sobota 17. ledna 2009

Vánoce, Vánoce, už jsou v tahu

Konečně jsem se donutila sepsat své vánoční zážitky, radujte se, veselte se! Zjišťuji ale, že tohle odkládání má něco do sebe. Všechny mé hned-povánoční pokusy skončily rozsáhlými eposy, které se svou záživností vyrovnaly sešitu z biologie nebo knize o japonské literatuře od docentky doktorky Švarcové. S časem se však získá potřebný nadhled a hlavně se toho dost vypaří, takže vualá – jste zachráněni! XD


Ještě než jsem na svátky odjela do Litvínova, stavila jsem se na pár dní v Praze za Glad, jelikož je to už taková naše malá tradice. Před odjezdem jsem si dala zápočet z céčkových předmětů, během něhož jsem si uvědomila, jak moc špatně na tom s angličtinou jsem, plus mě Greg rozesmál, když prohlásil, že je vidět, že dané věci skutečně rozumím. Usmála jsem se na něj, doufajíc že v tom není příliš vidět myšlenka, jež mě hned napadla – „Kéž by…“. Vysvětlila jsem mu sice, co jsou false relations (český ekvivalent neznám), ale o čem jsem to vlastně mluvila, nemám nejmenší páru xD Mám ale započteno a to je to jediné, co mě zajímá.
Po komplikovaných a mnohokráte změněných plánech jsem nakonec téhož týdne v pátek (19.) vyrazila na cestu do Prahy. Dokonce jsem si už i po třech měsících zařídila studentské slevy na vlak. Bylo ale před zkouškovým a tak jsem s sebou kromě věcí na 14 dní a mého malého obézního notesu, táhla i spoustu skript, což znamenalo pekelně těžkou tašku, kterou jsem málem nedotáhla na nádraží, natož když jsem ji pak vláčela metrem po všech čertech. Tělesná námaha si vyžádala své a já na místo srazu s Glad přijela s vražednou náladou, kterou si chudák moje malá pěkně vychutnala. Ovšem takový už je úděl mých bližních – díky své odolnosti musí snášet celou tu dlouuuhou řadu mých špatných stránek xD *skoro je lituje…skoro*
Společnými silami jsme dotáhly onu zelenou bestii (rozuměj tašku) až k ní domů, kde jsme pak padly únavou a oddaly se blaženému nic nedělání, kteréžto je naší oblíbenou zábavou. Samozřejmě jsme mu i tenhle víkend holdovaly každou vhodnou chvilku, kterých ovšem bylo méně než obvykle, jelikož nám Glad vymyslela cosi jako malý program. Ten se však začal odvíjet až dalšího dne, pátek byl ve znamení lenosti.
Jediná aktivita, kterou jsme provozovaly, byla výměna vánočních dárků, což bylo docela veselé, jelikož já Glad přivezla růžová chlupatá pouta, třebaže jsem si nebyla úplně jistá její reakcí na ně, zatímco ona mi věnovala tričko s nápisem „Majitelka evil ukeho“ – tedy jí. Tímto se všem na vědomost dává, že Glad už majitele má a tak koukejte dát ruce hodně rychle pryč! *sladký úsměv, vražda v očích*
A pak Glad také poletovala kolem a fotila…celý víkend x_X Dostala totiž nový foťák a chtěla si ho ozkoušet, za což jsem jí byla nesmírně vděčná -.-
V sobotu jsme se měly sejít s Chill a dvěma jejími přáteli v čajovně. Události před a po této akci byly v lehce panickém duchu, jelikož Glad nemohla najít své peníze, ale nakonec vše dobře dopadlo. Zákeřně se totiž schovaly za zásuvkou, jak se ráno příštího dne ukázalo.
V čajovně jsem nikdy dřív nebyla, takže jsem ani nevěděla, co od toho čekat. V duchu jsem ale tajně doufala, že to bude něco jako kavárna. Není tedy divu, že když jsme tam přišly, málem jsem utekla. Přišlo mi to jako nějaké opiové doupě plné…různých existencí. Navíc jsme nemohly Chillinu skupinku najít (sedli si zcela nenápadně hned ke vchodu na nejviditelnější místo), takže mi v hlavě běželo jen „Pojďme odsud pryč! Pojďme odsud pryč!“Když jsme si ale konečně sesedli a dali se do provozování konverzace, přišla jsem časem tomu místu na chuť. Po tom menším šoku ze střetu s opi…jinou kulturou jsem se vzpamatovala a musela uznat, že jde o vážně příjemné místo na posezení s přáteli. I když byla čajovna narvaná, měla jsem pocit jistého soukromí, což mi přišlo jako zajímavý jev.
Zprvu jsme se my holky bavily spolu, zatímco kluci, Chillini přátelé, se zase věnovali sobě (upřímně, vyznělo to teď divně jen mě nebo i vám? xD). V půlce zábavy však musela Chill odejít a tak jsme tam s hochy zůstaly s Glad sami… Nikdy dřív jsme je neviděla a proto není divu, že jsme se obě obávaly mnoha trapných chvilek naprostého ticha. Naštěstí bezdůvodně, protože jsme se přeci jen nakonec dali do řeči a domů jsme přijely tuším k půlnoci. Musím uznat, že to byl příjemný večer.
Druhý den byly v plánu předvánoční nákupy. Zase. Věrní čtenáři mého blogu si jistě vzpomínají na stokráte připomínanou epizodu z předloňských Vánoc, kdy jsem se rovněž účastnila podobné výpravy a málem ji nepřežila. Je tedy jasné, že se mi do toho moc nechtělo. A stejně mě Glad ukecala. Je to nebezpečné stvoření -.-
Kupodivu si ale vzala k srdci všechny mé výčitky, kolik jich jen za tu dobu bylo, a dopředu si naplánovala, co chce komu koupit. Navíc jí k tomu posloužilo jen jedno (!) obchodní centrum, takže žádné lítání z jednoho konce Prahy na druhý (!!). Vzaly jsme to v pohodě, sešly jsme se s Chill, prošly se po krámech, snědly spoustu jídla (tedy to spíš jen já) a poklábosily v Mekáči, utratily spoustu peněz a pak se ve zdraví vrátily domů, kde jsme zahájily další večer kvalitní filmové zábavy. Nejprve vcelku tragickým Casshernem a pak skutečně kvalitním Rockem Podvraťáků.
V pondělí jsem pak odjela domů (po tom, co jsme zase táhly tu mou brašnu…navíc za deště). Matka pro mě přijela na nádraží, což bylo na jednu stranu fajn, protože tu tašku už bych nedotáhla ani na autobusovou zastávku a navíc byla v Litvínově šílená zima, na druhou stranu jsem zase zamířil k ní, kde byli kluci, díky čemuž jsem se do fotrova bytu, kde přetrvávám, dostala až někdy po dvanácté.

Štědrého dne jsem se trochu obávala, protože naši měli krátce po rozvodu a i přesto měla máti být na štědrý den u nás. Nakonec to ale bylo v pohodě. Alespoň jeden den ze svátků… Dostala jsem DDR, které jsem si objednala, pakl DVD *její nejoblíbenější dárek k Vánocům*, ručníky (ano, od babičky, ale letos se dokonce i hodí a ani nejsou svítivě zelené), úžasné bačkory (foto) a 4000 Kč, jimiž jsem zaplatila dluhy z Vánoc.
A pak začalo lítání po příbuzných. U babičky z matčiny strany to zase byla katastrofa. Ten babiččin ********* se vážně překonává od návštěvy k návštěvě. *****, který nikdy nic nedokázal, nic neumí, nic nezná, rodina ho nesnáší, má za sebou dvě mrtvé manželky a přátele nejspíš taky nevede, nám zase několik hodin hustil do hlavy ta svoje „moudra“. Kecal mi dokonce i do toho, co bych podle něj měla studovat!!!!! Tentokrát jsem se párkrát neudržela několik hodně hnusných věcí mi ujelo na hlas. Ten **** stejně ale furt mlel a tak nic neslyšel. Abych pravdu řekla, štvalo mě to.
U babičky z otcovi strany to bylo kupodivu snesitelné. Sice tam zase byla celá famílie (cca 12 lidí v malé kuchyni) ale nějak neměli náladu propírat rodinné problémy a tak jsem se i bavila. Než jsem se rozhodla tam zůstat déle, což byla chyba, jelikož jsem tak byla vystavena otcovým novým lingvistickým teoriím x_X
A pak tu byl Silvestr. Původně jsem chtěla odjet před ním, ale nakonec jsem si to rozmyslela a zůstala doma. Otec měl naštěstí noční, takže nehrozilo, že s ním zůstanu sama. Večer jsem tedy strávila u matky, kde nebyl net a tak jsem si střihla svůj první Silvestr bez něj T___T Přitáhla jsem k ní ale DDR a celou noc jsme hopsaly. Máti to docela vzalo a tak mě tam skoro ani nepustila. Alespoň už je jasné, co jí koupíme k narozeninám.
Dny mezi a po svátcích pak ubíhali v duchu „vstala ve tři – poslechla si fotrovy kecy – sedla k PC – poslechla si fotrovy kecy – najedla se – poslechla si fotrovy kecy…“ Musím vymyslet způsob, jak o prázdninách zůstat v Olomouci. Táta se sestrou už si naprosto zvykly na to, že mají ten byt jen pro sebe a dávají mi to jasně najevo. Nemluvě o tom, že to věčné buzerování, které jsem už předtím měla problémy vystát, je teď, po tom co jsem ho nemusela tři měsíce poslouchat, naprosto nesnesitelné.
Vážně už jsem se těšila na to, až přijedu zpátky do Olmu, kde je během zkouškového krásný klid. Byt je skoro prázdný, jen jedna spolubydlící si začíná až moc hrát na velitelku domácnosti. Ale nemůžeme chtít všechno, že?

5 komentářů:

Gladness řekl(a)...

Jeee, tak to mam radost, ze se ti vanoce u nas i libily.. XDD

Jinak ty backory jsou super, fakt... XDD

Jo, btw, ze ja ti to triko davala.... Zacinam se vazne desit tve majetnickosti... XDDDD

KatkaSedl řekl(a)...

Z Glad se určitě v nejbližší době stane paparazzi. XD

Ty bačkory jsou úplně úžasný! XD

Rodina, ach, ano, známe to.
Jsem ráda, že to nakonec dobře dopadlo. XD

T'Sal řekl(a)...

Glad : Mno jo, jako hostitelka se lepších XDD
Těm bačkorám se smáli všichni na bytě a dokonce pouze jeden z nich s takovým tím "ach-bože-co-to-zase-je" úsměvem XDD
To triko za to nemůže, musíš se smířit s tím, že kolem tebe budou lidi "zcela náhodou" umírat XDD Ale pokud budeš ty hodná, tak se nemáš čeho bát. Tobě nic nehrozí...a když, tak maximálně sklep XDDDD

Katka : to jo, jen ještě musí zapracovat na kvalitě fotek. Tohle by asi nikde v novinách neudala XDD
To jsme rády dvě, snad to bude dobře dopadat i dál XDD

Seel řekl(a)...

Budu se opakovat po ostatních, ale ty bačkory jsou vážně super *.*

T'Sal řekl(a)...

Líbí se všem ,akorát už vypadají lehce přejetě ^.^;