středa 26. srpna 2009

...

Tak jsem dnes dostudovala. Nedala jsem ani mizernejch 50% a to jsem se učila víc než na minulé dva pokusy dohromady. Bylo mi to jasný od prvního překladu, ale stejně jsem tam musela celý ty hodiny sedět a dál se potit a ještě čekat... to čekání je na tom to nejhorší, protože i když víte, že jste bez šancí, nedá vám to a vy doufáte....a pak vidíte jenom ubohejch 284 bodů z 630... k tomu abych splnila, mi chybělo nějakejch 150 bodů...fakt paráda...
A pak přijdu domů a na stole mi leží podělaná nájemní smlouva, kterou musím do pěti dnů podepsat nebo vypadnout....
Ale můžu si za to sama, štěstí holt konečně došlo. Tak už to prostě chodí...

úterý 18. srpna 2009

Čajovna

Venku zase začalo svítit sluníčko a počasí se vůbec posledních pár dní vydařilo. Venku možná není nějakých 30°C, ale když máte okna na jih a slunko vám do pokoje svítí od svítání do západu, je venkovní teplota poněkud scestné téma, jelikož uvnitř máte hotovou výheň třeba i v zimě. Většinou to řeším tak, že otevřu okno a v kuchyni balkon, aby mi to hezky profukovalo. Bohužel, tohle lze praktikovat jen když jsem v bytě sama a to se stává jen o víkendy. Když tu někdo je, musím si dveře pokoje zavřít, aby mi sem nekoukali jak do vitríny, a to je pak to moje pouhopouhé okno bezradné.
Navíc mám v poslední době nějakou společenskou náladu, ale nikde nikdo a na mě padl pocit, že se stěny mého pokoje začínají chovat divně. Halucinace nejsou dobrým znamením, tak jsem popadla skripta se znaky a vypadla do čajovny.

Čajovny pro mě dost dlouhou dobu byly velkou neznámou. Myslela jsem si, že je to něco jako kavárna, jen s větším důrazem na čaj. U nás ve městě žádná nebyla, jelikož ji zrušili, takže se tam ani nechodilo. Já si vystačila s nekuřáckou vinárnou a cukrárnou a proto mě nějaké čajovny ani nechyběly. Vlastně jsem o nich začala častěji slýchat až tady v Olomouci od spolužáků. Poprvé mě do čajovny přivedla Gladness na menší rendezvous s Chill a jejími přáteli. Mé první dojmy tehdy nebyly zrovna lichotivé, ale nakonec jsem tomu místu přišla na chuť. Další návštěva čajovny, tentokráte olomoucké, přišla až o pár měsíců později v rámci místního lolita srazu. Od té doby do čajovny chodím stále častěji a častěji.

To co mám na čajovnách tak ráda, je jejich jedinečná atmosféra. Člověk tam má pocit soukromí a zároveň jakési přátelské sounáležitosti. Můžete tam sedět s přáteli, setkat se s vámi do té doby naprosto neznámými lidmi nebo posedět jen tak sami a nijak vám to nevadí. Vždycky jsem tam zažila jen dobrou náladu a zajímavé rozhovory, řeč jako by tu nemohla váznout. Není to tu tak formální jako v kavárnách, ani hrubiánsky uvolněné jako v hospodách, člověk se tedy necítí svazován, ale ani ho neobtěžuje opilství ostatních.

Skvělou výhodou je, že tu klidně můžete sedět dvě, tři hodiny nad jednou konvicí čaje a nikdo na vás nekouká stylem "buď si objednej, nebo vypadni". Zkuste si takhle dlouho sedět třeba v kavárně. Buď přijdete na mizinu, nebo vůči vám bude obsluha vstřícná jako medvěd grizzly ke svému obědu. Alkoholu příliš neholduji, mám ráda spíše teplé nápoje, hlavně kávu, ale stejně ji vždy raději vyměním za čaj. Hlavně kvůli tomuhle, ale také z toho důvodu, že jedna konvice, kterou si můžete nechat klidně i dvakrát, třikrát znovu zalít vás vyjde stejně jako jeden šálek kávy, což je pak docela na konečném účtu poznat.

Slabším bodem čajoven je jídlo. Všelijakému tomu kuskusu a oříškům zatím moc neholduji, takže střídám jen marlenku, která sice je sladkým nebem na zemi, ale jen v určité míře, a tousty (bez rajčat, už mě u nás poznávají, jsem zvědavá, kdy si tohle zapamatují XD). Všechno má své dobré i špatné stránky...

Nedílnou součástí návštěvy čajovny se pro mě také stala vodní dýmka. Dlouho jsem se jí bránila, protože jsem bývalý kuřák a i teď bych občas pro jediný šluk vraždila (a to jsem prosím kouřila v 6. třídě asi tak tři měsíce jednu, dvě cigarety týdně, frajeřinky, nou cement x_X) a nechtěla jsem, aby u mě vodnice tyhle stavy případně ještě zhoršila. Bála jsem se ale zbytečně, jelikož se nic takového nekoná. Možná je i vodní dýmka návyková, ale oproti cigaretám, které ve mě za tak krátkou dobu vzbudily tak silnou závislost, je tohle procházka růžovým sadem. Ano, občas na ni mívám chuť, ale není to ta neodbytná touha si alespoň jednou potáhnout jako u cigaret. Je to, jako kdybyste dostali chuť na čaj nebo čokoládu. Chvíli s vámi je a pak zase rychle odezní.
V tomhle ohledu mě zkazili až tady v Olomouci. Poprvé jsem vodnici zkusila na jarním lolita srazu a pak až párkrát se spolužákem. Já sama se v tom zatím houby vyznám a jsem amatér, ale stejně je fajn si jen tak sednout a chvíli dát svým plicím zabrat. Je to krásně uvolňující a na rozdíl od alkoholu se nemusím tak hlídat, abych to nepřepískla, jelikož účinkuje pomaleji a postupněji než alkohol, který se, alespoň u mě, projeví náhlým nárazem.

A proč vlastně píšu tuhle ódu na čajovny? Protože mi dnešní návštěva neuvěřitelně zvedla náladu. Vzala jsem si sebou skripta znaků, že se budu učit, ale nakonec z toho moc nebylo. Zopakovala jsem si jednu lekci a jednu se naučila. Krásně jsem si ale odpočinula od stereotypu a ukojila své sociální cítění, které poslední dobou trochu strádá. Přišla jsem krátce po páté a sedla si hezky do křesílka v rohu. Světlo sice nic moc, ale příjemné místo, odkud vidíte na většinu čajovny a přitom jste tak trochu schovaní.
Lidé začínají chodit až tak od sedmi hodin večer, takže jsem tam měla dvě hodiny docela klid. Skoro nikdo tam nebyl, jen na proti mě seděl jakýsi pár. Nevím, jestli spolu chodili nebo ne, v každém případě mi přišlo, že on se docela snaží. Jen jsem tak seděla, pokuřovala si dýmku, popíjela čaj a poslouchala o čem si povídají. Takový nácvik na důchodcovská léta. Mládenec byl tak trochu ťulpas, ale přišlo mi to docela roztomilé. Dívka mi zase připadala jako někdo, kdo má přehled a stojí nohama na zemi. Trochu se vyznala v PC a v kouření dýmky taky nebyla začátečník, což se o jejím protějšku nedalo říct. Jednak se strašně divil, že Avast dokáže viry i smazat, a pak měl s dýmkou docela problémy
, což mě docela překvapilo, jelikož byl ještě nedávno kuřák a když jsem to víceméně bez problémů utáhla já, která šlukovala naposledy asi tak ve dvanácti letech, tak to podle mého neměl pro něj být až takový záhul, třebaže měli třešeň (jako já), která má sice výraznou chuť, ale je docela silná (mé plíce by vám o tom teď řekly své XD). Ale každý jsme jiný...
Dívčina pak na pár minut odešla na toaletu a jak jsem tam tak seděli sami, prohodil směrem ke mě, že jsem očividně mnohem zdatnější kuřák než on. Začali jsme si tedy povídat o dýmkách, jelikož jsme je oba měli před sebou a tak se nabízelo společné téma. Nikdy jsem nebyla fandou rozhovorů s naprosto cizími lidmi, například ve vlacích a tak. Nechápala jsem, proč si lidé stěžují, že tohle pomalu mizí, spíše jsem byla ráda, protože to, že jsme se náhodou octli na jednom místě, ještě neznamená, že se musíme
nějak brát na vědomí. Tohle ale bylo příjemné, snad právě díky tomu prostředí...

A zase jsme se rozkecala... Tím vším jsem vlastně jen chtěla říct, jak moc mám čajovny ráda a jak jsem ráda, že mi Glad a holky ze srazu ukázaly jejich kouzlo ^.^