středa 6. července 2011

Rekvalifikace II

Tak mám za sebou školení. Díky Gacktovi, protože to byla strašná nuda a přínos veškerý žádný.

Jediné, co bylo alespoň trochu zajímavé, byl kontakt s klientem, ale zajímavost byla asi tak všechno, co jsem si z toho odnesla. Je sice hezké nám říct, jak s kterým klientem jednat a jak jednat a chovat se celkově, ale těžko změním svou osobnost jen protože jsem absolvovala dvě šestihodinové přednášky. V těchto ohledech jsem prostě skeptická.

Z Ekonomických informací v hospodářském styku se vyvinulo účetnictví. Zprvu se držela obecnějších informací, ale pak hodně zajížděla do účetnictví a já nechápala. K čemu mi bude vědět, jak si účetní vedou záznamy, když já účetní nebudu? Ještě že to bylo o hodinu kratší, protože jsem tam vyloženě usínala.

A počítače byly kapitolou samy o sobě. Ten pán, který to vykládal, byl zlatý a hodný a milý, etc., ale nebyl lektor. Byl to postarší muž, který zvládal běžné uživatelské věci plus něco málo navíc, ale všechno jen tak, jak to on sám potřeboval nebo zjistil, když si hrál s PCm, takže byl jeho výklad dost pofidérní.

Jak už jsem psala, měli jsme na PC tři dny, což znamená, že lidi, kteří s ním umí, se budou tři dny nudit, a ti, kteří s ním neumí, se to za tu dobu stejně nenaučí. A přístup lektora tomu moc nepomohl. Celý první den a kus následujícího jsme víceméně jen rozebírali vnitřnosti počítače, což podle mého byla v rámci tohoto kurzu zbytečnost. Když se pak konečně dostal k Wordu, ty skutečně důležité věci přeskakoval s tím, že to určitě všichni víme, a pak nám na deset minut vysvětlovat rozdíl mezi „Uložit“ a „Uložit jako“. Bylo to strašně nevyvážené, nesourodé… Jen ukazoval, skoro vůbec jsme neprocvičovali, což je podle mého zásadní chyba. Sama vím, že co si nezkusím, to si prostě nezapamatuji. A bylo to i vidět na jedné starší paní, která se v Excelu prostě nechytala.

Dalším velice fascinujícím faktorem byl můj spolusedící. Vzdělání střední, už jsem raději zapomněla jaký obor. Chlapec, který naprosto neprošel slušnou výchovou a nebo jí statečně odolával. On nemluvil, on řval. Sama mám hlasitější hlasový projev, ale snažím se na to myslet a regulovat ho, navíc jsem schopna té úžasné věci jako je šeptání. On ne. Když promluvil, znělo to přes celou třídu a věřte, že mluvil často. Od věci, řešil si svoje soukromé věci a ani v nejmenším ho netýralo, že lektor stále vykládá. Zatímco jsme si my všichni vypnuli zvuk na telefonu a všechno řešili po hodině, on se prostě uprostřed výkladu zvedl a šel si telefonovat. Poslední den se neobtěžoval už ani s tím odchodem z místnosti… A když chtěl odejít dřív? To teprve bylo vidět jeho špičkové vychování! Hlídal si každou minut, aby náhodou nepřišel o přestávku a naprosto bez výčitek zneužíval toho, že lektoři některým povolovali odcházet o pár minut dřív, když jim jel nějaký ne příliš častý spoj nebo někam potřebovali. On sice taky dojížděl, ale jak jsem vyrozuměla, jelo mu to každou chvíli. Přesto odcházel každý den mezi prvními. A jak vypadala jeho žádost?

*Lektorka vykládá*
Týpek: „Ve dvě mi jede autobus!“
*Lektorka nechápe, neví jak reagovat*
Týpek: „Musím jít už ve 40.“
A nakonec odešel už v půl...

Já z něj tak kvetla! Nejvíc mě štvalo, že naprosto nedával pozor, lítal si tam po netu a pak se nechytal. Já taky nedávala 100% pozor, obzvláště na počítačích, ale stále jsem sledovala, o čem se mluví, aby mi neuniklo zadání úkolu nebo něco, co jsem náhodou nevěděla. On ne. Na otázku, jak umí s počítačem, vychloubačně odpověděl, že s ním umí hodně dobře, že všechno umí, všechno zná, vše je lehké. A pak se mě ptal na věci jako jak vložit záhlaví, jak vložit vyjmutý text, jak uložit dokument. Ale s počítačem uměl dost dobře na to, aby nedával pozor a jen měl stupidní kecy… Přestala jsem na něj proto později reagovat, protože mě štvalo mu všechno po lektorovi vykládat znovu.

Nejlepší byl ovšem na korespondenci, kde místo dotyčného dopisu jen slovo od slova opisoval zadání. Když mu na to pak lektorka přišla, měli jste vidět, jak jeho dopisy vypadaly! A takový člověk chce pracovat v administrativě. Copak opravdu nemá v těle ani trochu soudnosti? Vždyť kdo by ho s tímhle chováním kdy zaměstnal? Opravdu lituji tu paní, co ho na praxi dostala na starosti, protože to pro ní nebude lehkých pět měsíců… Na druhou stranu, mé sebevědomí vedle něj jen rostlo.

V každém případě, tohle utrpení je za mnou a už mě čeká „jen“ praxe. Mám za sebou první den, ale o tom až příště ;)

Žádné komentáře: