sobota 9. července 2011

Pátrání po novém bydlení, epizoda 1.

Historky poněkud staršího data, ale myslela jsem, že by vás mohly naše první útrapy s hledáním nového příbytku pobavit.

Jakmile jsme se s Warrion dozvěděly, jaké inteligenční hodnoty je naše správcová, hned jsme se daly do hledání bytu. Času bylo dost, ale nejspíš jsme prostě jen potřebovaly vypustit energii nějakým legálním způsobem. Pobyt a strava zdarma ve vězení je sice lákavá představa, ale plánuji o ní začít uvažovat až v červenci příštího roku.

Prvním bytem, na jehož prohlídku jsme se vydaly, byl 3+1 v poklidné panelové čtvrti, asi o deset minut dál od centra než náš byt současný. Když jsme dorazily k domu, zjistila jsem, jak moc by mi chyběla pouliční lampa u okna a hospoda se zahrádkou, rušná křižovatka a malé vlakové nádraží pod okny. Ticho a tma mě od nastěhování do Olomouce znervózňují.

Když jsme byly kousek od domu, přišla Warrion SMS od našeho potenciálního majitele a my se nestačily divit, když jsme si přečetly jeho podpis skládající se z pouhého křestního jména. Trochu nás to vyděsilo. Po vyškrábání se do třetího patra nás pak dotyčný vyděsil ještě více, když šel rovnou na tykačku, což mě osobně vždy bylo velmi proti srsti. Jsem osoba upřednostňující vykání, jelikož je to podle mého zdvořilejší a snadněji se pak vytyčují hranice vztahu, takže mě takové jednání od osoby, s níž jsme mohly být v právním svazku, dost zarazilo. Nepotřebuji se s majitelem bytu kamarádíčkovat, já potřebuji, aby byl solidní.

Přistoupili jsme tedy k prohlídce. Byt byl pěkný. Tři pokoje, z nichž jeden byl již obsazený, druhý se měl brzy uvolňovat kvůli neplátci nájmu a pak náš. Byl vetší než jsem čekala, jelikož na obrázku to vypadalo, že se tam krom dvou postelí už příliš nevejde. Nakonec bychom tam ale v pohodě narvaly i dva stoly a i nějakou knihovnu. V pokoji byl v současné době od všeho jen jeden kus, ale majitel nám řekl, že je vše čerstvě po rekonstrukci a pakliže bychom se dohodly, dokoupil by za první nájem a zálohu zbytek vybavení a samy bychom si i mohly vybrat jaké, kdybychom chtěly. Pokoj měl navíc balkon a byl dobře prosvětlený.

Zbytek bytu nevypadal o nic hůře. Chodba byla poněkud užší, ale stejně by se tam jen procházelo. Koupelna byla úžasná a její fotka byla největší lákadlo tohoto bytu. Kuchyně byla vybavená linkou, stolkem a sporákem. Co nás s Warrion trochu zamrzelo byla absence trouby. Byť zde byla prý hodně dobrá mikrovlnka, nejsem zastáncem teorie, že je to plnohodnotný zástupce trouby a navíc bychom obě rády využily toho, že by kuchyně byla pro méně lidí a dalo by se tak v ní více tvořit.

Jediným větším materiálním nedostatkem byla absence skříní. Měly se dělat vestavěné na chodbě, ale ještě se to nestihlo. Majitel se vyjádřil, že do listopadu budou určitě, ale že nejdříve chce udělat nová okna. Já osobně bych to nějak přežila, nedovybavenost bytu je to poslední, co mě zajímá, pokud mám k dispozici sporák, lednici, troubu a internet.

Byt jsme nakonec odmítly a upřímně toho začínám trochu litovat. Na druhou stranu se nám zdálo, že máme ještě času dost a možností je v Olomouci hodně, takže snad nebude důvod u lítosti setrvat.

Já osobně byt zamítla kvůli majiteli. Byť bylo vidět, že se snaží a na všem opravdu dělá, znervóznil mě ten jeho přátelský přístup. Po zkušenostech s naší správcovou je pro mě majitel prostě klíčovým faktorem. Warrior vadila ta spousta věcí k dodělání a hlavně ty skříně.

Druhým bytem byl 2+1 na Bystřičce. V tomto případě bychom si celý byt pronajaly jen pro sebe a byla by s námi ještě jedna kamarádka Warrion. Celkový nájem byl 8 200, což znamenalo, že po rozpočítání nějakých 2800 Kč měsíčně. Nutno podotknout, že já bych raději nájem do 2500, ale do 3000 jsem svolná jednat.

Na prohlídku jsem šla sama, jelikož holky už byly mimo město. Po menších zmatcích v čísle popisném jsme se nakonec sešly s realitní agentkou a zamířily na prohlídku. V bytě zrovna s majitelkou jednal postarší pár a tak jsem si zatím prohlédla byt.

Byl to byt po starém muži, ale kupodivu vypadal dobře. V kuchyni byl plynový sporák i s troubou, lednice, linka. Koupelna byla menší a nic extra, ale dalo se to a vešla se do ní i pračka. Jednou z obytných místnosti byl obývák.. Zde měla zůstat sedací souprava, stolek, stěna a balkon. Ve vedlejším pokoji bychom s holkami měly ložnici, v té ovšem byl jen stůl a pár skříněk, postele nebo spíše matrace na spaní bychom si musely zařídit samy.

Pak přišel na řadu rozhovor s majitelkou. Byla to žena tak kolem padesáti let a mě připomněla babičku z otcovi strany, což znamená, že jsem od začátku znejistěla. Prý je jí jedno, kolik lidí na bytě bude, hlavně aby se toho co nejrychleji zbavila, jelikož má už toho lítání kolem shánění nájemce dost. V tomto duchu se pak odvíjela všechna jednání. Všechno muselo být rychle. Problém by, že jen z naší strany.

Vše jsem proto ještě ten den vyřídila Warrion a řešilo se to. Rozhodly jsme se byt vzít s tím, že se ještě na pár věcí zeptáme. Bylo už po sedmé, tak jsem jen realitní agence napsala, že jsme se shodly a že jí následujícího dne dopoledne zavolám. V devět ráno mě od ní probudil telefon, takže to bylo jednání opravdu kouzelné. Že prý je to ještě volné (po mně už čekal další zájemce) a že by se v pondělí mohla podepsat smlouva s realitní kanceláří. Zeptala jsem se, zdali by bylo možné zařídit internet, protože bylo jasné, že ten sedmdesátiletý pán ho tam asi sotva měl a ona, že se prý pak zeptá. Pokud by se však smlouva podepsala, musela by se v pondělí složit záloha ve výši nájmu a první nájem, což bylo přes 16 000. Řekla jsem jí, že takovou hotovost nemám a že mi od Warrion, která měla dost hotovosti a mohla ji rychle sehnat, do pondělí zaručeně nepřijde, když byl pátek. Prý jsem to měla projednat s kamarádkami a pak jí dát vědět. Jednání pak převzala Warrion a dohodly se, že v pondělí přijede i s penězi. Chtěla také vidět samotnou nájemní smlouvu a smlouvu s realitní agenturou ještě před podpisem, na což bylo odpovězeno, že nájemní smlouvu zkusí z majitelky dostat a ta od realitky jí bude zaslána na mejl.

Smlouva číslo dvě skutečně dorazila a byl horor to číst. Víceméně šlo ale o to, že jejím podpisem bychom se zavázaly k podpisu samotné nájemní smlouvy. Nájemní smlouva nedorazila a tak jsem doufaly, že třeba v pondělí. Byla to schůzka k popukání!

Nájemní smlouva nám skutečně byla předložena a ani v nejmenším se nám nelíbila. Prve jsme se dozvěděly o existenci druhé zálohy ve výši nájmu. Jedna měla připadnout realitní kanceláři, druhá vratná majitelce. Nikdy se však o dvou nemluvilo, vždy jen o jedné a musíte uznat, že 16 000 jen za zálohy opravdu není zanedbatelná částka. Navíc bychom k tomu musely ještě zaplatit první nájem (8200) a já s Warrion ještě nájem na stávajícím bytě (2600), jelikož by to bylo už od července (schůzka se konala 4.7.).

Navíc smlouva obsahovala kouzelnou formulku o doplácení nedoplatků za energie. V tu chvíli mi bylo jasné, že by náš nájem opravdu nebyl 8200 Kč. Majitelka totiž byt nabízela za stabilní nájem a jak sama prohlásila, bylo jí jedno, kolik lidí tam bude. Otázkou tedy bylo, na kolik lidí je to nastavené? Nemusela jsem se ani ptát, že na tři rozhodně ne. Spíš na dva, ale něco mi říká, že zálohy nechala po otci stejné, takže na jednoho. A jelikož tři protočí mnohem víc než jeden, platily bychom každý rok jako mourovaté pořádný balík navíc.

Další poplatek k nájmu měl přibýt v podobě internetu. Když jsem se na něj ptala, rovnou jsem řekla, že počítáme s navýšením nájmu o požadovanou částku za něj, protože by to asi nebyla vysoká částka a chtěla jsem si udělat dobrý bod u majitelky. Informace o tom, zdali by bylo možné ho tam zavést jsme se měly dozvědět to pondělí. Jediné, co nám bylo řečeno, bylo, že ano, je to možné přes kabelovku a v době je prý pán, který by nám řekl, jak ho zprovoznit. Toť vše. Ano, opravdu je důležité vědět, že je tam pán, který nám pomůže, ale že by je napadlo zjistit kolik to bude stát? Mohly jsme se zeptat. Mohly jsme se zeptat i na ty nedoplatky. Ale nemělo to prostě cenu, protože by to majitelka musela zjišťovat a smlouva se po nás chtěla podepsat ještě toho dne!

A já se vzepřela a odmítla to.

Realitní agentka nám řekla, abychom se šly projít, probraly to a pak jí daly vědět nebo se vrátily a podepsaly to. Tak jsme se prošly. Já byla jednoznačně proti. Jednání se mi nelíbilo a navíc, jak jsem psala výše, ideální nájem pro mě je 2500, tohle ale vypadalo tak 3500-4000, což prostě za 2+1 ve třech lidech platit nebudu, ani kdybych na to měla. Nemluvě o tom, že pokud majitelka umí akorát dupat nohou a nic nám neposkytnout na oplátku, nechci s ní mít nic společného, takovou mám teď.

Warrion byla zklamaná, protože vždycky chtěla spíše byt pro sebe, což je jedna z věcí, v nichž se naše nároky radikálně rozchází. Na celou situaci nahlíží diametrálně odlišněji než já a já si začínám říkat, jestli by nebylo snazší si najít něco jen pro sebe, třeba i se spolubydlící, ale prostě jen v mé režii. Na druhou stranu si ale perfektně rozumíme a bylo by mi líto se s ní rozejít.

Její kamarádka vypadala nerozhodně, ale přišlo mi, že se spíš přiklání k záporné odpovědi.

Realitní agentka nám po chvíli volala znovu, že prý nám majitelka svoji zálohu odpustí a že je z toho nešťastná, jelikož jí to takhle odřekli už třikrát. Upřímně, nedivím se, pokud takhle jednala se všemi. Navíc, myslet si, že nás odpuštění jedné ze záloh, ale ponechání všeho ostatního včetně jednání přesvědčí, abychom ihned s radostí podepsaly smlouvu, to bylo hodně naivní. Minimálně v mém případě ano. Warrion se sice vyjádřila v tom smyslu, že teď už na všechny platby za první měsíc má a tak je to v pohodě, ale já odmítla ustoupit.

Už od prohlídky jsem měla z celé ideji pronajmout celý byt špatný pocit. Z bytu jako takového jsem nejdříve byla nadšená, to ano, ale čím déle jsem uvažovala o všech výhodách a nevýhodách, došla jsem k závěru, že to nechci. Je to pro mě příliš riskantní. Kdybych náhodou mohla zůstat i přes červenec, co bych dělala, kdyby některá z holek odpadla? Co kdyby se nikdo nesehnal a já najednou musela dorovnávat nájem, na což bych pravděpodobně neměla? Začala jsem v tom vidět jen problémy a vzpomínka na majitelku mě nahlodávala stále více a více. Nechtěla jsem ale holkám kazit radost jen kvůli špatnému, ničím nepodloženému pocitu a pozdě učiněnému rozhodnutí a tak jsem pokračovala. Když jsem ale v kanceláři viděla, jak to je, byl konec.

A co z toho plyne? Trochu lituji, že jsme nevzaly první byt, protože mi teď již jeho majitel přijde jako skvělý chlap. Navíc byla dobrá lokace i vybavení. Bohužel je ale pozdě a nezbývá doufat, že se ještě najde něco podobného.

Za byt číslo dvě jsem svým způsobem ráda, jelikož mi pomohl si utřídit priority, naučil mě mnoha věcem a hlavně mě donutil si upřesnit představu o tom, co chci. Jednoznačně chci pronajmout jen pokoj a být ze smlouvy zodpovědná jen za svůj nájem a chci, aby v něm byly zahrnuty všechny poplatky BEZ VÝJIMKY. Chápu, že se občas nájem musí zvednout o rozumnou částku, jelikož není rok, kdy by se ceny energií nezvedly, ale nechci řešit žádné nedoplatky. Nedá se takhle žít věčně, ale dokud nebudu mít finanční stabilitu a byt jen pro sebe, nehodlám se děsit konce vyúčtovacího období.

Také jsem si uvědomila, že můj současný byt, ať už je správcová jakákoliv, nasadil laťku ve všech ohledech proklatě vysoko a bude těžké najít něco, co by neznamenalo pokles úrovně.

Žádné komentáře: