lety probíhal jakýsi boom, díky němuž se také prudce zvedl zájem o japonské tlumočníky. Jak nám bylo řečeno, každý kdo tehdy uměl alespoň trochu japonsky, měl velkou šanci na získání nadprůměrně placené práce u jedné z těchto firem, kde bylo potřeba se domluvit s japonskými zaměstnanci.

Když se však výroba zavedla a většina japonských odborníků se odvelela zpět do Japonska, poptávka po tlumočnících poklesla, jelikož ve firmách zůstalo jen japonské vedení. V současné době se proto obvykle nehledá tlumočník jako takový, ale spíše administrativní pracovník se schopností domluvit se japonsky. Znalost japonštiny vám tak automaticky zajistí docela dobrou administrativní pozici, avšak opravdu jste bráni jen jako administrativní pracovníci a tomu odpovídá i plat. Japonština tedy již dávno není tím zlatým dolem, jímž bývala kdysi...

Teď však již k tomu, jak to v takové japonské firmě chodí. Je zde nějaký rozdíl mezi českou a japonskou firmou? A je zde rozdíl mezi mateřskými firmami a jejich zahraničními odnožemi? Na obě otázky je odpovědí ano. Bohudík a bohužel.

Podmínky v japonských firmách na naší půdě nejsou tak přísné, jako je tomu v Japonsku, protože zde přeci jen platí náš zákoník a česká nátura, která sebou nechá zametat v podstatně menší míře než ta japonská. Přesto to však není nic snadného. Musíte se smířit s neplacenými přesčasy, které podle přednášejících dělaly průměrně 40 hodin měsíčně. Také jsou problémy s dovolenou. V Japonsku sice dovolené jsou, ale nikdo si ji bez závažného důvodu nevybírá a zaměstnanci si tak užívají volna jen během tří svátků, kdy většina firem zavírá nebo omezuje provoz na několik dní až týden - Nový rok, Zlatý týden v květnu a Obon v srpnu. Proto má japonské vedení trochu problém pochopit, že v Čechách si s tím nikdo hlavu neláme a svou dovolenou si prostě vyčerpá. Stejně tak jim nejdou do hlavy ani naše častější nemocenské. Neuspějete zde ani s českou praxí dřívějšího příchodu do práce nebo rychleji dokončenou prací za účelem časnějšího odchodu z práce. Dříve sice přijít můžete, ale dosáhnete tak jedině dalších hodin neplaceného přesčasu a pokud by se vám podařilo svou práci dokončit dříve, japonští zaměstnavatelé už se vám rádi postarají o nějakou další, kterou je potřeba udělat. Zahálka na pracovišti zde tedy opravdu nehrozí.

Dalším neblahým jevem je fakt, že se český člověk ve vedení obvykle moc vysoko nedostane a přestože to dotáhne na nějaký vyšší manažerský post, v zásadě nemá žádné pravomoci. O všem rozhoduje vedení mateřské společnosti a česká přání a návrhy tak kolikrát spadnou do propadliště dějin, aniž by se jim věnovala pozornost. Navíc díky tomu firma ztrácí i schopnost rychlého rozhodování a nastávají zbytečné zmatky při komunikaci s nejaponským klientem nebo, v případě jedné z představených firem, s českou částí vedení. Není tedy divu, že spousta manažerů nakonec postrádá jakoukoliv motivaci pro práci a nebo po čase odchází k jiným firmám, které jim mohou nabídnout další postup.

Krom těchto věcí se zde také setkáte s některými dalšími ryze japonskými zvláštnostmi. V každém podniku se zavádí japonská podniková politika a s tím i spousta japonských termínů. Nejznámějším bude asi 5S, neboli pět základních pravidel, kterými by se každá firma měla řídit, pokud chce mít co nejneefektivnější provoz. Týkají se drobností i celkového provozu firmy a musí se jimi, nebo by alespoň měl, řídit každý zaměstnanec. A jakáže pravidla to vlastně jsou?
  1. Seiri – Rozděl – Projít a zkontrolovat pracoviště a vytřídit nepotřebné položky.
  2. Seiton – Setřiď - Označení položek používaných při výrobě rozumným číslem nebo názvem.
  3. Seiso – Uspořádej - Logické uspořádání položek, používaných při výrobě podle toho, jak následují postupném procesu výroby.
  4. Seiketsu – Zdokumentuj – Zdokumentovat a standardizovat veškeré postupy.
  5. Shituke – Dodržuj - Systematizovat a dodržovat zjištěné postupy a plány.1
Krom toho se v japonské firmě můžete setkat s uniformami, které by měly podpořit sounáležitost a bližší vztah k firmě samé. Někde jsou to jen saka, jinde montérky, které se vyžadovaly třeba i po slečnách v kancelářích, setkat se můžete i s kšiltovkami. Vtipnou záležitostí byla také historka o tom, jak jedna ze zdejších firem zavedla i pravidelnou ranní rozcvičku, která je v Japonsku zcela běžnou záležitostí, zatímco u nás něco takového budí spíše rozpačitý úsměv. Zaměstnancům se však za pomoci lsti a řádného množství alkoholu podařilo japonské vedení přesvědčit o zrušení a od té doby se to v ČR nikde nepraktikuje.

Negativních stránek jsme si však již řekli dost a člověk se skoro musí ptát, zdali existují i nějaké pozitivní. Dle slov přednášejících jich příliš není. Pokud se dostanete do kontaktu s japonským vedením, používáte v práci japonštinu, takže si ji procvičíte a zažijete. V některých firmách fungují závodní jídelny s japonskými kuchaři, díky čemuž si můžete často pochutnat na japonské kuchyni za rozumnou cenu a pokud jste nejlepší nebo je potřeba s nějakým opravdu dobrým zaměstnancem poslat tlumočníka, můžete se v rámci práce dostat na nějaké školení do Japonska. A to je asi tak všechno, co přednášející byli schopni vymyslet. Je tedy jasné, že práce v japonské firmě rozhodně není žádný med.

A jaká vlastně byla samotná přednáška? Rozhodně zajímavá. Člověk znalý japonských reálií se přesvědčil, že všechny ty podivnosti, které již slyšel nebo někde četl, jsou opravdu pravdivé, a člověk neznalý nejspíš nestačil zírat. Jednoznačně šlo o fascinující pohled do utajeného světa japonských firem, kolem kterých se točí myšlenky mnoha studentů japonštiny. Jedinou chybou na přednášce bylo prezentování, na než přednášející očividně nebyli zvyklí, a tendence přednášku občas pozměnit na rozhovor mezi sebou s vynecháním publika, což byla určitě škoda. V každém případě by měl ale litovat každý, kdo se nedostavil.

Na závěr bych pak uvedla odpověď jednoho z přednášejících na otázku, zdali práce v japonské firmě nějak ovlivnila jejich osobní život. Skvěle podle mého totiž vystihuje celou přednášku.

"Ano, ovlivnila ho docela dost. Žádný totiž nemáme."

1 "5S." Wikipedia. 4 Nov. 2011. Web. 16 Nov. 2011.
Psáno pro stránky Japonského klubu Olomouc.

3 komentáře:

Agniezska řekl(a)...

Bratr pracuje pro japonskou firmu 8 let jako inženýr a nikdy neodolá nepovyprávět historky o nadřízených, bere to jako morální povinnost zbavit mě prý veškerých iluzí.

T'Sal řekl(a)...

Ano, také jsem tam víceméně šla jen abych se ujistila, že vlastně o nic nepřijdu, když tam pracovat nebudu xD

kavárnistka řekl(a)...

Další důvod, proč se prokousat magisterským studiem... a vesele pokračovat na doktorát XD Svou budoucnost vidím buďto na akademické půdě, nebo kdesi ve skladu - ono je to asi celkem fuk XD