středa 26. listopadu 2008

Othello

Tak jsem se právě vrátila z divadla a hned (po tom, co jsem odpověděla Najt na vzkaz, najedla se, nakrmila morče...) sedla k netu, abych tu sepsala své zážitky.

V divadle jsem nebyla už dlouho, hodně dlouho a i tehdy to bylo jen představení od školy. Těžko říct proč, jelikož divadlo jsem měla vždy velmi ráda. Snad se mi nechtělo jezdit samotné do Mostu a sbor v Litvínově mě příliš nezaujal. V Olomouci na mě ale útočil jeden divadelní plakát za druhým a když jsem mezi hrami spatřila i Othella, jehož jsem sice zatím nečetla, ale spolu s Macbethem mě velice lákal, bylo rozhodnuto. Gackt žehnej studentským slevám, nakonec mě to vyšlo jen na 90 kč.

Představení začínalo v sedm večer, takže jsem do divadla vyrazila hned ze školy. Má velká černá kabelka se skripty sice nebyla nejvhodnějším doplňkem, ovšem když jsem spatřila jakousi mládež, která tam šla jen tak v džínsách, uklidnila jsem se, jelikož ta kabelka nebyla až takové faux pas, jak jsem si původně myslela.
Seděla jsem ve čtvrté řadě hned na kraji a samozřejmě si přede mě sedl kdosi, kdo by se ztratil v basketbalovém týmu. Poučila jsem se z toho ale a příště si asi připlatím na lóži.

Hra sama o sobě mi přišla naprosto fascinující. Zpětně jsem si přečetla recenze, které se o ní psali a našla jsem v nich jen kritiku. Dle mého se však jednalo o velice vydařený kus, o čemž pokud jde o mě svědčí i to, že jsem se na konci, kdy Othello zabil Desdemonu, skoro rozbrečela. Jediné, co mi v tom zabránilo bylo uvědomění si, že jsem mezi lidmi.

Kulis se příliš nepoužilo, což se mi strašně líbilo. Užívali pár pojízdných schodů, bílou plachu a jakousi tyč se zavěšenými řetězy. S tímhle málem dokázali napodobit vše od mostů, vězení, interiéru hospod, až po přístavy. Právě touhle jednoduchostí a poutavou hrou světla a stínu si mě naprosto získali. Nesnažili se nijak skrýt dveře do zadních částí divadla, kabely, techniku a kdoví co všechno, co se při všech předešlých hrách, na nichž jsem byla, snažili nějak schovat. Jeviště tak působilo krásně stroze, kontrastně, podtrhávalo příběh a nutilo vás soustředit pozornost na tu trochu kulis a celkové provedení, hledat v nich symboliku a sžít se s hrdiny. Jediné co mi vadilo byly igelitové pláštěnky, které měli všechny postavy ve scéně s bouří, a sem tam nějaký ten výrazový prostředek, který tak trochu působil jako pěst na oko x_X *asi se vydá na lov za překlady*

Prožití hry značně usnadňoval i fakt, že dvě hlavní postavy byly zahrány na výbornou. Jago mi v první chvíli přišel jako někdo mezi Shinzonem (Star Trek: Nemesis) a Lexem Luthorem (Smallville), pak jsem se na okamžik zamyslela nad tím, jak krásně by asi ztvárnil Hamleta. Představitel této postavy, Zdeněk Svobodník, dokázal tak plynule přecházet od bezpáteřního, vychytralého zloducha, jemuž by mohly závidět leckteré legendy světa záporáků, k obětavému a věrnému příteli, až mi to vyráželo dech. Tak nějak jsem ho i přesto všechno, co udělal Othellovi a Desdemoně, nemohla nenávidět. Nebylo to mou obvyklou slabostí pro záporáky, jelikož tady jsem spíš fandila Othellovi, ale právě tím, že se mi prostě dokázal dostat pod kůži.

Othello byl také kapitolou sám o sobě. Získal si mě téměř ihned, jelikož z něj vyzařovala důstojnost, za což mohla z velké části jednak jeho majestátní postava, a pak také hlas. Na hlasy jsem hold vysazená. Časem mi i přestalo vadit, že na obličeji neustále nosil jakousi černou polomasku, aby se tak naznačil jeho maurský původ. Sice mu díky tomu chyběla mimika v obličeji, ale s tím si představitel Jiří Nebenführ uměl poradit a zcela si to vynahradil celkovým projevem.
Tvůrci hry a představitelé by mě za ta přirovnání určitě ukamenovali, ale nějak jsem se jim při sledování nemohla vyvarovat. U Othella jsem si totiž vzpomněla na starého dobrého Sandokana s Kabirem Bedim. Přišli mi stejně charismatičtí, i charakterově podobní. Muži zakládající si na cti a přátelství, na což ale bohužel Othello nakonec pořádně dojel.

S Desdemonou už to bylo drobet horší. V první polovině hry mi přišla děsná. Nedokázala jsem jí nic uvěřit, přišla mi značně umělá, jako by se ji vší silou snažili udělat strašlivě roztomilou, jenže ono to prostě nešlo. V druhé půlce hry se však rapidně zlepšila. Snad díky tomu, že scény s ní nabyly na závažnosti nebo se představitelka do své role lépe vložila, netuším...

Rodriga s Cassiem jsem vnímala jen tak trochu bokem. Postavy jako takové na mě neudělaly přílišný dojem, prostě tam byly a sloužily jako nástroje k posunutí děje. Je ovšem faktem, že bez nich by to nešlo.

Takže když to shrnu, hra se mi líbila velice velmi a kritici si můžou jít škubnout ploutví XD Jen mě mrzí, že už nemám prachy a další představení je tuším v době, kdy budu v Litvínově, protože jinak bych se určitě šla podívat ještě jednou.

1 komentář:

Odezva na Othella řekl(a)...

Ahoj, či dobrý den, děkuji za tuto zprávu. Při čtení těchto řádků jsem se dostal do stavu jenž jsem dlouho neznal a to šťastného úsměvu. Proč? Kritiky, které na nás napsali opravdu moc na sebevědomí nepřidaly, nemluvě o tom, že se člověku uvnitř duše rozprostírá náznak zmaru nad vykonanou prací. Děkuji za tuto reflexi. A děkuji za navštěvování našeho divadla, protože pro vás rádi děláme svou práci a jedinou odměnou je váš potlesk či úsměv či pláč. S radostí bych vám poslal kytici do hlediště, i když to v divadle může vypadat velmi zvláštně. Tak šťastné a veselé ve vašem Litvínově a pravou nohou do Nového roku přeje Othello, Jiří Nebenführ