pondělí 22. září 2008

Stěhování a co mu předcházelo

V poslední době o mě není moc slyšet, co? Od srpna jsem to měla trochu náročnější, ale snad už se to brzy zase uklidní… Nejdřív akce, pak hledání práce, přijetí na školu, lítání kolem toho a nakonec přestěhování. Nějak už se těším na oddych, ani ne tak fyzický jako spíš psychický x_X
Ale teď už o tom, co bylo potřeba zařídit a jak teď žiji.
Varování : Megálně dlouhé XD


Vzhledem k tomu, že mi dopis přišel docela pozdě, jsem se musela dostavit na dodatečný zápis, který se konal 15. září. Pro mě a mou matku, kterážto mi dělala odvoz, to znamenalo další cestu do Olomouce a zpátky. Být to na mě, už bych v Olmu zůstala, ale musela jsem se s potvrzením o studiu vrátit zpět k nám a dořešit pracák s pojišťovnou.

Do Olmu jsme vyjely v neděli dopoledne a užívaly si skoro prázdných silnic. Do cílového města jsme dorazily za 4 hodiny. Pravda, matka několikrát docela suverénně překročila rychlost, takže chytnout nás policisté, nejen že by se to prodražilo, ale nejspíš bychom musely dojít pěšky, jelikož to bylo i o řidičák XD
Ubytovaly jsme se ve stejném hotelu, jako když jsme tu byly na přijímačkách a já si říkala, jaké je to jednou fajn jet na východ, aniž by byla vedra nebo mě čekal nějaký test. Na pokoji jsem nahodila wifinu, kterou tu provozovali, máti zapnula TV a tak jsme se po cestě odreagovaly nad parodií na Robina Hooda. Potom jsme se šly dolů do restaurace najíst (doporučuji lososa s bylinkovým máslem made by pension Garnet *.*) a na „chvíli“ posedět a pokecat. Prostě pohoda večer.
Druhý den jsme vstávaly časně z rána, nasnídaly se a jely na zápis.

Nikdy jsem na zápise nebyla a tak jsem naprosto netušila, co mě čeká. Po chvilce stání v davu před aulou jsem se nakonec dostala do dané místnosti, kde mi se dosti chaoticky podávalo všechno možné…průvodce, index a potvrzení a kdeco dalšího. Měla jsem v tom totální zmatek, tak jsem se jen nechala táhnout proudem. Nakonec jsem zjistila, že mi nechybí jen dva papíry, které nakonec ještě dodatečně rozdávali, ale i docela zásadní věc – propiska. Nechala jsem ji totiž inteligentně v autě a vyplňujte si bago formulářů, když nemáte čím. Po menším lovu se mi však poštěstilo si ji půjčit od jakéhosi hocha, kterému už jsem ji jaksi nestihla vrátit, jelikož se pak vytratil do davu. Tak jsem svůj nový školní rok začala krádeží… ^.^;
Zatímco vedoucí studijního oddělení povídala nějaká moudra, vyplňovala jsem za pomoci peněženky jakožto podložky všechny ty formuláře a modlila se, abych nic nezvorala, jelikož mě papírování nikdy moc nešlo a vždycky tam napáchám nějakou chybu.
Po zdárném souboji s nejtěžší zbraní byrokratického aparátu mě pak čekala další nemilá věc – přes hodinu a půl dlouhé čekání ve frontě, která vedla k úřednicím s razítky. Smůla byla, že zápis byl v devět a já se v jedenáct měla sejít s realitním agentem, abych podepsala smlouvu na byt. Bohužel to trochu nevyšlo, takže jsem mu musela zavolat a odložit to na půl jedné. Pak na mě konečně přišla řada…

S matkou jsme měly do půl jedné trochu času, ale zase ne tolik, abychom vyběhaly cokoliv dalšího, tak jsme našly můj dům a na chvíli si sedly do hospody přímo pod byty. Společnost nám dělal jakýsi opilý děda -_-
Naštěstí jsme tu půl hodinu nějak přežily a vypadly ven, kde už na nás čekal můj realitní agent. Zavedl nás nahoru do bytu a do mého pokoje, který byl…no…v „lehce“ neuklizeném stavu. Má, v té době budoucí, spolubydlící tu dva měsíce žila sama a není zrovna pořádné povahy, takže to podle toho také vypadalo. Mě to však příliš nevadilo…tehdy. Podepsali jsme smlouvu, já zaplatila nájem za polovinu měsíce a poplatek za zprostředkování, který byl díky tomu, že jsme se odkázala na Sarah, jež mi daného agenta dohodila, o polovinu nižší než normálně bývá, a pak následovalo pár informačních věcí. Bohužel skutečně jen pár, protože pak se vrátila domů má spolubydlící – velice ukecaná dívčina. Sice vím, jaký kabát a boty si koupila, kolik jí to stálo, že chce do USA a že tam má přítele, ale když jsem po hodině a půl (!!) konečně debatu ukončili a z bytu odešli, uvědomila jsme si, že vlastně nic nevím. Tak jsem pak před odjezdem ještě sondovala u Sarah.
Po krátkém obědě v mekáči (stala jsem se závislá na jejich kapučínu *.*) a naprosto zbytečné návštěvě v bance jsem pak vyrazily zpět.

Druhý den jsem letěla na pracák a pojišťovnu, abych se zase z nezaměstnaného studenta stala jen studentem. Nejdřív jsem to vzala na pojišťovnu, protože ta měla o hodinu delší pracovní dobu a já to měla tak akorát. Nejdřív jsem se lekla, že mě nevezme, dokud nebudu odhlášená z pracáku, ale když jsem jí vysvětlila poměr pracovní doby mezi oběma úřady, řekla mi, že už tam nemusím, že si pracák sami ohlídají. Jen mě na rozloučenou postrašila, že si není jistá, jestli se teď na pracák dostanu, jelikož tam mají nějakou rekonstrukci. Trochu mi zatrnulo, protože bylo úterý a já potřebovala mít do pátku všechno zařízené, protože vracet bych se měla až za měsíc. Nakonec bylo ale vše bez problémů. Rekonstruovali jen část, takže vše fungovalo, jak mělo.

Abych se nenudila, byla jsem ještě nakupovat. Sice jen v drogerii a nejnutnější věci, ale i tak to bylo pekelně těžké a drahé. Nechala jsem tam devět stovek a to jsem ještě takové věci jako hřebeny (kartáč za stovku?!), manikúru, etc. dokupovala v Olomouci v Bille.

Ve středu mě pak čekala návštěva u babičky, jelikož jsme se se sestrou prý dlouho neukázaly (pravda ^__^). Navíc bych pak měla na talíři ještě 400 let, že jsem se nepřišla rozloučit. Vzhledem k tomu, že babi ještě stále žije s tím ******, bylo to peklo. Krom toho, že je to zarytý vyznavač komunistů, tvrdící, že se tenkrát měli lidi lépe (no jo, když je někdo zabedněnec, který se o nic nezajímá a navíc leze komoušům až někam, tak se nedivte -_-), tak mě neustále srovnával se sebou, což jsem brala jako těžkou urážku. S babi samotnou jsem moc nepokecala, jelikož ten ***** furt mlel ta svoje moudra a názory a my tam se sestrou vedle něj jen tiše rostly a snažily se nenarvat mu něco objemného do krku. Slabou útěchou mi bylo, že jsem od babi odcházela o pět stovek bohatší…

Ve čtvrtek jsem si dopřála trochu odpočinku, ale pátek už tak poklidný nebyl. Od desíti dopoledne až do sedmi večer jsme lítala po bytě a balila. Totálně jsem nestíhala a druhý den ráno jsem ještě dobalovala poslední věci. V pátek večer se totiž konaly slavnosti gymplu, ale o těch snad později.
Původně jsem z nich chtěla přijít někdy ve dvanáct, ale trochu se nepovedlo a tak jsem si lehla až po třetí ráno. Budíček byl v sedm -_- Díky tomu jsem byla matce skutečně zábavným společníkem. Většinou jsem jen skoro spala nebo civěla doblba a naprosto nevnímala XD
V Olmu jsme naštěstí chytly parkovací místo blízko vchodu do domu, co bylo jedině dobře, jelikož jsem měla dvě megálně těžké brašny a k tomu spoustu menších tašek. Všechno jsme to nanosily ke mně do pokoje, který byl prázdný, jelikož je moje spolubydlící do úterka nebo středy pryč, a pak se šly najíst. Po obědě máti odjela. Jela od nás z Litvínova až do Olomouce na otočku o_O Sice je zvyklá jezdit, jelikož dělá obchodního zástupce, ale stejně to musel být záhul. A večer pak měla ještě sraz se třídou XD

Já zatím koukala na pokoj a říkala si: Proč já? Vzpomínáte, jak jsem říkala, že je má spolubydlící trochu nepořádná? Odmyslete si to trochu. Při bližším, jak letmém pohledu vyšlo najevo, že její nepořádnost nekončí jen u rozházeného stolu a pár věcí na zemi. S máti jsme se smávaly těm reklamám na čistící prostředky, kde vždycky ukazují špínu, jako by se v domácnosti rok neuklízelo. Už se jim smát nebudu. Okenní parapety byly špínou až mastné, že jsem se jich štítila byť jen dotknout. Všude megální vrstva prachu a brzy budu muset zjistit, jak je to tu s vysavačem. Než jsem kamkoliv začala ukládat své věci, omyla jsem dané místo hadrem, na jehož stvoření padlo za oběť jedno z mých triček. Naštěstí jsem si vzala jedno z těch obyčejných, co skoro nikdy nenosím.
A tak jsem uklízela.
Až spolubydlící přijede, bude se navíc stěhovat nábytek, jelikož jsou obě postele u sebe a to mi přijde dosti…divné vzhledem k tomu, že jsme se viděly jednou a intimní vztah neplánujeme. Navíc mám ráda své soukromí, což tady sice bude muset trochu ustoupit, ale chci si vytvořit alespoň chabou iluzi jeho existence, tedy udělat si tu svůj koutek, oddělit její část pokoje od mé. Udělala bych to sama, ale knihovnička, s níž bych potřebovala hýbat, je připevněná ke zdi, což jsem naštěstí zjistila dříve, než jsem přesunula postel a stůl. Budu tedy muset počkat až přijede, aby mi pomohla nebo alespoň poradila, jak to odpevnit, jelikož to nejspíš přidělávala ona. Snad nebude dělat scény a pomůže mi. Jinak to totiž vezmu po svém a je mi fuk, jaká díra ve zdi zůstane -_-
Teď už jsem relativně zabydlená, zbývá jen to stěhování a vyklizení mých dvou polic, které jsou ještě obsazeny věcmi mé spolubydlící.

První dva dny ale byly divné. Po matčině odjezdu jsem tu sice zahlédla jakéhosi muže, ale jen jsem se krátce pozdravili a konec. Jsem hold talent pokud jde o mezilidské vztahy. Jen tak mimochodem, nepředstavili jsme se do dnes XD Kromě něj tu buď nikdo nebyl, nebo jsem alespoň nikoho neviděla. Je ale fakt, že jsem byla zalezlá u sebe a moc z pokoje nevylézala. Druhý den to tu bylo jako byt duchů. Až do večera prostě nikde nikdo x_X Pak tedy přijeli dvě dívčiny, s nimiž jsem trochu pokecala, hlavně pak díky jejich problémům s netem. Jedna z nich nevěděla, jak se připojit na wifi, což já teoreticky věděla… teoreticky… prakticky jsem nezjistila, jak aktivovat její přijímač, na což pak ale přišla sama XD
S netem to bylo vůbec vtipné. Wifi je tu zaheslovaná a já tu skoro celou sobotu, neděli neměla koho se zeptat. Pominu-li svou závislost, kterou bych nějak přežila, byl tu ještě ten fakt, že jsem nutně potřebovala na STAG, abych si přepsala rozvrh, jelikož jsem ho měla jen na internetu a tak hrozilo, že v pondělí nebudu vědět, kam kdy jít. Spolubydlící mi tu naštěstí nechala své číslo a tak jsem jí o heslo napsala. Wai!! T’Sal je zachráněna!
Teď už jen rozchodit pevnou, která mi nefachá nejspíš kvůli nastavení z domova, kde máme síťovou rozdvojku či co a pak se tam nějak vecpat na stahování *má podezření, že si na tu jedinou přípojku bude dělat nárok spolubydlící*

A to je pro dnešek vše, to jste rádi, co? XDD

3 komentáře:

Seel řekl(a)...

Heheh~ Každopádně ti přeju ať se ti na škole líbí a aby jsi měla jen samé jedničky XD

z3ro-ni-n4re řekl(a)...

Zapis,zapis ... to ted docela resi moje kamaradka,co chodi na PED/UK do tretaku - jsou jak pokusni kralici,zkousi se na nich elektronicky system - zni to sice bajecne,ze se k tomu muze clovek v klidu a pohodli domova posadit,ale pry ty nervy ... pac kdyz se tam najedou prihlasi X lidi,a ono to spadne,tak to neni legrace,navic,museji se hlasit na nepovinne predmety,ktere jsou zas plne obsazene temi,co je maji pro zmenu jako povinne,no proste ... neni nad to,si po staru prijit s tuztickou a papirem a vsechno si pekne rozvrhnout na miste o_O
Jinak se spolubydlici a spolustudujicimi preji pevne nervy a hlavne at se na skole dari :)

Lenne řekl(a)...

Nemohla by tvá spolubydlící být sestřenice či ještě bližší příbuzná té mé? Protože když se podívám nalevo od svého stolu, slovo "nepořádek" nabývá úplně nového rozměru:o).