sobota 7. června 2008

Hvězdný kadet - R.A. Heinlein

Hvězdný kadet je součástí první várky knih, které sis přinesla od své kamarádky (jestli se někdy dočkám várky druhé, je ve hvězdách). Od Heinleina jsem už četla Hvězdnou pěchotu. Sice si moc nepamatuji, o čem to bylo, ale vím, že se mi kniha líbila, proto jsem se těšila na další přísun věcí od tohoto autora. Hvězdný kadet byl pro mě však spíše zklamáním.

Příběh začíná v pro nás relativně blízké budoucnosti roku 2075, kdy lidstvo obydlilo většinu sluneční soustavy, přičemž pořádek a všeobecný mír na planetách a mezi nimi udržuje jakási organizace zvaná Meziplanetární Patrola, kolem níž a toho, jak je Patrola vlastně úžasná, nejlepší a duchaplná, se bude točit celá kniha. Oceňuji autorovu snahu vykreslit jakousi vyšší instituci, která by měla být vzorem všem ostatním, se členy jež jsou jako vystřiženi z příručky "Dobrý hrdina snadno a rychle", ale někdy v polovině knihy mi ona bezvadná dokonalost Patroly doslova lezla na nervy. Právě díky tomu, že žádný z vyšších důstojníků neměl v papírech ani jednu chybičku, přišla mi strašně neskutečná.

A dále jsou tu pak postavy. Kniha je podávána z pohledu třetí osoby, avšak celou dobu se točí jen kolem Matthewa Dodsona, mladíka, který se rozhodl do Patroly vstoupit. V průběhu knihy se seznámíme ještě s několika jeho přáteli, z nichž hlavní roli sehrávají Bill Jarman, přezdívaný Tex, z Texasu, mladý kovboj s legendárním strýčkem Bodiem, který všude byl, všechno znal a každou sklátil; a Oscarem Jensenem, původem z Venuše, k němuž jedinému jsem si vybudovala lehce kladný vztah. Nebo vlastně vůbec nějaký vztah x_X

Pokud jde o děj, žádnou zásadnější akci zde nenaleznete. Více jak polovina knihy je o tom, jak hošani studují, prochází různými testy a drápají se mezi skupinu vyvolených, kteří se stanou právoplatnými členy Patroly. Je to ta zábavnější část knihy, v níž se mi nejvíce líbilo pojetí změny civilisty ve vojáka a jeho následný návrat domů, k rodině, která ve vojácích vidí cosi špatného a naprosto zbytečného, zatímco dotyčný prostě ví, jak je Patrola důležitá a že bez ní to nejde.

Pak už dojde k prvnímu přeřazování na lodě. Naše trojka chytne jakousi malou loď, jejímž úkolem bylo od jejich nalodění hledat jinou ztracenou loď, což na můj vkus zabralo až moc času. Během hledání se víceméně nic nedělo. Pro mě to byla nejkrizovější pasáž, během níž jsem knihu málem nadobro odložila. O měsíc později jsem se k ní ale přeci jen vrátila, abych zjistila, že Dodsonovo zahradničení, jemuž se během pátrání věnoval, ukončí nalezení lodi a následné krizové hlášení z Venuše, které měli prošetřit.

Naivní děvče ve mě se zaradovalo, že snad konečně začne něco svižnějšího, ale omyl. Pravda, zábavností bych to přirovnala k první části knihy, ale i tak jsem u některých pasáží měla co dělat, abych se udržela ve stavu bdělosti. Ona krize na Venuši sice byla lehce kritická, alespoň pro naše hošany, když už ně pro nikoho jiného, ale milovníci bojů by tu asi zesnuly stářím x_X

A navrch tomu všemu samozřejmě horda technických údajů, v nichž jsem rozuměla jen spojkám. Ale na to už jsem si jaksi zvykla u mistra Kulhánka a Heinleinovy Hvězdné Pěchoty ^.^;

Závěrem, měla-li bych knihu hodnotit, dostala by dvě hvězdičky z pěti x_X

2 komentáře:

Seel řekl(a)...

Heinleina mám jako spisovatele ráda, Hvězdná pěchota mě taky bavila:) Tohle jsem sice nečetla, ale taky je pravda, že jsem četla od něj pár věcí, který mě taky až tak nezaujaly ...

T'Sal řekl(a)...

Já si o něm po Hvězdné pěchotě právě udělala obrázek dobrého autora, ale teďkon po Kadetovi jsem na rozpacích. V té další várce knih, dostane-li se někdy ke mě, by měla být další kniha od něj, tak uvidím.