čtvrtek 16. prosince 2010

Kronika rodu Spiderwicků a co bylo potom 1: Rusalčina píseň

Tony DiTerlizzi a Holly Blacková

PhotobucketPro dětskou literaturu jsem měla vždy trochu slabost, protože když je autor zdatný, je v ní tolik fantazie, tolik napětí a neuvěřitelných dobrodružství, že se má dušinka jen radostně tetelí a užívá se každé slovo. V takovou chvíli se můžou jít všichni autoři vyšší literatury zakopat. A Kronika rodu Spiderwicků je přesně takovou knihou, která potěší mé dětské srdce a zanese mě do světa kouzel, daleko od šedé reality.
Teď už ale k ději...

Nicholas Vargas byl obyčejný chlapec. Ve sportu nevynikal, přátel příliš neměl, ale jemu bohatě stačily počítačové hry a modely lodí, které si sám stavěl. Ještě donedávna se jeho rodina skládala jen z tatínka a bratra Julese, který byl oblíbený mezi dívkami, uměl surfovat a vůbec se od svého mladšího brášky lišil. Všichni tři pak bydleli v domku na Floridě, jakožto první obyvatelé nové zástavby, jíž projektoval právě Nicholasův otec. Vše se ale radikálně změnilo, když se táta rozhodl znovu oženit. Nickovi tak do rodiny přibyla nejen nová matka, ale i nevlastní sestra Laurie.

Nick neměl Laurie rád. Nosila sukni se zvonečky, říkala nahlas vše, co jí na jazyk přišlo, a navíc očividně věřila v existenci skřítků, vodníků a celé řady dalších magických potvor. Neustále s sebou nosila knihu s názvem Klíč k určování kouzelných tvorů ve světě kolem nás, jíž považovala za dokument nezpochybnitelné informační hodnoty. A navíc kvůli ní Nick přišel o svůj pokoj a musel se nastěhovat k bratrovi.

Jeho nelibost k nevlastní sestře se tedy zrodila hned prvního dne, kdy se nastěhovala. A aby toho nebylo málo, zařídila, aby ji Nick provedl po okolí jejího nového domova, jež se sestávalo z jedné strany ze staveniště a z druhé pak z lesa. Takže zatímco dívka vesele pobíhala kolem a s knihou v ruce hledala stopy po magických bytostech, Nick ji jen otráveně následoval a koukal po okolí,. Právě díky tomu se mu ale náhodou podařilo v trávě najít čtyřlístek, který si v naději, že mu snad přinese štěstí, schoval do kapsy.

Photobucket
Onen čtyřlístek mu však nepřinesl štěstí, nýbrž Zrak - schopnost vidět magické bytosti, které jsou normálně pro smysly obyčejných smrtelníků neviditelné. Právě díky tomu, že měl rostlinku stále u sebe, si večer, když začala bouřka a vypnula mu počítač v nejlepším, všiml podivného těla, které nehybně leželo na jejich zahradě. Vyšel proto ven a s hrůzou zjistil, že jim na trávníku leží rusalka, jak ho o pár minut později poučila Laurie, jíž zavolal na pomoc a s níž se podělil o čtyřlístek. Společnými silami rusalku dotáhli až k blízké tůňce a tím jí zachránili život.

Nick se pak celou noc snažil na celou událost zapomenout, ale Laurie si situaci očividně užívala, protože ho hned druhého dne dotáhla zpátky k tůňce, aby si s rusalkou povídali. Ukázalo se, že ona i její sestry musely prchnout z domovské tůně kvůli požáru a ona je od té doby neviděla. Požádala proto Nicka s Laurie, aby jí pomohli její sestry najít, jelikož ona sama se nemohla na dlouho vzdálit z vody, aniž by tím opět riskovala svůj život. Nick je ovšem zásadně proti. Nechce se do něčeho takového nechat zatahovat. Jak se ale ukáže, na to už je pozdě. Rusalky totiž nejsou až tak hodné, jak si Laurie myslela, právě naopak, dokážou být pěkně zlomyslné a jestli sourozenci nechtějí mít postaráno o celou řádku průšvihů, budou muset vodní bytosti vyhovět... 

*****

O Kronice rodu Spiderwicků jsem se poprvé dozvěděla díky recenzi v Pevnosti a protože mám dětskou literaturu ráda a navíc se mi strašně líbila obálka, dostala se tato série na můj seznam knih ke koupi. Jenže nejdřív nebyla na tuhle literaturu nálada a pak zase byla, ale rozečetla jsem Harryho Pottera a tak se její zakoupení odkládalo a odkládalo. Nakonec ale rozhodl prosincový katalog Knižního klubu, s nímž mi nastala povinnost koupit si z něj alespoň jednu knihu. Jako obvykle jsem se k návštěvě prodejny dokopala dva týdny po objednacím termínu, ale tentokrát jsem alespoň koupila knihu, která se v daném katalogu i vyskytovala! Poslední dva měsíce jsem totiž vzala knihy, o kterých v nich nebyla ani zmínka. Zatím na mě ale nikdo nevlítnul...

Bohužel se ke mě už nějak nedostalo, že "...a co bylo potom" je vlastně druhá série, které předchází ještě pět jiných knih. Příběh je ale o něčem jiném a těch pár narážek na dřívější knihy je snadno pochopitelných. Nic mi tedy nebránilo ve čtení a vychutnávání si oněch 192 stran, které stály za to jak po obsahové stránce, tak i po stránce formy.

PhotobucketByť je příběh psán pro mladší čtenáře (od osmi let), má příjemné tempo, zajímavé postavy a vcelku rychle vás vtáhne do děje. Musím se přiznat, že jsem kolikrát nedočkavě obracela stránky, abych se dozvěděla, co bude dál? Co potká hrdiny v další větě? Z toho důvodu se nejspíš i přes svou tíživou finanční situaci neudržím a na cestu k našim koupím i další dvě pokračování, která bych nejradši přečetla ještě dnes v noci. A to nemluvím o tom, že už jsem od sestry vysomrovala k Vánocům první sérii, i když asi ne celou. Něco mi říká, že kdyby se jí někdo ptal, tvrdila by, že to kupuje pro svou osmiletou sestru XDD

Co jsem si na téhle knize zamilovala, ale není jen příběh, nýbrž i zpracování. Miluji knihy. A jestli něco zbožňuji víc než je, pak jsou to k dokonalosti dovedené knihy. Krom rozkošně malého formátu odpovídajícího rozsahu mají Kroniky i krásně nakreslený a provedený přebal. Po otevření knihy se vám ale zatají dech. Je zde celá řada úžasných ilustrací od Tonyho DiTerlizziho, které zabírají buď celou jednu stránku a nebo jen část. Když už bych tuhle knihu nechtěla vlastnit z žádného dalšího důvodu, ilustrace by mi ke koupi nejspíš bohatě stačily.
(Zde vložené ilustrace jsou ovšem z jiných dílů a ne až tak pěkné, jaké bych vybrala já, ale Google nespolupracuje -.-)

Pokud tedy i vy občas rádi prolistujete knihami pro mladší čtenáře, rozhodně vám tuhle sérii doporučuji. Byť jsem zatím četla jen první díl, úspěch první série a dojem z četby oné jediné knihy jsou pro mě dostatečnými důkazy toho, že další knihy na tom nebudou o nic hůře.

5 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

:) Viděla jsem film a ten je moc pěkný, i když ten malý herec je jak z reklamy na zubní pastu... :D Chtěla jsem se zeptat, jestli to je napsaný tak... s prominutím primitivně jako Letopisy Narnie. Páč já jako dítě Letopisy milovala (seriál), ale kniha se mi kvůli jazykové úrovni dost zošklivila. :( a možná i kvůli tomu, že vše bylo tak nějak předvídatelné...

Díky,

Káťa B., spolužačka ;)

T'Sal řekl(a)...

Letopisy jsem ještě nečetla. Mě osobně jazyková stránka nevadila, těžko říct, co na to budeš říkat ty. Ono když je něco pro děti, musí se počítat s tím, že to nebude Tolkien...

Anonymní řekl(a)...

no... viděla jsi třeba jen velikost písma u Letopisů? :) To je myslím dostačující důkaz :D Ale mrknu na tu knihu už jen ze dvou důvodů. Tak za prvé film se mi líbil a za druhé tvému úsudku věřím ;) :) Děkuji za doporučení a... já pak snad poreferuji o Posledním jednorožci, což by měla být také dětská knížka... a hnije mi v knihovničce ;)

T'Sal řekl(a)...

Je to literatura pro děti! Samozřejmě, že u filmů zvedli věkovou hranici, protože u něčeho, na co můžou koukat 12+ vydělají více. Když je ale na knize napsáno pro čtenáře od osmi let, musí se počítat s tím, že to bude trochu o nčem jiném. Spiderwickové mají také velká písmena a do toho spoustu obrázků ;)

Anonymní řekl(a)...

hmmmm :D :D :D no, dobře. Nebudu házet knihu "ala čítanka pro prvňáky" do žita. Ne, dělám si legraci. :) Navíc... já mám třeba hrozně ráda jednu knihu. Myslím, že se jmenuje Kapitán modrý medvěd :D Bylo to pro děti... a ... :D vzpomínám si na scénu, kdy se loď kymácela ve vlnách ze strany na stranu a jak palubu splachovaly vlny... a jak medvěd na vlny naštvaně plival zpátky :D tuhle kouzelnou věc umí vymyslet jen autor pohádkových příběhů. Já pohádky ráda, jen to musí být dobře napsané :D uf... přečtu a hodím koment ;)