pátek 11. září 2009

Větev praskla, provaz povolil

...aneb abych vysvětlila co se stalo, jak to se mnou tedy teď je a dala najevo, že se žádná sebevražda nekonala. Hlavně už mě ale štval ten poslední příspěvek na hlavní stránce, kdo na to má neustále koukat -.-

Takže, bod první - co se stalo? Prolítla jsem u zkoušek a to hned u tří. První byla fonetika, která se konala klasicky během zkouškového, v době, kdy vše vypadalo růžově a bezproblémově, takže co drahá T'Sal udělala? Vybodla se na to, protože fonetika byla jen za dva kredity a ty přeci nikoho nezabijí. Ehm... Pak následoval odjezd jedné vyučující do Japonska, takže se mi třetí pokus Znaků spojil s komplexkou na japonštině, která je...no... řekněme, že velice dlouhá a prověřující všechny aspekty vaší neschopnosti japonštiny. První dva pokusy se mi nevyvedly, takže jsem své naděje vkládala do třetího, jenž se konal v druhé polovině srpna. Bohužel jsem drobet podcenila situaci a zjistila, že za dva týdny se jazyk skutečně nenaučím, takže závěrečné skóre bylo více než mizerné. Nedosáhla jsem ani 50% procent, což mi v onen den poněkud pošramotilo nervy, jelikož mít stejné skóre jako při druhém pokusu, na který jsem se skoro neučila, to bylo jak rána pěstí. Přičítám to tomu, že jsem díky překopanému režimu před zkouškou vůbec nespala, ale upřímně... nějak si to nevěřím.

Díky bohu, zkouška zabrala skoro celý den, takže už nezbývalo moc hodin pro totální depresi a pláč. Druhý den jsem zase byla stará dobrá T'Sal v bojové náladě, protože bylo potřeba urychleně vymyslet co dál. Má vlastnost rychle se přes všechno dostat a zaměřit se na praktický život a jasné plány občas překvapuje i mě. V kladném slova smyslu, samozřejmě.

Můj poslední pobyt na pracovním úřadě spojený s otcovou těsnou blízkostí mému psychickému zdraví skutečně neprospíval, proto není divu, že jsem si to nechtěla zopakovat. Navíc bylo od začátku rozhodnuto, že se sem nějak příští rok protlačím znovu a tak se mi nechtělo pouštět byt, na který jsem zvyklá a který mi víceméně vyhovuje (ač by se to nemuselo zdát). Začala jsem tedy shánět informace a budovat plán, z něhož vypadlo přibližně toto:

Se svým drahým a jistojistě ochotným otcem se domluvím, zda-li by mě na dva, tři měsíce nezaložil, abych měla něco do začátku. Během té doby si já pokusím najít nějakou (jakoukoliv) práci, z které by bylo možno zaplatit nájem a jídlo. Vzhledem k tomu, že mám nájem 2500, nejsem příliš omezována výší platu, což beru jako nespornou výhodu. Můžu tak dělat víceméně cokoliv, nejvíce to vidím na prodavačku (pokud tedy seženu něco, kde nechtějí důchodce. Asi nějaký nový trend, co koukám -.-).

Na pracovním úřadě jsem si hned den po tom ověřila, zda-li je možné se nechat převést na pobočku mimo místo trvalého bydliště, jelikož to se mi měnit nechtělo a navíc by to ani nebylo možné, jelikož bych jistojistě nezískala souhlas majitele bytu. To že tu podepisujeme smlouvu vždy jen na rok, má své důvody. Naštěstí to možné je.
Pak jsem byla na našem studijním, abych se zeptala, jestli není nějaká možnost, jak se dostat do druháku, případně, co mám při ukončení studia udělat. Milou paní úřednicí mi bylo doporučeno, abych zkusila proděkance napsat žádost o udělení výjimky, protože jsem měla dostatečný počet kreditů, jen trochu... divně získaných.

Se splněním požadavků v prváku je to totiž takhle: Každý předmět je bodován určitým počtem kreditů. Když splníme, kredity se nám započítají, když nesplníme, přijdeme o ně. Abychom prošli do druhého bloku (2. a 3. ročník), musíme mít za první rok nejméně 54 kreditů. Podle zapsaných předmětů jsem měla v ideálním případě získat 60 kreditů. Z toho se tedy odečetly kredity za fonetiku (2) a pak i za komplexku a znaky (celkem 8), což mi činí 50 kreditů. O 4 kredity méně, než bych měla mít.

Na druhou stranu jsem měla 4 kredity navíc za jeden C-předmět. C-předměty mají sice minimální důležitost a tak trochu nechápu, proč je vůbec máme zadané, ale když jste zoufalí, snažíte se to uhrát na kdeco. Aby se neřeklo, že jsem to nadbytečné Céčko měla jen tak z rozmaru, tak jsem vše náležitě vysvětlila. V prvním ročníku jsme si měli zapsat a splnit celkem dva C-předměty. Vzhledem k tomu, že jsem se na zimní semestr do předmětů zapisovala později a moc toho na mě nezbylo, rovnou jsem si vzala obě Céčka (muzikologie s Gregem), abych v letním semestru měla klid. Samozřejmě, že v polovině letního semestru pak přišel Watanabe-sensei a oznámil nám, že koncem roku budeme mít blok přednášek od jednoho profesora z Utsunomiye a že je to pro všechny bez výjimky povinné. A to bylo to nadbytečné C. Kdybych to věděla předem, tak se na jednoho Grega vykašlu, protože mě Music of Silk Road vů~~bec nebavila -.-

Takže přibližně tuhle situaci jsem ve své žádosti nastínila a pak ji svěřila do rukou studijního. Vzhledem k tomu, že se záležitosti minulého školního roku měly uzavírat 4.září, bylo mi sděleno, že proděkance moji žádost odnese až toho dne, jelikož nás takových bude nejspíš více. Prý mi pak dají vědět poštou.

A na dopis čekám do dnes.

Kdybych napsala, že zuřím, byla bych velice krotká a dalo by se to nazvat eufemismem. Zatímco jim totiž o nic nejde, mě tu naskakují dny, během nichž v případě velmi pravděpodobného neuznání nemám placené sociální a zdravotní (tedy povinné je tuším jen jedno z nich, ale čert ví, které). Sice jsem otci řekla, že pokud mi to neuznají, budu to muset doplácet, ovšem z toho, jak náš rozhovor končil slovy: "Tak si to hlavně ohlídej, abys něco nedoplácela..." usuzuji, že to prostě odmítl vzít na vědomí, tedy si to budu muset platit ze svého přídělu. Nemýlím-li se, je to měsíčně kolem tisícovky, což pro mě teď není zrovna nejméně (ach, ty prokletá hýřivosti!). Hlavně mi ale utíká čas na hledání práce. Sice bych si ji mohla hledat už teď, ale vzhledem k tomu, že se vidím na místě prodavačky, kde nábor nových zaměstnanců probíhá stylem: "Máme volné místo, nastupujete v pondělí," nechce se mi do toho jít, když tu ta malá šance, že budu pokračovat ve studiu, stále je.

Jednoduše řečeno, uvízla jsem ve slepé uličce a jen čekám, co se stane. Každý den kontroluji schránku a každý den čekám od otce naštvaný telefonát, jak to že si tak dlouho jen tak sedím na zadku a nic nedělám. Život je fakt výhra -.-


7 komentářů:

KatkaSedl řekl(a)...

Povinný je zdravotní...jakože ho z tebe můžou vymáhat. A s rozesíláním školních zásilek mám taky fajn zkušenosti*sarkasticky*. Držim ti palce a jsem ráda, že z toho nemáš psychickou újmu.(alespoň to tak zní)

Anonymní řekl(a)...

Vavča: No tak držím palce, aby tě nechali dále na škole.

T'Sal řekl(a)...

Katka: Psychickou újmu může utrpět jen někdo psychicky zdravý, takže mě nic nehrozí XDD

Vavča: Heh, bylo by to fajn, ale vidím to bledě XD Ale díky ;)

Seele řekl(a)...

Taky držím palce:) I na nohou:)

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Pavlí,

zdravotní pojištění činí cca 1080,-
Než ti přijde dopis, nikdy není od věci si pár fufníků přivydělat.

http://www.vejska.cz/pro-studenty/brigady/ (zde je plno odkazů na servery, kde nabízejí práci i studentům, takže bys nemusela dělat prodavačku, ale něco hodnotnějšího (hlavně se odprostit od pokladny a koštěte)

Kdybys pracovala na hlavní pracovní poměr, můžeš ze zaměstnání během hodiny odejít do tří měsíců, což je zkušební doba. :) takže pohoda.

Na tu zdravotní a sociální bych si být tebou došla.... penále naskakuje rychle. Ale myslím si, že je možná i lepší se na tu dobu přihlásit na pracáku a nechat se sponzorovat, než se ukáže, jak jsi dopadla na VŠ. Nutno upozornit, že kdyby sis sehnala pouze brigádu a nebyla bys student, musela by sis zdravotní hradit také sama.

Přes všechny komplikace doufám, že ti to projde... že vedení osvítí duch svatý a udělí ti možnost pokračovat ve studiu. Hlavně se nevzdávej, byla by to škoda :)

Držím ti palce!

Pac,

Káťa B., spolužačka z gymplu ;)

Anonymní řekl(a)...

... jo... a přítel si podával odvolání na VŠ... prý mají lhůtu 30-ti dnů na vyjádření se a přehodnocení. Možná by to mohlo být podobné.

T'Sal řekl(a)...

Káťa: Ou, děkuji, budu si to pamatovat do příště o.O Naštěstí mi všechno dopadlo dobře, takže pokračuji ve studiu, ale jak se znám, mohlo by se to ještě hodit XDD