pondělí 26. ledna 2009

Error - přejete si ukončit program?

Jsou dny, kdy jste rádi, že jste na světě, a jsou dny, kdy si říkáte, že jste měli zůstat v posteli a na dveře vyvěsit cedulku s nápisem "Účastník nezastižen, opakujte volání později." Dnešek byl takový a to přitom začal docela nevinně.
Vstala jsem podle budíku, tedy ve dvanáct dopoledne, koukla, co je na netu nového, uklidila kuchyň a pokoj, vyčistila Šmudlince klec... vše podle plánu a v dobré náladě. Jenže pak mi soubor život.exe vyhodil pár errorů.


1. error - zničehonic se mi udělalo dost zle a já byla ráda, že se plazím. Zbývající čas do zkoušky ze znaků - dva dny, zvládnutá látka - velice blízko nule, chuť se učit - minimální.

2. error - apetit mě bohužel opouští jen v opravdu vysokých horečkách, takže jsem si v poloze plazné udělala oběd a hodila do sebe hrnec těstovin. Dieta v čudu, doby, kdy se opět obléknu do čtvrtiny svých kalhot (to znamená do těch čtvrtých) v nedohlednu.

3. error - teorie "na hodinku si lehnu, aby se mi udělalo lépe" se změnila na "tříhodinový spánek bez valného účinku", takže nastoupila kombinace Paralenu s Ibalginem a zeleným čajem. Uspěly o poznání lépe.

4. error - zničehonic jsem dostala geniální nápad koupit si nejnovější album od B-T, navíc limitovanou edici s DVD, a jako vždy jsem objednávala rychleji, než přemýšlela, takže 1200,- udělala pápá a já přemýšlím, co by se stalo, kdyby se otec kouknul na mé výpisy z banky.

5. error - těch 12-ti vyhozených stovek, které jsem mohla ušetřit stažením CD, mi sice je líto a to hodně, ale že bych objednávku zrušila mě nenapadlo ani jednou. Spíše přemýšlím, jestli si takové V.I.Album nezaslouží svou vlastní poličku jen samo pro sebe o.O *chce mu koupit polštářek*

6. error - vzpomněla jsem si, jak jsem včera objednala dvě knížky a dva vějíře.

7. error - rozhodla jsem se potrestat tím, že tenhle měsíc budu končit s účtem v plusu, i kdybych měla chcípnout hlady. Vážně, už bych chtěla přijít i s nějakým INTELIGENTNÍM nápadem -.-

čtvrtek 22. ledna 2009

Nový rozvrh

V poslední době jsou to tu samé novoty... x_X V každém případě jsem si dnes vytvářela rozvrh na nový semestr, takže pokud je někdo zvědavý, můžete se mrknout, v kolik a kde budu v příštích měsících trpět - tudy.

A pokud chcete vědět nějaké ty nudné historky z honby za rozvrhem, tak máte možnost pod perexem.

neděle 18. ledna 2009

Nové ICQ

Jenom taková rychlovka. Chci oznámit, že s konečnou platností mám nové ICQ (ve sloupečku v kontaktech), takže to staré si můžete smazat. Pochybuji, že se na něj ještě někdy vůbec dostanu.

Sloužilo mi dlouho a krásně, budiž mu síť lehká T____T

sobota 17. ledna 2009

Vánoce, Vánoce, už jsou v tahu

Konečně jsem se donutila sepsat své vánoční zážitky, radujte se, veselte se! Zjišťuji ale, že tohle odkládání má něco do sebe. Všechny mé hned-povánoční pokusy skončily rozsáhlými eposy, které se svou záživností vyrovnaly sešitu z biologie nebo knize o japonské literatuře od docentky doktorky Švarcové. S časem se však získá potřebný nadhled a hlavně se toho dost vypaří, takže vualá – jste zachráněni! XD


Ještě než jsem na svátky odjela do Litvínova, stavila jsem se na pár dní v Praze za Glad, jelikož je to už taková naše malá tradice. Před odjezdem jsem si dala zápočet z céčkových předmětů, během něhož jsem si uvědomila, jak moc špatně na tom s angličtinou jsem, plus mě Greg rozesmál, když prohlásil, že je vidět, že dané věci skutečně rozumím. Usmála jsem se na něj, doufajíc že v tom není příliš vidět myšlenka, jež mě hned napadla – „Kéž by…“. Vysvětlila jsem mu sice, co jsou false relations (český ekvivalent neznám), ale o čem jsem to vlastně mluvila, nemám nejmenší páru xD Mám ale započteno a to je to jediné, co mě zajímá.
Po komplikovaných a mnohokráte změněných plánech jsem nakonec téhož týdne v pátek (19.) vyrazila na cestu do Prahy. Dokonce jsem si už i po třech měsících zařídila studentské slevy na vlak. Bylo ale před zkouškovým a tak jsem s sebou kromě věcí na 14 dní a mého malého obézního notesu, táhla i spoustu skript, což znamenalo pekelně těžkou tašku, kterou jsem málem nedotáhla na nádraží, natož když jsem ji pak vláčela metrem po všech čertech. Tělesná námaha si vyžádala své a já na místo srazu s Glad přijela s vražednou náladou, kterou si chudák moje malá pěkně vychutnala. Ovšem takový už je úděl mých bližních – díky své odolnosti musí snášet celou tu dlouuuhou řadu mých špatných stránek xD *skoro je lituje…skoro*
Společnými silami jsme dotáhly onu zelenou bestii (rozuměj tašku) až k ní domů, kde jsme pak padly únavou a oddaly se blaženému nic nedělání, kteréžto je naší oblíbenou zábavou. Samozřejmě jsme mu i tenhle víkend holdovaly každou vhodnou chvilku, kterých ovšem bylo méně než obvykle, jelikož nám Glad vymyslela cosi jako malý program. Ten se však začal odvíjet až dalšího dne, pátek byl ve znamení lenosti.
Jediná aktivita, kterou jsme provozovaly, byla výměna vánočních dárků, což bylo docela veselé, jelikož já Glad přivezla růžová chlupatá pouta, třebaže jsem si nebyla úplně jistá její reakcí na ně, zatímco ona mi věnovala tričko s nápisem „Majitelka evil ukeho“ – tedy jí. Tímto se všem na vědomost dává, že Glad už majitele má a tak koukejte dát ruce hodně rychle pryč! *sladký úsměv, vražda v očích*
A pak Glad také poletovala kolem a fotila…celý víkend x_X Dostala totiž nový foťák a chtěla si ho ozkoušet, za což jsem jí byla nesmírně vděčná -.-
V sobotu jsme se měly sejít s Chill a dvěma jejími přáteli v čajovně. Události před a po této akci byly v lehce panickém duchu, jelikož Glad nemohla najít své peníze, ale nakonec vše dobře dopadlo. Zákeřně se totiž schovaly za zásuvkou, jak se ráno příštího dne ukázalo.
V čajovně jsem nikdy dřív nebyla, takže jsem ani nevěděla, co od toho čekat. V duchu jsem ale tajně doufala, že to bude něco jako kavárna. Není tedy divu, že když jsme tam přišly, málem jsem utekla. Přišlo mi to jako nějaké opiové doupě plné…různých existencí. Navíc jsme nemohly Chillinu skupinku najít (sedli si zcela nenápadně hned ke vchodu na nejviditelnější místo), takže mi v hlavě běželo jen „Pojďme odsud pryč! Pojďme odsud pryč!“Když jsme si ale konečně sesedli a dali se do provozování konverzace, přišla jsem časem tomu místu na chuť. Po tom menším šoku ze střetu s opi…jinou kulturou jsem se vzpamatovala a musela uznat, že jde o vážně příjemné místo na posezení s přáteli. I když byla čajovna narvaná, měla jsem pocit jistého soukromí, což mi přišlo jako zajímavý jev.
Zprvu jsme se my holky bavily spolu, zatímco kluci, Chillini přátelé, se zase věnovali sobě (upřímně, vyznělo to teď divně jen mě nebo i vám? xD). V půlce zábavy však musela Chill odejít a tak jsme tam s hochy zůstaly s Glad sami… Nikdy dřív jsme je neviděla a proto není divu, že jsme se obě obávaly mnoha trapných chvilek naprostého ticha. Naštěstí bezdůvodně, protože jsme se přeci jen nakonec dali do řeči a domů jsme přijely tuším k půlnoci. Musím uznat, že to byl příjemný večer.
Druhý den byly v plánu předvánoční nákupy. Zase. Věrní čtenáři mého blogu si jistě vzpomínají na stokráte připomínanou epizodu z předloňských Vánoc, kdy jsem se rovněž účastnila podobné výpravy a málem ji nepřežila. Je tedy jasné, že se mi do toho moc nechtělo. A stejně mě Glad ukecala. Je to nebezpečné stvoření -.-
Kupodivu si ale vzala k srdci všechny mé výčitky, kolik jich jen za tu dobu bylo, a dopředu si naplánovala, co chce komu koupit. Navíc jí k tomu posloužilo jen jedno (!) obchodní centrum, takže žádné lítání z jednoho konce Prahy na druhý (!!). Vzaly jsme to v pohodě, sešly jsme se s Chill, prošly se po krámech, snědly spoustu jídla (tedy to spíš jen já) a poklábosily v Mekáči, utratily spoustu peněz a pak se ve zdraví vrátily domů, kde jsme zahájily další večer kvalitní filmové zábavy. Nejprve vcelku tragickým Casshernem a pak skutečně kvalitním Rockem Podvraťáků.
V pondělí jsem pak odjela domů (po tom, co jsme zase táhly tu mou brašnu…navíc za deště). Matka pro mě přijela na nádraží, což bylo na jednu stranu fajn, protože tu tašku už bych nedotáhla ani na autobusovou zastávku a navíc byla v Litvínově šílená zima, na druhou stranu jsem zase zamířil k ní, kde byli kluci, díky čemuž jsem se do fotrova bytu, kde přetrvávám, dostala až někdy po dvanácté.

Štědrého dne jsem se trochu obávala, protože naši měli krátce po rozvodu a i přesto měla máti být na štědrý den u nás. Nakonec to ale bylo v pohodě. Alespoň jeden den ze svátků… Dostala jsem DDR, které jsem si objednala, pakl DVD *její nejoblíbenější dárek k Vánocům*, ručníky (ano, od babičky, ale letos se dokonce i hodí a ani nejsou svítivě zelené), úžasné bačkory (foto) a 4000 Kč, jimiž jsem zaplatila dluhy z Vánoc.
A pak začalo lítání po příbuzných. U babičky z matčiny strany to zase byla katastrofa. Ten babiččin ********* se vážně překonává od návštěvy k návštěvě. *****, který nikdy nic nedokázal, nic neumí, nic nezná, rodina ho nesnáší, má za sebou dvě mrtvé manželky a přátele nejspíš taky nevede, nám zase několik hodin hustil do hlavy ta svoje „moudra“. Kecal mi dokonce i do toho, co bych podle něj měla studovat!!!!! Tentokrát jsem se párkrát neudržela několik hodně hnusných věcí mi ujelo na hlas. Ten **** stejně ale furt mlel a tak nic neslyšel. Abych pravdu řekla, štvalo mě to.
U babičky z otcovi strany to bylo kupodivu snesitelné. Sice tam zase byla celá famílie (cca 12 lidí v malé kuchyni) ale nějak neměli náladu propírat rodinné problémy a tak jsem se i bavila. Než jsem se rozhodla tam zůstat déle, což byla chyba, jelikož jsem tak byla vystavena otcovým novým lingvistickým teoriím x_X
A pak tu byl Silvestr. Původně jsem chtěla odjet před ním, ale nakonec jsem si to rozmyslela a zůstala doma. Otec měl naštěstí noční, takže nehrozilo, že s ním zůstanu sama. Večer jsem tedy strávila u matky, kde nebyl net a tak jsem si střihla svůj první Silvestr bez něj T___T Přitáhla jsem k ní ale DDR a celou noc jsme hopsaly. Máti to docela vzalo a tak mě tam skoro ani nepustila. Alespoň už je jasné, co jí koupíme k narozeninám.
Dny mezi a po svátcích pak ubíhali v duchu „vstala ve tři – poslechla si fotrovy kecy – sedla k PC – poslechla si fotrovy kecy – najedla se – poslechla si fotrovy kecy…“ Musím vymyslet způsob, jak o prázdninách zůstat v Olomouci. Táta se sestrou už si naprosto zvykly na to, že mají ten byt jen pro sebe a dávají mi to jasně najevo. Nemluvě o tom, že to věčné buzerování, které jsem už předtím měla problémy vystát, je teď, po tom co jsem ho nemusela tři měsíce poslouchat, naprosto nesnesitelné.
Vážně už jsem se těšila na to, až přijedu zpátky do Olmu, kde je během zkouškového krásný klid. Byt je skoro prázdný, jen jedna spolubydlící si začíná až moc hrát na velitelku domácnosti. Ale nemůžeme chtít všechno, že?

pátek 9. ledna 2009

O chlebu a vodě

Ano, přesně takhle nějak nejspíš skončím, pokud někdo nezařídí, aby zrušili všechna knihkupectví a antikvariáty v okolí (jen aby bylo jasno, danou osobu pak za odměnu čeká strašlivá smrt). Nejsem schopná jít do knihy, aniž bych tam nenechala nějaké peníze, nejlépe všechny *hodně skleslý pohled*. To o mě ale už všichni bližší známí vědí *vzpomíná si, jak jí Glad zakazovala si v Praze cokoliv koupit, a jak se jí Kavi snaží držet dál od kamenných obchodů*

Dnes jsem se k večeru (dobře, před půlnocí) bavila s jedním klukem o knihách a hned jsem dostala chuť si nějakou koupit. K mé smůle, nejsem odkázána jen na kamenné krámy, jelikož na netu je tolik nakupovacích možností a já objevila tak super antikvariát, který má kompletní nabídku i na netu a vůbec... prostě je nejlepší a nikomu z vás o něm neřeknu, protože byste mi kradli knížky.

Když jsem koukla na rozpis financí, zjistila jsem, že tam mám ještě 800,- tak nějak bokem (původně to mělo jít na lampičku) a řekla jsem si, že lampička počká a dvě stovky mě nezabijí. Vždycky jsou to jen dvě stovky...vždycky... a nikdy u toho nezůstane *tragický pláč* Nakonec jsem odeslala objednávku v hodnotě 710,- Kč, takže žádné divadlo v lednu asi nebude... T___T *hlavou jí proběhne nápad* ...leda bych nějak stáhla jídlo *ďábelský výraz*

Pod perexem seznam knih, které jsem od října koupila *prostě se chce chvíli vytahovat*

neděle 4. ledna 2009

Domove, sladký domove

Ač se to zdálo nekonečné, přeci jsem jsem zase doma - v mé krásné Olomouci! Řeknu vám, že po tom, co mi tři měsíce nikdo nestál za zády a nekecal mi do života, se to těch 14 dní docela těžko snášelo a já se děsím představy, že bych to v létě měla vydržet dva měsíce! Ne, na nepohodlí se holt zvyká těžko...



Cesta byla poněkud dlouhá, jelikož jako naschvál zrovna dneska začal padat sníh i tam, kde po něm ještě včera nebylo ani vidu, a tak jsme se silnicemi spíše ploužily, než uháněly s větrem o závod. Samozřejmě mě zase vezla matka, protože jsem potřebovala odvést spoustu věcí a nevím, jak bych to vlakem přepravovala...nejspíš bych to jela na třikrát ^.^;

Šmudlinka kupodivu přežila cestu bez úhony. Když ji vezla sestra poprvé, tak prý byla celou dobu schoulená v přepravce a dělal mrtvou, v čemž pak pokračovala i doma. Dnešní cesta ale byla v pohodě. Dala jsem jí do přepravky trochu sena a tak cestou baštila a zvědavě koukala okolo. Přepravka je pro ni ale už poněkud malá a tak se tam chudák furt různě přetáčela, aby se mohla natáhnout a udělat si pohodlí, což se jí samozřejmě nedařilo. Tak jsem to riskla a vzala si ji jen tak na klín. Šmudli se mi vesele rozvalila na ruce a odpočívala, celá spokojená, že má konečně prostor a možná i lepší vzduch. Zprvu jsem se bála, aby se třeba nelekla, nevyskočila mi a nezačala za jízdy běhat po autě, což by nedopadlo dobře, ale byla úplně v klidu. Příště (což bude doufám za hodně, hodně dlouho) si ji vezmu na klín rovnou ^.^

Cestou jsme se, ostatně jako vždy, najedly v Mekáči, odkud jsem si odvezla i večeři. Odmítám jít dnes do Billy, to radši budu ten jeden den živa o hranolkách a čaji, což je to jediné, co tu mám. Čaj a solidní bar, jelikož se mi tu nějak namnožily lahve s alkoholem. Teď už asi nikomu nevymluvím, že piji opravdu jen výjimečně a nikdy ne moc, ale.... když ona je to pravda! T___T

Když jsem přijela, byl pokoj odemčený a světlo rozsvícené. Nechci vědět, kdy odsud Tereza odjížděla, ale nedivila bych se kdyby někdy před 30., přičemž se tu celou dobu svítilo a kdokoliv se mi mohl hrabat ve věcech. Proč mě to jen nepřekvapilo? Stejně tak už mě nějak nebraly ani krabice a hromada bordelu, který tu po sobě s láskou zanechala. Nejspíš abych se tu nenudila -.- Sotva jsem si vybalila většinu věcí, začala jsem tu všude stírat prach. Konečně můžu uklidit i tam, kam jsem se dříve nedostala. Krom toho také zase trochu přeházím zbytek nábytku, aby to tu bylo k obrazu mému, než se někdo nastěhuje, a přenesu si věci do druhé skříně, která je hned u mé postele. Konečně svoboda! Jen doufám, že má příští spolubydlící bude v pohodě. Pokud bude udržovat nepořádek v životu neškodných mezích (a na svém území), alespoň jednou za dva týdny setře prach na svém nábytku a nebude alergička na srst a seno, budu v sedmém nebi. Tenhle byt mě zřejmě naučil skromnosti.

Zítra mě pak čekají nákupy. Kromě jídla, které tu dnes nevedu, potřebuji spoustu věcí z drogérie a asi si konečně koupím nějakou lampičku a kouknu se po čajové konvici a hrncích. Možná chytnu nějakou pěknou slevu a kontokorent to chvilku v mínusu přežije... pro změnu opět XD

A možná, ale opravdu jen možná, konečně dopíšu rozepsané články o Praze, Vánocích a Silvestru XD