úterý 26. dubna 2011

Soulless – Gail Carriger

Britské impérium je na svém vrcholu a žádná země nemá tu odvahu mu to vyvracet. Obchody fungují, kolonie víceméně poslouchají a britské salónky voní čajem a nejnovějšími drby. Za to vše Británie vděčí třem faktorům – osvícené vládě královny Viktorie, upírům a vlkodlakům.

Soulless je první knihou ze série The Parasol Protectorate a její žánrové zařazení není nic lehkého. Jde totiž o steampunkovou nadpřirozenou romanci s detektivní zápletkou. Nebo spíš detektivku s příchutí romance?

„Vlkodlaci z vysočin si svou špatnou pověst získali díky takovým ohavným a značně svévolným činům, jakým bylo například nošení cigaretového saka k večeři. Lyall se otřásl již jen nad tou neobyčejně hrozivou představou.“

Hlavní hrdinkou této série, Alexia Tarabottiová, žila v neuvěřitelné době. Věda zažívala zlatá léta, objevovaly se nové přírodní principy a zákonitosti, vynalézaly se nové přístroje. Nastal věk páry. Armáda, opírající se o sílu vlkodlaků, bez oddychu bránila jednotu impéria a udržovala si své pozice v koloniích, zatímco jejich „kolegové“ upíři obstarávali všechno politikaření a vymýšlení nových módních trendů, jimiž se slušná společnost do puntíku řídila. Velká Británie byla první zemí, která nadpřirozené kastě umožnila žít normální život a stát se součástí společnosti bez nutnosti skrývání se a bojování o život. A bylo zřejmé, že se jí to vyplatilo.

Alexia si tohle uvědomovala víc, než kdokoliv z její rodiny a přátel. Ona sama totiž byla nadpřirozená, i když značně nezvyklého druhu. Měla totiž neuvěřitelnou smůlu na výběr otce. Tedy spíš její matka. Alexiiným otcem byl totiž Ital. Nyní navíc již mrtvý Ital. Ital bez duše. Ne že by ji někde ztratil, jen ji prostě nikdy neměl. A Alexia se potatila, jak jen se dalo. Zdědila po něm tmavou pleť, černé kudrnaté vlasy, nevkusně velký nos, který urážel veškerou britskou eleganci, a rovněž i absenci duše.

Lidé jejího druhu jsou vzácný úkaz, za což jsou nejspíš vlkodlaci, upíři i duchové neskutečně rádi, jelikož mezi vlastnosti lidí bez duše, neboli také tzv. Preternaturals (nechtějte po mě teď vymýšlet český ekvivalent T_T) patří i schopnost jediným dotekem upíra či vlkodlaka dočasně proměnit zpět v člověka a tím jej připravit o všechnu nadpřirozenou sílu, zuby, i drápy. A něco takového se jim samozřejmě nezamlouvá. Obzvlášť, když se Preternaturals v historii obvykle vyskytovali na postu lovců nadpřirozených.

Není proto divu, že se Alexia svým stavem příliš nechlubí a raději zůstává v ústranní, k čemuž má krom potenciálních nepřátel na život a na smrt pádný důvod i ve vlastním domě. Její matka, druhá paní Bennetová, po smrti prvního manžela napravila svou chybu a podruhé se raději provdala za slušného Brita, jenž se nemohl pochlubit žádnou výstředností. S ním pak přivedla na svět dvě dcery, jejichž hlavními problémy se v budoucnosti stala barva nových večerních šatů a lov na manžela. Překvapí někoho, když řeknu, že pro skrz naskrz pragmatickou Alexii, která si zakládala na své vysoké inteligenci, nevídané vzdělanosti a jejíž hlavní zbraní byl sarkasmus, byl život v tomto domě peklo?

Vzhledem k tomu, že nesplňovala ani estetické, ani duševní vlastnosti pro hodnotnou nevěstu podle britského gusta, nenamáhala se její matka uvádět ji na pomyslný trh a rovnou ji postavila na polici s tím, že z Alexie vyroste stará panna. Alexiin pragmatismus, ovlivněný neustálými poznámkami o její ošklivosti a divnosti celkově, však došel k závěru, že je marné se to pokoušet změnit a raději se věnovala svým zájmům - novým trendům v politice, vědeckým objevům a těm strašlivým věcem, které její věrná a poněkud praštěná přítelkyně slečna Hisselpennyová, zaměstnáním rovněž stará panna, vydávala za klobouky. A jelikož vše nasvědčovalo, že takový život povede až do své smrti smrťoucí, odevzdaně se se svým osudem smířila.

Jenže pak se jí na jednom večírku podařilo slunečníkem tak trochu zabít nepřijatelně neupraveného upíra, který měl tu drzost ji napadnout, aniž by byly řádně představeni. A jako by večer nebyl dost mizerný, vstoupil díky tomu do jejího života Lord Maccon, věčně nabručený alfa největší britské vlkodlačí smečky a vedoucí BURu, Matričního úřadu pro nepřirozené, který se staral o všechny záležitosti nadpřirozené kasty.

Lord Maccon a slečna Tarabottiová se nesnášeli…

Lord Maccon nad mrtvolou upíra: „Přestaňte tu se mnou slovíčkařit, madam, nebo půjdu dolů do tanečního sálu, najdu tam vaši matku a přivedu ji sem!“

*****
Na The Parasol Protectorate, který má celkem pět knih, z toho již tři venku, musím pochválit tři věci, jež jsou vlastně nejzákladnějšími složkami knih – žánr a zápletku, postavy a smysl pro humor.

Pokud jde o žánr, Gail Carrigerová zde dokázala namíchat opravdu pestrou směsici, která je nejen originální, ale navíc i funkční. Jen těžko bych dokázala přijít na knihu, jež by byla po žánrové stránce této sérii podobná. Přišlo mi to, jak kdyby si spolu sedli Jane Austenová, Sir Arthur Conan Doyle a Douglas Adams, přečetli si Stmívání a pak napsali knihu.

Steampunk je u mě v současné době velmi oblíbený žánr a tak mě jeho přítomnost tady samozřejmě potěšila. Mnohem větší radost jsem ale měla z rovnováhy mezi romantickou a detektivní složkou. Zatímco romantika je zde střízlivá a dokáže pobavit, rozbrečet, i nažhavit, aniž by působila pateticky a přeslazeně, detektivní část nezůstává pozadu. Zápletka je dobře postavená, napínavá a bez problémů si udrží vaši pozornost až do konce. Navíc se zde záhada neřeší od stolu, ale jde se i do terénu a dojde také na nějakou tu akci.

To co Carrigerová ale umí nejlíp, jsou jednoznačně postavy. Dokáže jim totiž vdechnout skutečný život, rovnoměrně je obdařuje jak silnými, tak i slabými stránkami, každou z nich píše s jejich zvláštní charakteristikou, jejich vlastními libůstkami. Výsledkem je pak značně různorodá sebranka, z níž jen velice těžko vybíráte svého oblíbence. Alespoň já osobně s tím měla potíže, jelikož jsem nejvíce obdivovala zrovna tu postavu, která byla právě na scéně.

K Alexii jsem řekla již dost, ale přesto ještě pár slov přidám. Je to totiž v literárním světě ojedinělá žena – hrdinka, kterou zbožňujete, nad kterou vás ani jednou nenapadne: „Pro boha, co je tohle za husu?!“ Na rozdíl od ostatních knižních zástupkyň něžného pohlaví to není ani neschopná, stupidní puťka domácí, která umí jen omdlévat a mávat řasami, ani nadsamice nevídaných rozměrů, jež každého mužského v okolí drtí podpatkem, aby světu dokázala, že bez ní to prostě nejde. Ne, Alexia je zlatý střed, hrdinka, jež umí zachránit situaci a postarat se sama o sebe, ale je-li toho potřeba dokáže také přijmout pomocnou ruku a s grácií se nechat zachránit svým rytířem v zářivé zbroji.

Jejím největším spoluhráčem je pak Lord Conall Maccon, vlkodlak, který přišel ze skotských vysočin, ovládl nejsilnější britskou smečku a stal se představeným BURu. Je to muž, který dokáže jednou rukou ukočírovat své chlupaté i lidské podřízené, zatímco tou druhou pacifikuje své nepřátele. Je zásadový, hrdý, schopný a jakmile zachytí stopu, nepustí ji. Jakmile ho však hodíte do oceánu společenských zdvořilostí a etikety, ve chvíli, kdy dojde na okamžiky vyžadující takt, jde ke dnu jako kámen. Nemluvě o tom, že pustit ho mezi lidi, aniž by na jeho obléknutí dohlédl komorník, je naprosto nemyslitelné.

Jeho věrným betou, k jehož práci mimo jiné patří i uhlazování Macconových společenských přešlapů, je pak profesor Lyall, světlá výjimka mezi vlkodlaky. Jen těžko byste hledali dalšího vlkodlaka, který si tolik zakládá na společenských pravidlech a bezchybném oblékání. Vidíte-li ho někde s kravatou jen trochu nakřivo, je to jasná známka toho, že s ním je v dané chvíli něco naprosto v nepořádku!

A poslední osobou, kterou jde chci blíže představit, je asi nejsilnější aspirant na mého oblíbence knihy – Lord Akeldama. Pokud bych se někdy chtěla stát mužem, tak jen protože o ně tenhle značně excentrický upír jeví podstatně větší zájem než o ženy. Je to primadona se vším všudy, muž se špehy v každé slušné i neslušné společnosti, díky čemuž ví o všem, co se v Londýně jen šustne. Zbožňuje výstřední oblékání, díky němuž je trnem v oku místnímu upírskému úlu, pěkné mladé muže a jako jeden z mála si skutečně rozumí s Alexiou.

Lord: Akeldama: „Věřím, že rozhodujícím okamžikem bylo, když jistá osoba, která by měla zůstat nejmenována, měla námitky proti mé fuchsiové hedvábné vestě s pruhy. Miloval jsem tu vestu. A právě tehdy, přesně v ten moment a na tom místě jsem si dupnul, to vám povídám!“ Rozhodně dupnul vysokým, perlami a stříbrem zdobeným podpatkem, aby vyjádřil své hluboce raněné city. „Nikdo mi nebude říkat, co smím a co nesmím nosit!“ Popadl ze stolku krajkový vějíř a na zdůraznění svých slov se jím začal rychle ovívat.

Poslední věcí, kterou musím vychválit do nebe je smysl pro humor. Dokonalý, suchý, sarkastický, typicky britský, podávaný v rozumných dávkách na těch správných místech.

A na konec jediná věc, kterou bych viděla jako zápor. Carrigerová do viktoriánské éry nestylizuje jen všechny souvislosti s příběhem, ale také sloh, takže pro slabší angličtináře může být docela problém nezvyklejší stavba vět a spousta fuj knižních a zastaralých slovíček. Zvládáte-li však angličtinu na alespoň trochu slušné úrovni a máte-li po ruce slovník na dohledání klíčových slov, měli byste to v pohodě dát. Kniha případně vyšla i v dalších jazycích, tak se můžete podívat, jestli by vám některý z nich nesedl více. První tři knihy (čtvrtá vyjde v červenci) pak můžete v angličtině zakoupit na Bookdepository nebo stáhnout na netu. Minimálně Soulless byste najít měli.

Takže, zaujalo-li vás to alespoň trochu, rozhodně doporučuji přečíst. Je to úžasná věc!

5 komentářů:

Mitsuki řekl(a)...

Ted jsi me ale navnadila jen co je pravda. Te anglictiny se trochu bojim, ale myslim, ze Kindle si knihy nahrat muzu, to nicemu neuskodi :)

Jen ted musim docist ty tri rozectene kousky ^^''

T'Sal řekl(a)...

Fufufu, ráda šířím nákazy XDD
Pokud jde o anglinu, chce to nezaleknout se prvních pár stránek. Po čase si člověk na ten sloh zvykne a už se to čte lépe ;)

sevia řekl(a)...

Tuhle sérii mám rozhodně ráda a těším se na Heartless. Vůbec se mi líbí, jak poslední dobou víc a víc autorů píše takovýhle mix steampunku a nadpřirozena.

T'Sal řekl(a)...

Sevia: Můžeš se podělit o někoho dalšího? o.O Já osobně zaznamenala jen Leviatana od Scotta Westerfelda, ale to je spíš teenage literatura.

Sevia řekl(a)...

1) The Greyfriar - Clay Griffith & Susan Griffith (první díl trilogie, post apokalyptický steampunk)

2)Clockwork Angel - Cassandra Clare (viktoriánské a pro young adults, také zatím jen první díl)

3)The Rest Falls Away - Colleen Gleason (takové Buffy meets Jane Austen, historická fantasy)

+ Abraham Lincoln: Vampire Hunter - Seth Grahame-Smith :)

Tohle mě zrovna napadá. Moc netuším, co vychází ve steampunku, ke mně se dostanou hlavně upířiny, ale právě tam poslední dobou začínají vycházet docela dobré historické a steampunk-ish věci.