čtvrtek 5. srpna 2010

Advík 2010 - Den první

Stejně jako každý rok, i letos jsem jela na Advík, jedinou podobnou akci, kterou navštěvuji. Stejně jako každý rok, i letos přibyla řada změn a největší z nich bylo, že jsem se rozhodla se do dění Advíku konečně zapojit i aktivně. I když jen decentně.
Vzhledem k tomu, že mi jen první den vyšel na skoro 4 A4, rozhodla jsem se to trochu naporcovat.

Prolog – Nic nevíme, ale už jsme zvyklí
Na Advík se obvykle registruji velmi brzy, abych to mohla mít z krku, ale letos to nějak nevyšlo. Vedoucí A-music linie, kde jsem letos měla mít jednu minipřednášku, mi totiž řekla, ať se zatím neregistruji, že možná budeme mít my přednášející vstup zadarmo. Čekání na odpověď, která bohužel přišla až krátce před Advíkem, se mi ovšem nevyplatilo. Díky novému omezení kapacity ubytování jsem se nestihla regnout ještě v době, kdy byla místa v první škole, a tak jsme obě se sestrou nakonec musely ještě každá připlatit stovku za ubytování v 600m vzdálené budově. Jsem alespoň poučena, že pokud se budu příští rok nějak aktivně účastnit, nebudu registraci odkládat, ani kdyby mi slibovali modré z nebe.
Stejně jako loni, i letos trvalo, než se vědělo, kde Advík vlastně bude, což mě moc nepřekvapuje, jelikož musejí mít pekelné problémy shánět odpovídající prostory, když jim každým rokem školy ubývají a ubývají. Za chvíli nám Praha dojde x_X I beta-verzi programu trvalo, než se dostala mezi lidi a jako vždycky se stejně před akcí změnil, takže si člověk nemohl moc plánovat. Mě osobně tohle moc nevadilo. Věci si plánuji až na začátku daného dne a přespávat jsem hodlala ve škole, takže jsem se nemusela starat o dojíždění. Pro lidi, kteří ale nechtěli jet na celou akci, to ovšem mohl být problém.
Kupodivu mi ale letos přišlo potvrzení o platbě, které loni jaksi nedorazilo. Docela jsem to uvítala, jelikož se mi nechtěla vyhazovat stovka za tisk výpisu nebo riskovat, že se tam se sestrou, která letos jela poprvé, nedostaneme, protože se platba někde zatoulala. Nemám tohle placení předem ráda. Neustále někde očekávám problém.



Cesta
Nagat přes advíkovské fórum zorganizovala hromadný odjezd olomouckých otaku, aby se ušetřilo na jízdném, takže jsem neváhala a přidala se k nim, jelikož přes léto se vlaky opravdu nevyplatí. Vlak nám jel v 6:11, tak jsem chtěla nejpozději ve dvanáct zalehnout, abych se alespoň trochu vyspala. Bohužel jsem si skvěle přehodila režim a chodila spát až v šest ráno. Díky celonočnímu koukání na filmy a pokusu o přehození režimu jsem v noci z pondělí na úterý vůbec nespala, doufajíc že přes úterý udělám vše, co jsem chtěla a v pohodě pak usnu. Bohužel se vyskytla chyba v plánu. Díky nevyspání (a lenosti) jsem celý den zase jen zírala na filmy a vesele v tom pokračovala i v noci. Ve dvanáct jsem si tak nějak zabalila a ve tři ráno začala dělat na přednášce, kterou jsem měla mít hned první den Advíku. Myslím, že nemusím říkat, jak to se spánkem dopadlo.
Přednášku jsem ale nestihla a nakonec mi málem ujela i poslední tramvaj. Na nádraží jsem opět dorazila jako poslední, ale lístek se ještě nekupoval, takže alespoň to se zadařilo. Jelikož bychom se do jednoho kupéčka všechny nevešly, sedly jsem si s Nime do izolace, kam se k nám později přidal i jakýsi mladík, na jehož nick už si bohužel nevzpomenu ^^; Ve vlaku jsem splácala prezentaci a už mi zbývalo ji jen projet, trochu upravit a dodělat poslední dvě videa. Doufala jsem proto, že mám přednášku až někdy později, abych na ni vůbec měla materiál.
Se sestrou jsme se měly setkat v Praze až na Opatově. Obě jsme přijížděly do Prahy ve stejnou dobu, ale ona až na Dejvickou, zatímco mě vyhodili na Hlaváku, takže jsem na ni musela ještě půl hodiny počkat. Její vlasy mají neuvěřitelnou výhodu – nepřehlédnete ji.

Fronta
Vzhledem k tomu, jak dlouho jsem čekala minulý rok, přestože jsem přijela brzy, chtěla jsem i letos přijet nějak před otevřením recepce. Bohužel si sestra nemůže spoje až tak moc vybírat a chtěla se trochu prospat a tak jsem nakonec na Opatov dorazily až krátce před desátou. Před námi už se samozřejmě vinula fronta, která vypadala tak na dvě hodiny čekání. Bohužel, skutečnost byla mnohem horší, jelikož jsme nakonec čekaly čtyři hodiny, což je něco, co bych nikomu nepřála. Sice se ukázalo, že díky lolita linii, jsem fialový organizátor a mohla jsem tedy jít rovnou, ale přeci jsem tam nemohla sestru nechat samotnou.
Čekaly jsem tak dlouho hlavně proto, že po hodině čekání kdosi za námi začal zničehonic řvát, že registrovaní mají jít do jiné fronty, že tahle je pro neregistrované. Vzhledem k tomu, že Najt, která dělala orga a ještě pár minut před tím tam s námi stála, nic takového neříkala, bylo nám jasné, že je to blbost. Bohužel všichni za námi došli ke zcela jinému názoru a prostě se sebrali a šli dopředu, kam se pak snažili nějak narvat. Do té doby jsme alespoň nějak postupovali, ale po tomhle jsme víceméně zůstali stát a pohybovali jsme se rychlostí dva metry za hodinu, jelikož se to vepředu mlelo a my, co jsme spořádaně stáli ve frontě, jsme měli smůlu.
Moc tomu nepomáhalo ani to, že recepce dle mého nebyla naprosto zvládnutá. Neříkám, že se tam lidi flákali. To bych si nedovolila, jelikož všichni dělali, co bylo v jejich silách. Seděl tam i můj známý a bylo mi ho opravdu líto. Problém byl, že těch lidí bylo málo. Stát 4 hodiny ve frontě opravdu není zvykem ani na větších akcích a já měla sto chutí se sebrat a jet prostě domů. Nejspíš bych to i udělala, nebýt těch skoro šesti stovek, co už jsem jim zaplatila. Ty dvě hodiny loni se ještě daly, ale letos to bylo prostě nad mé síly.
Sice později otevřeli ještě recepci na druhé straně školy, ale v té době jsme už byly „téměř“ u vchodu a za námi spousta lidí, která se samozřejmě sebrala a odešla, takže bychom si moc nepomohly. A tak to bylo neustále. Vždycky když přišli, že je vzadu volno, byla za námi řada lidí, pro které se to vyplatilo, ale my se vždy nacházely v pozici, kdy nebylo jisté, jestli bychom odchodem neriskovali další hodiny čekání navíc. Těžko můžeme vědět, jak to tam vypadá a dveře byly už před námi… což tedy mnoho neznamenalo.



Konečně Advík
Když jsme se konečně zaregistrovaly, díky bohu bez problémů, tak jsem se zase otočily a vydaly se směr druhá škola, abychom konečně složily kufry, trochu si odpočinuly a já dodělala přednášku, kterou jsem měla mít v půl šesté. Díky tomu všemu jsme z pondělního programu moc neměly. Chtěla jsem zajít na Najtinu přednášku o Sandmanovi, Dysharmoniiny přednášku o Tokyo Decadence a na záporáckou linii, ale bohužel, všechno tohle padlo. První věcí v programu byla až má vlastní přednáška.

Buck-Tick
S myšlenkou přednášky o B-T jsem si pohrávala už minulý Advík, ale nakonec jsem to odpískala. Letos jsem ovšem zareagovala na Zoeyinu výzvu a přihlásila se jako přednášející. Od té doby jsem s tím chtěla asi tak třikrát seknout. Nejdřív když jsem se dozvěděla, že budu mít jen půl hodiny, poté když jsem nestihla místa k přespání v místě konání a potřetí když jsem celou noc zápasila s programy na editaci videa, aniž bych alespoň jedno udělala. Vzhledem k tomu, že jsem vše nechala doslova na poslední chvíli, nestihla jsem si přednášku ani jednou projít a vůbec jsem netušila, na jak dlouho ji mám. Samozřejmě jsem si už neměla kde vytisknout podklady a na mini-poznámky na papírku nebyl během výkladu ani čas, ani dost světla. Prostě paráda. Šla jsem tam s tím, že to bude totální katastrofa.
Naštěstí jsem si dost věcí pamatovala a snad jsem měla ten výklad i trochu souvislý. Těžko říct, sama to neposoudím, jelikož už si ani nepamatuji, co jsem vykládala. Lidí mi tam přišlo více než jsem čekala, což mě dost vyděsilo. Nemám příliš problémy něco prezentovat před plnou třídou, ale musím mít čas se připravit a alespoň jednou si to nanečisto sjet. To jsem teď neměla a proto jsem z toho byla docela vystresovaná. Žádné stížnosti se ke mně ale nedonesly, tak to snad nebyla až taková hrůza. Rozhodně v této době ale neplánuji žádnou další přednášku (tedy ne že bych stejně měla o čem přednášet) a budu doufat, že to tak vydrží po celý rok a že se opět neozve mé masochistické já.
Po Buck-Tick jsme to zase stočili do naší školy, abychom tam uložily nakoupené jídlo a konečně se taky najedly. V té době jsem za sebou totiž kromě dvou dnů beze spánku a 4 hodin ve frontě měla i nějakých 18 hodin bez jídla, takže si jistě umíte představit, v jakém stavu jsem se nacházela.

Čekání na Gothiku

V osm večer měl začít koncert Gothiky. Jenže stejně jako loni se i letos začínalo s hodinovým zpožděním. Stejně jako loni byl před tělocvičnou dav lidí a co chvíli se ozýval řev orgů, abychom couvli. Se sestrou jsem stály někde uprostřed chodby u zdi jako řada dalších lidí, a tak byl mezi dvěma zástupy lidí volný koridor, kterým se dalo projít. Co chvíli se jím táhly skupinky lidí, které se chtěly prodrat dopředu a tak se u dveří tvořila stále větší mačkanice, která ignorovala povely organizátorů, aby udělali místo. Takže zatímco lidé vzadu zprvu ustupovaly, jak se po nich chtělo, ti vepředu víceméně zůstávaly na svých místech. Samozřejmě nás to přestalo bavit a tak jsme se na další povel se sestrou (a nutno podotknout že i dalšími, co stáli na kraji) ani nehnuly, jelikož ti vepředu, kteří vlastně překáželi, měli bez problémů kudy a kam ustupovat. Atmosféra houstla a najednou přede mnou stál jakýsi modrý org, zíral přímo na mě a řval na mě, co prý sakra nechápu na tom, že máme všichni ustoupit a že sebou mám hejbnout. Nevím, kdo to byl, ale hošan ani netuší, jaké měl tehdy štěstí, že se do něj pustila moje sestra, protože přísahám, že když jsem na něj zasyčela: „Co na mě čumíš?!“, cukla mi ruka a kdyby řekl ještě jedno slovo proti mně, chytnul by ji přímo do toho svýho mizernýho ksichtu. Že jsou organizátoři nervózní a nejsou zrovna příjemnost sama, to jsem schopna pochopit, chovala bych se stejně. Ale nikdo si ze mě nebude dělat svůj osobní hromosvod. Na to opravdu nejsem zvědavá a rozhodně jsem tehdy nebyla ve stavu, kdyby mě vůbec napadlo, co by mělo za následky, kdybych ho fakt praštila. Takže pane veledůležitý, poděkujte mé sestře za to, že vás zpražila a vy jste si pak zřejmě uvědomil svou chybu, zklapnul a odešel, protože jinak byste měl na tenhle Advík velmi nepěknou vzpomínku.



Gothika
Když to šílenství konečně skončilo a my mohli do tělocvičny, už jsem naštěstí chladla. Jakmile pak na pódium (tentokrát si nejspíš Gothika přivezla vlastní černé plátno a dokonce byly i na vyvýšeném pódiu *.*) vylezla skupina, rázem jsem na všechen stres a nepříjemnosti předešlých hodin zapomněla.
Jejich koncert jsem si neskutečně užila už minulý rok a letos to snad bylo ještě lepší. Ti dva (nic proti Rickymu, ale tak nějak ho do skupiny nepočítám) prostě umí udělat dokonalou show! Tajně doufám, že se na Youtube časem objeví nějaká videa, protože bych strašně ráda měla i nějakou pohyblivou vzpomínku.
Gothiku vlastně ani moc neposlouchám. Z loňského koncertu mám doma jedno album a jeden singl, ale pustila jsem si je tak jednou. Až jejich poslední album Zeitgeist jsem poslouchala docela dlouho. Prostě mi tam něco chybí. Jakási živost, kterou svým písním ale pokaždé dodají, když je slyšíte na živo. Jakmile byli přede mnou na pódiu, blbli tam a hlavně suprově hráli, nemohla jsem si pomoct a musela jsem tancovat a křičet. Já, která na koncertech stává v rodičovské sekci… Přála bych si je vidět hrát častěji a začínám si pohrávat s myšlenkou, že když budou někde poblíž, vyjela bych za nimi i za hranice.
Bohužel byl koncert ukončen policií. Okolí školy (včetně samotného vedení školy) bylo opravdu velmi přátelské, protože když policisté přijeli někdy kolem tři čtvrtě na deset, v kolik jim ty lidi museli volat, že rušíme noční klid? Ale takových „vtípků“ od místních byla celá řada.
Hned po skončení koncertu jsem utíkala ke stolku s věcmi na prodej, protože jsem měla spadeno na album Zeitgeist a pokud možno i na jedno z triček, které letos přivezli. Jsem teď hrdou majitelkou obojího *spokojeně přede*. Věděla jsem, proč spěchám, protože za chvíli už nezbylo vůbec nic. Slyšela jsem, že je to prý docela překvapilo, i když nejspíš přivezli méně věcí než loni, kdy měli zbytky. Doufám, že díky tomu na Českou republiku nezapomenou a budou tu zase hrát.
Půl hodiny po skončení koncertu měla být autogramiáda, ale koho překvapí, že zase bylo zpoždění. Zmeškala jsem tak další přednášku, na kterou jsem chtěla jít, ale v té chvíli mi to bylo vcelku fuk. Moje sbírka Gothika-věcí se rozšířila o tři podpisy a od Andra mám podškrábnutou i brožurka Zeitgeistu ^______^
Letošní Advík pro mě dost zachraňovaly dvě věci a Gothika byla rozhodně tou významnější z nich. Celá středa stála za houby, ale na jejich koncert budu ještě dlouho ráda vzpomínat…



(Foto: Patrik)

2 komentáře:

Bell řekl(a)...

Skvělý report, už se těším na další díly ^^
Když tak čtu o tom čtyřhodinovém čekání, tak jsem ráda, že jsem přijela až někdy odpoledne >.>
Akorát mě mrzí, že jsem nestihla tu Sandmanovskou přednášku, ten komiks je fakt boží a vřele ho doporučuji ^^
Gothika se mi taky dost líbila, akorát to čekání byla docela hrůza, ale třeba čekání na autogramiádu Psydoll bylo ještě vtipnější, pak o tom (snad) napíšu XD
A tvoje přednáška se mi líbila, klidně bych ji brala na celou hodinu a ne jen na půl:)

Morgana Ehran řekl(a)...

Vidím, že sis taky vytrpěla své... My stáli asi hodinu, ale stačilo. Myslela jsem, že mi upadnou zádaO_o
Jinak tvá přednáška byla super, jak jinakXD Doufám, že jsem tě pak moc nevyděsila...
A Gothika byla jedna z nejlepších věcí Advíku, letos jsem je ocenila víc než loni. A Zeitgeist mám taky^_^ Poslouchám ho už týden. Škoda, že moje velikosti triček už vyprodaliT_T
Jsem zvědavá na zbytek reportu:)