pátek 25. dubna 2008

Perex - jak na něj?

Tento článek není aktuální! 
Blogspot již obsahuje perex vlastní a proto tento návod nefunguje. Chcete-li perex použít, stačí ve formuláři pro psaní příspěvku v kartě Napsat kliknout na ikonu Automatické zalomení příspěvku.

Zkracování článků se vždycky hodí, tedy alespoň těm, kteří myslí na uživatele s pomalejším připojením. Každá graficky vymakaná stránka nebo takový blog se spoustou obrázků, videí a kdo ví čeho všeho ještě, to je pro váš net pořádné sousto. Pomocí perexu ale takové věci zakryjete, takže na hlavní stránce vidět nepůjdou, stejně tak můžete zkrátit i své texty a tím i délku celé stránky. Objeví se, až když kliknete na daný článek a otevřete si ho zvlášt.

Na takovém Livejournalu je to otázka chvilky, jelikož s tím autoři serveru předem počítali. Na Blogspotu ovšem ne. Našla jsem jeden návod, kterým to jde zprovoznit i tady, a rozhodla se ho přeložit a doplnit o pár obrázků a rad, takže to snad zvládne i někdo, kdo se ve webu příliš nevyzná.

Předem, jak už jsem psala výše, návod jsem sice o něco doplnila, ale nápad rozhodně není můj. Našla jsem ho zde.

Nadefinování css

- následujícím postupem si nadefinujeme "celý příspěvek" - tedy to co, bude skryto na úvodní stránce, ale na stránce daného příspěvku se zobrazí.

1) nacházíte-li se na svém blogu, klikněte na nahoře na Přizpůsobit

2) ze tří možných záložek vyberte tu poslední - Rozvržení

3) pokračujte na Upravit HTML - vyjede vám tabulka s nastavenými styly pro váš vzhled.

4) Pro případ, že by se něco pokazilo, si raději zálohujte svou současnou předlohu. Máte-li ji upravenou, museli byste ji pak znovu vytvářet. Tuto možnost máte nad tabulkou HTML. Stačí kliknout na Stáhnout úplnou zálohu.

5) Srolujte nebo spíše pomocí zkratky Ctrl + F vyhledejte tag ]]></b:skin>

6) Pod ním máte zápis : </head>

7) Mezi tyto dva zápisy zkopírujte následující kód :

<style>
<b:if cond='data:blog.pageType == "item"'>
span.fullpost {display:inline;}
<b:else/>
span.fullpost {display:none;}
</b:if>
</style>

Obrázky : předtím a potom

Přidání odkazu na celý článek

- následující řádky dle mého můžete použít, ale také nemusíte. Nadefinujeme si totiž automatické vložení odkazu na celý příspěvek. Nevýhodou toho je, že se vám díky tomu zobrazí u všech příspěvků, i u těch, u nichž perex mít nebudete. Navíc není možné text odkazu měnit, zůstane stále stejný, na stejném místě.
- já sama tuhle část kódu vynechala a zatím mi to nedělá žádný bordel. Sice si tak musíte odkaz vložit ručně, jenže to je otázka pár kliknutí navíc. Nemluvě o tom, že si pak sami zvolíte kde a jak odkaz bude.
- pokud chcete automatické vkládání, pokračujte ve čtení. Pokud ne, přeskočte na Úpravu příspěvků


1) abyste mohly provést následující úpravy, zaškrtněte čtvereček s textem "Rozbalit šablony pomůcek" nad HTML tabulkou, do níž jsme předtím vkládali nový kód. Bez toho následující řádky nenajdete.

2) pomocí Ctrl + F si najděte následující zápis : <data:post.body/>, za nímž hned následuje tag </p>

3) přesně mezi tyto dva tagy vložte následující :

<b:if cond='data:blog.pageType != "item"'>
<a expr:href='data:post.url' target='_blank'>Read more!</a>
</b:if>

- povšimněte si barevně odlišeného text "Read more!". Ten můžete nahradit jakýmkoliv svým textem, který se pak bude zobrazovat jako odkaz.


Obrázek : předtím a potom

4) uložte šablonu.


Úprava příspěvků

- posledním krokem je úprava nastavení příspěvků, aby se vám v každém novém ukázalo, co se zobrazí a co ne.

1) jděte do Nastavení
2) dále pak klikněte na kartu Formátování
3) srolujte až dolů, kde je "Šablona záznamu" a vedle okno pro zápis
4) do okna vložte :

Zde je začátek mého příspěvku. <span class="fullpost">A zde jeho zbytek.</span>

5) uložte nastavení.

- odteď se vám v okně pro psaní nových příspěvků bude zobrazovat následující :


- vše co napíšete mezi <span class="fullpost">A zde jeho zbytek.</span> bude skryto.

- pokud v daném článku perex mít nechcete, tento html zápis prostě smažte.

úterý 22. dubna 2008

Count Caine překlad

I když se na tuhle mangu (rozuměj Jezebela) těším jak malý harant, nezvládám, takže jsem se rozhodla s překladem začít až v červnu simultánně s Diem, protože to bych měla mít relativně klid...alespoň do srpna. Blíží se mi přijímačky a i když to s tím učením zatím nějak nepřeháním, nějak už se mi po tom biflování nechce sednout a zase se na něco soustředit (a bez toho to nejde, jelikož pak si lidé místo podřezávání žil stříhají vlasy XD). Jsem hold tvor vesrkze líný, to přiznávám bez mučení, a tak mají případní zájemci prozatím smůlu ^.^


sobota 19. dubna 2008

Výplach sociopatické mysli



Nečekejte smysl. Chtěla jsem se vypsat a tak jsem začala u toho, co mi zrovna šlo hlavou...kdo ví, u čeho nakonec skončím.

Občas mi připadá, že se mě lidi na chatu snaží jen vytočit a kupodivu se jim to i daří, což je k mému flegmatismu docela výkon. Většinou je naprosto nepobírám, ne že bych na tom tedy s lidmi v reálu byla lépe. To, že většina lidí přijde do místnosti, nereaguje a pak se nechá vyhodit za neaktivitu, to už neřeším, ale co mě v poslední době skutečně solidně vytáčí je vedení debat za pomoci smajlů. Něco napíšu, druhá strana mi odpovím smajlem. Fajn, to občas dělám i já, tak zapnu mozkové buňky a na smajly navážu dalším pokusem o pokračování v debatě. V odpověď mi zase přijdou jen smajly nebo "jj". Ne, je mi líto, ale i když se vážně moc snažím, v takové "debatě" nelze pokračovat do nekonečna. Rozhovor je o tom, že se ho aktivně účastní obě strany, ne jen jedna. To ovšem spousta net-obyvatelstva nechápe.

Nejlepší na tom všem ale je, že se pak druhá strana kolikrát urazí a vyčte mi, že je a) v místnosti nuda nebo b) což je ještě lepší, že na ně kašlu. WTF?!


Já jsem kliďas, nezačnete-li mi vykládat nějaké silně proti-homosexuálně založené stupidity nebo se mi nesnažíte kecat do života. To pak vybuchuji víceméně okamžitě a smršť je to velká. Ostatní záležitosti, které se mi nelíbí, prostě jen přecházím. Vypínám na ně a ignoruji je. Občas se ale stane, že je mi určitá iritující věc neustále znovu a znovu kladena pod nos, byť různými lidmi, a mě to po čase přestane bavit. A já zase vybuchnu. Občas to odnese někdo naprosto nevinný, ale to mě abych pravdu řekla, ani v nejmenším nezajímá.

Zrovna dneska si tak do místnosti po několikáté přišel jeden kluk. Já s muži udržuji debatu jen velmi těžko, ale snažím se. Jenže zase...odpovídal jen smajly, tak jsem si šla udělat večeři a že pak něco vymyslím. Když se vrátím, čeká mě jen obvinění, že na něj prý seru.

Dneska jsem náladově fakt na hraně a on mě překlonil do toho negativního spektra. Poslala jsem ho k čertu a je mi úplně ukradené, že už se u nás neukáže. A ten jeho pokus ze mě udělat idiota byl fakt směšný.

A další věc, která mě deptá. Neodpovíte do minuty a už vám tam tapetují, řvou na vás, že se jim nevěnujete nebo odchází. Závidím lidem, kteří si můžou dovolit sedět jen u chatu a nic jiného nedělat. Já prostě považuji za prosto normální, že debata na chatu probíhá v pomalejším tempu...pět minut na odpověď beru jako průměr, klidně přežiji i víc. Ale někdo, kdo k vám přijde, sotva pozdraví a za minutu odejde, protože se nedočkal famfár, mi přijde jako odporná havěť. Jsem zvědavá, kdo to odnese první...

Dost lidí si asi myslí, že jsem se na ně najednou naštvala zničehonic a zcela neopodstatněně. Dobrým příkladem toho, je nedávný spor s jistou osobou. Ano, uznávám, že to tak působí a hodně. Jenže za to může to mé přecházení, to mé neustálé říkání si : "Proč se rozčilovat? Prostě si toho nebudu všímat."

A tak házím úsměvy na každou stranu, zatímco uvnitř mě to začíná pěnit a růst, až to dosáhne rozměrů, kdy to chce ven. Pak už stačí každá pitomost a já vylítnu a začnu dané osobě mlátit o hlavu vším, čím mě kdy naštvala. Jsem taková a mám se ráda. Smiřte se s tím nebo odejděte. Druhá možnost mě potěší víc.

Potěší mě, protože nejsem společenská. Nepotřebuji denní kontakt s lidmi. Místnost VK udržuji spíše už jen z principu. Beru to jako svou malou osobní soutěž.."Jak dlouho ještě vydržím?" Je jen pár lidí, které tam vídám ráda a ti tu výjimku tvoří jen protože se staví občas...jednou za týden, za dva... Pokecáme a pak zase jdou. Kromě těhle situací dávám přednost prázdné místnosti, kde nikdo není, nikdo neotravuje, před nikým se nemusím snažit být milá, přátelská a komunikativní.

Lidé na netu ale mají jednu úžasnou, kladnou vlastnost - dají se vypnout. Když už jich vážně máte plné zuby, hodíte je do ignor listu nebo vypnete okno a jsou pryč. Ignor list je má nejužívanější fce. na PC a seznam v něm je opravdu hodně dlouhý.

Ve světě tam venku to ale nejde, právě proto tam nelezu. Alespoň se snažím kontakty dostat na minimum. Asi tak dva měsíce zpátky jsem se seznámila s dvěma dívčinami od nás z města. Já se prostě nepoučím. Můžu si opakovat jak dlouho chci: "Neseznamuj se s lidmi ze svého okolí!", ale stejně pak v jedné ze svých slabších chvilek udělám hloupost a ozvu se jim. A pak si to pěkně dlouho vyčítám.

Tyhle dvě dívčiny jsou sice vcelku milé, ale moc s nimi nevycházím. Nevím, nějak se prostě názorově míjíme. Nebo je to snad tím, že se na netu stýkám jen s určitou sortou lidí a kdokoliv další je pro mě nepochopitelný? Možná je to i tím... V každém případě se mi s nimi těžko udržuje řeč, ale to by se ještě dalo přežít. Spíš mi vadí, že se mě neustále snaží vytáhnout ven, vidět se se mnou osobně, někam si sednou nebo se projít.

Jenže já nechci. Nechci! Nechci! Nechci! Tak je to u mě se všemi vztahy. Lidé mě prostě po chvíli začnou strašně iritovat jen tím, že mě chtějí vidět. Ach, ano, už jsem se smířila s velice osamělým životem, jenže od toho alespoň vím co čekat...

Je jen jediná osoba, od níž by mi tohle asi nevadilo. Jenže těžko říct, protože jsem se s ní v takové situaci nikdy neocitla. Možná by mi i ta dotyčná duše za chvíli lezla krkem, jelikož má asociálnost je silným protivníkem. Vážně nevím...v tomhle případě má nesdílná, z podstaty nepřátelská povaha udělala už tolik výjimek, že si nejsem jistá ničím... jenže o tom bych mohla sepsat knihu...Knihu plnou věcí, s nimiž se zřejmě nikdy nikomu nesvěřím, jelikož mi stačí, že připadám jako totální blázen sobě samé. Nemusím být za šaška i ostatním.

Občas si říkám, jak moc jsem se změnila a občas zase, že jsem se vlastně nezměnila vůbec. Sama nevím, co chci, sama nevím, co jsem. Kdybych někomu mohla ukázat, co se mi honí hlavou, co by na mě řekl? Možná bych se konečně dobrala k nějakému jednoznačnému výsledku. Jenže to by pak byl život moc snadný...a také by tu byl někdo, kdo by o mě věděl všechno. To bych nesnesla.

Proč se tak moc bojím s kýmkoliv mluvit o tom, co se mě skutečně dotýká? Proč tak moc lituji všech těch věcí, které mi ujely a vy je považujete za naprosto nedůležité, zatímco já si je bez ustání vyčítám. Jako každou svou chybu. Vlastně si ze svého života pamatuji jen své chyby. Jen okamžiky, kdy jsem zklamala své přesvědčení. Titěrnosti, zbytečnosti, jichž si ti okolo ani nevšimli, ale já je mám v paměti zcela jasné. Šťastné okamžiky však hledám marně. Chvíle, kdy jsem uspěla, kdy jsem na sebe byla nebo měla být hrdá. Byly takové. Bylo jich mnoho, ale já si je nepamatuji. Je to dobrý způsob, jak se hnát dál, ale špatný když potřebujete sami sebe povzbudit. Najednou zjistíte, že nemáte čím...

Ah, podívejte se na mě...vážně se musím smát. Jsem tím, čím jsem být chtěla, jenže to není takové, jaké jsem si představovala. Spousta lidí už se mi svěřila, že by také chtěli být citově mělcí jako já. Směji se jim. Nechápou. Ano, nic mě nerozčílí, nikdo mě nedokáže skutečně niterně zranit, nic mnou nedokáže otřást...alespoň ne na dlouho. Všechno to maximálně za den za dva vyprchá a pak už je tu jen ona rovná linka značící smrt. Jen holá poušť bez údolí a kopců. Uvědomují si ti lidé vůbec, že se ta mělkost netýká jen negativních emocí, ale i těch pozitivních? Z ničeho nemám radost na dlouho...za pár okamžiků vyprchá a já už si ani nevzpomenu na její chuť. Nic mě nedokáže skutečně nadchnout, nic mi v duši nerozehraje pomyslnou barevnou směsici světel. Dívám se na svět a nic přitom necítím. Míjím vás, ale nezanecháte ve mě stopu.

Snad právě to je důvodem, proč tolik miluji hudbu. Ona jediná ve mě dokáže probudit celé spektrum pocitů a emocí. Jistě, pominou, jakmile skladba skončí, ale pro mě jsou cenné i ty malé chvilky. Mám písně, které mě rozpláčí, rozesmutní, písně, které mi dodají naději, z nichž se mi sevře srdce radostí. V každé z nich je okamžik života, který nikdy neprožiji. Procítěná chvíle, které vy znáte, ale já o nich jen sním. Vztahy, které možná ani nikdy mít nebudu...

Vztahy...každému říkám, že je nepotřebuji, že jsou pro mě obtíž. Je to pravda. Také je ale pravda, že bych chtěla utěšit i svou romantickou část, jež by ráda byla s láskou objata, uchlácholena a chráněna. Na místo toho od sebe ale každého odháním, v lásku nevěřím a každou pomoc odmítám. Neumím to přijmout, neumím a nechci vytvářet závazky. Děsí mě, protože sebou nesou povinnosti, protože se jich pak už nelze zbavit. Poutají vás k dané osobě a vy to nemůžete změnit. Ze stejného důvodu nerada přijímám dary a nerada je také dávám. Přiznávám, že v druhé části se značně podepsala i lakota.

Když si to tak shrneme jsem cynická, sobecká, odmítající jakékoliv citové vazby. I ty nejmenší. A zrovna za mnou všichni chodí, aby se mi vyzpovídali ze svých problémů. Nevím, čím to je...mám snad na čele napsáno, že jsem cituplná vrba, která každého vyslechne a poradí mu? Obtěžuje mě to. Nechci poslouchat vaše problémy. Jsou mi ukradené a přijdou mi směšné. Kdo ví, proč se takovým nevysmívám do obličeje...vždy se jen nějak vykroutím, nebo mlčím. Tedy až na ten jeden jediný případ, jako vždy a jako ve všem...

To jsem ale celá já..investuji do něčeho, co vlastně ani není...

Radši už s těmi kecy ale přestanu. Nejspíš tohle celé později stejně smažu...

čtvrtek 17. dubna 2008

Za vším hledej Emo?

Pokud jde o mě a o Emo, tak mezi námi není žádný vztah vyjma toho, že oba existujeme na této planetě. Přijde mi ale na hlavu, jak náš tisk neustále šíří své "Chraňte své děti před stylem emo nebo zemřou!" Ne že bych jim do toho chtěla kecat, ale na styl ještě nikdy nikdo neumřel.

Pokud nějaký z těch harantů spáchal sebevraždu, tak to asi musel udělat z jiného důvodu...z nějakého vážnějšího, protože sebevražda je něco, proti čemu se váš pud sebezáchovy bude bránit zuby nehty. Sebevražda není něco, co provedete, protože je to děsně in. Sebevraždu spácháte, když jste úplně na dně nebo to máte v hlavě totálně pošahané. Žádný styl z vás cvoka neudělá. Sekty možná, ale styl ne...



Tisk vám však mlátí o hlavu kdejakým zasebevražděným harantem a hlásá: "Za to může emo!" Totéž jsem dneska viděla v jednom článku na stránkách Blesku (sis tam hledala něco specifického a já hodila očkem, kdyby něco XD) :

Stejně jako Veronika, která na webových stránkách několikrát napsala, že skoncuje se životem. Mimo jiné i proto, že se neměla ráda. Nebyla spokojená s tím, co dělá a jaká je.

Fajn...ta holka se nesnášela, nebyla se sebou spokojená. Ještě někdo si myslí, že je totální blbost tohle házet na nějaký styl? Není to spíš tím, že ta dívčina měla sama o sobě nějaký závažný psychologický problém (který tím "mimo jiné i proto, že..." odkázali na druhé místo, jako by to bylo něco nepodstatného"), než že si v bravíčku přečetla "Emo je IN", nasadila rádoby depresivní pohled a hned dostala náladu si zaskákat z okna? Je hezké svádět svou vinu na někoho jiného, abychom nemuseli vidět vlastní chyby a to přesně rodiče takových dětí, jejich okolí a společnost dělá. S námi nic špatného není...my si jen nevšimli, že je trochu mimo..

A tenhle článek mi přijde totálně absurdní! Holka je blbá, nenapadne ji nic lepšího než chtít sešplhat ze sedmého patra dolů, aby se dostala ven, slítne a zase za to může emo, protože její emo-kamarádka, stejně padlá na hlavu (i když ne tak doslovně), kdesi cosi.

Mám to chápat tak, že když teď půjdu, navléknu na sebe lolita šaty a odkrouhnu se, bude z lolity další "spolek sebevrahů"? Nejspíš jo...i když styl vychvalující anorexii by byla trefnější *otrávený pohled*

úterý 15. dubna 2008

Odpad mého života II

  • Před pár dny se mi zdál super námět na povídku a já se dokonce dala do sepisování. Tak uvidíme, jestli to dopíšu. Byla bych ale ráda, kdyby ano, jelikož to má vcelku pěkně drsný konec, s nímž jsem zatím po formální stránce spokojená. Uvidíme, jak s časovým odstupem obstojí.

  • Dostala jsem chuť na nějakou mangu a tak jsem se vrhla na MPD Psycho. Na tuhle mangu jsem narazila díky Hisa-chanovi, který si ji oblíbil a já si řekla "Proč ne?". Zatím jsem přelouskala první kapitolu, ale vypadá to na solidní guro s detektivní zápletkou, což by se mi líbit mohlo.

  • Do rukou se mi dostaly dvě igelitky nových knížek, jelikož otec jedné sestřiny známé vyklízel knihovnu. Dal nám je úplně zadarmo a ještě by pár igelitek mělo přibýt. Většinou je to sci-fi a fantasy, ale najdou se tam i žánrové výjimky. Ne všechno mě láká, jenže představa, že by ty knihy vyhodil se mi ani trochu nelíbí. Nejvíce se asi těším na dvě knihy o R.A. Heinleina, od něhož už jsem přečetla Hvězdnou pěchotu. Jeho styl psaní i vnímání světa se mi líbí, naneštěstí to však nějakou chvilku zabere, než se k němu dostanu.

  • Tenhle týden je vražedný. Musím urychleně dočíst knížky z knihovny a vrátit je, abych se pak mohla vrhnout na samé učení. Datum přijímaček se mi ošklivě blíží a já si začínám říkat, že jsem zase jednou něco odkládala moc dlouho...

  • Navíc bych ještě chtěla do neděle stihnout nový vzhled na BL, což tedy ale asi nezvládnu. Sice vzhled sám o sobě mám hotový, ale ten převod stránek mi zřejmě zabere podstatně víc času. Což znamená pozdější aktualizaci. Ale jinak to nejde.

  • 2.4. vyšlo nové DVD od B-T, které obsahuje záznam z jejich letního On Parade festu, na němž účinkovalo mnoho skupin. Ani nemusím koukat na setlist, aby mi bylo jasné, že to tedy rozhodně nebude DVD zaměřené jen na ně. Stejně bych ho ale chtěla vidět, jelikož je to pro Buck-Tick zcela nová zkušenost. Bohužel to zatím nevypadá na to, že by ho chtěl někdo uploadnout na net, což se u DVD stává často. Ono není divu, když to zabere takovou spoustu času, ale jedna ochotná dušinka by se přeci najít mohla *prosebný pohled*Asi mi nezbývá, než se modlit za zázrak... (Sarah, přimluv se u svého osobního kami XD)

  • Včera jsem projížděla mangy na The Evil Empire a narazila na první kapitolu Interview s upírem. No, nestahovala jsem, protože některé věci jako mangu vážně vidět nemusím. Interview a Shakepeare rozhodně patří mezi ně.

  • Brzy asi budeme bez koček. Jedna neustále usiluje o spáchání sebevraždy a té druhé asi zakroutím krkem. Drahý Kostíček si totiž přivykl celé dny a celé noci sedat v koupelně na umyvadle a mňoukat. Dneska dostal plyšákem a hezky se proletěl...

  • Oficiálně se mi také potvrdilo, že jsme rodina totálních magorů. Doporučuji sešrotovat, zahrabat a zapomenout, lepší už to s námi asi nebude x_X

čtvrtek 10. dubna 2008

Zase ta špatná

Už mě vážně unavuje, že ať udělám, co udělám, vždycky jsem ta špatná. Malou útěchou mi je, že se semnou tentokrát svezla i sestra. Proč někdo prostě nemůže pochopit, že život se neřídí citovými preferencemi, ale těmi ekonomickými?




středa 9. dubna 2008

Strips

T'Sal se rozhodla kreslit okamžiky ze svého života, což je vcelku vtipné vzhledem k tomu, že kreslit neumí. Ale alespoň něco veselého na nich bude, jelikož T'Sal je veskrze nudná osoba.

A proč o sobě kruci mluvím ve třetí osobě? o_O

úterý 8. dubna 2008

Jak se sestra vytahovala

Večer jsme si tak povídaly se sestrou, když tu najednou začala:

Sis : Chceš něco říct?
Já : Ne.
Sis : Budeš závidět.
Já : A?
Sis : Fakt!
Já : Hmm...
Sis : Já ti to teda řeknu!
Já : Hmm...
Sis : Mě zachránil Japonec!
Já : Hmm...
Sis : Ve Visual Kei...
Já : Hmm...
Sis : A byl fakt pěknej...
Já : Hmm...
Sis : Líbil by se ti...
Já : Hmm...
Sis : A vezl mě rychlíkem...
Já : Hmm...
Sis : bez přestávky až do Japonska!
Já : A pak ti zazvonil budík, co?
Sis : Jo XDDD

DN doujinshi

Včera večer jsem začala prolézat Aarinfantasy, abych vyhrabala nějaká doujinshi na DN a zřejmě to tam bude na déle, jelikož je jich tam opravdu hodně. Bohužel většina z nich je na nejoblíbenější pairing lidu - L x Kira, což mě vůbec nic neříká. Ty dva jsou skvělí nepřátelé, ale do postele bych je netahala. Navíc mě u nich štve, že v takových 90% případů je L seme. To se mi k němu ale vůbec nehodí. Červenající se Kira a nad ním L se sebevědomým pohledem, to si fakt nedokáži představit x_X Když už tenhle pairing, tak aby byl Kira seme a L z toho nebyl moc nadšený.

pondělí 7. dubna 2008

Death Note

Tak...a je to tady...konečně jsem dokoukala Death Note. Geniální šílenec, geniální protivník, geniální zvraty, geniální myšlenkové pochody a většinou i geniální provedení vizuální stránky věci. Nečekejte ode mě smysluplnost, ta umřela někdy u třetího sexy psycho pohledu hlavní postavy. A taky tu bude hodně ničím neoznačených významných spoilerů...

čtvrtek 3. dubna 2008

Malá soukromá zpráva pro jistou osobu

...aneb co si myslím o jedné osobě, ale také o jí podobných.



Když se mě zeptáte, co si myslím o kultech osobností, myslím internetových osobností jako je u nás troufám si říct Pet-chan nebo Taťána Orlovská, nebude se vám můj názor nejspíš líbit. Obzvláště pak patříte-li do jednoho z nich. Proti samotným osobám v popředí těchto kultů nic nemám, oni nemůžou za to, co se občas nalezne mezi jejich "věrnými". Najdou se mezi nimi totiž i tací, kteří jsou ochotni pochválit snad i stopu v blátě, kterou jejich božstvo udělalo, dívají se na ně zcela nekriticky a běda, jak proti jejich božstvu řeknete cokoliv sebeméně negativního. Moc živých ze sporu s takovými zapálenci asi nevyšlo.

Je tu však něco, co nesnáším ještě víc - lidi, kteří si takový kult kolem sebe snaží vytvořit za každou cenu. Za každou cenu se snaží stát známými a těmi, o kterých všichni mluví, na které se odkazuje. Je mi to odporné a dávám vám své svolení mě nakopnout, kdykoliv bych měla tendenci k podobnému chování. A nebojte se použít sílu.

Takoví vám udělí radu nebo něco postnou jen, aby jste se jim za to mohli hluboce uklonit, poděkovat jim, složit oslavnou báseň a pak na vlastní náklady ještě vydali do tisku zprávu o jejich nezměrné laskavosti a štědrosti. Když se toho nedočkají je oheň na střeše. Hned jste ten zlý a nevděčný. Takoví si klidně dovolí na svůj web napsat výčitku těm, kteří nechodí na jejich stránky, což je dle mého vrchol nevychovanosti. Každý webmaster /mistress či blogger/ka by měl být vděčný za to, že se někdo vůbec namáhá si tu stránku otevřít. Alespoň já jsem toho názoru. Možná už jsem ale staromódní...není to jediná věc, která pomalu opouští nepsaná pravidla slušného chování na netu.

Jednu takovou osobu znám, respektive jsem v poslední době začala poznávat její náturu. Začínám se dostávat do stavu, kdy skřípu zuby jen při zvuku daného nicku. Ta osoba sem tuším občas chodí a já doufám, že se pozná, protože já se nestydím za to, co si o ní myslím. Když jsem se danému člověku posledně snažila říct z očí do očí můj názor na něj (jak jen se tedy na netu dá), urazil se a odešel, aniž by mě nechal domluvit. Inu, nemůžete mi nadávat do zbabělců a pomlouvačů.

Teď přímo k tobě, osobo, nevím proč to píšu takhle neurčitě, proč sem prostě nenapíšu tvůj nick. Asi jsem zvědavá, jestli se poznáš nebo ne. V každém případě - Tvé chování se mi ani v nejmenším nelíbí. Nebudu chodit na tvé stránky a nebudu ti posílat vzkazy s urážkami či tak. Ne to ne, ale až se někdy zase setkáme na netu - chodíme na stejná fóra, takže s tím musíš počítat - budu se k tobě chovat podle toho, jaké o tobě mám mínění. Není hezké, je dokonce hodně ošklivé, takže nebuď překvapená a nesnaž si přede mnou hrát na ublíženou. Jestli chceš, mysli si o mě, co chceš, tak jako já o tobě. Na rozdíl od tebe totiž uznávám právo každého na jeho názor.

To je vše, co jsem chtěla.


středa 2. dubna 2008

Fairy Goth Mother

Chjo...a zase lituji, že nemám bohatého sponzora. Na fóru Gothic móda kdosi hodil odkaz na anglický obchod Fairy Goth Mother a já nemůžu víc, než jen koukat na fotky a tvářit se jako feťák po nové dávce T_T



V jejich oblečení se kříží převážně elegance s provokativností. Rozhodně to není jeden z těch goth obchodů, jaké jsou povětšinou známy. Pro metly se tu nic nenajde. Často se v zde vyskytují modely s korzety, což jedině oceňuji (jedna z mých největších úchylek *_*). Pokud jde o typ oblečení, tak jsou zde večerní šaty *představuje si, jak by tak chodila každý den, kdyby mohla* a luxusní dámské spodní prádlo.

Výběr zde sice není přehnaný, ale o malém množství jako je například u Anna House se také nedá mluvit. Fotografie jsou velice krásné, poutavé, jejich provedení se hodí ke stylu šatů, avšak právě důraz na celkové vyznění fotografie sebou nese jednu nemilou věc, kterou si může odpustit někdo, komu jde o celkovou kompozici, ne jen o šaty, avšak obchod nikoliv - málo detailů. Dalším nemilým faktem je vcelku špatná orientace na stránkách.

A věci, které mě zaujaly víc než hodně (T_T) :