pátek 20. června 2008

Podvrženec - Roger Zelazny

Dva světy. Dvě zcela odlišná umění - magie a věda. Dvě děti - podvrženci, jež byli odneseni ze svých domovů a ponecháni někde, kde pro jejich nadání nebylo pochopení. Jejich osud však zůstal propleten a tak se po letech setkali. Jeden na straně magie, druhý na straně vědy. To je Podvrženec.

Bývaly doby, kdy magie a věda existovaly bok po boku v jednom světě. K tomu, aby tento stav zůstal zachován, však bylo potřeba zachovat jistou rovnováhu mezi nimi. Ta ale byla porušena a tak došlo ke zničující válce, jež nakonec vedla k rozdělení světa na dvě zcela opačné roviny. V jedné z nich převládala věda -vysoce přetechnizovaný svět, v němž je magie legendou, v druhé z nich pak dominovala magie, zatímco věda byla považována za prokletou a nebezpečnou.

Det Morson byl velmi mocný čaroděj s velmi špatnou pověstí. Svou zálibou v černé magii a svými činy si nadělal velkou spoustu nepřátel, což se mu nakonec vymstilo. Poslední okamžiky svého života strávil v obležení na svém hradě Rondovalu, kde nakonec padl rukou čaroděje Mora, jenž vedl povstání proti němu.
Po mágovi a jeho mrtvé ženě zůstalo jen malé nemluvně, Pol Detson, které by se jednoho dne mohlo stát stejnou hrozbou, jako byl i jeho otec. Mor ho proto odnese do světa vědy, kde by bylo jeho nadání pro magii postupně oslabováno, až by jednoho dne zmizelo úplně.

Aby ale zachoval rovnováhu, musel se sebou do svého světa přinést ze světa vědy jiné dítě, které by zde nahradilo malého Pola. Tehdy ještě ale netušil, k čemu tahle výměna povede.

Mark Marakson už od dětství projevoval nezvyklé nadání pro technické věci. Stavěl si malá vodní kola, samohybné hračky, opravoval věci v domácnosti. Jeho rodiče z něj měly radost. Jeho záliba v technice však den ode dne rostla. Poté, co se stal kovářem, začal sestrojovat mnohem větší věci. Chtěl jimi pomáhat, ale vesničané pro něj neměly pochopení a jeho práci zničili. Odešel tedy na Zlokovnou horu, o níž se tradovalo, že je prokletá. Našel tam mrtvé město a počítač, jež ho naučil mnoho věcí. Byl to pozůstatek po dávno zmizelé civilizaci, ještě z dob, kdy v tomto světě existovala vyspělá věda. Mark mrtvé město oživil a přislíbil, že lidem ze svého okolí tento nový způsob života, ovlivněný vyspělými technologiemi, vnutí třeba i násilím.

Když se o tom starý Mor dozvěděl, uvědomil si, že ta výměna možná nebyl až tak dobrý nápad…

Daniel Chain rozhodně nenaplňoval otcovy naděje. O inženýrství, v němž měl následovat otcových stop, neprojevoval sebemenší zájem a navíc tu byl ten poltergaist efekt – jakmile se Daniel přiblížil k nějakému elektrickému spotřebiči, ten zkolaboval. Ne, Daniel měl raději svou hru na kytaru, protože během hry se mohl uvolnit a skrze své písně v oblacích dýmu vytvářet fantaskní svět, pohybovat věcmi, ovlivňovat lidi…

Mor neztrácel čas, věděl totiž, že umírá. Prostě Daniela jednoho večera popadl přímo na ulici a vydal se s ním na cestu do chlapcova rodného světa. Neřekl mu toho mnoho, snad jen to, že se chlapec ve skutečnosti jmenuje Pol Detson a že musí zastavit Marka Maraksona. Pak ho vykopnul v jakémsi středověkém kraji a odešel.

I přes tyto události se Pol cítil v novém světě mnohem víc jako doma, než v tom starém. Věděl, že sem patří. Na chvíli zůstává v jedné vesnici, kde si přivydělává na živobytí. Sotva však vesničané zjistí, jaké síly má a spatří tajemné mateřské znaménko v podobě draka, které má na zápěstí, vyženou ho ze svého středu. Vlastně se ho spíše pokusí zabít. Pol se dává na útěk, který se pomalu mění v cestu, až dorazí ke starému opuštěnému hradu.

Je to Rondoval, jež patřil jeho otci. Pol se zde zabydlí a za pomoci knih, jež zde nalezl, postupně rozvíjí své umění magie, které v tomto světě jen zesílilo. V jeskyních pod hradem pak nalezne obrovský zvěřinec, kde spí neuvěřitelné množství draků, trollů, bazilišků a jiných bájných tvorů, kteří tvořily armádu starého Deta. Teď však všichni spali pod vlivem silného kouzla.

Polovi se podaří probudit jednoho z draků. Jmenoval se Lunolet. Vedle něj po dvacet let spal zlodějíček Myší rukavička, který se na Rondoval vypravil v nevhodnou dobu, zůstal zde v obležení spolu s temným mágem a nakonec propadl uspávacímu zaklínadlu, když se před dobyvateli snažil skrýt. Pol tak získá dva nové přátele a spojence, aniž by ještě věděl, jak moc je bude potřebovat.

Krátce na to se mu totiž do života připlete Nora, dívka, jež milovala Marka a jež je jím teď ohrožována. Pol jí chce pomoct, vezme ji proto na Zlokovnou horu za Markem, aby si tam s mužem vše vyříkala, případně aby problém vyřešil za ni. Z jejího vyprávění mu je navíc jasné, že právě Mark je tím dítětem, za něhož ho vyměnili.

Mark, zaslepený nenávistí a žárlivostí, odmítne Polovu nabídku, že ho odvede do světa, do něhož právem náleží. Chce dokázat, co si předsevzal a teď i navíc zničit Pola, protože si myslí, že právě on ho o vše připravil.

Polovi tedy nezbývá, než se vrátit na Rondoval a začít dávat dohromady síly, aby se mohl postavit Markovi a jeho armádě strojů…

*****

Přestože má Podvrženec relativně jednoduchou zápletku, jde o velice čtivou knihu, v níž vše běží svěžím tempem. Jako vždy jsou všechny charaktery poutavé a musíte je mít rádi. Akorát Nora mi trochu vadila, protože mi přišla taková…ufňukaná x_X Samozřejmě v rámci Zelaznyho postav XD Jako vždy jsem si nejvíc oblíbila „záporáka“, dá-li se tak Mark označit, ale Myší rukavička byl těsně v závěsu. Měla-li bych toho zlodějíčka nějak specifikovat, tak bych to udělala slovy: „odvážný ve své zbabělosti.“ XD

Celý ten boj magie vs. technika mi příjemně hrál na strunu, protože čisté fantasy moc nemusím, ovšem mixnete-li mi ho s trochou sci-fi, jsem šťastná jak myš s připojením k netu. Proces magie zde byl vykreslován vcelku pěkně, nedělalo problém si magické úkony představit, což jsem jen oceňovala, jelikož to občas byly vcelku dlouhé pasáže, které by jinak byly nudné (ověřeno z Divomága).

Takže kdybych to shrnula, kniha se mi líbila hodně a nejspíš se k ní zase vrátím.

Žádné komentáře: