pondělí 28. července 2008

Noc s osamělém říjnu - Roger Zelazny

A je tu další kniha od mého milovaného autora. Tentokráte je to hororově laděný příběh zasazený někdy do konce 19.století a pojednávající o skupince podivných lidí, jejich zvířecích pomocnících a jisté události, na níž se všichni připravují. Čekáte-li však zvraty a intrikami nabytou akci, kde jedna událost střídá druhou, pak budete překvapeni, protože to tu nenajdete.

Čmuchal je hlídací pes, který v současné době žije se svým páníčkem Jackem na kraji Londýna. Na začátku příběhu je jeho život relativně prostý a klidný. Párkrát za den udělá obhlídku v domě, zkontroluje Věc v Kruhu, Věc v Parovodu a Šatníku, a stejně tak i Věci v Zrcadle. Je velice důležité, aby ani jedna z nich neutekla, jelikož pak by mohly nadělat mnoho problémů, nemluvě o tom že pro ně má Jack ještě do budoucna využití. Proto je, když Věci příliš zlobí, musí čas od času Čmuchal zklidnit svým štěkotem.

A pak je na řadě lenošení nebo obchůzky venku. Po nocích se s Jackem vydávají do Soha, kde shánějí roztodivné ingredience jako části mrtvol nebo cíp zeleného pláště, který nosila rusovláska, získaný přesně o půlnoci, to vše totiž budou potřebovat při Hře.

Nejsou ale jediní, kdo se na Hru připravují. V okolí se usadilo již několik hráčů. Přijel Hrabě se svým upírkem Jehlou, naproti Jackovi bydlí druid Owen, jemuž pomáhá veverka Cheeter, a poblíž pak čarodějka Jill se svou kočkou Šedivkou. Dál od města se pak usadil Dobrý doktor se svým pomocníkem a tajemným obrovským mužem, jež je sešit z různých částí těl. Mezi hráče patří i Morris, MacCabe a jejich sova Noční vítr, a bláznivý mnich Rostov, jemuž dělá společníka had Quicklime.

Krom Hráčů se však objevilo i několik dalších, kteří situaci pořádně zamotávají. Jackův nový soused Larry Talbot se nezdá být hrozbou, spíše se Čmuchalovi a jeho páníčkovi snaží být nápomocen, avšak to se nedá říct o Velkém Detektivovi, jenž je všem neustále na stopě, a Vikáři, který by pro Hráče mohl být skutečnou hrozbou.

Hra by měla vyvrcholit 31.října, během něhož toho roku dojde k úplňku. To je pak vždycky zvláštní noc, během níž se proti sobě postaví Otevírači a Zavírači. Po většinu října obvykle panuje klidná nálada, protože se jen hledají ingredience a získávají informace. Ty jsou důležité, aby se tak dalo správně vypočítat místo střetu. Zdá se však, že tento rok Hra tak poklidná nebude. Někdo z hráčů se totiž snaží zlikvidovat své protivníky ještě před jejím začátkem, což do situace vnáší jen zmatek, nejistotu a zbytečné rivalství.

*****
Noc v osamělém říjnu je hodně zvláštní kniha, obzvláště pak vezmu-li v potaz, že ji napsal právě Zelazny. Jak už jsem psala v úvodu, nedočkáte se zde žádných zběsilých akcí, ani děje, prchajícího kupředu mílovými kroky, jak u tohoto autora bývá zvykem.

Příběh je podán formou deníku, vyprávěného psem Čmuchalem, jehož prostřednictvím se den za dnem dozvídáme, co se odehrává v průběhu 1. až 31. října toho roku, o tom kdo jsou jeho spoluhráči a postupně i o co vlastně v samotné Hře jde. Právě jeho vyprávění dělá knihu tak zajímavou. Po většinu času se v ní vlastně nic neděje. Zvířecí pomocníci, na něž se příběh zaměřuje, se víceméně jen potulují po okolí a sbírají či s ostatními mění informace, jež jsou pro Hru životně důležité, či navazují jakási přátelství a to i přesto, že ještě není jisté, kdo je čí nepřítel.

I přes absenci nějakého zásadnějšího děje se však nenudíte. Právě naopak, já se nemohla od knihy odtrhnout a hltala jsem každé další slovo, protože na začátku příběhu nevíte nic. Čmuchal vše vypráví, jako byste o Hře a jejích Hráčích vše věděli, jako byste byli v obraze. O co skutečně jde, se tedy dozvídáte postupně s tím, jak se příběh den za dnem odvíjí dál, a ze skromných poznámek, pronesených účastníky.

Mám tenhle způsob vržení do děje ráda, protože je to dle mého skvělý způsob, jak nastolit a udržet napětí.

Dalším zajímavým faktorem jsou pak známé literární postavy z britské literatury té doby, které sem autor "ukryl". Narazíte tu na Sherlocka Holmese, geniálního jako vždy, doktora Frankensteina a jeho umělého člověka, či na hraběte Draculu, který byl neodolatelnou postavou i přesto, že měl asi tak dva štěky...ostatně moc prostoru nedostala víceméně žádná z lidských postav, spíše se o nich jen mluvilo.

Jediným mínusem knihy byly kresby jakéhosi slavného ilustrátora, jež je opěvován nejen na přebalu knihy, ale snad i u každé anotace. Nejen že mi jeho kresby přišly odpudivé, ale kolikrát byly do knihy i špatně zasazené, takže jste z obrázku mohli odhadnout, co se stane na následujících stránkách. A občas šlo o docela dost zásadní věci x_X Někomu by to možná nevadilo, ale já nesnáším jakékoliv, i sebemenší spoilery, takže mi to minimálně dvakrát zkazilo požitek z četby, když jsem omylem koukla na ilustraci dříve, než jsem ji zakryla.
(Dle mého by udělali lépe, kdyby ilustrace v knize dělal stejný autor jako ten, co má na svědomí obálku *.* *fascinuje ji tam hlavně postava Hraběte*)

Když se nad tím tak zamyslím, kniha mi dost připomínala Z prachu zrození od Raye Bradburryho. I tam byl podobně fantaskní příběh, plný neuvěřitelně uvěřitelných postav a zajímavého vypravěčského stylu. Máte-li tedy rádi nevšední zážitky, rozhodně po této knize zkuste sáhnout...

A na závěr menší úryvek, z něhož jsem vážně nemohla XDDD

17. říjen, noc, hřbitov
- velký lov za posledními doplňky.

"Sakra! Potřebuji levou stehenní kost a tenhle ji nemá!"
"Levej femur říkáš?" otázal se zblízka prastarý hlas, který mohl patřit Owenovi. "Jeden tady mám a určitě ho nebudu potřebovat. Máš tam játra? Ty by se mi šikly."
"To bude hračka," přišla odpověď. "Počkej vteřinku. Tady jsou. Vyměníme to?"
"Máš to mít! Chytej!"
Něco se zablesklo ve vzduchu a letělo dolů z kopečku.
"To je ono! Tady máš ty játra."
Odněkud se ozvalo plesknutí a spokojený výkřik: "Mám je!"
"Haló!" ozval se ženský hlas. "Když už jste tady, nemáte lebku?"
"Jasně že jo," ozval se druhý muž. "Co dáte?"
"Co potřebujete?"
"Kosti z prstů."
"Mám to tady! Chytejte!"
"Tady máte lebku!"
"Už ji držím. Ten tady musel být chvilku."
"Nemá někdo zlomené obratle oběšence?"ozval se mužský hlas se silným maďarským přízvukem někde zprava.
Následovala chvíle mlčení. "Něco rozdrcenýho tady mám! Ale čert ví, kde se to tady vzalo."
...
"Nemá někdo oči?"
"Tady," ozvala se odpověď od někoho s ruským přízvukem. "Ale jenom jedno."
"Já mám druhé," přišla odpověď v aristokratickém hávu z druhé strany.
....

(str. 85-86)

Tak tohle posouvá termín "samoobsluha" na zcela novou úroveň XDDDD

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

kacha
Takhle knizka je proste super...Hodne jsem se u ni nasmala..Hlody od Zelaznyho jsou nezamenitelne :-))
Mimochodem...mas moc pekny sloh, dej se na novinarinu :-)

T'Sal řekl(a)...

Mě se taky líbila. Styl i humor byly sice v porovnání s ostatními knihami poněkud jemnější a uhlazenější, ale měla zase takové pěkné pohádkové úsměvně-temné kouzlo.
Huh, děkuji, ale na novinařinu asi nepůjdu XD