pondělí 29. září 2008

Účet v bance

Já prostě nemůžu mít nic jednoduché. Vždycky, když už se raduji, že si v pohodičce pospím, tak přijde něco, co mě ráno vytáhne z postele a donutí celé dopoledne někde lítat, díky čemuž pak přijdu domu ve čtyři, v pět totálně mrtvá. Pondělky jsou okavidně ve znamení bank...



První pokus založit si účet proběhl v den zápisu, jenže tehdy jsem u sebe neměla potvrzení o studiu a tak se to odložilo. Pondělí na to jsem po škole tedy šla i s potvrzením do banky, abych si ho konečně mohla zřídit a otec mi mohl poslat peníze na další měsíc. Nejdřív jsem čekala, než na mě přišla řada, a pak jsme čekala, jestli se jim rozběhne systém nebo ne. Bohužel to odmítalo spolupracovat a tak jsme s úřednicí všechno vepsaly do formulářů s tím, že to pak dodatečně zanese do počítače a ve středu mi zavolá. Po více jak hodině jsem tedy z banky odešla.

Zakládala jsem si studentské konto, které mi kromě nulových poplatků na pohyb peněz v rámci té mé banky a dalších vychytávek *nepamatuje si jakých*, také zaručovalo možnost internetového bankovnictví. Ve středu jsem se slíbeného telefonátu nedočkala, ve čtvrtek jsem se stále nemohla dostat z PC na svůj účet. Znovu jsem to zkusila v neděli večer a stále nic, což už mě dost znervózňovalo, jelikož se kvapem blížil konec měsíce a já musela zaplatit nájem. Říkala jsem si, že s účtem jako takovým by nic mít nemělo, jelikož jsem na něj hned po podepsání smlouvy vkládala požadovaných 200,-. Spíš jsem se za to ale modlila, jelikož mi na něj otec v pátek poslal peníze a bylo by docela vtipné, kdyby došly někam do tramtárie.

Bylo tedy rozhodnuto, že v pondělí, již třetí za sebou, jdu opět do banky. Sarah potřebovala ještě na dopravák, tak jsem šla s ní, abych si hned vyzvedla formulář na průkazku a nechala si ho potvrdit na studijním. Pak jsme se rozešly a já své kroky namířila směrem k bance, kde jsem opět tři čtvrtě hodiny čekala, než na mě přijde řada.

Když se tak konečně stalo, zjistila jsem, že účet sice mám, ale nedodělaný. Jak to totiž ta minulá úřednice nakonec dělala přes lejstra, tak pak omarodila a tedy to ani nehodila do PC. Veškeré internetové bankovnictví jsem vůbec neměla udělané a kontokorent taky ne -_-

Takže znovu... tentokrát už ale do PC. U jedné pracovnice to internetové bankovnictví, načež jsem následně byla přeposlána o stůl vedle kvůli tomu kontokorentu. Nechápu, proč na mě vždycky tak blbě civěli, když jsem řekla, že chci limit dva tisíce, což jsem nakonec musela dát na pět, jelikož to byla minimální částka. S mými příjmy bych nějakých dvacet táců asi splácela blbě. Navíc, co na účtu není, to nesvádí k útratě xD

Po další tři čtvrtě hodině jsem tedy odcházela z banky s tím, že mám konečně všechno funkční. Doma jsem zaplatila nájem (doufám), zadala trvalý příkaz (doufám) a šťastně se odhlásila. Teď už tam jen příští pondělí zajít si vyzvednout kartu *headesk*

Edit 30.9. : Tak jsem dnes přišla do banky, abych si vybrala nějakou hotovost na přežití a zase problém. Nikde neměli můj podpisový vzor, jelikož ten byl spolu s ostatními papíry z prvního pokusu o vytvoření účtu kdesi založen a nikdo nevěděl kde. Půl hodiny tam kvůli mě půlka úřednic lítala a prohrabovala zásuvky, netrpělivě očekávajíce až vybuchnu a všechny tam seřvu. Já se ale furt jen smála a pak jim i poděkovala za snahu, z čehož byly docela paf XD
Nakonec jsem vytvořila nový podpisový vzor, vybrala peníze a zdrhala na další hodinu.

neděle 28. září 2008

BL zase žijí!!!

Víc k tomu snad nemusím dodávat...po dlouhé době jsem zase na netu, i když bez čehokoliv nového, jen ten vzhled. Časem snad ale sepíšu ty recenze a hodím je tam. Zase se potřebuji projektově trochu sebrat, je to děsný x_X

sobota 27. září 2008

Úklid

Mám tu sice rozepsané dva příspěvky o Slavnostech gymplu a prvním školním týdnu, ale nakonec jsem se rozhodla sepsat report o něčem aktuálnějším – o úklidu.

Do tohoto bytu jsem se nastěhovala před týdnem a už tehdy mě vyděsil ten nepořádek tady. A teď bohužel nemyslím jen tu katastrofu přímo u mě v pokoji, ale v celém bytě obecně. Řekla jsem si tedy, že týden počkám a uvidím, jestli postřehnu nějaký systém služeb na uklízení. Loni tu prý něco takového bylo, ale jak se zdá, přes léto se od toho upustilo a taky to tu podle toho vypadalo. Včera večer mi ale došla trpělivost, jelikož na kuchyň, koupelnu a toaletu jsem dost háklivá, což by byl asi každý. Špína se během týdne jen dál rozmnožovala a každý si tu hrál hru „Počkám, až to udělá někdo jiný,“ zatímco já se štítila čehokoliv dotknout. A tak jsem ráno vstala, zašla do Billy koupit čistící prostředky a dala se s menšími pauzami do toho.

Celkem jsem uklízela dvě toalety nevelkých rozměrů a jen o něco málo větší koupelnu. Trvalo mi to tak 3 hodiny. *totálně zničená* Všechno jsem musela vyloženě drhnout, jen sprchový kout mi zabral hodinu. Teď je krásně bílý, stejně tak jako i umyvadla a toalety… ne šedo-hnědo-černý, jako býval před náletem. V zrcadlech už se zase vidíme a po podlaze je bezpečné chodit. *zamilovaně se kouká na svou domácnost a přijde si jako puťka domácí*

Zítra mě čeká kuchyně. Tam se toho sice moc zachránit nedá, protože je tam spousta věcí a všechno to vyndávat a oprašovat nebudu, ale alespoň tu linku, sporák a mikrovlnku bych mohla omýt a samozřejmě setřít podlahu. Pak už jen vysaji chodbu, opráším obrázky na zdech a mám klid… alespoň dokud se neodstěhuje má spolubydlící, jelikož pak mě čeká ten můj pokoj. Nejdřív přeorganizovat nábytek a pak to tu všechno omýt a vysát…ale na druhou stranu si pak budu moct konečně pokoj zařídit dle svého a všude tu bude čisto *.*

pondělí 22. září 2008

Stěhování a co mu předcházelo

V poslední době o mě není moc slyšet, co? Od srpna jsem to měla trochu náročnější, ale snad už se to brzy zase uklidní… Nejdřív akce, pak hledání práce, přijetí na školu, lítání kolem toho a nakonec přestěhování. Nějak už se těším na oddych, ani ne tak fyzický jako spíš psychický x_X
Ale teď už o tom, co bylo potřeba zařídit a jak teď žiji.
Varování : Megálně dlouhé XD


Vzhledem k tomu, že mi dopis přišel docela pozdě, jsem se musela dostavit na dodatečný zápis, který se konal 15. září. Pro mě a mou matku, kterážto mi dělala odvoz, to znamenalo další cestu do Olomouce a zpátky. Být to na mě, už bych v Olmu zůstala, ale musela jsem se s potvrzením o studiu vrátit zpět k nám a dořešit pracák s pojišťovnou.

Do Olmu jsme vyjely v neděli dopoledne a užívaly si skoro prázdných silnic. Do cílového města jsme dorazily za 4 hodiny. Pravda, matka několikrát docela suverénně překročila rychlost, takže chytnout nás policisté, nejen že by se to prodražilo, ale nejspíš bychom musely dojít pěšky, jelikož to bylo i o řidičák XD
Ubytovaly jsme se ve stejném hotelu, jako když jsme tu byly na přijímačkách a já si říkala, jaké je to jednou fajn jet na východ, aniž by byla vedra nebo mě čekal nějaký test. Na pokoji jsem nahodila wifinu, kterou tu provozovali, máti zapnula TV a tak jsme se po cestě odreagovaly nad parodií na Robina Hooda. Potom jsme se šly dolů do restaurace najíst (doporučuji lososa s bylinkovým máslem made by pension Garnet *.*) a na „chvíli“ posedět a pokecat. Prostě pohoda večer.
Druhý den jsme vstávaly časně z rána, nasnídaly se a jely na zápis.

Nikdy jsem na zápise nebyla a tak jsem naprosto netušila, co mě čeká. Po chvilce stání v davu před aulou jsem se nakonec dostala do dané místnosti, kde mi se dosti chaoticky podávalo všechno možné…průvodce, index a potvrzení a kdeco dalšího. Měla jsem v tom totální zmatek, tak jsem se jen nechala táhnout proudem. Nakonec jsem zjistila, že mi nechybí jen dva papíry, které nakonec ještě dodatečně rozdávali, ale i docela zásadní věc – propiska. Nechala jsem ji totiž inteligentně v autě a vyplňujte si bago formulářů, když nemáte čím. Po menším lovu se mi však poštěstilo si ji půjčit od jakéhosi hocha, kterému už jsem ji jaksi nestihla vrátit, jelikož se pak vytratil do davu. Tak jsem svůj nový školní rok začala krádeží… ^.^;
Zatímco vedoucí studijního oddělení povídala nějaká moudra, vyplňovala jsem za pomoci peněženky jakožto podložky všechny ty formuláře a modlila se, abych nic nezvorala, jelikož mě papírování nikdy moc nešlo a vždycky tam napáchám nějakou chybu.
Po zdárném souboji s nejtěžší zbraní byrokratického aparátu mě pak čekala další nemilá věc – přes hodinu a půl dlouhé čekání ve frontě, která vedla k úřednicím s razítky. Smůla byla, že zápis byl v devět a já se v jedenáct měla sejít s realitním agentem, abych podepsala smlouvu na byt. Bohužel to trochu nevyšlo, takže jsem mu musela zavolat a odložit to na půl jedné. Pak na mě konečně přišla řada…

S matkou jsme měly do půl jedné trochu času, ale zase ne tolik, abychom vyběhaly cokoliv dalšího, tak jsme našly můj dům a na chvíli si sedly do hospody přímo pod byty. Společnost nám dělal jakýsi opilý děda -_-
Naštěstí jsme tu půl hodinu nějak přežily a vypadly ven, kde už na nás čekal můj realitní agent. Zavedl nás nahoru do bytu a do mého pokoje, který byl…no…v „lehce“ neuklizeném stavu. Má, v té době budoucí, spolubydlící tu dva měsíce žila sama a není zrovna pořádné povahy, takže to podle toho také vypadalo. Mě to však příliš nevadilo…tehdy. Podepsali jsme smlouvu, já zaplatila nájem za polovinu měsíce a poplatek za zprostředkování, který byl díky tomu, že jsme se odkázala na Sarah, jež mi daného agenta dohodila, o polovinu nižší než normálně bývá, a pak následovalo pár informačních věcí. Bohužel skutečně jen pár, protože pak se vrátila domů má spolubydlící – velice ukecaná dívčina. Sice vím, jaký kabát a boty si koupila, kolik jí to stálo, že chce do USA a že tam má přítele, ale když jsem po hodině a půl (!!) konečně debatu ukončili a z bytu odešli, uvědomila jsme si, že vlastně nic nevím. Tak jsem pak před odjezdem ještě sondovala u Sarah.
Po krátkém obědě v mekáči (stala jsem se závislá na jejich kapučínu *.*) a naprosto zbytečné návštěvě v bance jsem pak vyrazily zpět.

Druhý den jsem letěla na pracák a pojišťovnu, abych se zase z nezaměstnaného studenta stala jen studentem. Nejdřív jsem to vzala na pojišťovnu, protože ta měla o hodinu delší pracovní dobu a já to měla tak akorát. Nejdřív jsem se lekla, že mě nevezme, dokud nebudu odhlášená z pracáku, ale když jsem jí vysvětlila poměr pracovní doby mezi oběma úřady, řekla mi, že už tam nemusím, že si pracák sami ohlídají. Jen mě na rozloučenou postrašila, že si není jistá, jestli se teď na pracák dostanu, jelikož tam mají nějakou rekonstrukci. Trochu mi zatrnulo, protože bylo úterý a já potřebovala mít do pátku všechno zařízené, protože vracet bych se měla až za měsíc. Nakonec bylo ale vše bez problémů. Rekonstruovali jen část, takže vše fungovalo, jak mělo.

Abych se nenudila, byla jsem ještě nakupovat. Sice jen v drogerii a nejnutnější věci, ale i tak to bylo pekelně těžké a drahé. Nechala jsem tam devět stovek a to jsem ještě takové věci jako hřebeny (kartáč za stovku?!), manikúru, etc. dokupovala v Olomouci v Bille.

Ve středu mě pak čekala návštěva u babičky, jelikož jsme se se sestrou prý dlouho neukázaly (pravda ^__^). Navíc bych pak měla na talíři ještě 400 let, že jsem se nepřišla rozloučit. Vzhledem k tomu, že babi ještě stále žije s tím ******, bylo to peklo. Krom toho, že je to zarytý vyznavač komunistů, tvrdící, že se tenkrát měli lidi lépe (no jo, když je někdo zabedněnec, který se o nic nezajímá a navíc leze komoušům až někam, tak se nedivte -_-), tak mě neustále srovnával se sebou, což jsem brala jako těžkou urážku. S babi samotnou jsem moc nepokecala, jelikož ten ***** furt mlel ta svoje moudra a názory a my tam se sestrou vedle něj jen tiše rostly a snažily se nenarvat mu něco objemného do krku. Slabou útěchou mi bylo, že jsem od babi odcházela o pět stovek bohatší…

Ve čtvrtek jsem si dopřála trochu odpočinku, ale pátek už tak poklidný nebyl. Od desíti dopoledne až do sedmi večer jsme lítala po bytě a balila. Totálně jsem nestíhala a druhý den ráno jsem ještě dobalovala poslední věci. V pátek večer se totiž konaly slavnosti gymplu, ale o těch snad později.
Původně jsem z nich chtěla přijít někdy ve dvanáct, ale trochu se nepovedlo a tak jsem si lehla až po třetí ráno. Budíček byl v sedm -_- Díky tomu jsem byla matce skutečně zábavným společníkem. Většinou jsem jen skoro spala nebo civěla doblba a naprosto nevnímala XD
V Olmu jsme naštěstí chytly parkovací místo blízko vchodu do domu, co bylo jedině dobře, jelikož jsem měla dvě megálně těžké brašny a k tomu spoustu menších tašek. Všechno jsme to nanosily ke mně do pokoje, který byl prázdný, jelikož je moje spolubydlící do úterka nebo středy pryč, a pak se šly najíst. Po obědě máti odjela. Jela od nás z Litvínova až do Olomouce na otočku o_O Sice je zvyklá jezdit, jelikož dělá obchodního zástupce, ale stejně to musel být záhul. A večer pak měla ještě sraz se třídou XD

Já zatím koukala na pokoj a říkala si: Proč já? Vzpomínáte, jak jsem říkala, že je má spolubydlící trochu nepořádná? Odmyslete si to trochu. Při bližším, jak letmém pohledu vyšlo najevo, že její nepořádnost nekončí jen u rozházeného stolu a pár věcí na zemi. S máti jsme se smávaly těm reklamám na čistící prostředky, kde vždycky ukazují špínu, jako by se v domácnosti rok neuklízelo. Už se jim smát nebudu. Okenní parapety byly špínou až mastné, že jsem se jich štítila byť jen dotknout. Všude megální vrstva prachu a brzy budu muset zjistit, jak je to tu s vysavačem. Než jsem kamkoliv začala ukládat své věci, omyla jsem dané místo hadrem, na jehož stvoření padlo za oběť jedno z mých triček. Naštěstí jsem si vzala jedno z těch obyčejných, co skoro nikdy nenosím.
A tak jsem uklízela.
Až spolubydlící přijede, bude se navíc stěhovat nábytek, jelikož jsou obě postele u sebe a to mi přijde dosti…divné vzhledem k tomu, že jsme se viděly jednou a intimní vztah neplánujeme. Navíc mám ráda své soukromí, což tady sice bude muset trochu ustoupit, ale chci si vytvořit alespoň chabou iluzi jeho existence, tedy udělat si tu svůj koutek, oddělit její část pokoje od mé. Udělala bych to sama, ale knihovnička, s níž bych potřebovala hýbat, je připevněná ke zdi, což jsem naštěstí zjistila dříve, než jsem přesunula postel a stůl. Budu tedy muset počkat až přijede, aby mi pomohla nebo alespoň poradila, jak to odpevnit, jelikož to nejspíš přidělávala ona. Snad nebude dělat scény a pomůže mi. Jinak to totiž vezmu po svém a je mi fuk, jaká díra ve zdi zůstane -_-
Teď už jsem relativně zabydlená, zbývá jen to stěhování a vyklizení mých dvou polic, které jsou ještě obsazeny věcmi mé spolubydlící.

První dva dny ale byly divné. Po matčině odjezdu jsem tu sice zahlédla jakéhosi muže, ale jen jsem se krátce pozdravili a konec. Jsem hold talent pokud jde o mezilidské vztahy. Jen tak mimochodem, nepředstavili jsme se do dnes XD Kromě něj tu buď nikdo nebyl, nebo jsem alespoň nikoho neviděla. Je ale fakt, že jsem byla zalezlá u sebe a moc z pokoje nevylézala. Druhý den to tu bylo jako byt duchů. Až do večera prostě nikde nikdo x_X Pak tedy přijeli dvě dívčiny, s nimiž jsem trochu pokecala, hlavně pak díky jejich problémům s netem. Jedna z nich nevěděla, jak se připojit na wifi, což já teoreticky věděla… teoreticky… prakticky jsem nezjistila, jak aktivovat její přijímač, na což pak ale přišla sama XD
S netem to bylo vůbec vtipné. Wifi je tu zaheslovaná a já tu skoro celou sobotu, neděli neměla koho se zeptat. Pominu-li svou závislost, kterou bych nějak přežila, byl tu ještě ten fakt, že jsem nutně potřebovala na STAG, abych si přepsala rozvrh, jelikož jsem ho měla jen na internetu a tak hrozilo, že v pondělí nebudu vědět, kam kdy jít. Spolubydlící mi tu naštěstí nechala své číslo a tak jsem jí o heslo napsala. Wai!! T’Sal je zachráněna!
Teď už jen rozchodit pevnou, která mi nefachá nejspíš kvůli nastavení z domova, kde máme síťovou rozdvojku či co a pak se tam nějak vecpat na stahování *má podezření, že si na tu jedinou přípojku bude dělat nárok spolubydlící*

A to je pro dnešek vše, to jste rádi, co? XDD

úterý 9. září 2008

Tak je to doma...

Konečně přišel onen očekávaný dopis a ukončil období nejistoty *slzy dojetí v očích* Ano, UPOL obětoval mnohé na oltář rychlosti a ohleduplnosti, aby mi usnadnil život a mohl mě přivinout do své náruče, překonal mnohá úskalí, uštval mnoho poštovních vozů, jen aby mi toto své poselství doručil včas a já se nemusela o nic strachovat...

Ale teď konec ironie -_- Musím sice uznat, že se UPOL překonal, dopis jsem čekala v pátek nebo až po náhradním termínu zápisu. Na druhou stranu, když si to tak vezmu, kdybych se náhodou nekoukla na svůj účet, měla bych již týden podepsanou pracovní smlouvu, z níž bych se musela narychlo vyvléknout a jistě nemusím říkat, že "rychle" by v tomhle případě mohlo znamenat i "příliš dlouho".

O tom, že jsem prošvihla, co se dalo, od kolejí *vůbec ji to nemrzí* až po podporu na bydlení *zuří*, raději nemluvím. Hlavní je, že tam jsem, že... Kde budu bydlet, není jejich starost -_-

Měla jsem obavy, abych ještě něco sehnala, přeci jen je to na poslední chvíli a studentů je v Olomouci hodně. Proto jsem předem zařadila popis toho skoro ráje, kde bydlí Sarah, do iluzí a smířila s temnou kobkou bez netu a otravnou starou paní domácí. Ono je všechno lepší než krabice pod nějakým mostem...

Štěstí se však asi slitovalo a rozhodlo se u mě zůstat o chvilku déle. Pokud jde o mě, nevadí mi to ani v nejmenším, klidně mu v pokoji vyhradím místo a poskytnu mu trvalé bydliště.

Sice jsem koukala na nějaké inzeráty, ale jako první jsem zavolala realitnímu agentovi, přes kterého sehnala byt Sarah, a ono se to vyplatilo. Přede dvěma dny se mu uvolnilo jedno místo hned vedle Sarah, tedy v centru, s netem, zastávkou na tramvaj ke škole hned u baráku a parkem na mrtvoly poblíž. O______O <- takhle nějak jsem se chvilku tvářila, všechno mu odkývala, domluvila se, že smlouvu podepíšeme 15. a že mi to do té doby podrží.

Takže teď už můžu být oficiálně šťastná? T_________T

čtvrtek 4. září 2008

Byrokrati všech zemí, spojte se! -_-

Čas radosti odešel a zase je tu čas byrokracie -_- Dopis z Olmu stále nepřišel a když jsem tam dnes chtěla zavolat, abych si to na 100% ověřila, zjistila jsem, že úřední hodiny skončili před půl hodinou (v 11:00!!) s tím, že jsou tam zase až v úterý (opět jen do 11:00 -_-).

V pondělí mám sepisovat pracovní smlouvu s Charitou Most na jakéhosi asistenta terénního pracovníka, na což jsem dělala pohovor minulý pátek, takže jsem dnes volala dotyčnému, že to padlo a že nemůžu nastoupit. Bylo mi řečeno, že vzhledem k tomu, že to mají dojednané přes pracák, musí to být nějak úředně doložené, tedy ať se v pondělí dostavím na stanovenou hodinu a na místo podpisu smlouvy jim doložím, že skutečně začínám studovat. Jak jim to mám ale doložit, když dopis nemám v ruce, a něco mi říká, že zítra asi nepřijde, a ani nemůžu zavolat na Studijní, jelikož ti nepracují, to netuším... -_-

Už se nemůžu dočkat až se v pondělí ráno budu táhnout Gacktví kam, hledat ten kacl Gacktví kde a pak jim ještě, znovu, jako trapka vysvětlovat, proč tu zatracenou smlouvu prostě nepodepíšu -_-

Edit : Wai, asi začnu věřit v zázraky. Týpek, pod kterým jsem měla dělat, se nade mnou asi slitoval a dodatečně mi zavolal, že tedy do Mostu nemusím a ať si to vyřídím jen s pracákem. *pláče dojetím*

úterý 2. září 2008

*běhá po pokoji jako šílená a brečí*

Oficiálně prohlašuji, že jsem dnes poprvé brečela štěstím...vlastně ještě furt brečím... a křičím... a chodím tu sem a tam jako blbá, ale je mi to úplně jedno, jelikož mě nejspíš přijali na UPOL na odvolání..

BOŽE!!! JO!!!

Já.... jsem z toho naprosto v šoku... nečekala jsem to... už ne... protože prostě mě se tohle nestává a já ty zkoušky fakt zvorala a... *zase brečí*

Zatím to ale nemám na papíře... zjistila jsem to, když jsem si asi před deseti minutami čistila záložky, náhodou najela na databázi UPOLU a zkusmo zadala své rodné číslo...

"Rozhodnutí - přijat na VŠ po odvolání - autoremedura"

Může jít jen o chybu a možná se raduji úplně zbytečně, možná nakonec přeci jen na UPOL nepůjdu, ale... prosím... ujištěte mě někdo, že tam fakt jdu, protože kdyby to byla jen chyba... to bych rozhodně jen tak nevydejchala... Já tam vážně chci...

Edit : do háje...jsem jediná myš, která brečí nad jogurtem...