úterý 15. září 2009

Cesta za rodinkou a novinky ze studijního

Tenhle článek jsem sepsala v úterý 15.9. ve vlaku a tak trochu jsem ho zapomněla postnout, takže se nedivte, že se zobrazil až teď. Nechtělo se mi to přepisovat a doplňovat o další novinky, proto jsem to vyřešila takto.

Tak jsem volala na studijní a dozvěděla se, že se ta moje žádost ještě vůbec nedostala na seznam aktivit, jelikož prý zrovna projednávají snížení kreditního limitu pro podmíněný postup do dalšího ročníku. Tak vám nevím, ale to je vážně zničehonic osvítil duch svatý a oni to ještě před týdnem nevěděli, nebo mi to prostě jen neřekli? -.- V každém případě se mé šance na postup značně zvýšily. Alespoň tak usuzuji z toho, jak se paní na druhé straně spojení vyjádřila, jelikož mě víceméně ujišťovala, že by to mělo být v pořádku, že už se jen čeká na oficiální prohlášení či co a ať sleduji jejich úžasný web. Tak doufám, že je to klapne, i když to znamená, že bych se měla začít hodně rychle učit ^^;

I přes tento fakt jsem zůstala u původního plánu a to, že dnes po vyřízení věcí se studijním pojedu za našimi. Nebude se sice konat žádné lítání po úřadech, ani nenesu žádné potvrzení, které po mě chtěl otec, ale tak co. Když má dost času byrokracie, můžu ho mít i já... respektive mi nic jiného ani nezbývá.

Původně jsem chtěla jet v sobotu na Sekai sraz do Brna, kam mě bez mého vědomí přihlásila Gladness, což se mi obtěžovala říct až docela nedávno. Vcelku zábavná věc, jelikož jsem na irc kanál Sekai začala chodit až teď, abych na srazu neoxidovala jako naprostý cizák. Nakonec to ale padlo, jelikož zrovna dnes otec odjíždí na chatu a vrací se až v sobotu, kdy navíc do Litvínova přijede i děda z Bezna, kterého sem neviděla už tak dobré dva roky. Proto se sraz zrušil a já zůstanu nejspíš do pondělí, abych se vůbec s otcem viděla. Je to sice hloupé přijet takhle, když odjíždí, jenže díky té pitomé žádosti se mi to všechno posunulo a já můžu buď přijet takhle nebo to pro tento měsíc zrušit, což se mi moc nechce (i když mé peněžence by to pomohlo). Už tak nejspíš přijdu o první den školy, protože začínáme v pondělí a to já nejspíš teprve pojedu směr Olomouc, jinak bych musela vypustit buď otce, nebo dědu.
A po tom, co se rozhodnu se takhle obětovat, mi sestra ještě napíše, proč za nimi tedy vůbec jedu, když ještě nevím 100%, že jsem student -.-
S rodinou je kříž, já to vždycky říkala.

A že mi ta dnešní cesta směr rodiče začala... x_X Ráno všechno v pohodě, vstala jsem dřív, což bylo štěstí, jelikož mi nezvonil budík. Zavolala na studijní, zjistila, že to vůbec nijak nepokročilo a tak jsem měla ještě tak tři hodiny času. Už jsem měla sbaleno a i jsem byla oblečená, tak jsem jukla, jestli mi něco nejede dřív a jelo, takže se mělo vyrážet v deset. Všechno jsem stíhala dokud jsem si nevzpomněla, že ještě musím do bankomatu pro hotovost, bez které bych daleko nedojela. Najednou ten čas začal docela rychle docházet. Tak jsem vylítla na zastávka a zjistila, že zase nějak překopali spoje. Skvělé. Dofrčela jsem na Hrdiny, odtud hodila sprint na náměstí, cestou na pár minut pokecala s milým klučinou, co prodával jakési buddhistické knížky či co a zastavila jsem se až ve frontě na bankomat. Na pobočce mé drahé banky jsou bankomaty dva, ale u jednoho stál jakýsi magor a civěl do něj, takže k užití byl jen jeden. Navíc se mě to místo běžné hlášky, jestli chci stvrzenku, zeptalo, jestli chci pokračovat, i když nelze vydat stvrzenku. Samozřejmě, jak jsem pospíchala, tak jsem jen automaticky zmáčkla ne, načež mi to vyhodilo kartu a rozloučilo se to se mnou. A takhle třikrát. Další úžasný trapas do sbírky. A pak zase další sprint na nádraží.

Po příletu na nádraží a zakoupení sakra drahého lístku jsem mrkla na tabuli odjezdů a koukám, koukám, ten můj měl přijet na kolej číslo 5, což se mi zdálo divné, jelikož vždycky jezdí na dvojku. Nevím jestli jsem si to špatně přečetla, nebo jestli to zvorali při nastavování, ale samozřejmě to bylo špatně a vláček mi dorazil jako vždy na dvojku. To jsem ale zjistila, až když jsem dorazila na pětku, která je až někde v pryč. Takže jsem s báglem a noťasem sprintila zpět na dvojku, kam mi měl každou chvíli přijet spoj, přičemž jsem nadávala jako dlaždič. A to jsem si myslela, že se mi ten slovník začíná lepšit.

Díky tomu, že jsem to měla na fest, jsem si ani nestihla koupit jídlo a pití, z čehož jsem moc odvázaná tedy nebyla. Jednak jsem vůbec nic nejedla, ani nepila a navíc jsem po tom ranním tělocviku byla docela chcíplá. Nezbývalo ale, než počkat do Prahy a koupit si to na velice laciném hlaváku -.- (edit: Gackt žehnej spoji EC Hradčany a tomu pánovi s vozíkem plným jídla, co tam chodí *pláče dojetím, cpouc se bagetou*

A závěr článku? Nenávidím cestování. Nenávidím studijní. A štve mě rodina -.-

Žádné komentáře: