středa 25. května 2011

Roger Zelazny – Vchody v písku

Další sci-fi z pera Rogera Zelaznyho. A co vás v ní čeká? Zelaznyho typický hrdina, který je sám sebou, mimozemšťané v klokaní a vombatí formě, ztracený prastarý kámen, vládní úředníci, zločinci a lezení po výškách. Spousta lezení po výškách.

Fred Cassidy je člověk, který pojem „věčný student“ dovedl k dokonalosti. Na vysoké škole studuje již třináct let a rozhodně na svém statusu nechce nic měnit. Má k tomu totiž dost dobrý důvod. Jeho bohatý strýček mu v poslední vůli zajistil tučnou měsíční apanáž, kterou měl Fred pobírat po celou dobu svých studií, a pak se nechal uložit k ledu. Doslova. Pro Freda to znamená velmi pohodlný život v dostatku, který by skončil, jakmile by získal titul. Fred Cassidy je ale chytrý a ví, jak se postarat o své konto. Přebíhá z jednoho oboru do druhého, zná univerzitní stanovy lépe než kdokoliv z vedení školy, směle a vynalézavě uniká všem nástrahám, které na něj připravují studijní poradci, a využívá každé skulinky, aby mohl na škole zůstat a přitom neabsolvovat. A ve volném čase pak leze po výškách. Myslím tím budovy a tak. Pokud si tohohle muže pozvete na návštěvu, můžete si být jisti, že k vám nepřijde dveřmi, ale zaťuká na okno, jelikož procházka ulicemi a drápání se do schodů je příliš nudné a rozhodně nic pro něj.

Cassidimu však není přáno, aby si tento bohémský způsob života zachoval na věky. Jeho situace se značně zkomplikuje, když se ztratí jedinečný kámen, který Země získala výměnou za britské korunovační klenoty v rámci programu kulturního poznávání se s mimozemšťany. Ano, Země začala prozkoumávat vesmír a narazila tam na další formy života. Na spoustu dalších forem, které mají jakési ekonomicko-politické společenství, do něhož by se mohla sama Země s trochou pomoci dostat. Ztráta drahocenného kamene, jediného svého druhu a neuvěřitelně prastarého, by však mohla celou situaci zkomplikovat, nemluvě o trapasu galaktických rozměrů.

A co s tím má společného Fred? Inu, jeho bývalý profesor byl pověřen vytvořením kopie onoho kamene a jeho bývalý spolubydlící ho nejspíš během jednoho z karetních večírků ukradl v domnění, že jde o jednu z kopií. Po Cassidim teď proto jdou všichni od párku násilnických bouchačů pracujících pro bůh ví koho, přes vládní úředníky, až po mimozemskou formu policie. A ti všichni chtějí vědět, kde kámen je, a chtějí se to dozvědět právě od Cassidiho, jelikož byl posledním, kdo ho viděl. Problém je, že Cassidy nemá nejmenší ponětí, kam se ten zatracený šutr poděl, což není odpověď, která by se u jeho pronásledovatelů setkala s pochopením. Začíná tak jeho cesta, nebo spíše útěk, za nalezením kamene a hlavně za holým přežitím.

Roger Zelazny je úžasný autor. Chápu, že vás tahle věta už asi nudí, jelikož ji opakuji pokaždé, když přijde řeč na tohoto autora, ale on prostě je. Jedna z věcí, která se mi na jeho stylu psaní líbí (tedy krom ironického až černého smyslu pro humor) je, jak vás prostě hodí do hluboké vody příběhu a plavte si! Mám ráda, když se autor nezdržuje dlouhosáhlým úvodem, v němž uvede historii všech postav hlavních, vedlejších, kdejakého státu apod. Na to je přeci dost času potom. Zelazny však tuto metodu ve Vchodech v písku dovedl k dokonalosti, jelikož ji neuplatní jen na začátku, ale i v průběhu celé knihy. Začne kapitola a vy zastihnete hrdinu v nějaké prekérní situaci, aniž byste měli nejmenší tušení, jak se do ní dostal. Musíte číst a počkat, až se ve vyprávění vrátí o kus zpět a dovede vás k cíly, který už vlastně znáte. Díky tomu jste neustále napjatí a čekáte nikoliv na to, co se stane, ale jak se to proboha stane!

Příběh vás navíc zaujme svými absurdními prvky, které vám chtě nechtě vykouzlí na tváři úsměv. Nevybuchnete smíchy, ale pobavíte se. A o Zelaznyho, pravda občas poněkud obsáhlém, popisu toho už snad nemusím moc uvádět. Je barvitý, absurdní, s filozofickým podtextem. Roger Zelazny dokáže i všední věci popsat naprosto nevšedně a dodat tak svým knihám nezaměnitelnou patinu, díky níž ho vždy poznáte.

Jedinou chybou na kráse této knihy je překlad. Měla jsem s Zelaznym tu čest. Překládala jsem 50 stran Devíti princů z Amberu na Úvod do morfologie a už raději nevím kolik stran Aleje prokletí na jednu soutěž. Zelazny je překladatelské zlo. Hraje si s jazykem, používá šílení slova, kombinuje poetické popisy s hovorovým jazykem, má spoustu kulturních odkazů. Není to zkrátka nic lehkého. Byť překladatel provedl dobrou práci, hodnotím-li to jako celek, nemůžu mu odpustit čas od času kostrbatě přeložené idiomy, reálie, které se klidně daly nějak přenést na něco podobného, ale známějšího v našem prostředí a hlavně – ty poznámky pod čarou. Co to pro boha mělo znamenat? Dobře, některé slovní hříčky se nedají přeložit, ale obvykle se to do textu dá zapracovat, aby se to nedalo poznat, nebo trochu pozměnit, aby se zachovala formální stránka, když už ne ta obsahová. Vysvětlovat je ale pod čarou je strašně rušivé. I to bych však nejspíš přežila. Že mi ale překladatel pod čarou vysvětluje matematické výrazy, různé osobnosti nebo co je mandala?! Když vidím některé překlady, pravda do této doby se to týkalo spíše titulků u anime, mám pocit, že si někteří jedinci pletou překlad s tvorbou encyklopedie. Ano, možná jsou to značně neznámé termíny, ale to jsou i pro amerického čtenáře a i ten se musel obejít bez vysvětlení, takže proč to vysvětlovat nám? Buď to znám, nebo si to dohledám, případně to prostě jen přejdu, protože z kontextu pochopím, o co autorovi šlo, a tak můžu v pořádku pokračovat, aniž bych tím nějak utrpěla i bez precizní znalosti onoho termínu. Patnáct poznámek na 280 stran je prostě moc, to si může dovolit nějaké vědecké pojednání, ne sci-fi román.

Konec stížností. Když pominu poznámky, které se dají prostě přeskočit, kniha je na čtyři hvězdičky z pěti. Je to svěží, akcí nabitá věc, v níž se nepřestanete nudit a která vás dokáže neustále překvapovat. Zkrátka další povedené dílko od Zelaznyho.

2 komentáře:

Mitsuki řekl(a)...

Zeno, oprav si tu hrubku ;)

Jinak jsi me jako vzdy navnadila. Ted ctu prvni dil Soulles a krome toho, ze se snazim privyknout na tu anglictinu, tak se bavim :) Tuto knihu zaradim do poradniku take.

Potrebuju si dat chvili pauzu od Enderovy sagy :)

T'Sal řekl(a)...

Hrubka opravena a snad i ta správná XD

Jsem ráda, že umím i navnadit. Alespoň můžu šířit zlo a mstít se za všechny ty knihy, které mám na seznamu ke koupení díky doporučením jiných XD

A Soulless je úžasná záležitost, nejradši bych se na to vrhla znovu.