neděle 27. září 2009

Ku... ku... kukačka

Jistě si všímáte, že mé nadpisové umění dosahuje nevídaných rozměrů, ale kdo tam kruci má neustále psát něco originálního a SMYSLUPLNÉHO? x_____X Jinak další článek o všem možném, hlavně chci konečně z PC dostat všechny ty fotky, co jsem nafotila. Takové malé smetiště, no... XD

~ Tak nějak asi stále nejsem oficiálně zapsaná do druháku. Index si sice vzali i s mou žádostí o postup, ale dokud nezískám validační známku na ISIC, tak na něj můžu jen vzpomínat. O všech těch potvrzeních, co potřebuji, ani nemluvě. Zatím mi to ale nějak nevycházelo, jelikož když jsem se konečně ve čtvrtek dostala na studijní, zjistila jsem, že si ty dvě stovky musím zaplatit účtem nebo složenkou. Ne že by v tom kanclu, kde vydávají validační známky, nebyla přímo i pokladna a ne že by to pro mě bylo snazší a bez jakéhokoliv poplatku, kdyby brali hotovost, ale že já se ještě divím -.- Jen doufám, že vypátrám, jak vytisknout výpis z účtu -.-

~ V pondělí jsem odjela od rodičů a konečně si sebou přivezla svoje morče. Mrcha malá na mě asi přes léto zapomněla, protože na sebe zase nenechá skoro ani sáhnout -.- Za trest je dočasně bez zeleniny.

~ Mé skloňování jména Šmudlinka zmutovala na Šmudlinka, Šmudlinky, Šmudlince, Šmudlinku, Myši-myši-myšička myšičkatá, Šmudlince, Šmudlinkou...

~ Krom morčete jsem si od rodičů přivezla i solidní nachlazení, protože se tam ještě netopí a já neustále mrzla. Začalo se to projevovat už v pondělí ve vlaku a za pár hodin jsem byla tuhá. Naštěstí jsem ještě zvládla dorazit domů a vše vybalit. Pak už jsem se jen svalila na postel a umírala. Díky tomu jsem ve škole moc nepobyla. V úterý jsem měla volno, což bylo štěstí, protože jsem nebyla schopná chodit. Při procházce do koupelny a zpátky jsem sebou elegantně sekla o zem, kde jsem si poležela asi pět minut, než jsem byla schopna se doplazit do postele. Ve středu jsem udělala tu blbost, že jsem šla na všechny hodiny, protože mi bylo trochu lépe, díky čemuž jsem se vrátila na úterní stav. Bohužel jsem v té blbosti musela pokračovat a ve čtvrtek si udělat jeden zbytečný výlet na studijní a o tři hodiny později na překladatelský seminář. Ze zbytku hodin jsem se omluvila a v pátek zůstala doma. Dva dny v klidu a v peřinkách a hned to mizí rychleji.

~ Asi tak měsíc zpátky jsem si udělala radost a koupila si strašně pěknou bundu. Stejně jsem potřebovala něco na podzim. Mám tu sice jedno sako, ale je takové lehčí a navíc se na něj všechno chytá, takže je to trochu na nervy. (To byl oficiální důvod, ten neoficiální je, že se mi prostě jen strašně líbila a nejspíš bych si ji koupila, i kdybych měla plnou skříň svršků XD)

~ Kdysi, kdysi dávno byl někde odkaz na takové to vytváření panáčků. Víte co, nějak je oháknete, doplníte kulisy a tak podobně, a pak si to uložíte do PC a je vám to k ničemu. Hlavně, že se ale místo učení na pár hodin zabavíte XD Tak jsem si vytvořila svého záporáka, ale někde se něco ošklivě zvrtlo x___X >> Můj záporák

~ Myslím, že jsem sem ještě neposílala fotky svých fialek, takže tady jsou - fialka jedna a fialka dvě. Teď bohužel takhle pěkně nevypadají, jelikož přes léto dostaly pěkně do těla a nemůžou se vzpamatovat. Často jsem byla na dlouho pryč a neměl je kdo zalévat. Snažím se jak můžu, ale stále se to nezlepšuje. Hlavně s tou fialovou je kříž, je na každou změnu hrozně citlivá x_X

~ Ségruša si jednou upravovala vlasy a trochu blbnula, ale to se nedalo nevyfotit. Abyste věděli, že když jí vyčítám ničení naší atmosféry, tak to myslím smrtelně vážně XD - foto.

~ A další sis fakt - její schopnost nahrazovat slovesa citoslovci je prostě nepřekonatelná XD Ukázka: "Ona na mě dělá mnyau aaa vrrr a dělá mi duc a reje do mě drápkama".

~ Během zkouškového mě samozřejmě nenapadlo nic lepšího, než si zase trochu pohrát s kartami. Teď už sice vykládám jen výjimečně, tak jsem dost vyšla ze cviku, ale stejně jsem si to vyfotila, abych pak mohla zjistit, jestli se to splnilo. A řeknu vám, byl to pěkně blbý nápad, jelikož mě to moc neuklidnilo x_X - foto - Díky Gacktovi za to, že to dopadlo lépe, i když jsem tu komplexku z japonštiny vážně neudělala. Alespoň jsem se ale nemusela stěhovat a začít vydělávat, jak mi bylo předpovězeno x_X

~ Má blogová lenost je nehorázná. Až teď jsem si vzpomněla, že jsem se vůbec nepochlubila tím B-T albem, které jsem si objednala o____O Bylo to trochu o nervy, protože to poslali jen tak, nikoliv doporučeně, takže balík za už nevím kolik jen tak svěřili jednomu zaměstnanci z hospody dole, ale naštěstí ke mě dorazilo v pořádku a užívá si výslunní v mé knihovně *.*

~ Tohle a tohle jsem nafotila minulou zimu a tak nějak to perfektně vyjadřuje, jak vidím současný sever. Docela mě štve, jak to tam jde do háje...

~ Anthony Head by měl mít víc rolí jako byl Nathan v Genetické opeře! Ten chlap je tak sexy, když nechá projevit své evil-já, kam se na to hrabou ty jeho jsem-malý-neškodný-Giles chvíle x___X

A to je pro dnešek konec odpadního materiálu XD

středa 23. září 2009

Stále student

Ano, nějakým zázrakem se stalo, že jsem stále na škole. Nakonec to šlo přes tu žádost, protože projednání změn asi trvalo déle než čekali... nebo mě prostě jen chtěli solidně vydusit a pobavit se na můj účet -.-

VŠ mi nějak není souzená. Do prváku přes odvolání, do druháku přes žádost... Rozhodně jim to ale nehodám nějak usnadňovat, protože mě se zbavit je těžké velice velmi. Musím přeci dostát své pověsti veskrze protivné osoby *devil* Na druhou stranu jsem docela ráda, že se další zádrhel (nepočítaje předměty z prváku) může objevit až na konci třeťáku, takže alespoň ten přechod z druhého do třetího ročníku by mohl být bez nějaké extra byrokracie ^.^;

A to je asi tak všechno, co jsem chtěla.


úterý 15. září 2009

Cesta za rodinkou a novinky ze studijního

Tenhle článek jsem sepsala v úterý 15.9. ve vlaku a tak trochu jsem ho zapomněla postnout, takže se nedivte, že se zobrazil až teď. Nechtělo se mi to přepisovat a doplňovat o další novinky, proto jsem to vyřešila takto.

Tak jsem volala na studijní a dozvěděla se, že se ta moje žádost ještě vůbec nedostala na seznam aktivit, jelikož prý zrovna projednávají snížení kreditního limitu pro podmíněný postup do dalšího ročníku. Tak vám nevím, ale to je vážně zničehonic osvítil duch svatý a oni to ještě před týdnem nevěděli, nebo mi to prostě jen neřekli? -.- V každém případě se mé šance na postup značně zvýšily. Alespoň tak usuzuji z toho, jak se paní na druhé straně spojení vyjádřila, jelikož mě víceméně ujišťovala, že by to mělo být v pořádku, že už se jen čeká na oficiální prohlášení či co a ať sleduji jejich úžasný web. Tak doufám, že je to klapne, i když to znamená, že bych se měla začít hodně rychle učit ^^;

I přes tento fakt jsem zůstala u původního plánu a to, že dnes po vyřízení věcí se studijním pojedu za našimi. Nebude se sice konat žádné lítání po úřadech, ani nenesu žádné potvrzení, které po mě chtěl otec, ale tak co. Když má dost času byrokracie, můžu ho mít i já... respektive mi nic jiného ani nezbývá.

Původně jsem chtěla jet v sobotu na Sekai sraz do Brna, kam mě bez mého vědomí přihlásila Gladness, což se mi obtěžovala říct až docela nedávno. Vcelku zábavná věc, jelikož jsem na irc kanál Sekai začala chodit až teď, abych na srazu neoxidovala jako naprostý cizák. Nakonec to ale padlo, jelikož zrovna dnes otec odjíždí na chatu a vrací se až v sobotu, kdy navíc do Litvínova přijede i děda z Bezna, kterého sem neviděla už tak dobré dva roky. Proto se sraz zrušil a já zůstanu nejspíš do pondělí, abych se vůbec s otcem viděla. Je to sice hloupé přijet takhle, když odjíždí, jenže díky té pitomé žádosti se mi to všechno posunulo a já můžu buď přijet takhle nebo to pro tento měsíc zrušit, což se mi moc nechce (i když mé peněžence by to pomohlo). Už tak nejspíš přijdu o první den školy, protože začínáme v pondělí a to já nejspíš teprve pojedu směr Olomouc, jinak bych musela vypustit buď otce, nebo dědu.
A po tom, co se rozhodnu se takhle obětovat, mi sestra ještě napíše, proč za nimi tedy vůbec jedu, když ještě nevím 100%, že jsem student -.-
S rodinou je kříž, já to vždycky říkala.

A že mi ta dnešní cesta směr rodiče začala... x_X Ráno všechno v pohodě, vstala jsem dřív, což bylo štěstí, jelikož mi nezvonil budík. Zavolala na studijní, zjistila, že to vůbec nijak nepokročilo a tak jsem měla ještě tak tři hodiny času. Už jsem měla sbaleno a i jsem byla oblečená, tak jsem jukla, jestli mi něco nejede dřív a jelo, takže se mělo vyrážet v deset. Všechno jsem stíhala dokud jsem si nevzpomněla, že ještě musím do bankomatu pro hotovost, bez které bych daleko nedojela. Najednou ten čas začal docela rychle docházet. Tak jsem vylítla na zastávka a zjistila, že zase nějak překopali spoje. Skvělé. Dofrčela jsem na Hrdiny, odtud hodila sprint na náměstí, cestou na pár minut pokecala s milým klučinou, co prodával jakési buddhistické knížky či co a zastavila jsem se až ve frontě na bankomat. Na pobočce mé drahé banky jsou bankomaty dva, ale u jednoho stál jakýsi magor a civěl do něj, takže k užití byl jen jeden. Navíc se mě to místo běžné hlášky, jestli chci stvrzenku, zeptalo, jestli chci pokračovat, i když nelze vydat stvrzenku. Samozřejmě, jak jsem pospíchala, tak jsem jen automaticky zmáčkla ne, načež mi to vyhodilo kartu a rozloučilo se to se mnou. A takhle třikrát. Další úžasný trapas do sbírky. A pak zase další sprint na nádraží.

Po příletu na nádraží a zakoupení sakra drahého lístku jsem mrkla na tabuli odjezdů a koukám, koukám, ten můj měl přijet na kolej číslo 5, což se mi zdálo divné, jelikož vždycky jezdí na dvojku. Nevím jestli jsem si to špatně přečetla, nebo jestli to zvorali při nastavování, ale samozřejmě to bylo špatně a vláček mi dorazil jako vždy na dvojku. To jsem ale zjistila, až když jsem dorazila na pětku, která je až někde v pryč. Takže jsem s báglem a noťasem sprintila zpět na dvojku, kam mi měl každou chvíli přijet spoj, přičemž jsem nadávala jako dlaždič. A to jsem si myslela, že se mi ten slovník začíná lepšit.

Díky tomu, že jsem to měla na fest, jsem si ani nestihla koupit jídlo a pití, z čehož jsem moc odvázaná tedy nebyla. Jednak jsem vůbec nic nejedla, ani nepila a navíc jsem po tom ranním tělocviku byla docela chcíplá. Nezbývalo ale, než počkat do Prahy a koupit si to na velice laciném hlaváku -.- (edit: Gackt žehnej spoji EC Hradčany a tomu pánovi s vozíkem plným jídla, co tam chodí *pláče dojetím, cpouc se bagetou*

A závěr článku? Nenávidím cestování. Nenávidím studijní. A štve mě rodina -.-

pátek 11. září 2009

Větev praskla, provaz povolil

...aneb abych vysvětlila co se stalo, jak to se mnou tedy teď je a dala najevo, že se žádná sebevražda nekonala. Hlavně už mě ale štval ten poslední příspěvek na hlavní stránce, kdo na to má neustále koukat -.-

Takže, bod první - co se stalo? Prolítla jsem u zkoušek a to hned u tří. První byla fonetika, která se konala klasicky během zkouškového, v době, kdy vše vypadalo růžově a bezproblémově, takže co drahá T'Sal udělala? Vybodla se na to, protože fonetika byla jen za dva kredity a ty přeci nikoho nezabijí. Ehm... Pak následoval odjezd jedné vyučující do Japonska, takže se mi třetí pokus Znaků spojil s komplexkou na japonštině, která je...no... řekněme, že velice dlouhá a prověřující všechny aspekty vaší neschopnosti japonštiny. První dva pokusy se mi nevyvedly, takže jsem své naděje vkládala do třetího, jenž se konal v druhé polovině srpna. Bohužel jsem drobet podcenila situaci a zjistila, že za dva týdny se jazyk skutečně nenaučím, takže závěrečné skóre bylo více než mizerné. Nedosáhla jsem ani 50% procent, což mi v onen den poněkud pošramotilo nervy, jelikož mít stejné skóre jako při druhém pokusu, na který jsem se skoro neučila, to bylo jak rána pěstí. Přičítám to tomu, že jsem díky překopanému režimu před zkouškou vůbec nespala, ale upřímně... nějak si to nevěřím.

Díky bohu, zkouška zabrala skoro celý den, takže už nezbývalo moc hodin pro totální depresi a pláč. Druhý den jsem zase byla stará dobrá T'Sal v bojové náladě, protože bylo potřeba urychleně vymyslet co dál. Má vlastnost rychle se přes všechno dostat a zaměřit se na praktický život a jasné plány občas překvapuje i mě. V kladném slova smyslu, samozřejmě.

Můj poslední pobyt na pracovním úřadě spojený s otcovou těsnou blízkostí mému psychickému zdraví skutečně neprospíval, proto není divu, že jsem si to nechtěla zopakovat. Navíc bylo od začátku rozhodnuto, že se sem nějak příští rok protlačím znovu a tak se mi nechtělo pouštět byt, na který jsem zvyklá a který mi víceméně vyhovuje (ač by se to nemuselo zdát). Začala jsem tedy shánět informace a budovat plán, z něhož vypadlo přibližně toto:

Se svým drahým a jistojistě ochotným otcem se domluvím, zda-li by mě na dva, tři měsíce nezaložil, abych měla něco do začátku. Během té doby si já pokusím najít nějakou (jakoukoliv) práci, z které by bylo možno zaplatit nájem a jídlo. Vzhledem k tomu, že mám nájem 2500, nejsem příliš omezována výší platu, což beru jako nespornou výhodu. Můžu tak dělat víceméně cokoliv, nejvíce to vidím na prodavačku (pokud tedy seženu něco, kde nechtějí důchodce. Asi nějaký nový trend, co koukám -.-).

Na pracovním úřadě jsem si hned den po tom ověřila, zda-li je možné se nechat převést na pobočku mimo místo trvalého bydliště, jelikož to se mi měnit nechtělo a navíc by to ani nebylo možné, jelikož bych jistojistě nezískala souhlas majitele bytu. To že tu podepisujeme smlouvu vždy jen na rok, má své důvody. Naštěstí to možné je.
Pak jsem byla na našem studijním, abych se zeptala, jestli není nějaká možnost, jak se dostat do druháku, případně, co mám při ukončení studia udělat. Milou paní úřednicí mi bylo doporučeno, abych zkusila proděkance napsat žádost o udělení výjimky, protože jsem měla dostatečný počet kreditů, jen trochu... divně získaných.

Se splněním požadavků v prváku je to totiž takhle: Každý předmět je bodován určitým počtem kreditů. Když splníme, kredity se nám započítají, když nesplníme, přijdeme o ně. Abychom prošli do druhého bloku (2. a 3. ročník), musíme mít za první rok nejméně 54 kreditů. Podle zapsaných předmětů jsem měla v ideálním případě získat 60 kreditů. Z toho se tedy odečetly kredity za fonetiku (2) a pak i za komplexku a znaky (celkem 8), což mi činí 50 kreditů. O 4 kredity méně, než bych měla mít.

Na druhou stranu jsem měla 4 kredity navíc za jeden C-předmět. C-předměty mají sice minimální důležitost a tak trochu nechápu, proč je vůbec máme zadané, ale když jste zoufalí, snažíte se to uhrát na kdeco. Aby se neřeklo, že jsem to nadbytečné Céčko měla jen tak z rozmaru, tak jsem vše náležitě vysvětlila. V prvním ročníku jsme si měli zapsat a splnit celkem dva C-předměty. Vzhledem k tomu, že jsem se na zimní semestr do předmětů zapisovala později a moc toho na mě nezbylo, rovnou jsem si vzala obě Céčka (muzikologie s Gregem), abych v letním semestru měla klid. Samozřejmě, že v polovině letního semestru pak přišel Watanabe-sensei a oznámil nám, že koncem roku budeme mít blok přednášek od jednoho profesora z Utsunomiye a že je to pro všechny bez výjimky povinné. A to bylo to nadbytečné C. Kdybych to věděla předem, tak se na jednoho Grega vykašlu, protože mě Music of Silk Road vů~~bec nebavila -.-

Takže přibližně tuhle situaci jsem ve své žádosti nastínila a pak ji svěřila do rukou studijního. Vzhledem k tomu, že se záležitosti minulého školního roku měly uzavírat 4.září, bylo mi sděleno, že proděkance moji žádost odnese až toho dne, jelikož nás takových bude nejspíš více. Prý mi pak dají vědět poštou.

A na dopis čekám do dnes.

Kdybych napsala, že zuřím, byla bych velice krotká a dalo by se to nazvat eufemismem. Zatímco jim totiž o nic nejde, mě tu naskakují dny, během nichž v případě velmi pravděpodobného neuznání nemám placené sociální a zdravotní (tedy povinné je tuším jen jedno z nich, ale čert ví, které). Sice jsem otci řekla, že pokud mi to neuznají, budu to muset doplácet, ovšem z toho, jak náš rozhovor končil slovy: "Tak si to hlavně ohlídej, abys něco nedoplácela..." usuzuji, že to prostě odmítl vzít na vědomí, tedy si to budu muset platit ze svého přídělu. Nemýlím-li se, je to měsíčně kolem tisícovky, což pro mě teď není zrovna nejméně (ach, ty prokletá hýřivosti!). Hlavně mi ale utíká čas na hledání práce. Sice bych si ji mohla hledat už teď, ale vzhledem k tomu, že se vidím na místě prodavačky, kde nábor nových zaměstnanců probíhá stylem: "Máme volné místo, nastupujete v pondělí," nechce se mi do toho jít, když tu ta malá šance, že budu pokračovat ve studiu, stále je.

Jednoduše řečeno, uvízla jsem ve slepé uličce a jen čekám, co se stane. Každý den kontroluji schránku a každý den čekám od otce naštvaný telefonát, jak to že si tak dlouho jen tak sedím na zadku a nic nedělám. Život je fakt výhra -.-