středa 20. května 2009

Těhotenství

Tak jsem zase brouzdala na Novinkách a narazila na článek o novém spotu, který by měl upozornit na problém vzrůstajícího počtu nezletilých matek ve Velké Británii. Spot sám o sobě mi přišel totálně mimo mísu, ale o tom tu psát nechci. Překvapilo mě, nebo spíš vyděsilo, kolik lidí v komentářích - mužů i žen - si myslí, že mít dítě ve věku 18-20 je vlastně ideální.

Mou první myšlenkou na tyhle komentáře bylo, že to před dvaceti, třiceti lety prostě chodilo jinak. Má matka mě měla v 25-ti a to už si o ní všichni mysleli, že je s ní něco v nepořádku, že nejspíš měla nějaký problém otěhotnět, jelikož to bylo strašně pozdě.
Pak jsem se ale dočetla, že zmíněným ženám je 20-25 a všechny už mají děti...
Nějak nevím, co na to říct. Je sice pravda, že z biologického hlediska je to asi lepší takhle, jelikož čím starší žena, tím větší potíže s otěhotněním a tím větší rizika jak pro rodičku, tak i pro dítě. Jenže z biologického hlediska by byla lepších spousta dalších věcí, které jsou v moderní společnosti nemyslitelné.
Mě osobně bude za pár měsíců 22. Studuji vysokou školu a dá-li Gackt, ještě pár let v tom budu pokračovat. Ekonomicky jsem zcela závislá na otci, který mi vše platí. Já sama si sotva umím vyplnit složenku, nevím nic o daních, nikdy jsem pořádně nepracovala, mou největší starostí je projít zkouškovým, mít pěkný šatník, užt si nějakou srandu. Sama se cítím ještě dítětem, když je problém, jsem schopná ho řešit, ale mou první reakcí je jít za rodiči, aby pomohli. Když se podívám na své vrstevníky, mnozí z nich jsou na tom stejně. Ne všichni, ale většina. Takhle přeci nevypadají zodpovědní rodiče.
Většina mladých lidí v dnešní době si chce něco užít. Vystudovat školu, která by jim mohla zajistit dobrou práci, vidět kus světa, najít si své místo na světě a zapojit se do společnosti. To samozřejmě vyžaduje svůj čas a tak se dost lidí skutečně usazuje a je ochotno se vázat kolem třiceti let. Až když sami nasbíráme zkušenosti a dokážeme se sami o sebe postarat, uvažujeme, že bychom mohli mít rodinu, jelikož jsme schopni vytvořit stabilní prostředí, v němž funguje. Proto ten vzrůstající trend matek po třicítce. Možná je to se zvyšujícím se věkem riziko, ale já bych do dítěte před třicítkou rozhodně nešla.
Pokud mladá dívka otěhotní, jakou má jistotu, že s ní její přítel zůstane? Já bych řekla, že velmi nízkou. Ano, najdou se páry, v nichž to spolu partneři myslí zcela vážně a vydrží jim to. To nepopírám. Je také ale dost lidí, kteří raději ten výše uvedený plán. Jenže ten se rozplyne před očima, jakmile se na scéně objeví dítě. Otec to má vždy snazší. Vyplatí se alimenty a děcko s matkou o něm už nemusí nikdy slyšet. Pokud nemá vžité určité mravní hodnoty, nijak to jeho život nepoznamená. Pokud je má a s dívkou zůstane, je otázkou, zda-li jen pocit povinnosti stačí k tomu, aby z něj byl dobrý otec a manžel.
Žena to má horší. Jestliže se nerozhodne pro potrat, znamená to pro ni minimálně několik měsíců značně komplikovaného života. V případě, že studuje nebo pracuje, bude muset tuto činnost přerušit. Pokud se rozhodne si dítě ponechat i po porodu, má smůlu na několik let. Její život se začne točit jen kolem něj, v případě práce se sice bude moct po čase vrátit, ale bude to značně náročné a málokterý takhle člověk má dostatečně pevné zaměstnání, aby ho takový faktor neohrozil. Školu si bude moct dovolit jen když jí s dítětem bude jak časově, tak finančně někdo pomáhat, většinou prarodiče. Na několik let bude mít po zábavě. Nebude žádný 14-tidenní zájezd kamsi, jelikož má doma děcko a prarodiče se třeba nechtějí starat. Navíc dítě stojí spoustu peněz. Pokud si bude chtít najít práci, bude neustále narážet na nějaké překážky. Když se po práci shání muž se závazky, všichni předpokládají, že se o děti v případě nouze postará žena. U nás ale potenciální zaměstnavatelé hned počítají s tím, že si budete vybírat spoustu dovolených kvůli tomu, že je dítě nemocné, že s ním musíte tam a tam, a raději vezmou někoho jiného.
Zkrátka a jasně, máte mládí v tahu, pořádně volní jste až tak za deset let minimálně.
Pokud jde tedy o mě, dítě v 18-ti je blbost, jelikož tyto dívky jsou pro mě samy ještě dětmi. Takový už je holt vývoj společnosti, že se věk, kdy lidé začínají být skutečně samostatní, zvyšuje. A pokud jde o věk mezi 20-25, je to na každém, co si vybere. Jestli rodinný život nebo školu a pár volných let nově nabyté svobody a času jen pro sebe samé. Já volím to druhé.


10 komentářů:

Gladness řekl(a)...

Přiznávám, že když jsem viděla jen samotný nadpis, trošku si mě vyděsila... XDDD

Jinak naprostý souhlas... x_X Je mi 19, ale rozhodně si nedokážu představit, že bych vychovávala dítě, když sama mám k dospělému ještě hodně daleko.

Nemluvě, jak už jsi podotkla, o té finanční stránce...

Fakt bych si přála nějakou takovou matku poznat a zjistit, jak jsou na tom s prací, vzděláním, partnerem...
Buď mají neuvěřitelné štěstí a jsou velmi schopné, nebo chudák jejich dítě...

T'Sal řekl(a)...

Snad sis nemyslela, že jsem v tom? Leda by ze mě byla novodobá Panna Marie x_X Uznávám ale, že sama bych tu takové slovo nečekala XD
Taky bych asi někoho takového chtěla potkat. Zatím vím jen o jedné své spolužačce ze základky, která už má roční dítě tuším a teď se bude vdávat. Na jednu stranu těmto holkám závidím jejich samostatnost a vyspělost, na tu druhou podle mého ale něco ztratily...

Anonymní řekl(a)...

Vavča: Souhlas, mít dítě tak brzo je dle mého chybou, pokud není ona osoba finačně nezávislá a značně psychicky vyspělá, navíc mladá je jen jednou, v tomhle věku by měla dělat jiné věci, než mít na krku takovou zodpovědnost, nudu, manžela, dítě práci může mít potom celý zbytek života.... někteří lidé si holt neváží přílěžitostí...

kuroyume řekl(a)...

Take jsem na tento clanek narazila, a zarazily a prekvapily mne hlavne ty komentare, jakoze: "...zena by MELA ... zena MUSI!!!" a tak podobne.
Proboha, nechte uz zenske se rozhodnout svobodne *rikam to teda trosku s nadsazkou, ale preci jen* a nest si za to nasledky - chces dite az po 35ce, nebo dokonce bliz k 40ce?*kdyz to prezenu* Fajn, pocitej pak ale s tim, ze muze mit nejakou vadu (a bliz k tem 40ti, jestli to vubec pujde). Chces mit dite v 18? Fajn, pocitej ale s tim, ze minimalne na pet let vypadnes ze sveho obvykleho okruhu znamych a pratel.
(a to ani nezminuji tu financni stranku)
Spoluzacka na stredni otehotnela ve tretaku - chlapec ji 4 mesice balamutil, ze s ni bude, ze ji zajisti, kdyz uz bylo na potrat pozde, "zahadne" se vytratil, a k tomu si jeste vzal 10tisic, co meli nasetreno na pronajem nekde v Melniku. Ted ho sice nasli, ale spoluzacka musi schovavat kazdou uctenku a nevim co vsechno, aby mu to pripocitavali k alimentum.
Druha spoluzacka uz ma dve (!) deti, a to je ji bude teprv letos v cervnu 23 - a nezlobte se na mne, ale kdyz rika, ze je stastna a spokojena, moc ji to...nezeru, protoze takova vyhasla a kdyz to mam rict hnusne - opotrebovana, jak ji vidam nyni, to pred tim nikdy nebyla - treba se to zlepsi, az deti vyrostou a pujdou do skoly(do skolky je davat nechce), treba take ne.
Dalsi si uhnala dite ve 4 rocniku, nevim, jestli aby na ni byli hodnejsi pred maturitou, kazdopadne, o rok ji to odlozili ...
Dalsi, ma blizka kamaradka ze stredni, porodila loni.
Letos se chteji dve dalsi vdavat - ne proto, ze musi, ale proste chteji.
Samozrejme, ze jim to nerikam, ale pripada mi, jako by se dobrovolne o neco okradaly - ackoli, ony treba lituji mne, ze jsem podle nich takova "chudinka" nestastna - ackoli tomu tak neni.
Takze asi kazdemu sve, o co si rekne a co si sam udela - jen skoda, ze si ne vzdy uvedomuje nasledky - a to plati predevsim o tech maldych holkach.
Sama si neumim a hlavne vubec nechci si predstavovat, ze bych TED mela dite - nemam jeste vybudovane zazemi sama pro sebe, tak jake pak dite? A reci o tom, ze driv, za nasich rodicu, se to take nejak zvladalo, pro mne nejsou argumentem - bydlelo se treba po sesti lidech ve dvoupokojovem byte, a cozpak je to spkojene a stastne detstvi? Tezko.
Prvnich asi tak pet let sveho zivota jsem vyrustala v mistnosti velke 16m2, ktera byla zaroven obyvakem, loznici, kuchyni a jidelnou - k tomu segra a rodice - a ze bych na to mela nejak extra prijemne vzpominky, to teda vubec.

wlkeR řekl(a)...

No já nevim... Asi bych měl se svejma zakonzervovanejma kecama jít jinam, ale zdá se mi, že je to špatně. A "tím" myslím úplně všechno.
Moderní doba lidi "omlazuje" a mladí lidé se chtějí bavit, kam na ně s prací, povinnostmi, nebo, nedej bože, rodičstvím. To je začarovaný kruh. Myslím, že doba, kdy budou šedesátileté důchodkyně chodit (čtěte: vozit se) po parku s inkubátorem na kolečkách není totální science fiction...

T'Sal řekl(a)...

Vavča: Přesně. Přeci jen dítě není závazek, kterého se můžete kdykoliv vzdát, když vás přestane bavit a proto vstupovat do něj bez rozmyslu... hloupost.

Kuroyume: Také nesnáším řeči "naše babičky to zvládaly". To bych také mohla říct, že ve středověku se lidé obešli bez vědy a techniky, bez medicíny, jen s modlitbami, tak vypadněte z nemocnic a pohodlných bytečků zpátky do chatrčí x_X Společnost se s dobou mění a my se musíme přizpůsobit. Je to něco, co se nedá zastavit, tohle si bohužel spousta lidí neuvědomuje.

WlkeR: Moderní doba v nás posiluje individuální smýšlení a to samozřejmě vede k sobectví. Já se přiznávám, že sobec jsem a jeden z hlavních důvodů proč sama dítě nechci je, že by mě okrádalo o spoustu věcí.
V každém případě si nemyslím, že je až takový problém odložit dítě na 30 let. Samozřejmě se vyskytují i extrémnější případy, ale to už je o těch jednotlivých ženách. Většina snad má dost zdravého rozumu, aby vše pečlivě uvážila.
Mám takovou menší, ničím nepodlouženou teorii, že je teď takový menší boom dětí po 35-40, protože tyto ženy, v mládí dostaly novou šanci se prosadit a jít kupředu, mít vlastní kariéru a tak se této šance chytly a až teď mají čas na rodinu. V současné době už je to ale zaběhnutější a není podle mého až takový problém skloubit obojí, proto tento trend zase trochu opadne.

wlkeR řekl(a)...

Až se trend vrátí na začátek 20. století, budu více než spokojen... Já holt nesouhlasím s matkami, co to "nejdřív musejí někam dotáhnout." Kdo bere mateřství 100% racionálně má dle mého soudu pár šroubků moc na volno.

T'Sal řekl(a)...

Wlker: A napadlo tě někdy, že když chce muž rodinu, tohle rozhodování se ho netýká? Že je jasné, že se ve většině případech nemusí vzdávat kariéry? Ženy by rády tutéž výsadu. Ve 20. letech byla jejich kariéra maximálně tak u sporáku.

Anonymní řekl(a)...

From Helča: Rozhodla jsem se, že se ze mě místo občasného lurkera stane komentující stalker XD (Ale možná tě to nebude zas tak otravovat, moje komentáře totiž obvykle spadají do odpadní kategorie tl;dr XDD;;)

V poslední době se můj názor na tohle téma přiklání k tomu, že rodič by měl jednat hlavně co nejvíc v zájmu svého potenciálního potomka. Člověk by asi měl mít dítě teprve v okamžiku, kdy si je alespoň trochu jistý, že ho bude milovat a dokáže ho udělat šťastným (což se dá libovolně interpretovat, třeba materiální stránku tím osobně až tak na mysli nemám). Tj. pokud nějaká dvacetiletá holka dítě vážně chce, má pocit, že smysl jejího života už teď spočívá v péči o jinou lidskou bytost, o což stojí víc než o zábavu, studium, kariéru nebo cestování, a přitom má i další prostředky k tomu, aby dítěti zařídila šťastnou budoucnost (mezi což by asi měl patřit i milující či aspoň dostatečně finančně zajištěný otec XD), nevidím důvod, proč by v tomhle věku dítě neměla mít. Jednu takovou 21-tiletou holku znám, je to vystudovaná zdravotní sestra a básnila prý o dítěti už od prváku na střední (čili je pro roli matky očividně jako stvořená). Povedlo se jí najít slušně zajištěného a relativně přijatelným charakterem obdařeného tatínka, za dva měsíce bude rodit, pak se vdává a nepochybuju, že budou nakonec spokojení všichni tři zúčastění.

Takhle to nejspíš ještě tak před 50 lety fungovalo běžně, ale dnes je to samozřejmě spíš výjimka. Já jsem vzhledem k možným zdravotním rizikům obecně spíš proti těhotenství ve vyšším věku než v nižším, ale je fakt, že pokud má člověk myslet hlavně na dítě, žádný extrém není ideální. Pokud má dnes holka dítě v 18-20ti, je velmi pravděpodobné (i když výjimky se najdou vždycky), že na dítě ještě není psychicky připravená, a dá se pochybovat i o její volbě životního partnera (pokud teda vůbec nějaký je), což v nejlepším zájmu dítěte rozhodně není.

Na druhou stranu mě osobně se ale víc příčí ta opačná varianta - to, že lidi dneska vyzdvihují předně materiální stránku věci, a možná za to spíš skrývají vlastní sobectví/nezodpovědnost/citovou nevyspělost. Mít první dítě kolem 30-ti je ještě v pohodě, ale mít ho kolem 40-ti už mi nečím zavání (předně takový člověk kašle na zdravotní rizika hrozící jemu i dítěti). Co mě ale štve úplně nejvíc, je to, když si plně materiálně zajištěné matky kolem 35-ti s dobrým zázemím ty děti teda konečně pořídí, ale pak si uvědomí, že je to vlastně až tak nebaví, že by radši dál šplhaly po svém milovaném kariérním žebříčku a prostě se "realizovaly i jinde". Na tohle téma vycházejí skoro každou sobotu články v Lidovkách, který mě čím dál víc vytáčejí tím, jak nekriticky pozitivní postoj k těmhle názorům zaujímají. Jeden z nich byl třeba o tom, jak se žije rodině s chůvou (prý je to úplně super, je přece děsnej pokrok, že rodiče můžou nechat dítě doma na celej den cizí osobě, a večer se mu zato "naplno věnovat"), a jedna z těch rodin tam se smíchem přiznávala, že jednu chůvu museli propustit po tom, co jí jejich dítě začalo říkat "mami". Možná jsem staromódní, ale řekla bych, že té matce by to asi moc legrační připadat nemělo. Dneska tam vyšel znovu článek na skoro totožné téma a zase jsem nevycházela z údivu nad tím, jak matka klidně přiznává, že ji to sezení doma s dítětem prostě nudilo k smrti, tak mu po půl roce pořídila chůvu a šla se někam vesele realizovat (a opět to vyznívá jako ohromně pokrokový postoj). Nevím, ale ty osoby už mi připadaly dost starý na to, aby pochopily, že dítě tu není proto, aby s ním byla zábava a aby nějak ohromně naplnilo jejich život (i když se to snad v mnoha případech nějak přirozeně stane). To rodiče jsou tu proto, aby naplnili život dítěte. Není až tak důležité, jestli vás dítě udělá "šťastným"; když už si ho jednou uděláte, máte se postarat o to, abyste vy udělali šťastným jeho.

Ano, být rodič je jedna velká oběť (naštěstí často i odměňovaná), ale tak to prostě bylo, je a bude, take it or leave it.

AkocickaA řekl(a)...

No já to vidím z obou dvou stran.. těhotenství v 18ti je v dnešní době opravdu nesmyslem, pokud tedy jeho matka dítě vyloženě nechce, dokáže jej zajistit a tak dále a tak dále.. vše už tu bylo řečeno, takže to jen shrnu, tihle lidé jsou samy dětmi a nejsou schopni to dítě vychovat, ovšem mít dítě po 30ce, až už si užijeme všeho do libosti, podle mě také není to pravé ořechové.. nikomu to necpu, je to jen můj osobní názor.. myslím si, že v tomto věku už si sice lidé užili té svobody a bohémského života, ovšem kolik té radosti jim zbyde na vychovávání potomka? myslím, že tak zlomek z toho, co o pár let dříve a podepisuje se to i na tom dítěti.. chůvy zásadně odmítám, pokud k tomu není člověk donucen.. dítě by měl vychovávat rodič, proto to dítě přeci odnosil a porodil, tak jaképak "budu mít o pár tisíc míň" a přitom to v té rodině nepůjde ani poznat + chůvu musí z něčeho také platit.. nemůžu o tom nějak více diskutovat, protože sama dítě nemám a i když moje bývalá spolužačka dítě čeká, nevím jak to s ní a s jejím přítelem bude třeba za rok a jak na tom bude ona sama, ať už fyzicky či psychicky.. abych z toho vyvodila nějaký závěr, myslím si, že optimální věk se pohybuje mezi 25-30 lety, no ale uvidíme za pár let, čas je mocný čaroděj..