neděle 1. června 2008

Návrat z bojiště

Tak jsem se dnes vrátila z Olomouce, z čehož se budu vzpamatovávat ještě nějakou chvilku. Pro ty z vás, kteří ale nestojí o mé krásné (před)cestovní zážitky, poskytuji zkrácenou verzi toho, jak zkoušky dopadly - opakování matka moudrosti, jak se říká, aneb pokud mi přijde dopis se slovem "přijata", udělal někde mistr písař zatraceně velkou chybu. Asi z toho cestování na zkoušky udělám novou rodinnou tradici...

Že jedu na zkoušky do Olomouce, otec věděl už od ledna. Před měsícem se dokonce dozvěděl i přesné datum, jasně jsme mu s matkou řekly, že pojedeme naším autem a on se klidně ještě ve čtvrtek před odjezdem diví, proč že mu chceme vzít dopravní prostředek, když má máti služební auto. Chudák malý by jednou musel jet do práce hromadnou dopravou, což by asi nepřežil, a tak máti musela v pátek vstávat s ním a na na pátou ráno ho odvést do práce.

Jako by to nestačilo, tak nám dal i málo peněz. Hotel nás měl vyjít na 1200,- , rády bychom se v pátek i v sobotu naobědvaly a třeba měly i nějakou tu snídani a večeři. Nemluvě o tom, že do Olomouce to není zrovna, co by kamenem dohodil, takže spotřeba benzínu bude také pořádná. Drahá otec nám dal 2000 a auto se skoro prázdnou nádrží *headdesk*

Takže máti zase vybrala neexistující prachy z konta a já jsem opět švorc. Čte-li to tu nějaký masochista, nabízím otce k prodeji. Řekněte si jakoukoliv cenu, zaplatím cokoliv.

Vyjely jsme v pátek někdy kolem půl jedenácté dopoledne a samozřejmě, stejně jako tomu bylo i loni, ty dva dny, kdy jsme trávily nechutně dlouhou dobu v autě, byla největší vedra. Děkovala jsem Gacktovi za to, že s mými vlasy nehne ani šestihodinový vítr, vanoucí z naplno otevřeného okénka, a nadávala na to, že nevedu sluneční brýle. Poučena z matčiny zkušenosti, jsem si vzala halenku s dlouhým rukávem. Sice jsem se tak pekla o trochu víc, ale nerada bych dopadla jako ona - s jednou rukou spálenou. V mém případě *tři roky nevylezla na slunce* by to totiž dopadlo podstatně hůř.

Vzhledem k tomu, že nebylo na dálniční známku *opět propaluje otce pohledem*, musely jsme jet klasickými silnicemi přes každou Horní Dolní v okolí. Dívám se na to však optimisticky a tak si říkám, že jsem alespoň zjistila pár nových věcí :
  • Takové silnice nejsou rovné.
  • Takové silnice mají spoustu odboček.
  • Na vesnicích o značení nikdy neslyšeli.
  • Ve městech bohužel ano.
  • Když obrátíte mapu vzhůru nohama kupodivu nedává smysl.

Ano, jako navigátor jsem se příliš neosvědčila, obzvláště jde-li o meziměstskou dopravu. Dokud se jelo mimo obce, byla cesta vcelku fajn, ale jakmile se zajelo mezi baráky, začalo peklo. Na vesnicích směrovky najdete jen zřídka, a pokud ano, platí pro ně bohužel to, co pro ukazatele ve městech - celou dobu vás navádí na určité město, ale jakmile vjedete do centra, označí onen směr jiným městem, nebo ještě lépe vesnicí, kterou na mapě musíte hledat div ne lupou. A tak jsme zase trochu kufrovaly. Navíc jsme si pak kus cesty střihly i po dálnici...bez známky, jelikož si matka nebyla jistá, jestli byla placená nebo ne. Na zpáteční cestě se situace opakovala, avšak to jen díky tomu, že byl nájezd na dálnici značen na poslední chvíli a my už se prostě neměly kde otočit. Samozřejmě, že první výjezd byl až zadlouho >_<

Poučeny z minulého roku jsme tentokrát nespoléhaly na vytisknutou mapu, jelikož ta se neosvědčila. Tedy...osvědčila by se, kdyby onu ulici, jednu z mála dvousměrných, po níž jsme měly tenkrát jet ke zkušebnám, nerozkopaly. Jednosměrky jsou vážně kouzelný vynález. Letos jsme to ale přes pěší zóny brát nemusely. Před Olmem jsme si koupily podrobnou mapu města a pak už to šlo relativně snadno. Pokud jsem tedy díky snaze přečíst nějaký název ulice, napsaný pidi písmem a v poskakujícím autě, nepřehlédla křižovatku, díky čemuž jsem se na mapě ztratila a než jsem se zorientovala, byl cíl za námi.

Hotel jsme našly vcelku snadno. Oproti tomu loňskému docela pokrok. Akorát mám pocit, že se obsluha v Olmu musí povinně nakazit vzteklinou, než ji pustí mezi lid. Recepční nám ukazoval svůj otrávený ksicht s výrazem, cože vůbec otravujeme, a v supermarketu, kde jsem si pak byly nakoupit, si pokladní nezadal ani s Cainovou sbírkou jedů. Vážně příjemné prostředí ^.^;

Ráno jsem na zkoušky dorazila se značným předstihem, jelikož jsme si trasu sjely ještě předešlého dne a navíc jsme vyrazily dost brzy. První jsem měla test na japonskou filologii. Budova, v níž se měla zkouška konat mi předešlého dne jaksi unikala, ale v sobotu ráno už tam postávalo pár lidí, tak jsem šla najisto. Jakýsi aktivní pán nás hned pustil do sálu, což se mi nezdálo, jelikož jsem z loňska věděla, že se nejspíš bude ještě provádět kontrola toho, zda-li tam jsou skutečně jen ti, co by tam být měli. A samozřejmě. Za chvíli přišel dozor z příslušné katedry (bo jak se tomu nadává) a my zase museli všichni ven XD

Stála jsem vedle jakési dívčiny, která vypadala, že si chce povídat. Řekla jsem si, že budu sdílná a komunikativní a tak jsem se s ní dala do řeči *tříská hlavou o stůl*. Až mě zase jednou přepadne záchvat společenskosti, kopněte mě, ano? Ta holka nezavřela tlamu. To se nedalo. Furt mlela a mlela a mě mozek odcházel na procházku. Její monolog na chvíli přerušila Kavárnistka, která si mě všimla. BTW, můžu si škrtnou další zkomolení svého jména XDD Společnost Kavárnistky by mi byla rozhodně mnohem milejší, hlavně pak protože bychom určitě našly nějaká společná témata a já bych se i dostala ke slovu. Jenže mi nebylo přáno. Zatímco jsem se snažila první dívčinu z debaty nějak vyšoupnout, ona se jen tak nedala a zase spustila. Tím má konverzace s Kavárnistkou skončila x_X

Samotné zkoušky probíhaly ve vcelku uvolněné atmosféře. Dozorci měli smysl pro humor, což je jen dobře. Test byl sám o sobě sice také veselý, ale v tak trochu jiném duchu. Věděla jsem, že se otázky v testech opakují, ale říkala jsem si, že tak obrok nebo víc. Ehm, ono nic, takže se mi taktika : "Tohle nemusíš, to tam bylo loni" trochu neosvědčila. O tom, že na můj vkus až moc otázek obsahovalo i část "kdy" nebo "kterého roku", se nebudu zmiňovat. Nestačilo by století? ^.^;; Japonštinu jsem tedy neudělala, stává se... XD

Anglinu jsme měli někde jinde. Naštěstí mě ale máti převezla, díky čemuž jsem měla spoustu času na pobyt ve vydýchané hale bez klimatizace plné nervózních rodičů. Ti byli vskutku kouzelní. Hned za mnou stála celá rodinka, přičemž na nervy mi lezl hlavně otec. Zápis měl začít až kolem půl desáté, přičemž on si už deset minut předtím stěžoval, co je to za bordel, proč u těch stolů nikdo není a kde se flákají. Zabíííííít!!!!!!! Takových tam ale bylo víc x_X

Vůbec jsem si přišla jak ve školce. Rodiče některých studentů své ratolesti doprovázeli div ne i na záchod. Do sálu, kde probíhala zkouška navíc pak vedly dvoje prosklené dveře. A samozřejmě, opět rodiče některých stály u těch dveří a zírali dovnitř. Už jim chyběla jen kamera o_O Být to moje matka, tak ji osobně vykopu před budovu, což naštěstí nebylo nutné, jelikož má rozum a tak si vystačila s tím, že jsem jí dala dvě stovky a vypustila ji ven XD

Když se pak začalo zapisovat a já přišla na řadu, opět jsem děkovala Gacktovi, že už mám novou občanku. Zápis totiž probíhal tak, že jsem odevzdala občanku jednomu z dozorců (pro Sarah : Nemýlím-li se, byl to ten, co ho máte na fonetiku.), který ji ostřížím zrakem sjel, načež se podíval na mě, zda-li jsem to skutečně já. Oddychla jsem si, když mě pustil dál *vzpomíná, jak minule takové štěstí málem neměla*. V samotném, klimatizovaném, sále jsem sebou sice málem sekla, jelikož po tom šíleném vzduchu a vedru od vedle, to tu chvilku působilo jako lednice, ale dalo se. S úspěchem jsem složila i první test inteligence - rozložila jsem si stolek na psaní - a pak už se šlo na test.

Vzhledem k tomu, že jsem toho dne ráno zjistila, že mi chcíply hodinky, byla jsem během zkoušky z angličtiny nervózní hlavně protože jsem nevěděla, kolik času ještě mám a nemohla si to rozvrhnout. Chvíli jsem kvůli tomu i zmatkovala, ale nakonec nám bylo oznámeno, že máme ještě dvacet minut, a tak jsem zase zvolnila a předcházející cvičení pro jistotu zkontrolovala.

Tak trochu jsem spoléhala na to, že reading budu mít fajn, ale ouha. Letos jsem chytla docela těžký článek plný slovíček, která mi nic neříkala a občas se ani nedala odvodit (něco o plýtvání potravinami x_X), takže to bylo veselé, ale nakonec jsem to snad nějak dala. Té části s nalézáním chyb v textu jsem se pro změnu zase docela obávala, jelikož já ty chyby většinou nevidím, ani když ke mě přijdou a kopnou mě. Buď to vážně dopadlo blbě a já o tom nevím, nebo jsem tentokrát ty chyby i viděla. Akorát u jedné věty jsem zaGackta nemohla nic najít, tak jsem dala na cit. O kulturní části se raději ani nezmiňuji XD Něco jsem věděla, něco jsem tušila, k něčemu jsem se snažila dojít vylučovací metodou a něco jsem prostě...typla XD Říkám si ale, že tu anglinu bych možná při troše štěstí nějak dát mohla...alespoň něco, když už nevyšla ta japonština. Ne že by mi to tedy k něčemu bylo ^.^;

Zpáteční cesta probíhala tak nějak stejně jako ta do Olmu. Zase jsme trošku kufrovaly, zase mi byla hozena mapa do ruky a zase mi nešla přečíst ta pidi písmenka. Propečená jsem byla více než středně, nevyspalá a vůbec vyřízená ze všeho toho cestování, protože pokud je něco co nesnáším tak právě tohle. Někam se plácat, v nepohodlí a na strašně dlouho x_X Nejraději cestuji prstem po mapě, to je paráda *__*

Vzhledem k tomu všemu jsem chtěla být co nejdříve doma, abych si konečně mohla oddechnout. Matka si ale usmyslela se zastavit na krátkou návštěvu u dědy v Bezně, z čehož jsem sice neskákala radostí, ale na odpor mi nezbývalo dost sil. Kdybych věděla, že se to tam protáhne na dvě hodiny, nějaké bych se možná ještě pokusila vyhrabat >_< Babi Magda mi nějak lezla na nervy, z matky už jsem měla také solidní ponorku a navíc tam pak přijel i strýc s tetou a tou svojí vojtěškovou dietou nebo na čem to teď jedou x_X

Ne, do příjemného, přátelského a komunikativního tvora jsem měla daleko. Utíkal přede mnou i pes...

Po nekonečně dlouhé době jsme ale nakonec přeci jen vyrazily domů a až na jednu krátkou zastávku u benzínky, u níž jsme si vytáhla noťas a začala si v něm během cesty trochu uklízet, jsme již nikde nestavěly. Doma na nás čekal opět můj drahý milovaný otec ve skvělé náladě, díky čemuž málem skončil s židlí v hlavě.

Domove, sladký domove... *headdesk*

PS: Děkuji všem za podporu

10 komentářů:

kuroyume řekl(a)...

Ach Boze(...tedy Yoshiki...Gackte...Mano...:D ) ja nemam slov *zoufale splaskla rukama* ...tak jeste,ze jste to prezily ve zdravi,no :D
Cestovani,zvlast v horku,take nemusim - co nemusim,vyhybam se mu jako cert krizi,takze rikam - zaslouzila bys medaili.Za to,zes tu cestu zvladla,a za to ,zes dokazala zapojit hlavu behem zkousek - protoze muj "hardisk" se vypnul nekdy zacatkem kvetna a vidim to tak,ze naskoci tak v zari,driv urcite ne ...

T'Sal řekl(a)...

Mno jo, taky bych se ráda vyhnula. Chtělo by to transportéry. V jednu chvíli tady, v druhou tam. To by byla paráda...bych možná začala mít cestování i ráda XD
Můj hardisk je polozapnutý/polovipnutý tak nějak furt XD

Momoko řekl(a)...

Ehm... Máš mou upřímnou soustrast... Budu držet palce, aby domů přišel dopis se slovem "přijata"... Já v úterý jedu podruhý do Brna, na němčinu, to bude taky cesta... Navím, když vidím zadání z loňska, tak se mi podlamujou kolena v zoufalé hrůze...T_T A to radši ani nemluvim o pátečních příjmačkách na překladatelství, z těch mám největší hrůzu, asi proto, že se tam chci nejvíc dostat...

T'Sal řekl(a)...

Momoko : Huh, tak to přeji hodně štěstí a chladnou hlavu...a i počasí XD

pet řekl(a)...

Pane jo, to je kniha zivota. Jenze na druhe strane si predstav, ze bys zila v zemi kde vsechno funguje, nebo pokud ledasco a mnohe srovname tak je absolutne easy. Coz je zase nuda jako prase.Tak jsem si aspon timhle poctenim uzil urcity vzruso, usmal se a zavzpominal ...
Pekne!At se dari!

Seel řekl(a)...

Každopádně držím palce, ať tě vemou:) Vedra taky nesnáším, dokonce když vyloženě nemusím, tak v letních vedrech přes den nevylezu z baráku x_X

Nicol řekl(a)...

ty a sluníčko.. divím se že si to přežila bez úpalu nebo něčím podobným XD jinak kamoška co tam taky byla říkala že ta ajina byla dost těžká a na jp se vystresovala takže to nedala XD tak doufej že tam bude víc lidí co to spackalo XD ae ne přála bych ti aby tě přijali...^^ kdo ví co bude XD

T'Sal řekl(a)...

Pet : Ano, ráda se obětuji a položím svůj spokojený život na oltář dobrodružství, abych pobavila masy XD Jen upřímně doufám, že se další cestopisy objeví až za velmi dlouhou dobu, jelikož teď bych se chvilku ráda nudila XDD

Seel : Už to asi k ničemu nebude, ale děkuji XD Já z baráku nevylézám nikdy, pokud nemusím. V zimě je zima, v létě slunce x_X

Micinka : To by to museli hodně pokopat, protože dneska si dávám v hlavě dohromady otázky z jp a jsem fakt bez šancí XD Jinak, mě ta anglina celkově vzato těžká nepřišla. Jen ten reading byl na odstřel x_X Moc odborných výrazů XDD

Lenne řekl(a)...

Připojuji se k držení palců druhé úrovně. Ať je ten výstřední papír v obálce bez předpony "Ne-":o).

Anonymní řekl(a)...

Budu držet palce, přála bych Ti to. Vari