čtvrtek 1. května 2008

Valdštejnské slavnosti

Každým rokem se u nás v Litvínově na 1. Máje konají Valdštejnské slavnosti - upomínka na zakladatele první manufaktury na výrobu sukna Jana Josefa hraběte Valdštejna. I když je program rok od roku víceméně stejný, vynechala jsem je tuším akorát jednou, což je co říct, jelikož já jsem vysoce nespolečenský tvor a na tuto událost se obyvatelstvo našeho města snad ještě namnoží, jinak ty davy nejsou možné.


Už 30. dubna bývají na loučkách koncerty, kterých se ovšem neúčastním, jelikož si vždy nějak zapomenu zjistit, kdo tam bude, či mě daní interpreti nezajímají. Letos to byla Ewička Farná a Wanastovy věci, takže šlo o ten druhý případ. Beztak jsem byla po celé odpoledne zaměstnána vypalováním filmů pro rodinu >_<

Když pak někdy v 11 hodin večer přišla sis domů (dokonce i relativně střízlivá XD), vytasila se s tím, že jsme se přeci kdysi dávno dohodly, že na Slavnosti půjdeme v lolitě. Jenže se o tom tak dva měsíce nemluvilo a já s tím nepočítala, tudíž jsem neměla nic připravené. V úvahu přicházely akorát moje černé taftovky, s nimiž jsem se tedy mezi ty lidi moc tahat nechtěla. Ráno jsem navíc zjistila, že je zima, jelikož v noci pršelo. Má sestra však do poslední chvíle trvala na svém. Naštěstí si pak šla zakouřit a na čerstvém vzduchu (a v krátkém rukávu) se jí ten nápad v hlavě hezky rozležel XD

Hlavním (vlastně jediným) sponzorem akce jsem byla já, jelikož je sestra bez peněz. Skoro vše mi totiž dává, aby splatila své dluhy u mě a tak jsem za ni musela cálovat (ano, uvědomuji si, že to trochu postrádá logiku XD). Vyrazily jsme tedy do města, kde nás hned na náměstí trochu uzemnily davy. Na relativně úzký prostor tu byla moc vysoká koncentrace. Hlavně pak protože veškeré stánky s jídlem byly právě zde, nikoliv v parku, kde se akce konala a kde stály všechny předešlé roky. Nějak jsme se však protlačily, úspěšně (i když to bylo jen na těsno) přešly silnici plnou rozzuřených řidičů, kteří už měli dost toho, jak musí na každém přechodu v okolí na několik minut zastavovat, a došly do zámeckého parku.

Normálně je to vcelku pěkný parčík plný zeleně, stromů, pejskařů a důchodců. Od náměstí a "ruchu" tam je oddělen malým zámečkem v poněkud zbídačeném stavu (z něhož se buď stane nějaké kulturní centrum nebo !obchodní dům!). Dnes tu zeleň ale nebylo přes lidi vidět. V první polovině parku stály do kruhu postavené "historické" stánky plné medoviny (*_*), keramiky, nějakých možná kovových přívěsků (takové ty meče apod), atd. Tento kruh byl uzavřen malým jevištěm, na němž vystupovaly skupiny či co a pod ním byla možná i nějaká historická show. Program mě však příliš nezajímal a tak jsem nekoukala. Uvnitř kruhu pak byla další spousta lidí, utvářející mnoho a mnoho skupinek. Hezky se tam sluníčkovalo. Škoda jen, že tráva byla mokrá.

Se sis jsme to tam jednou obkroužily, abych si zjistila, kde a za kolik mají jaké druhy medoviny, jelikož to byl jediný důvod, proč jsem sem přišla. Nevím, kde ji u nás koupit a tak si tohoto skvělého moku, na který vám klidně složím nějakou ódu, užívám jen dvakrát ročně - na Slavnostech a na vánočních trzích. Právě kvůli tomu si dělám menší zásoby (letos v podobě 5 lahví, přičemž je jedna matky, což bohužel znamená, že i ty ostatní mé jsou v ohrožení x_X).

Nakonec jsme ale natrefily na matku (mimochodem k překvapení nás obou stála u hospody XD), kterážto se pak připojila k nám. Matince se můj plán nakoupit medovinu líbil a tak jsme se daly do pátrání po tom nejlepším společně. U dvou jsme narazily na druhy, které jsme ještě nekoštovaly a tak došlo na ochutnávky. Ta třetí už byla vyloženě na chuť XD Kupodivu tu letos neprodávali jen jednu značku. To mě potěšilo, jelikož jsem tu našla jednu o třicet korun levnější a navíc i druhy, které normálně nemívají. I sherry, jíž jsem zatím viděla jen v Teplicích na Lázeňské. Byla to docela vtipná scénka :

Já : Jé, podívej! Višňová!
Máti : No jo!
Já : Myslíš, že je to ta, co jsme měly v Teplicích? *nadšeně tleská rukama*
Prodávající : Jo jo, to bude ona. Prodáváme tam...
*T'Sal poprvé vezme na vědomí, že za lahvinkami dokonce i někdo stojí*

Po chvíli jsme se konečně s máti rozhodly, které druhy koupit. První kupovala máti, která brala jen jednu lahvinku (byla jsem ta majetnější). Pak přišla řada na mě. Prodávající si zřejmě mysleli, že také vezmu jen jednu. Soudím tak podle jejich výrazu, který nasadili, když jsem spustila :
"Tak si vezmu sherry, přírodní a mandlovou."--> O.O

*čte si poslední odstavce* Ehm...uvěří mi teď někdo, že jsem černá ovce naší alkoholické rodiny a téměř nikdy nepiji? XD Nejspíš ne a to se týká i jednoho týpka, s nímž jsem se chvíli scházela a kterého jsem zde potkala. Už si nepamatuji, jestli jsem tu o něm psala, takže malé shrnutí : Všichni mu říkají Pája, ve skutečnosti je to ale tuším napůl Vietnamec a napůl Číňan. Není nijak extra hezký a je to jeden z těch typů, za které by ostatní holky ruce trhaly - milý, ochotný, pravděpodobně až nechutně věrný, všímavý romantik. Tedy naprosté štěně, jakým čas od času naznačím, že by mohli mít šanci, párkrát se s nimi sejdu a pak jim napíšu, že už nemám zájem. S tímhle jsem se scházela v létě a on mi ještě teď, když mě potká, říká, jak jsem hezká, jak na mě furt myslí apod. (hele, jeho teta nám pomalu chystala svatbu, nekecám XDDD).

Zpět k věci. Potkala jsem ho i dnes (dvakrát x_X), během čehož se mě snažil přivolat zpět svými lichotkami. Nasadila jsem americký úsměv, abych nevypadala moc otráveně, a snažila si nevšímat těch flašek medoviny, které jsem měla v ruce nebo na stole před sebou, jelikož tento obraz musel být v jasném rozporu s mým předešlým tvrzením, kdy jsem mu říkala, že nepiji XDDD

Aby se ale neřeklo, že jsme utrácely jen za pití, tak jsem si koupila i dvě krásné kachličky. Tedy...nejradši bych koupila všechny, ale vzhledem k tomu, že jedna byla za 70,- , tak to nebylo dost dobře možné. Měli jich tam spoustu se slunečnicovým vzorem, který by se hodil k nám do kuchyně, pár s kočičkami (jsme rodina kočkofilů) a několik s různými "záběry" z různých míst - otevřená okna na vinice, pole s levandulí, francouzská kavárna, apod. Bylo těžké vybrat dvě k nám do pokoje, který mám v plánu zútulnit, jelikož mi ten komunistický kancelářský nábytek pěkně leze krkem. Nakonec jsem ale zvolila, byť trochu k sobě se nehodící kombinaci a zítra vymyslím, jak to pověsit.

Pobavila mě také jedna žena, podle kostýmu prodávající u některého ze stánků. Nebyla místní a když nás s máti slyšela, jak se přátelsky bavíme, dala se s námi na chvilku do řeči. Stěžovala si na koncentraci tmavších spoluobčanů, kteří ji značně znervózňovali a kteří zde byli skutečně v hojném množství. Nazvěte si mě rasistou, klidně přiznám, že je nemám ráda. Pokud pracují a jsou bezproblémoví, nemám proti nim ani slovo, jenže u nás (a nejen zde) se něco takového nevídá příliš často. Má to akorát hubu plnou keců o diskriminaci a na sociálce předplacené vlastní místo.

Kromě toho ale také popisovala svůj šok z toho, jak to tu vypadá...průmyslově. Když prý projížděli kolem Chemičáků, jedna z jejích kolegyň prý pronesla : "A kde tu jako žijí?" XDDD

Já tu bydlím celý život. Chemička mi přijde přirozenou součástí zdejší krajiny a nikdy jsem nad ní moc nepřemýšlela, když ale poslouchám, co si o zdejším okolí myslí lidé od jinud, nutí mě to zamyslet se nad tím. Vážně je to tak divné? I Glad z toho tuším byla trochu vyjukaná, když k nám poprvé jela XDDD

Zpátky ke Slavnostem. Po nákupech jsme se nakonec potkaly se dvěma známými mé drahé matky a chvíli s nimi posedávaly. Obě jsme ale zjistily, že si s nimi nějak nemáme co říct. S mým důchodovým smýšlením to zřejmě ještě není zas tak špatné a máti ještě tolik nezbabičkovatěla, abychom jejich témata považovaly za zajímavá. Měla jsem co dělat, když jedna z dam pronesla, že na gympl teď brali bez přijímaček, jelikož se tam dostala jen elita s průměrem nad 1,3. No, věděla jsem, že je poněkud snobácká (myslím, že se tam zrovna hlásila její dcera), ale tohle je moc. Pokud se totiž nemýlím, tak pravdou je, že skutečně brali bez přijímaček, ale všechny, jelikož bylo málo přihlášených XDDD

Naštěstí jsme se od nich pak trhly a zamířily za další máminou známou-spolupracovnicí. Cestou jsme se ještě zastavily na náměstí, jelikož jsem měla hlad. Ta poslední teplá medovina mi dodala dost odvahy na to, abych se rozhodla porušit svou tradici žádného jídla na veřejnosti, obzvláště toho patlavého, a dala si langoše. Když ode mě ne zrovna důvěryhodně vypadající chlápek umaštěnýma rukama, kterýma před chvíli dělal mou porci, bral peníze, mé odhodlání udělalo krok zpět. Řekla jsem si ale, že Nightie dokáži, jak odvážné děvče přeci jen jsem, a hrdinně se postavila všem bakteriím Litvínova. Spoléhám na to, že jsem přežila i vlastní kuchyni...

Kromě toho jsem také nechali stovku u stolku s fotografiemi a brožurami s obrázky starého Litvínova. S máti jsme koupily cédéčko s prezentací, které ve mě sice moc důvěry nebudilo, ale zkusila jsem to a teď jsem tomu ráda. Jen nějak nevím, přes co to správně pustit x_X

Pak už jsme se jen rychle stavily doma, abychom odložily náklad a naložily peněženky. Už když jsem odemykala, bylo mi divné, že nebyly zamčené bezpečností fabky, jen ta hlavní, která jde jako jediná odemknout zevnitř. Táta měl totiž jet do práce a tak doma nikdo neměl být. Řekla jsem si však, že i pan Dokonalý prostě jednou zapomněl. S máti jsme tu tedy dupaly, křičely, práskaly dveřmi jakoby nic. Až když jsem zařvala na kočku, aby vypadla od té zatracené igelitky (je jimi posedlá), všimla jsem si, že tu má fotřik boty i tašku, při odjezdu jsem našla i auto. Whuuups, ukázalo se, že z uzávěrky odjel dřív a šel si lehnout, jelikož jim vyhodili systém, a my ho svým počínáním probudily XDDD Ještě že jsem ale nezamkla ty přídavné fabky, protože to by se ven z bytu nedostal XDDD

Naše další cesta vedla do Oseka k Černému orlu, kde jsme s máminou spolupracovnicí poseděly a pořádně se konečně po celém dnu najedly. No, upřímně bych chtěla vidět obsluhu během špičky. Teď tam měli spolu s námi asi tři skupinky, nijak velké (dvojice, trojice) a stejně jsme na jídlo čekali hodinu, kapučíno jsem viděla až za třicet minut.

Mám-li možnost jíst v restauraci, vždycky sáhnu po rybách, jelikož ty doma moc nemíváme a já je k smrti ráda. Má volba tedy padla na lososa na grilu, který byl sice dražší, ale já už toho utratila tolik, že to stejně bylo jedno. Objednávka mých krásných platforem se nekoná. Leda by je nějakým zázrakem měli ještě v září - asi rok poté, co jsem si je vyhlédla. No...porce byla na můj vkus moc malá (Dieta? To slovo neznám...nějaký typ auta?) a losos si mohl na grilu poležet o chvilku déle, ale jinak jsem si pochutnala. Je však pravdou, že bych to za restauraci roku opravdu neoznačila, přestože nemám ve zvyku chyby vyhledávat a většinou se spokojím s čímkoliv.

Kromě jídla to však byla vcelku nudná část. Obě mé společnice se víceméně celou dobu bavily o tom, jak podražila lízátka, jak jsou tyhle bombóny hnusné a tamty jdou na odbyt (obě prodávají cukrovinky) a jak jim šéf leze na nervy. Začala tam na mě padat únava, takže jsem byla nakonec ráda, když se v sedm jelo domů...

Teď se mi tu únavou klíží očka, jenže já tu musím čekat, až se má drahá milovaná sestra uráčí přijít domů, jelikož u sebe má foťák a já potřebuji nafotit ty nádherné kachličky, abych tenhle zatracenej post mohla konečně odeslat a jít spát...!!

Edit: Město konečně na net hodilo fotky, takže ukázka i té kulturnější části, kterou jsem jaksi vynechala XD - odkaz

Žádné komentáře: