čtvrtek 1. září 2011

Boudica: Ve znamení orla – Manda Scottová

Psal se rok 32 n.l., když několik válečníků Coritanů porušilo boží zákon a zabilo těhotnou ženu. Tehdy si Breaka, dcera náčelnice Icenů, vysloužila svůj oštěp, protože ve svých pouhých dvanácti letech poprvé zabila. Byla to jen předzvěst toho, že z ní jednoho dne vyroste bojovnice, která povede kmeny celé Británie do války proti Římu.

Icenové žili v období míru. Pravda, válka s některým z okolních kmenů nikdy nebyla daleko, ale přesto prospívali. Chovali koně a psi, jedny z nejlepších, kovali dobré zbraně a sklízeli úrodu, která je v zimě uchránila před hladověním. Po večerech se scházeli ve velkém domě a jejich pěvci jim vyprávěli příběhy o dávných hrdinech a jejich činech, zatímco kmenoví věštci léčili nebo nahlíželi do světa snů.

Breaka, její přítelkyně a milenka Airmid a bratr Bán byli na prahu dospělosti, ve věku, kdy se každé dítě těší na své dlouhé noci, během nichž jim bohové sešlou sen, který určí jakým směrem se bude ubírat jejich další život. Breaka si přála být věštcem a odejít a Airmid na posvátný ostrov Monu, kde by se učila naslouchat bohům a chápat jejich proroctví. Bylo jí však souzeno stát se bojovnicí a záhy zaujmout své místo v první bitvě.

Zdánlivý klid byl totiž po letech narušen. Tři kmeny, s nimiž Iceni sousedili, byly sjednoceny pod vládou Cunobelina. Ten se zřekl věstců, původních bohů a čile obchodoval s Římem, proti němuž se již jednou kmeny spojily, aby obhájily svou zem. Opravdovou hrozbou míru ale byli jeho tři synové, pocházející ze tří různých kmenů. Nestarší Togodubnos byl diplomat a snažil se udržet mír, avšak mezi prostředním Aminiem, který byl velkým zastáncem všeho římského a velmi rád by ovládl všechna území svého otce, a nejmladším Caradokem, jenž pro změnu Římany a vše, co představovali, nenáviděl, panovala silná nenávist. Bylo víc jak jasné, že až Cunobelin zemře, přemění se jejich spor ve válku.

Její předzvěstí pak bylo ztroskotání dvou lodí u icenských břehů a to během jednoho jediného dne. Z té první se zachránili všichni, včetně Caradoka. Z té druhé jen jeden jediný člověk. Corvus, římský legionář. Jeho loď byla první vlaštovkou římské armády, která kráčela směrem k ostrovům.

Boudica, válečnice, která bojovala proti Římanům, je známá postava z Britských dějin. Dá se proto snadno odhadnout že se tato knižní tetralogie řadí mezi historické romány. Autorka věnovala velké úsilí studiu tehdejší doby, situace a zvyklostí, díky čemuž na vás ze stránek dýchá nezapomenutelná atmosféra, která vás vtáhne do hlubokých lesů, k divokým řekám a pobřežím rozbouřeného moře. Krom toho však ponechala prostor i tehdejší mystice, díky čemuž si kniha vysloužila i nálepku fantasy. Pravda, je to nálepka jen titěrná a snadno přehlédnutelná, ale je tam. Vedle zuřivých bitev a poklidného života kmenů si tak můžete vychutnat umění věštců předvídat budoucnost ze snů, s pomocí bohů vyvolat mlhu a blesky, ochránit své lidi před přírodními živly nebo proklínat nepřátele. A to vše s takovým citem, že si můžete vybrat, zdali jim to budete věřit a nebo to svedete na náhodu či dobrou informovanost. Každý si tedy může vybrat, jestli v tom tu trochu fantasy bude chtít vidět nebo ne.

Autorka si dále velmi povedeně hraje s koncepty přátelství, lásky a nenávisti, mezi nimiž během příběhu volně přechází a ukazuje tak, jak slabé hranice mezi nimi jsou a jak je snadné zaměnit jeden cit za druhý. Je to skvělá metoda, jak zkomplikovat a oživit vztahy mezi postavami, které jsou zde rovněž důležitou složkou, a neupadnout do stereotypu, který by u tak rozsáhlého příběhu byl smrtelný. Autorka se přitom nevyhýbá žádné orientaci, takže i yaoistiky si přijdou na své, přestože jen ve velmi decentní formě.

Osobně bych pak příběh rozdělila na dvě roviny. Ta, která se týká války mezi kmeny a Římem, zahrnuje boje a jednotlivci jsou v ní bráni spíše jako nepatrné částečky v obrovském shluku událostí. Zatímco římské legie drancují zemi a nemilosrdně zabíjí, vznáší se nad celou zemí atmosféra strachu, která oddělí zbabělce od válečníků. A pak rovina osobnější, která se zaměřuje na několik hlavních postav, jejichž osudy se vzájemně proplétají a které i během války musí řešit problémy čistě lidské, protože i v této temné době se lidé milují, nenávidí a přivádějí na svět děti.

To vše a mnohem víc přispívá k tomu, že vás kniha nenudí. Nebo alespoň mě nenudila. Správným porcováním jednotlivých linií vás dokáže navnadit na každou další stránku a přitom vám ponechá dost času na to, abyste si vše beze spěchu vychutnali a prožili se svými hrdiny. Kniha se tedy čte sama. Dokáže ve vás probudit válečníka i milence, vtáhne vás do původní britské přírody a ukáže vám život v legiích. Máte-li rádi historické romány nebo toto období, rozhodně jděte do toho!

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Jémine, mně se četla spíš silou vůle :D ale ty jsi vždycky byla romatik :D