pondělí 29. června 2009

Chceš moje foto?

A je tady další rozhovor pro vaše pobavení. Občas si říkám, kde jsou ty krásné časy, kdy mi psali jen moji milovaní Turci, obyvatelé různých -stánů a jiných teroristických zemí. Vážně se mi po nich stýská T____T

X: Požadována autorizace // :'-(
Já: Ehm...známe se?

(druhý den)

X: odkud se zname?
Já: To nevím, posílal jsi mi žádost o autorizaci...
X: hm, posli foto prosim
Já: nemyslím, že bych chtěla.
X: treba si vzpomenu odkud te znam, hm?
Já: *pošle foto*
X: hm sexy
Já: ...
X: copak? *nereaguje* kolik ti je? *stále nereaguje* hm? (To jeho "hm" mě přivádělo do varu -.-)
Já: Promiň, ale nemyslím, že mám zájem v této debatě pokračovat.
X: proc? chci te poznal, polsu foto klidne
Já: Ale já nechci poznat tebe. Známých mám dost.
X: hm sdkoa. Vypadas hezky. Nechces moje foto?
Já: Nemyslím, že by bylo až tak těžké pochopit, že nemám zájem. Sbohem.

(Druhý den)

X: opravdu se nechces seznamit?
Já: Ale samozřejmě, že ano! Dneska ráno mi spadlo auto na hlavu a rozmyslela jsem si to. Ne znamená ne, najdi si to ve slovníku.
X: a proc? jen duvod
Já: protože prostě nemám zájem. To je snad dost dobrý důvod, nebo k tomu chceš vědecké podklady?
X: hm tak jako vypadala jsi jako sikovna holka tak jsem nevedel ze to takhle mdopadne
Já: whatever. Sbohem.
X: hm skoda, jsem ti mohl aspon poslat foto treba bych se zalibil
Já: když se někdo chová jako idiot, je jedno jak vypadá.
X: pockej a co sjem udelal tak hroznyho?
Já: Nechápeš jedno slabičné slovo "ne", to vypovídá o spoustě věcí.
X: hm opravdu nechces to foto? *ignoring* hu

(za půl hodiny)
X: hm chces to foto-?


Jaktože tací ještě nevymřeli? Vždyť to odporuje všem evolučním zákonům x__X

pátek 5. června 2009

Další At-chanův úlet?? o.O

Prosím, řekněte mi někdo, že si na obličeji nenechává narůst to, co si myslím, že si tam nechává narůst T___T Šílený vkus na oblečení bych mu ještě odpustila, ale tohle.... x___X


středa 3. června 2009

T'Salin vydaření den

Už nevím, kdo z vás mi vyčítal, že poslední dobou na blog píšu, jen když si chci na něco/někoho stěžovat, ale dnes v tom hodlám pokračovat. Chcete vědět, jak vypadají T'Saliny dva hodně špatné dny? Tak si hezky počtěte...

Všechno začalo včera ve tři ráno. V tu dobu jsem se vracela od matky, s níž jsem do té doby koukala na nějaký kýčovitý horor na Film+. Přijdu ke dveřím otcova bytu, kde máme obě se sestrou základnu, strčím klíč do zámku a... nic. Drahá sestra se v hospodě zase pěkně zmohla a nenapadlo ji zkontrolovat, jestli jsem doma. Automaticky počítala s tím, že ano a tak zamknula, nechala klíče v zámku a dala řetěz na dveře. Díky tomu mě postavila před volbu, jestli jít spát k matce na křeslo a riskovat, že se ráno, kdy jsem potřebovala odjet, zase nedostanu domů, nebo zazvonit na otce, který byl od neděle do pondělí 24 hodin práci, pak měl doma půl dne dělníky a lehl si až toho večera, což se rovnalo sebevraždě. Zvolila jsem sebevraždu, zázrakem přežila, i když kdyby uměly pohledy vraždit, nemusíte mě ani stírat.

Dopoledne si v klidu sbalím, šťastná, že se mi podařilo ulovit hrnec s pokličkou, který nám v Olomouci bolestně chybí, a odjedu si. Na nádraží si koupím lístek, který byl z mě neznámých důvodů o dvacet korun lacinější než ten opačným směrem, což jen přidalo tomu, že jsem z Litvínova jela vlakem poprvé a jeden přestup jsem měla dost na těsno, takže nervózní jsem byla už tak na půdu. Když mi pak za Prahou průvodčí kontrolovala lístek a řekla, že mám špatný, málem mě složil infarkt. Naštěstí se nakonec ukázalo, že jsem jí omylem podala lístek z cesty za rodiči, takže opačný směr.

Krom toho, že to ve vlaku byl jeden bezďák za druhým, to už bylo relativně v pohodě. Akorát když jsem si zapnula PC, šlo strašně pomalu, tak jsem ho zase vypnula. Problém nastal až večer, poté co jsem ho znovu zapojila a on nešel o nic lépe. Z mě neznámých důvodů mi využití CPU vyjelo na 100% a ať jsem vypínala, co jsem vypínala, neseskočilo ani o kousek dolů. Chvíli jsem v tomhle stavu projížděla program na čistění, ale když mi běžel hodinu a byl na 50%, přičemž normálně jede tak 20 minut maximálně, tak jsem to vypnula. Bylo mi také divné, že i když jsem měla PC už hodinu v zásuvce, baterie se mi nenabila ani o jedno procento. Zkusmo jsem tedy noťas vytáhla ze zásuvky a vualá, všechno šlapalo, jak mělo. Znovu jsem zapojila, CPU okamžitě vyletěla na 100%. Vyhodila jsem tedy kabel a rychle si zařizovala, co se dalo. Měla jsem půl hodiny a potřebovala jsem zjistit, čím by to mohlo být. Kdybych byla nucena přeinstalovat, nejenže přijdu o všechna data, ale hlavně jsem bez Windowsů, protože to PC jsem dostala bez nich. Podle příznaků jsem si našla, že by to mohlo být exnutou baterií, což je sice dost drahá sranda, ale nemusí se u toho přeinstalovávat systém. Bylo tedy jasné, že musím své PC odnést do opravny.

Neměla jsem co dělat. Materiály na zkoušku, kterou jsem měla mít za dva dny, byly všechny na netu a já už byla bez šťávy. Koukla jsem tedy na mobil a že půjdu spát. V tom jsem si uvědomila, že jsem doma nechala nabíječku na mobil. Nechávala jsem si ho nabíjet v obýváku, ale sestra si pak uvědomila, že asi ztratila mobil a tak zpacifikovala ten můj a odešla s ním. Když mi ho vrátila, už jsem si na nabíječku nevzpomněla. Kdyby ho znovu napíchla, automaticky ji uklidím, ale takhle... Takže další problém. Mobil je můj jediný budík a já potřebuji v pondělí až středu vstávat na důležité zkoušky, přičemž si nejsem jistá, jestli mi do té doby vydrží.

Druhý den jsem tedy hned volala otci, aby mi nabíječku poslal poštou a že musím dát PC do opravy. Okavidně se mu to nelíbilo, ale co se dalo dělat. Ptala jsem se ho, jestli si mám tedy opravit i rozbitou vypaločku, nebo to nechat. Řekl, že to mám tedy zaplatit, ale když na mě pak v servisu vyhrkli konečnou cenu kolem 7000,-, asi ji nechám jít.

Do servisu jsem jela krátce po poledni a zase jsem působila jako naprostá kravka. Má teorie s baterií se mu moc nelíbila, což se zase nelíbilo mě. Systém prostě musí zůstat! Zmínila jsem se mu pak i o vypalovačce a špatném kontaktu na kabelu a to už se musel smát. Prý jestli radši nechci nové PC, jelikož se dá slušné v akci sehnat i za 15 000 Kč. Bylo by to sice hezké a nejspíš by se to i vyplatilo, ale já teď nemám ani těch 7 tisíc, natož 15, takže to bude muset počkat. Noťas si tedy nechal a že mi dnes nebo zítra zavolá.

Ze servisu jsem letěla do školy, oběhnout nástěnky, jelikož i když mají obě katedry své stránky a i když existuje na zapisování zkoušek internetový STAG, nikdo z nich to nepoužívá. Vždyť komu by se nelíbilo každou chvíli běžet k nástěnkám ve škole, aby si zjistil, jestli mu něco neuteklo, že?! A samozřejmě uteklo. Zápis zkoušky ze zemáku do indexu se konal ve čtvrtek dopoledne (což tam vyvěsil ve čtvrtek dopoledne), kdy jsem odjížděla, a v pondělí, kdy jsem byla ještě stále pryč. To už jsem byla s nervama v kýblu a objevit se ještě jeden problém, tak se prostě skládám.

Teď sedím v knihovně, kde jsem si vytiskla prvních 17 stránek fonetiky, kterou píšu v pondělí (poslední termín a já na ní ještě ani nekoukla) a samozřejmě, všechny poznámky mám v PC. Jedinou dobrou věcí na absenci PC je, že se tím doma eliminovala veškerá zábava a tak se budu i učit. Pokud tedy nebudu jen spát a uklízet. Druhým důvodem, proč tu sedím, je, že až trochu uvolním napětí tímhle příspěvkem, tak se začnu drtit anglinu. Semestr gramatiky za jedno odpoledne. Já se upřímně modlím, aby byl i třetí termín, jinak jsem asi solidně v háji.

A to je asi všechno... prozatím. Jen čekám, co se ještě pokazí, protože proč to všechno nehodit najednou, že?