úterý 21. června 2011

Japonská filologie Olomouc

Konečně jsem se dokopala k sepsání článků o VŠ jako takové. Vzhledem k politice UPOLu, že cokoliv je v platnosti již rok, je staré, asi nebudou mé informace nejaktuálnější a pokud je někdo ocení, asi by je radši viděl na podzim před přijímačkami, ale dřív se to prostě nedalo. Během studia jsem v prváku sepsala spíš pár článků o daném semestru a od druháku jsem neměla chuť o škole psát cokoliv jiného než depresivní výpotky. Takže alespoň takhle dodatečně. Když už nic jiného, tak alespoň budu moct po letech zavzpomínat.

Edit 24.6.:
Doplněno o uplatnění a odkazy. (Shrnout celý obor je téměř nemožné xD)

Edit 3.9. : Doplněno o stipendium.

První je na řade japonská filologie, kterou jsem studovala (a nedostudovala) v letech 2008 – 2010, což znamená 1. a 2. ročník.

Přijímačky
Předtím, než se rozpovídám o přijímačkách, což budou informace jen hodně obecné, tak mám jednu věc: Navštivte stránky univerzity. To platí o všech univerzitách a o všech oborech. Jen tam najdete všechny důležité a hlavně aktuální informace.
Může se to zdát jako samozřejmost, ale moje zkušenost je, že každý podzim a zimu stále znovu a znovu odpovídám na otázku: „Z čeho jsou přijímačky?“ Lidé, kteří ji pokládají, jsou podle mého sobečtí a líní hlupáci, kteří nemají na univerzitě co dělat. Hlavně jsou pak ale díky lenosti těchto lidí všichni současní/bývalí studenti znechuceni a odpovídat přestanou na všechno. Tím nechci říct, že ptát se je špatné. Pokud máte pochyby, rozhodně napište třeba i úplně cizímu člověku a zeptejte se ho na danou školu a jeho zkušenosti, protože správný výběr VŠ je velmi důležitý. Dotyčný vám určitě ochotně odpoví. Já sama takové otázky zodpovídám ráda. Jen si prostě dvakrát rozmyslete, je-li vaše otázka nutná.
Takže znovu: Stránky univerzity – skvělá věc!

Teď k samotným přijímačkám. Od chvíle, co jsem nastoupila, se přijímačky i počet přijatých uchazečů rok od roku měnily. Fakulta nejspíš tlačila na katedru, aby přibrali víc lidí a tedy dostali větší příspěvky. Problém je, že když vzroste počet studentů, ale zůstane počet vyučujících, nefunguje to. Letos však zase brali jen obvyklých 35 lidí (plus tedy navíc 15 na Hospodářské praxi) a snad u toho zůstane. Na druhou stranu však neustále narůstá počet uchazečů. Japonština je teď v kurzu a je to vidět. Když jsem se hlásila já, byla tuším necelá stovka žadatelů, letos jich bylo přes 300.
Přijímačky za mě byly jen z reálií, další dva roky poté už byly jen SCIO testy, letos test ze všeobecného přehledu (TSP, s důrazem na orientaci v humanitních a sociálně-vědných disciplínách), který si UPOL vytvořil sám a který byl tuším prvním, případně jediným kolem všech přijímaček na Filozofické fakultě. V současné době se proslýchá, že příští rok by k TSP měly přibýt i testy z reálií.

A co jsou to reálie? Stručně řečeno: Všechno. Literatura, dějiny, současná situace v Japonsku, politika, zeměpis. Otázky můžou být z čehokoliv, co je napadne, a proto byste přípravu neměli podceňovat. Jde hlavně o to číst. Pokud jste líní vzít do ruky knihu, ani to nezkoušejte, protože i kdyby po vás reálie nechtěli na přijímačkách, stejně to budete muset přečíst během studia, kde se vám to bude krýt s dalšími povinnostmi. V současné době jsou v ČR k dispozici minimálně tři knihy o historii, dvě o literatuře a řada o různých kulturních zajímavostech. Pokud jde o literaturu, čtete i beletrii. Jednak se vám to lépe zažije a navíc se vám to bude hodit během studia (nebo na přijímačky na UK).

Znalost japonštiny se nepředpokládá a nikdy nepředpokládala.


Katedra
Japonská filologie je (spolu s Japonštinou pro hospodářskou praxi) pod Katedrou asijských studií, kam už pak spadá jen Čínská filologie, pokud mi něco neuteklo. Je to malá katedra a podle toho to taky vypadá. Jsou zde tři stálí vyučující, plus nějaký ten externista. Studentů je také méně (obzvláště po prvním ročníku xD), takže je zdejší atmosféra poněkud komornější. Všichni se tak trochu znají se všemi, studenti se setkávají napříč ročníky, byť vztahy s prváky jsou trochu vlažnější, protože se ještě neví, kdo zůstane. Vyučující mají dobrý přehled o tom, kdo na tom jak je, takže když na to kašlete, ví to, když se snažíte, ví to. Na té katedře se ví všechno (tedy krom informací, které nutně potřebujete ke studiu, což je problém každé univerzity xD). Má to své výhody i nevýhody. K výhodám patří, že obvykle není problém sehnat studijní materiály nebo poznámky, když vám něco chybí. Studenti jsou si vzájemně solidární a pomáhají si. A pokud jste dobří a máte nějaký problém, vyučující vám obvykle vyjdou vstříc. Někdy vám vyjdou vstříc, i když si to ani v nejmenším nezasloužíte. Má to ale i své nevýhodu. Když si to u nějakého vyučujícího rozházíte, můžete jít klidně i do kytek.


Vyučující
Jak už jsem psala, jsou zde tři stálí vyučující plus nějací externisté.
Nejdřív Watanabe, k němuž toho bude nejvíc. Je to rodilý mluvčí, žije v ČR už nějaký ten pátek a tak umí dobře česky, což je fajn, protože má na starosti výuku japonštiny jako takové. Do poloviny druhého ročníku s jeho výukou nejsou problémy, ale jakmile se v letním semestru druhého ročníku přejde na čistě japonská skripta, dost lidí si začíná na výukové metody stěžovat. Já osobně nemůžu soudit, tak daleko jsem se nedohrabala. Nejzásadnější problém, se kterým jsem se u něj setkala je, že není rovný. Velmi rychle si utvoří skupinku oblíbenců, které prosazuje, kde se dá, a skupinku nešťastníků, kteří mu nepadli do oka a ti pak mají velmi těžký život. Obvykle svůj názor na lidi zakládá na jejich schopnostech, ale občas se stane, že se do neoblíbených dostane někdo ze středu a to pak dotyčného dokáže z oboru vyštípat, i když by měl reálnou možnost obor dokončit.
Dále pak Mgr. Martinásková, která vyučuje literaturu a dějiny. K té můžu říct jediné – je zlatá, úžasná a kdybych mohla, vezmu si ji xD Hodiny s ní byly zábavné, i poučné a nemyslím, že by s ní někdy měl někdo nějaký problém. Sice má určitý potenciál sarkastického zla, ale to musíte položit opravdu hodně blbý dotaz, aby se projevil. Důkazem mi je, že mi na zkoušce ujela blbá poznámka o Bašóovi a já stále žiji a zkoušku jsem dala xD
Poslední stálou vyučující je Mgr. Ivona Barešová, Ph.D, o které vám toho řeknu vůbec nejméně. A ano vím, v některých ohledech jsem velmi nedostačující informační zdroj. Spolu s Watanabem vyučuje napůl japonštinu, ale náš ročník měl jen Watanabeho a já ji zažila pouze na jednom předmětu, kterému jsem se zrovna ehm… nevěnovala. Moc lidí si na ni ale nestěžuje, snad jen, že prý občas u zkoušek trochu moc rýpe.
A pak externisti. Doposud jsme vždy měli nějakou Japonku na znaky, slohovky a konverzaci. Trochu se to na téhle pozici ale střídá. V prváku jsem měli Hirotu, v druháku Noriku, ale ta letos zase končí, takže kdo ví, jak to bude příští rok. Dále máme externistu na Hospodářský zeměpis. První rok to s ním bylo poněkud vtipné, jelikož neuměl učit a tak byl jeho výklad hodně chaotický, ale už tehdy se postupně zlepšoval, takže teď už možná problém odpadl. Poslední dva roky pak měla jeden předmět na starosti i paní Nymburská a další Japonka, paní Ogata, letos (v aj) učila Japonskou kulturu. Nevím ale, jestli tu bude i příští rok.


Předměty/obsah studia
Výuka se v Olomouci soustředí hlavně na jazyk. V seznamu předmětů najdete i reálie, ale ty jsou spíš trochu bokem a podstatně snazší než jazyková část (čímž naprosto nechci naznačit, že byste po vychození školy o Japonsku nic nevěděli). Já osobně v tom viděla spíše výhodu, protože pokud školu dokončíte, umíte jazyk používat a to je hlavní.
Nenajdete zde všechny předměty. Jednak jsem vším neprošla a jednak je to s některými komplikované. Spíš jen chci, abyste si utvořili přibližný obrázek ;)

Jazyková cvičení (JC) – jednoznačně největší strašák oboru a to od začátku až do konce studia, proto se jim budu věnovat nejvíc. Obsahem jazykových cvičení je výuka japonštiny jako takové a máte ji povinně každý semestr. Dříve bývala třikrát týdně, ale protože se pak vzaly dva silnější ročníky a musely se dělit na skupiny, zkrouhlo se to na dvě hodiny týdně (hodinami prosím rozumějte 90 minut). V praxi to znamená, že co mi dost rychlým tempem dávali za tři hodiny, musely ročníky pod námi zvládnout ještě vražednějším tempem za dvě. Yay!
Sktipta - Rok a půl se učí z česko-japonských skript, která si katedra napsala sama. Od první lekce jsou v japonském písmu (nejprve katakana, v 3. lekci hiragana s již prvními znaky). Zní to sice děsivě, ale zvládnout se to dá. Když musíte, tak se to prostě rychle naučíte. V češtině máte gramatiku, zadání úkolů a přirozeně překlad do japonštiny. V japonštině pak vše ostatní. Cvičení jsou různá – četba a překlad z japonštiny, doplňování, tvorba a úprava vět, vymýšlení vět na zadanou gramatiku,… Přišlo mi, že se tak dobře procvičí každá úroveň jazyka. Na konci každé lekce je pak frazeologická část s různými jazykovými zvláštnostmi nebo frázemi, a slovíčka. V letním semestru druhého ročníku se pak přechází na skripta čistě japonská (Bunka Čukjú Nihongo) a tam nastává problém. V zadání úkolů není kouzelné slovíčko: „Přeložte,“ a tak se nepřekládá. Nevíte proto, jestli jste si to pro sebe přeložili správně nebo ne, protože nemáte zpětnou kontrolu. S touto učebnicí ale nemám bližší zkušenosti, jen jsem jí listovala.
Náplň učiva : Je toho hodně, každý týden jedna lekce, což znamená, že i nová gramatika. V prvním ročníku jsme probrali (ve zkratce): spona desu, vazba s aru/iru, časovatelná i nečasovatelná přídavná jména, numerativy, přechodíky, přívlastky, pasivum, kauzativum, vazby chtít, podmiňovací způsob a řada vazeb a partikulí.
Zápočty a zkoušky: Všechny zápočty i zkoušky, vyjma jedné, jsou tak na hodinu a písemně. Největší horor je na konci prváku, kdy vás čeká sedmihodinová (ne, to jsem se nepřepsala) zkouška, kterou když dáte, tak vás druhý den čeká ještě ústní. Ve vyšších ročnících už pak nic tak extrémního nebude. Za nás byla jen ta zkouška, letošní prváci měli navíc i hodinový zápočet, asi aby se nenudili.

Znaky – podle mého trochu zbytečný předmět, protože znaky se prostě musíte naučit sami neustálým opakováním a přepisováním. Za hodinu týdně to dáte jen těžko, takže jediné, co si z toho odnesete, je nevyspání, jelikož je to jedna z mála hodin, které jsou už od osmi. Skripta jsou sestavena tak, aby korespondovala se skripty na Jcčka, ale kvůli lekcím kany na začátku a asi dvěma JC lekcím, které byly rozděleny do dvou znakových, jsme nakonec se znaky vždycky skončili pozadu. Počet znaků se pak postupně zvyšuje. V první lekci jich bylo 16, v posledních 31 až 41 a opět se jelo tempem lekce na týden. Celkem jsem za první ročník dali 470 znaků a předpokládám, že v dalších ročnících to bylo obdobné. Od letního semestru druhého ročníku zvláštní předmět na znaky není, učíte se to sami z učebnice na JC.

Slohová cvičení – nástupce znaků v zimním semestru v druhém ročníku. Krom toho, že se pokračuje ve znacích (182, ale je mi to podezřelé), vám na hlavu spadne tuna slohových cvičení, se kterými si užijete.

Konverzace – Povinných je tuším pět semestrů, šestý je volitelný. Hodně tu nejspíš záleží na vyučující, ale mě tyhle hodiny nic moc nedaly ani s Hirotou, ani s Norikou. Během hodiny (tentokrát klasické 45 minutové) každý řekl tak dvě, tři věty, které si navíc mohl předem připravit. Poslední semestr s Norikou ale prý už probíhal v čistě konverzačním duchu, jenže jak už jsem psala, letos končí.

Dějiny, literatura – v prvním ročníku vás čeká Úvod do studia jazyka a literatury. Je to na jeden semestr a obsáhne to úvod do literatury a pak nějaké detaily o jazyku jako takovém (vznik, vývoj, rysy, apod.). V druhém ročníku pak máte literaturu a dějiny, obojí je na dva semestry a na konci každého semestru zakončené zápočtem i zkouškou. U literatury navíc musíte odevzdat seznam četby. Ten ale není nijak náročný, jelikož potřebujete jen 7 knih na semestr, což vzhledem k délce japonských děl opravdu není hodně. Přednášky obsáhnou všechno od počátků až po moderní dějiny/literaturu a i když účast na nich nebyla povinná, navštěvovala jsem tyto hodiny ráda. Samozřejmě se doporučuje látku z hodin doplnit i nějakými dalšími materiály.

Úvod do hospodářského zeměpisu – měli jsme na to externistu, který profesí nebyl učitel a bylo to poznat. S poznámkami jsem si musela hodně vyhrát, než byly v použitelné podobě, ale jak jsem psala výše, časem se zlepšoval a je možné, že je to už v pohodě. Pokud jde o obsah přednášek, tak se braly klasické zeměpisné věci jako ostrovy, jejich rozloha, řeky, hory, pohoří, prefektury. Dále pak menšiny, sporná území, vývoj průmyslu, obchodu, zemědělství… pro mě nic zábavného, ale nutné zlo.

Dějiny japonského myšlení – už dva roky pod taktovkou paní Nymburské. Jsou to dva na sebe navazující předměty, každý na jeden semestr. Měli jsme je každý týden na dvě 90 minutové hodiny, což bylo dost nešťastné. V prvním semestru se přihlásilo hodně lidí a tak nevadilo, když jste nechodili vůbec nebo jen na polovinu, v druhém semestru už jich bylo méně a začaly být problémy. Na hodině bylo málo lidí a paní Nymburská si začala stěžovat, takže jsme pak každý týden poslouchali stížnosti i od vyučujících. Problém je, že pokud někdo vypíše přednášku na 2x 90 minut v úterý po poledni, což je doba mezi vyučujícími velmi oblíbená a tak se vám hodně věcí kryje, nemůže počítat s tím, že bude mít 100% účast. Já sama si do rozvrhu na první polovinu napsala něco jiného, protože jsem to prostě potřebovala. A na japonštině není tolik povinně volitelných předmětů, aby si člověk mohl říct, že tenhle kurz nechce.
Obsahově jde víceméně o doplnění dějin a literatury. Zabýváte se zde významnými filozofickými směry, historickými událostmi, které Japonsko ovlivnily, učenci apod. Je toho opravdu hodně, ale vyžaduje se málo. Měla jsem ovšem dost velký problém určit, co paní Nymburská považuje za klíčové a co ne. Na druhou stranu je pak relativně mírná u písemného zápočtu, kdy vás může zachránit i jen to, že se hodně rozepíšete u otázek, které znáte. Já takhle oba zápočty dala s 6 otázkami z 10, přestože se všude vyžaduje 70%.

Četba textů – název předmětu je docela popisný. Na každý týden dostanete soubor textů na určité téma (životní prostředí, japonská strava, charakteristika japonštiny,…), které se pak na hodině čtou a překládají. Cílem je samozřejmě snaha zvýšit schopnost porozumění textu a slovní zásobu. Na každé hodině jsme psali minitestík, kde bylo deset pojmů ve znacích, které byly přiložené ke každému souboru textů, a my je měli přepsat do hiragany. Konečný zápočet měl obdobnou podobu.

A řada dalších.


Stipendia
Vzhledem k tomu, že jsem nebyla na takové úrovni, abych měla šanci, nikdy jsem se o možnosti výměnných pobytů nezajímala. Pokud jsem ale zaregistrovala správné, tak naši studenti vyjíždějí přes dvě věci.

1) Zkoušky Monbukagakusho - nepořádá je univerzita, ale Japonské velvyslanectví a je určeno pro všechny studenty japanologií. Kamarádka se letos dostala na rok na univerzitu v Ucunomiji. Info zde.

2) Výměnný pobyt od univerzity - Pokud si zažádáte a vyučující vás uznají za vhodné kandidáty, je možnost se dostat do jedné ze sesterských univerzit - Gakushuin Women’s College v Tokiu a Utsunomiya University. Na tokijskou univerzitu se posílají jen dívky, přičemž jedna na rok a dvě na půl roku. Do Ucunomije se posílá jeden student na celý rok.


Uplatnění
Je hezké, když si vyberete školu, která by vás bavila, ale je také hezké, když vám pak k něčemu je. Pokud jde o filologie, je to vždycky trochu risk, protože většina lidí nakonec skončí v úplně jiném oboru nebo učí, případně překládají či tlumočí. Pokud nechcete ani učit, ani překládat je pak otázkou, co je váš druhý obor, případně dokážete-li se uplatnit někde, kde vám váš titul bude naproto k ničemu. Tohle si bohužel musí každý rozhodnout sám a pak doufat. U japonštiny je fajn, že se tam alespoň naučíte jazyk. Získáte tedy ne zrovna zanedbatelnou schopnost, kterou třeba anglistika nabídnout nemůže.
Pokud jde o úroveň jazyka, zdejší Bc. by měl dát v JLPT stupeń N3, ti lepší N2. Jestliže budete pokračovat na magistra, dostanete se na N1. Info o zkouškách a jednotlivých úrovních zde.


Srovnání s UK
Tohle je vyloženě drbna-část, protože jsem s UK nikdy neměla tu čest, takže veškeré zde uvedené věci jsou jen z doslechu. Pravda, od lidí, co tam studovali, ale je rozdíl, když vám něco řekne deset lidí a když něco máte jen od jednoho jediného člověk.
Takže, prý tam je nic moc kolektiv, hlavně pak protože je to hodně soupeřivé prostředí, kde si každý jde po krku, aby se tam sami udrželi. Už od dvou lidí jsem slyšela, že tím byli doslova znechuceni. Ani vyučující o vás prý nejeví moc velký zájem a s ničím moc nepomůžou, spíše výše zmíněnou situaci ještě podporují.
Za druhé se UK soustředí spíše na dějiny a hlavně literaturu. Jazyk jde trochu bokem, hodně věcí nechávají jen na samostudiu studentů a zaměstnavatelé si na absolventy stěžují, že prý jejich schopnost komunikace v japonštině není moc dobrá.
Takže asi tak. Předem přiznávám, že jsem proti UK docela zaujatá už jen proto, jak se tamější sbor a studenti vyjadřují o UPOLu, ale na druhou stranu – pozitivnější zvěsti se ke mně nějak nedostaly…
A než se na mě vrhne nějaký zapálený student UK, opět opakuji, že nic z toho netvrdím s definitivní platností, takže si nadávky nechte na doma ;)


Užitečné odkazy
Stránky katedry - některé části nejsou zrovna nejaktuálnější, ale nějaké info se tam najde a bude se hodit při studiu.
ALC.co.jp - internetový slovník, který umožňuje vyhledávat jak slovíčka, tak i fráze, plus vede ukázkové věty.
Babel Fish - internetový slovník. Sama nepoužívám, ale spolubydla je spokojená.

- K výše uvedeným slovníkům. Rozhodně je doporučuji kombinovat s Wakanem (případně JWPce). Wakan jako takový a slovníky se stejnou slovní zásobou jsou jakožto prioritní zdroj slovní zásoby totálně na nic. To je nejen moje zkušenost, ale i zkušenost mých spolužáků. Používejte ho ke zpětné kontrole, ke zjištění, jak se daný výraz píše nebo čte apod., ale ne jako hlavní slovník. Problém s ním je, že obsahuje nejen běžnou slovní zásobu, ale i staré výrazy, literární termíny, poetické termíny a většinou je nijak neodlišuje, takže se vám může stát, že se naučíte slovíčka, z nichž každý mluvčí Japonštiny vybuchne smíchy.


A to je vše. Snad jsem někomu alespoň trochu pomohla a příště zase článek o Anglické filologii.

22 komentářů:

Ayuku řekl(a)...

TSP na UPOL jsem dělala letos a musím říct, že tam byly pěkné ptákoviny =_=
Snad u každé třetí mi hlavou proběhlo WTF! a něco jsem si tipla XD
Nicméně vzali mě, ale ještě čekám na výsledky z UK, šla bych totiž raději tam, na UPOLu se mi nepozdává nutnost druhého oboru. Přijde mi, že bych se pak nemohla věnovat japonštině dostatečně.
Díky za pěkný článek, ještě si počkám na tvou verzi Anglické filologie a třeba se nechám do Olomouce zlákat. Přeci jen je na mě Praha moc velkoměstská, i když na druhou stranu je tam asi víc příležitostí k uplatnění, víc knihoven (ale i studentů) a víc kulturních akcí zaměřených na Japonsko.

T'Sal řekl(a)...

Tu anglitiku zkusím splácat co nejdřív. Chtěla jsem ji vystavit ještě tento týden, ale musím teď řešit jiné věci, tak uvidím ^^;

Anonymní řekl(a)...

Jsem ti moc vděčná za tento článek a kupodivu i za pohanění UK v posledním odstavci. Původně jsem totiž do Prahy chtěla a byla naštvaná poté, co jsem zjistila, že chtějí dva světové jazyky, teď jsem ale docela spokojená budoucí studentka UPOLu. Na článek o angličtině se těším~

Ely

Anonymní řekl(a)...

Ahoj, taky moc chválím článek - a vůbec vlastně i ostatní tvé články - píšeš vždycky jasně, upřímně a na rovinu a to se mi líbí :D Sama rozhoduju mezi UK a UPOL, kdyby jen ten Olomouc nebyl tak daleko, tak je to mnohem snažší rozhodování... Nevím jak bych to sama zvládla v novém, pro mě zcela cizím městě - na druhou stranu by to zase byla skvělá příležitost zkusit se "nanečisto" osamostatnit. (teda, jestli mě pak vůbec někam přijmou :D )No, v každém případě se těším na slíbený článek o angličtině ;)
Ren

kavi řekl(a)...

Sepsané je to opravdu hezky, mám snad jen jednu výtku. Watanabe-sensei tu vypadá jako člověk, který dokáže být na studenty fakt hnusný a nefér, a já nepopírám, že to tak je. Ale na druhou stranu i když člověka nesnáší sebevíc, není to tak, že by mu třeba schválně ubíral body na testech a nechal ho rupnout jen proto, že se mu zrovna chce. Imho pokud je ten člověk vážně dobrý a dokáže mu to, je ochoten změnit na něj svůj názor, i když to nějakou dobu trvá.

(Ano, Kavi si prostě musela rýpnout a chránit dobrou pověst W-senseie XD)

W-hime/WelWi řekl(a)...

Ha! Konečně si můžu udělat jakousi představu jaký teror mě vlastně čeká. S mým druhým oborem jednoznačně. Čekám, že po prvním semestru poletím ven jak špinavé prádlo, pokud nebudu makat, jako jsem to dělala do teď. Nicméně ještě jednou díky.

T'Sal řekl(a)...

Ely: UPOL je skvělý a Olomouc úžasná ^.^ Jen se musíš smířit, že na VŠ bují byrokratický živel a boj s ním je někdy tragikomický. Jinde by sis ale v tomhle ohledu asi nepomohla, co tak slýchám xD

Ren: Osamostatňování bych se nebála, pokud jde o VŠ verzi. Zní to sice děsivě, ale nakonec ti nezbude než spokojeně vrnět blahem. Já osobně považuji nápad odstěhovat se od své rodiny na druhou stranu republiky za jeden ze svých nejlepších xD

Kavi: Snažila jsem se být objektivní, ale někdy je to prostě těžké.
A on ten člověk nesmí být jen dobrý, ale musí mít i silné nervy, protože když ti někdo hází pod nos každou sebemenší chybičku, snese to málokdo.

W-hime: Jsem ráda, že článek alespoň trochu plní svůj účel ^.^
Pokud tvůj druhý obor není bohemistika, tak snad nebude tak zle. Pokud je, tak... no... zázraky se dějí xD

W-hime/WelWi řekl(a)...

T'Sal: Jo, to splnil :P Ne, to díkybohu není, do toho bych fakt nešla. Místo toho mám, tramtadadá, čínskou filologii :D

T'Sal řekl(a)...

W-hime: Aha... no... byli i tací. Bylo jich málo a byli divní, ale byli!
A stál i jsou, abych zbytečně nenervila minulým časem XDDD

W-hime/WelWi řekl(a)...

T'Sal: Tak mě se normálnost vyhnula obrovským obloukem :D Snad aspoň tohle uklidní mé workoholické já, jinak už nevím :D

Anonymní řekl(a)...

Ahoj,
ja som sa dostal na japonsku filologiu v kombinacii s anglickou alebo s cinskou (podla toho co si vyberiem). myslis si, ze cinska spolu s japonskou je smrtelna kombinacia? lebo teraz som si precital tu anglicku a tie seminare ci prednasky ma moc neocarili :(. a ako je to v olomouci so slovakmi? bude im vadit ak budem pisat nejake tie eseje v slovencine?

T'Sal řekl(a)...

Nejdřív k té slovenštině - Slováků jsme měli na škole hodně a nikdy jsem nezaznamenala, že by měli nějaké jazykové problémy. Na japonštině eseje psali pokud vím ve slovenštině, a stejně tak i bakalářku. A na anglistice je to jasné - prostě jen angličtina.

S tou čínštinou ti ale moc neporadím. Sama jsem s tím oborem víceméně nepřišla do styku, ani jsem o tom nemluvila s lidmi, kteří tu kombinaci měli. Možná by se mi ale podařilo sehnat kontakt na jednu dívčinu, kdybys měl zájem?

Anonymní řekl(a)...

Ak by si bola taká zlatá. Len ma zaujíma, či sa to dá prežiť :D.

Sorry, že som sa ani nepodpísal, ale nechcelo sa mi vytvárať účet ani nič podobné :) . Timo

T'Sal řekl(a)...

Tak prý: "Odporúčam japončinu-čínštinu s tým, že bude síce musieť makať (party život je tiež, nemusí sa báť), ale dá sa to. Na angličtine je zase veľa čítania... ako predlžovanie hrozí na oboch kombináciach.
nech si vyberie to, čo ho viac láka, báť sa toho nemusí - keď to zvládli iní :)"

Jinak, kdybys měl další otázky a máš FB, tak se jí klidně můžeš ozvat. Je tam jako Veronika Meravá (mělo by ti to vyjet dvě, správná je ta, co v ikoně skoro není vidět a čichá k nějaké kytce xD)

Anonymní řekl(a)...

tak hlavne o to mi ide, že či budem stále len nad knihami alebo budem stíhať aj podniky a tak :D.. inak dosť dobrý popis za tú holku :D .. idem ju nájsť. díky moc :) timo

Maj řekl(a)...

Ahoj, dostala jsem se letos na JP do Olomouce, ale váhám mezi jednooborovou JP a dvouoborem s češtinou. Jelikož o pár komentářů výš jsem četla jakousi narážku na bohemistiku - mohla bys mi upřesnit, jak moc je čeština šílená? ^_^ Dík. A jestli je info jen z doslechu, mně to nevadí.

Ayuku řekl(a)...

S dovolením se vložím do diskuze...
Gratuluji k přijetí!
Pokud se chceš naplno věnovat japonštině a čeština tě moc nezajímá, dala bych si jednoobor. Druhý obor tě totiž hrozně moc brzdí, i když třeba není zas tak těžký. Taky záleží na tom, jestli už něco z japonštiny umíš, to by ses mohla zpočátku na jednooboru nudit, ale na druhou stranu možností, jak se sama , mimo školu, zdokonalovat dál, je stále dost ^_^

TSal řekl(a)...

Maj: Pokud tě táhne hlavně japonština, doporučuji v tomto případě jednoobor. Olomoucká bohemistika je proslulá svou náročností a opravdu velmi obsáhlými seznamy četby, které musíš plnit každý semestr. Spolubydlící toho nechala po roce a dost vyděšená z ní byla i kamarádka, která Bc. dělala v Opavě a na UPOLskou bohemistiku přestoupila kvůli Mgr. Rozhodně je to jen obor pro ty, které bohemistika velice zajímá a kteří jsou jí ochotni obětovat hodně času.
A v tom je problém, jelikož takovým oborem je i japonština.

Anonymní řekl(a)...


Ahoj,

jak moc je na tomto oboru důležitá znalost angličtiny, co se minima týče? A pro jaké předměty jakého ročníku je zcela nevyhnutelná?

Děkuji za odpověď.

Kika

TSal řekl(a)...

Angličtinu bych doporučovala na maturitní úrovni (B2), protože i když výuka probíhá v češtině, případně později občas v japonštině, studijních materiálů v čj moc není a proto se musí hodně vycházet z anglických zdrojů. Obzvláště u bakalářky se s čj zdroji podle mého vůbec nedá vyjít. Nemusíš tedy umět nějak extra komunikovat, ale porozumění textu by mělo být na použitelné úrovni i u odbornějších věcí.

TSal řekl(a)...

A ještě dodatek. Dříve se angličtina už trochu testovala v přijímačkách, jestli je tomu ovšem i teď, to netuším. V zásadě šlo ale o to, že některé otázky byly v aj a buď se odpovídalo v češtině, kroužkovalo, nebo stačila krátká aj odpověď, takže nic extra.

Lucka Kovářová řekl(a)...

Chci ti poděkovat, že jsi tenhle článek vůbec napsala. Tento rok se hlásím na japonskou a ještě nizozemskou filologii jednooborové. Ale větší váhu má pro mě ta japonská. Vůbec nevím jak to všechno dopadne a jak to na vš chodí ale sakra s tím učitelem Watanabem jsi mě vyděsila :D. Už teď začínám mít z něj hrůzu :D