pátek 28. března 2008

Dita von Teese

Tanečnice, striptérka, modelka, symbol fetišismu...je od každého něco, avšak odsuzovat ji, by bylo předčasné. Především je to totiž dáma a to dáma s velkým D. Svou vizáž stylizuje do stylu tuším 40. let, což její nesmírné kráse a ženskosti dodává zvláštní příchuť elegantní extravagance a majestátnosti. Její fotky a představení mají silně sexuální podtext a stejně ani na chvilku nepůsobí jako děvka. Spíše jako trofej, jíž by chtěl jednou v životě vydobýt každý z nás...


(klikni pro větší)



K té poslední - úplná nahota mi většinou nic neříká, přijde mi nezáživná, nudná. Prostě tu není nic, co by bylo ponecháno fantazii, ale Dita je vážně překrásná *_*

A video z jejího vystoupení (pokud vím, nikdy během nich nejde úplně do naha)


čtvrtek 27. března 2008

Smetiště keců

Nadešel čas na další smysluplný příspěvek, plný hodnotných úvah o důležitém dění v mém záživném životě. Aneb ironie forever XD


Jednou za čas, když se probudí můj masochismus, si otevřu nějaký ten hodnotný článek na Novinkách a chvíli koukám do diskuze. Díky tomu jsem se naučila jednomu velice důležitému poznatku - za vším hledej politiku! Utopilo se dítě? Za to může ODS se svými reformami! Objevil se nový typ spamu? V tom má prsty Paroubek! Co to s těmi lidmi je, že tyhle magořiny musí tahat úplně do všeho? A ta jejich schopnost argumentovat je také okouzlující...většinou končí u "Jdi se vycpat, Socko/Modrý demente!" x_X

Tak nějak se mezi komenty k jednomu článku na novinkách objevila i zmínka o stavebnici Savě a já hned nostalgicky zavzpomínala, jelikož jsem si s ní hrála velice ráda...než začala ubývat..a ubývat... XDD Asi se po ní někde mrknu *_*



Z neděle na pondělí se mi podařilo vyškrtnou poslední zbytečnou věc, která mi jen krade čas - spánek. Celou noc jsem totiž zase koukala do stropu...ve tmě vypadá o dost lépe než během dne. Asi to bude tím, že není vidět... Kupodivu jsem druhý den i vstala do školy, co víc překypovala jsem energií. Pro jistotu jsem si tedy ráno dala kávu, což obvykle nedělám, a spořádala spoustu cukru a čokolády, ale po většinu dopoledne nebyl problém. Akorát ke konci už jsem se nějak nedokázala soustředit a furt jsem myšlenkami létala někam jinam. Když konečně nadešel čas spánku, byla jsem ráda...když jsem se probudila druhý den kolem 12, tak už mé nadšení tak velké nebylo...ani si nevzpomínám, že bych slyšela budík XD

Už ani nevím, kde jsem narazila na následující video o upírech. Upíři lidstvo vždycky přitahovali, hlavně pak protože jsou symbolem vzrušujícího vášnivého sexu, nespoutaného života plného tajemství a všeho, co naše mysli musí schovávat před stanovami společnosti. A navíc ta kombinace s Enigma *_* Budu muset prohrabat céda...




Konečně jsem zjistila, jak se jmenuje ten sexy týpek s tím mňam sexy hlasem v reklamě na Pims - Pedja Bjelac *rozpouští se*


(ehm...lepší fotku jsem s ním nesehnala ^.^;;

úterý 25. března 2008

Čeština vs. slovenština

Na HP fóru na Lidech zrovna proběhla dosti směšná debata. Několik jedinců si totiž začalo stěžovat na to, proč je na stránkách Potter Web tolik slovenských článků a cože si to ti Slováci vlastně dovolují na české stránky psát. Dle těchto idividuí totiž slovenštině není vůbec rozumět.

WTF?! Není rozumět? Dle mého jí nerozumí, jen protože nechtějí, odmítají to a ani si nedají práci slovenské texty číst. Slovensky nemluvím, ani se o to nepokouším, ale rozumím jí velice dobře, nepočítám-li těch pár slovíček, které mají hodně odlišné. Pravda, čtu v ní sice pomaleji, ale rozhodně to není tím, že bych si ten text musela "překládat", jak tyto dušinky tvrdí.

A ne, nemusela jsem se ji nikde extra učit, ani jsem většinu svého života neprožila v době, kdy jsme byli jeden stát. Znám ji jen z pár povídek, které jsem v ní přečetla, a z těch pár filmů, na něž jsem koukala na Markíze.


Tajemný Amber

Konečně jsem se dokopala k tomu, co už jsem chtěla udělat dávno. Tedy částečně... Tohle bude první příspěvek z několika, který se bude týkat této neuvěřitelné, nádherné a strhující knižní série, jíž má na svědomí Roger Zelazny. Byť má základní série 9 knih, nelekejte se. Nudit se během nich rozhodně nebudete, jelikož autor si vaši pozornost dokáže udržet svým svižným tempem, jímž nechává příběh chvílemi plynout a chvílemi utíkat kupředu, svými dokonale propracovanými postavami a sarkasmem, jímž tento příběh jen srčí!


Pokud bych měla Amber zařadit do nějakého žánru, asi by se nejlépe hodilo fantasy, ovšem s tím, že to rozhodně není typické fantasy s trpaslíky, draky a super-mega-hodnými-a-vždy-spravedlivými hrdiny. Takového tu nenajdete, ani kdybyste celou sérii prohledávali mikroskopem... Ústřední postavy jsou tu dvě. V první části série Corwin a v druhé části pak jeho syn Merlin. Vedle nich je zde celá řada vedlejších postav, které nás provázejí celou sérií (pokud je tedy někdo nesejme) a díky nimž je příběh takový jaký je. Všichni aktéři (až na pár výjimek) jsou z královské rodiny, která sídlí v legendárním městě Amberu.

Amber je jediný opravdu skutečný svět. Všechny ostatní jsou jen stíny. To se říká na obálce každé knihy a rozhodně jen pro nic za nic. Amber, jež znamená řád, vrhá do svého okolí Stíny - jiné světy, chcete-li dimenze, které se od svého vzoru liší tím víc, čím dále od něj jsou. Tyto stíny se táhnou nekonečně daleko až k absolutnímu chaosu, jemuž vládnou Dvory Chaosu. Amber a Chaos - dvě strany zajišťující rovnováhu a existenci Stínů mezi nimi. Jedním z těch stínů je i Země. Těmito Stíny mohou procházet jen potomci krále Oberona, tedy krví spojení členi královské rodiny se svou nadlidskou silou, rychlostí, vytrvalostí, vyšší inteligencí a regenerační schopností (o hodně vyšší, trvá to dlouho, ale nakonec jim může dorůst i chybějící část těla). Navíc jsou dlouhověcí, z našeho pohledu až nesmrtelní.

Teď když máme lehce nastíněno kdo a kde, přejdeme ke krátkému shrnutí děje. Tajemný Amber je série plná intrik, zvratů, zrad, střídání se starých a nových spojenectví, podezřívavosti a mnoha dalšího. Za to vše mohou princové a princezny Amberu, jelikož většinu z nich zajímá jen moc a vláda. Každý z nich by mohl vládnout desítkám Stínů, které by si sami mohli vybrat, jenže vládnout Stínu není to samé jako vládnout skutečnému světu. Oni nestojí o iluzi, chtějí skutečnou, nefalšovanou moc. Chtějí vrhat svůj stín na všechny Stíny, protože vše co se stane v Amberu, se odrazí i do nich. O tohle v celé sérii jde. Jen se mění aktéři, strany a důvody. Je nemožné napsat zkrácenou verzi této série, protože se tu toho děje tolik... V prvních dvou knihách se zdá, že jde jen o to, aby Corwin svrhnul svého bratra Erika z trůnu a dostal se tak k moci. V dalších knihách se však ukáže, že to byla jen malá bezvýznamná epizoda v řetězci událostí, které mají své kořeny, tam kde by je nikdo nečekal. Je zde téměř pravidlem, že sotva se vám dostane jednoho vysvětlení, další události ho vyvrátí a poskytnu vám vysvětlení jiné, mnohem hlubší a ještě víc šokující.

Základní série :
- Corwinova série -
  • 0. Devět princů Amberu* (Nine Princes of Amber)
  • 1. Zbraně Avalonu** (The Guns of Avalon)
  • 2. Stín jednorožce (Sign of the Unicorns)
  • 3. Oberonova ruka (The Hand of Oberon)
  • 4. Dvory Chaosu (The Courts of Chaos)
- Merlinova série -
  • 5. Trumfy osudu (Trumps of Doom)
  • 6. Krev Amberu (The Blood of Amber)
  • 7. Znamení Chaosu (The Sign of Chaos)
  • 8. Rytíř stínů (The Knight of Shadows)
  • 9. Princ Chaosu (Prince of Chaos)
* poprvé u nás vyšlo pod názvem "Vládci Stínů"
**Nevím proč, ale číslovat se začalo až od Zbraní, přestože ty úzce navazují na Devět princů.


Chodba zrcadel
- povídková kniha, která obsahuje i ne-Amberské příběhy (ty nevypisuji) + přehled
  • Prolog k Trumfům osudu (Prologue to Thrumps of Doom)
  • Obchodníkův příběh (The Salesman's Tale)
  • Kryptové a Maskan (The Shroudling and The Guisel)
  • Jak přijít k provázku (Comming to a Cord)
  • Modrý kůň, roztančené hory (Blue Horse, Dancing Mountains)
  • Chodba Zrcadel (Hall of Mirrors)

Úsvit Amberu (The New Amber Trilogy)
- nebo-li Oberonova série
- prequel
- autorem již není Zelazny, ale John Gregory Betancourt
  • První stín Amberu (The Dawn of Amber)
  • Amber a Chaos (Chaos and Amber)
  • Kouzlo Amberu (To Rule in Amber)


středa 19. března 2008

BL fórum

Tak mi zrušili fórum. Vážně úžasné. Ještě nějaké dobré zprávy? Já jen abych se zbytečně nesnažila si vyrobit dobrou náladu (>_<).

Ráno jsem si ho zase chtěla pročistit od spamu, což je každodenní rutina a nutnost, tak jsem si klikla na záložku a ono nic. Chyba 404 - soubor nenalezen. WTF? Fórum sice vždycky pracovalo jako po smrti, ale když nenaběhlo, tak se objevila jen čistá, bílá stránka. Ne tahle stupidní hláška. Kouknu tedy do souborů na svém účtu a.... všechno pryč... tedy pokud jde o soubory fóra... a databáze taky čistá. Nejsem si jistá proč.

E-mail mi od Webzdarma nepřišel, což považuji za trochu hloupé. Přeci jen by mohli písnout, kde se stala chyba. Možná mě smázli, protože jsem překročila povolenou velikost databáze, ale v tom já se houby vyznám. Prvně nevím, jak ji vůbec zjistím, a za druhé to jde celé dost mimo mě, takže asi budeme bez fóra... Ne že by tedy nějak žilo ^.^;;

Už to chce ten nový vzhled, nějak se ty moje stránky začínají rozpadat XD

úterý 18. března 2008

Shit ráno

Probudím se, kouknu na hodiny - zaspala jsem. Spočítám si, za jak dlouho bych byla schopná se dostat na tramvaj a dojdu k závěru, že už nemá cenu se namáhat.

Vylezu z postele, jdu do kuchyně, postavím si vodu na kapučíno, jdu kolem okna - bílo. Vytáhnu sáček s kapučínem, rozstřihnu ho... bílo... nasypu do hrnku, zaliji vodou... bílo... Pak mi to dojde. Znovu kouknu z okna a koukám na sníh...

Jděte se už všichni bodnout x_X


sobota 15. března 2008

Překlad písně "Zazhigat' " a depka

Zítra se mi vrátí zbytek rodiny z Francie, takže tu bude vážně veselo... Obzvláště až se otec dozví, co se matka rozhodla zcela nepromyšleně učinit a na co se přišlo při systematizaci jejího účetnictví. Tedy pokud mu tu novinku číslo dvě vůbec řekne. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se to rozhodla "vyřešit" sama a zase nás zatáhla do problémů. Nějak už ji prostě nedokážu litovat...
Nejhorší je, že se tohle peklo už sotva vrátí zpátky do normálu. Čím dál tím víc si přeji, abych odsud vypadla a už se o jejich problémy nemusela starat. Nechci poslouchat ani je, ani kecy svých příbuzných, kterých se to nijak netýká a kteří se zabývají našimi problémy, jen aby nemuseli řešit své vlastní. Mám po krk těch jejich hlášek typu "Udělej s tím něco." Co bych s tím podle nich měla dělat, to už mi ovšem nepoví...
Jsou chvíle, kdy mě vážně štve, že se nemám komu vykecat...

Při překladu jsem základ brala z anglického překladu, ale pak jsem si ještě pohrála s ruským originálem a slovníkem. Snad jsem nenadělala moc velkou paseku...

Překlad tudy


Zazhigat' (Rozjasnit se)

Slunce tak dychtivě pohltí
Dvě stříbrná křídla
Můj drahý přítel se již nikdy nevrátí
Zpět do tohoto města

A světla znavených ulic
Po tobě budou tesknit
Sotva však utiší
Ten smutek v tvém srdci.

A opilá hvězda se rozjasní
Ne, bez tebe to bude příliš složité

Tak lehce vznáší se řasy tvé
Svého hrdinu nepoznáš
Dokud se ti za mořem
něco nepřihodí

Teď je s ním zcela jiné nebe
Oblaka nad hlavou
A andělé provází
Cizince a neznámé

A opilá hvězda se rozjasní
Ne, bez tebe to bude příliš složité

Proradné odloučení
Vše objímá jako sestra
Měníc své ruce
Ve dvě stříbrná křídla

Kolik toho déšť našeptal, a přesto
Jí se to nezdálo důležité
A tak se roztříštila na kousky
Všech nevyplakaných slz

A opilá hvězda se rozjasní
Ne, bez tebe to bude příliš složité


Bi-2 (Би-2)

Nový objev a kupodivu ne z Japonska...dokonce ani z jiné "šikmooké"země, nýbrž z Ruska. Asi tak dva dny zpátky jsem u Najt na blogu narazila na písničku Ryčka od litevské zpěvačky Wiki, která mě nějak chytla (doporučuji) a tak jsem si řekla, že se kouknu po něčem jazykově podobném. Nakonec jsem kvůli své lenosti skončila v Rusku - Magičtí Lidé mi vyhrabali jen ruskou hudbu, litevskou ne a mě se jinde hledat nechtělo. Projela jsem tedy pár posledních příspěvků a klikla na každý odkaz, který vedl na Youtube (má milovaná zkušebna všeho nového hudebního). Měla jsem štěstí, jelikož hned druhá skladba mě zaujala. Šlo o písničku Zazhigat (Зажигать) od skupiny Bi-2. Projela jsem od nich ještě pár klipů, ujistila se, že nešlo o náhodu a došla ke dvěma závěrům - jeden ze zpěváků má zajímavý hlas (ani nevím proč mi připomíná Atsushiho) a za druhé je taky dost zajímavý po fyzické stránce *grin* A tak jsem začala pátrat dál...




A co jsem našla? Dva torrenty s nulovými seedy. Jeden z nich se ale kupodivu rozběhl a tak tu netrpělivě přešlapuji a čekám, až se mi stáhnou první písničky (milujme Azureus za možnost nastavení priorit *_*). Při hledání pak uvědomění si, že jsem vděčná za japonštinu a její znaky...v té ruské hatmatilce jsem nějak ztracená x_X (a ano, uvědomuji si, jak absurdně to zní XDD)

Info o skupině :

Oficiální stránky

Bi-2 je ruská rocková skupina, založená v 80. letech (zase jsem si vzpomněla na Buck-Tick ^^;), jedna z nejúspěšnějších ve své zemi.
Skupina byla založena v roce 1988 v Babruysku, v Bělorusku dvěma teenagery, amatérskými herci - Alexandrem "Shurou" Umanem (Шура) a Yegorem "Lyovem" Bortnikem (Лёва) (všem rusky hovořícím a jinak znalým se omlouvám za možnou paskvilizaci jmen, ale vycházím z anglického přepisu). Skupina se zprvu jmenovala "Bratya po Oruzhiyu" (Bratři ve zbrani), pak "Bereg Istini" (Břeh pravdy), což nakonec zkrátili na BI-2. Stali se nejpopulárnější běloruskou skupinou. Jen oni tehdy věděli, že pro ně v této post-komunistické zemi není žádná budoucnost a tak se v roce 1991 odstěhovali do Izraele. Tehdy si nemysleli, že by skupina mohla přežít, ale i přesto zde pokračovali ve vystupování.

V roce 1992 byli během rockového festivalu prohlášeni za nejlepší rockovou skupinu Izraele. Mimo jiné v této zemi nahráli několik svých úspěšných písní. V roce 1993 však Shura přesídlil do Austrálie, protože mu Izrael nesedla, zatímco Lyova zůstal a sloužil v Izraelských obranných silách. I v této době pokračovali ve společné tvorbě hudby, vyměňujíce si nahrávky skrze internet a telefon. Shura začal v Austrálii spolupracovat se dvěma bývalými členy skupiny Ikon, s nimiž založil darkwave skupinu Chiron. V roce 1998 se do Austrálie přestěhoval i Lyova a následně se přidal k Chironu. Za méně než dva roky však oba tento projekt pustili k vodě, aby založili něco vlastního.

Téhož roku se BI-2 přestěhovali zpět do Ruska, kde se pokusili vydat své album "Bespolaya i Grustnaya Lubov". Jejich plány však narušila ruská finanční krize, která ovlivnila i hudební průmysl. Ještě v roce 1999 se skupina skládala pouze z nich samých, avšak brzy nato byl počet účastníků zvýšen sezónními hudebníky. Popularita této skupiny prudce stoupla po písni Polkovnik ke známému filmu Alexeie Balabanova "Brother 2". V roce 2000 konečně vydali své první album BI-2, které mělo značný úspěch v hudebních žebříčcích.

Skupina dále pokračovala albem "Meow Kiss Me" (2001) a "Inomarki" (2004), obě v Rusku dosáhly zlaté desky. Skupina funguje do dnes.

Zdroj : Wikipedie a Russmus.net

A pár videí nakonec :


Zazhigat (Зажигать)

(první písnička, kterou jsem od nich slyšela)


Medlennaia Zvezda (Медленная Звезда)

(první klip, na který jsem koukala -
ten oblek, ty vlasy...už chápete? *_*)


??? (Он плохо кончил)

(Někdo tu koukal na Mechanický pomeranč?)


??? (Дурочка)


středa 12. března 2008

Die xue shuang xiong - Zabiják

Toto akční drama z pera a režie dobře známého Johna Wooa bych nazvala jakousi současnou parafrází na samurajské příběhy se vším, co k tomu patří - přátelstvím, ctí, osobními hodnotami a hrdinstvím. Mě osobně na tomto filmu nejvíce zaujal náměť zloducha, jenž vlastně zloduchem nebyl, a policisty, který se postavil na stranu zločince, jelikož to tak bylo správné. Navíc zde byli naši hrdinové, se všemi svými ideály a představami o cti, za svou naivitu náležitě potrestáni, což jen dokazuje, že pro takové v tomto světě už není místo...


Hlavní postavou je nájemný vrah Ah Jong (v distribuci většiny anglicky mluvících zemí Jeffrey), jehož ztvárnil Yun-Fat Chow, mě osobně nejvíce známý z filmu Anna a král. Dle mého je to skutečně výborný herec, což je jen dobře, protože si tato postava zasloužila to nejlepší. Ah Jong není však nějakým chladnokrevným zabijákem, jak by se na první pohled mohlo zdát. Lidé, které zabíjel, si to dle něj zasloužili, jakýmkoliv dalším obětem se snažil vyhnout. Neváhal proto například riskovat svůj život, aby dostal malou holčičku z přestřelky, načež ji odvezl do nemocnice, kde už na něj ale čekala policie. Je to muž, vážící si přátelství a cti, trvající na hodnotách a pravidlech, které v současné době už téměř nikomu nic neříkají. Stejně je na tom i jeho věrný a dlouholetý přítel Sidney Fung, s nímž má Jeffrey velmi blízký vztah a jemuž bezmezně důvěřuje.

Jednoho večera Jeffrey (kruci, navykla jsem na to z titulků) navštíví bar, v němž zpívá krásná zpěvačka jménem Jennie. On tu však není ani kvůli pití, ani kvůli zpěvu, nýbrž kvůli práci. Nachází se zde totiž jeho současný cíl spolu se svou početnou ochrankou. V baru, který se vcelku rychle vyklidí, se strhne přestřelka, v níž se poprvé ukáže nepsané pravidlo tohoto filmu - nasázej do svého nepřítele celý zásobník, jinak to není ono. Tohle a čas od času nekonečné zásobníky trochu kazily dojem jinak perfektně ztvárněné akce, v níž není ani málo, ani moc krve, a spousta skvělých detailů či zpomalených záběrů.

Zdá se, že vše jde hladce, než se do přestřelky trochu nešikovně zaplete výše zmiňovaná zpěvačka. Jeffrey ji strhne stranou, čímž jí sice zachrání život, ale zároveň ho díky tomu postřelí. Oba leží na zemi, další nepřítel je na obzoru a tak náš nájemný vrah vystřelí. Bohužel si neuvědomí, jak blízko se nachází Jennniein (uff) obličej u jeho hlavně a neúmyslně ji zraní.

O půl roku později má Jennie stále těžce poškozený zrak, který se jí navíc stále zhoršuje. Pokud se jí nějak nepodaří dostat se na transplantaci rohovek, oslepne úplně. Jeffrey si to vyčítá a chce jí pomoci. Drží se proto v její blízkosti a poté, co jí jednou pomůže od pouličních chuligánů, se s ní i velmi sblíží a zamiluje se. Právě kvůli ní se rozhodne vzít poslední zakázku, jejíž peníze použije na Jennienu operaci, a pak s touto prací na dobro skončit.

Jenže se to celé nějak zvrtne. Svůj cíl sice dostane, ale hned od začátku je mu v patách policejní inspektor Li Ying, jemuž se nakonec podaří Jefrreye identifikovat. Nájemný vrah, jehož totožnost se zná, to se samozřejmě Jeffreyho zaměstnavateli vůbec nelíbí a tak se ho rozhodne zlikvidovat, aby zametl stopy vedoucí k němu. Má se o to postarat právě Jeffreyoho nejlepší přítel Sidney Fung, jemuž se takové jednání ovšem vůbec nezamlouvá.

Jeffrey to vážně nemá jednoduché. Od svého bývalého zaměstnavatele chce získat peníze, které si vydělal svou relativně dobře odvedenou prací a které nutně potřebuje kvůli Jennie. Musí si tak neustále hlídat záda jak před mafiány, tak i před detektivem Liem Yingem, který je mu v mnohém podobný. Oba mají stejné zásady i stejné uvažování. Dalo by se říci, že nikdo je nezná tak dobře jako oni sami sebe navzájem. Li Ying je policista tělem i duší, jde mu o všeobecné dobro a potrestání zločinu. Čím více však Jeffreyho poznává, tím jasnější mu je, že proti němu nestojí chladnokrevný vrah, ale muž, který by klidně mohl být jeho nejlepším přítelem. Dostává se tak do křížku se systémem a před otázku, na čí stranu se vlastně postaví. Staví se tedy před to samé dilema jako Jeffreyho přítel Sidney Fung...

V té době se však už začíná schylovat k poslednímu dějství, v němž se rozhodne o tom, kdo zůstane naživu, kdo zemře, kdo zradí a kdo zůstane věrný svým vlastním ideálům.


Vím, jak by se to teď mohlo zdát - jako nasládlý patos plný střelného prachu a siláckých řečí, ale tak tomu skutečně není. Postavy zde sice jsou trochu černobílé, ale ani jednou mě to nezarazilo či mi to nepřišlo příliš okaté. Věřila jsem jim, každému jejich slovu a činu a postavu Jeffreyho jsem si zamilovala. Chápejte, já! Já, která nesnáší moralistické dobráky se všemi jejich kecy o přátelství a lásce! Jeffrey, Li i Sidney však byli něčím jiní, něčím se vymykali této laciné předloze a dokázali tak zaujmout. Jejich vzájemné vztahy se prostě nedaly jen tak odmávnout.

Jistě, slasharka uvnitř mě nad tím brečela štěstím, protože pokud by se hledal náměť na slash, zde ho bylo nepřeberně. Když jsem však tuto svou část odpojila (což ještě umím), vynikla nádherná idea čistého přátelství mezi muži, v němž k vzájemnému porozumění došlo i beze slovo a společenských frází.

Více zde :
CSFD
IMDB (anglicky)
Wikipedia (anglicky)










úterý 11. března 2008

Yaoi řetězák

Dostala jsem další dáreček v podobě řetězáku, což je u mě rozhodně vítáno. Tentokráte je však od Taylor. Tenhle je zaměřen čistě na můj postoj k yaoi, takže v něm asi moc nových věcí, o nichž bych tu ještě nemluvila, nebude. Ale stejně se bavte ^_^



1. Yaoi. Určite toto slovo poznáš (ak nie, kšá, tento obežník nie je pre teba) a vieš čo značí. Preto prvá (ne)očakávaná otázka: Ako si sa dostal(a) k yaoi? Spôsob, čas, miesto... čo len chceš...
No...to jsem tak jednou před 4-mi lety hledala nějaké obrázky Sephira....^__^

2. Ók, fajn, prejdime ďalej: Kto bol tvoj prvý yaoi pairing (či je z yaoi alebo je to len fiktívny pairing nie je podstatné)? Čo si na ňom najviac milovala a stále miluješ? Opisuj podrobne!
První...Asi Sephiroth a Cloud...to víte, z nouze ctnost. Moc jsem se v tom nevyznala, tohle se všude propagovalo, tak proč ne XD

3. Určite ťa teraz chytá nostalgia...*zatrasiem s tebou a ideme ďalej* Aký je tvoj momentálny najobľúbenejší yaoi pairing (či je z yaoi alebo je to len fiktívny pairing nie je podstatné)? A prečo je ním práve on? Plus, ak môžeš, nakresli (haha) alebo dodaj nejaký drollable obrázok tohto páru.
Chytá mě maximálně záchvat vzteku, ale to pokaždé když si vzpomenu na toho peroxiďáka...
Hmm...nejoblíbenější...asi Atsushi x Hisashi. Kdo by je nemiloval! Dle mého se skvěle doplňují, tak trochu se i vzájemně krotí a navíc toho spolu určitě i hodně prožili. Když ty dva sledujete v interview, je to prostě podívaná za všechny prachy. Jenom nechápu, proč si teď začali říkat "pan Sakurai" a "pan Imai" x_X


(autor neznámý)

4. Jasné, tých milujem (asi) aj ja :D Teraz nasleduje ťažká skúška – skús si oboch predstaviť s nejakou ŽENOU! Ťažké, že? Zákerné, že? Zatni zuby a opíš nám to čo najpodrobnejšie.
Já bych řekla, že spíš ne...nebo B-T znáš? XD
Ehm...a můžu být ta žena já? XD Nedělá mi problémy si jakéhokoliv oblíbence představit ve spojistosti se ženou (rozuměj mnou), protože to je u mě většinou první párování...až pak přijde na řadu mužské osazenstvo XD Asi u mě ten yaoismus nepostoupil až tak daleko, jak jsem myslela...

5. To bolo vyčerpávajúce...teraz ti trošku uľavím, oboch tvojich miláčikov spáruj s nejakým iným mužom...to už bude ľahšie,nie? :D
Víceméně jsem v B-T už alespoň jednou spárovala všechny se všemi. Nejsem zastáncem monogamie a razím heslo "čím víc, tím líp" XD

6. Čo by si robila keby si sa s nimi stretla? (pre menej odvážne) Aká by bola tvoja reakcia, keby si ich videla pri „tom“? (pre odvážne :D)
Pro méně odvážné : Zatáhla je někam do uličky a donutila je dělat věci....(pokračování dole)
Pro odvážné : ...pohodlně se usadila a pořádně si ten pohled užívala. (alespoň pro začátek, než bych se přidala XD)

7. Ok, ok, dáme im už pokoj....ale tebe nie *evil smile*...ak by si bola chlapec, „taký“ chlapec, čo by si chcela byť? Uke alebo seme? (zváž všetky pre a proti!)
Odmítám si představovat takové horory! Ale jinak jsem se vždy považovala za seme s drobnou příměsí uke, aby to nebylo stereotypní.

8. Koľko času týždenne venuješ yaoi/sh-ai? (čítanie mangy/doujinshi/slashov, yaoi anime alebo hry)..
čtení a koukání minimum, kdyby se do toho počítalo i snění, tak...uhm... 2 až 6 hodin denně? Záleží na tom, jakým obdobím zrovna procházím...jestli více homo, nebo více hetero XD

9. Tvoje naj-yaoi anime a manga?
yaoi : Ai no Kusabi a Zetsuai (i když tam toho moc neukázali, manga)
SA : Loveless (anime) a Fake (manga, jistě, 7. book...ale upřímně...mě tam ta akce nakonec ani moc neseděla)

10. Prejdeme k ťažkým závislostiam....stáva sa ti, že si domýšlaš „veci“ aj v reálnom živote? Ideš po ulici a divoko sa obzeráš okolo seba, či „niečo“ neuvidíš?
Když jdu po ulici, tak koukám před sebe a nevnímám, ale jinak ano...domýšlím, kde můžu a jak můžu.

11. Poznáš sa s reálnym homosexuálom?
Uhm...ne, pohybuji se jen ve společnosti žen, ale tak polovina z nich o sobě prohlašuje, že je bi. Počítá se to?

12. Považuješ reálny vzťah dvoch mužov za rovnako sexy ako ten v anime/mange/slashoch? Aký je tvoj názor na homosexualitu ako takú?
Homosexualitu neřeším...někdo rád ženy, někdo muže, někdo květák...
Rozhodně, pokud nemluvíme o nějakých šeredných exemplářích rodu mužského. Těm ale většinou pomůže jen kamion, takže co XD Začínám zjišťovat, že když se sejdou dva průměrní týpci, nějak se složí a je z nich lehce nadprůměr...divná, co XD

13. Vadia ti negatívne názory na yaoi hlavne zo strany chalanov/ mužov a antiyaoistiek?
Pokud mě chcete skutečně hodně, ale hodně naštvat, použijte tohle. Jen bych ještě doporučila, abyste si předtím uspořádali všechny věci a objednali hezké místo na hřbitově.

14. Napísala si niekedy nejaký slash? Ak áno, z čoho a ako ďaleko si zašla?
Slash a celkově ff moc nepíši, jelikož mě někým jiným daný charakter a fakta nepříjemně svazují, ale něco málo na účtě mám...většina skryta v mém PC. Ta skrytá většina jsou převážně nedopsaná PWP, když ale začnu povídku s dějem, tak se horko těžko dostávám na PG-15. Nějak to furt neumím skloubit T_T

15. Prejdime k tabu...aký je tvoj názor na rape / crossdressing / shotacon?
Kde?! *očka jí zazáří* Aha, takhle... *smutná*
Rape - No...romantické milování je sice roztomilé, ale brzy omrzí. Je to parádní pocit mít nad někým převahu a dělat si s ním, co se vám zlíbí...
Crossdressing - miluji, když muž vypadá jako žena, ale pokud by v tom dotyčný měl vzhled nepodařené transky, tak to s klidným svědomím oželím.
Shotacon - raději nou cement, nebo na mě vlítne nějaká zásahovka XDDD

16. Stalo sa ti, že si potom, čo si začala sledovať yaoi začala nenávidieť (takmer) všetky ženské charaktery?
S anime jsem začala u yaoi - tam ženské nevidíte, ale když jsem začala poznávat, jak si Japonci představují ženu, tak jsem takových 90% odepsala. Jinak proti ženám rozhodně nic nemám, vždyť s nimi se taky dá dělat spousta věcí *devil*

17. Obľúbená yaoi manganaka?
Ayano Yamane, Tori Maia a kdokoliv, kdo kreslí hard (ale opravdu hard) yaoi a nesnaží se přitom o příběh.

18. Obľúbená yaoi hláška?
"Ach bože, jsi tak úzký!" nebo "Ty musíš být ještě panic!" - těžko říct, která z nich mě dostane k zemi dřív XD

19. Myslíš si, že sa ešte niekedy yaoi-žáner vyhrabe zo svojej clichéidnosti? Otravuje ťa to už teraz?
Ať už mluvíme o yaoi nebo SA, tak je to o vztahu nebo o sexu....na to se nedají do nekonečna psát romány plné originality, takže těžko. Zajímavé věci s příběhem nacházím (vyjma pár výjimek jako Zetsuai) už jen tam, kde je vztah až na druhém místě (Fake, Wild Adapter).
Když už jsme ale u těch klišé v yaoi, přišel jste už někdo na to, jak někoho kouřit a přitom si u toho ještě povídat? Fakt by mě to zajímalo....o_O

20. Priznaj sa! Začínala si s yaoi už pred osemnástkou? *perv smile*
Začínala, ale bylo to na těsno. Hold mě zkazila až Sarah Alex XD

21. K čomu máš vďaka yaoi nenávisť,odpor alebo aspoň rešpekt? *kukurica*
Kdybych byla chlap (což díky Gacktovi nejsem), smekla bych před nekonečnou výdrží našich drahých biší nad-samců, ale jinak asi nic...
(Proč všichni začali nesnášet kukuřice? Ta scéna byla dokonalá! XD)


A koho tímhle dotazníčkem obšťastnit? Přiznám se, že se musím hodně, ale opravdu hodně přemáhat, abych nenapsala Lenne. Ta by z něj měla jistě velkou radost XDDD

Jinak Mě už napadá jen Sarah...o_O

Hanabi

Co o tomto filmu, na němž s nejvíce podepsal Takeshi Kitano, říci? Docházím k závěru, že buď všechno nebo nic, protože celá kompozice tohoto veledíla (a to bez nadsázky) je naprosto jedinečná a tak ucelená, že z ní nelze vybrat část a zbytek opomenout. Tak bych popsala zcela jiný film, který by zdaleka nedosahoval kvalit, obsažených v těchto 103 minutách.

Těm, kteří nemají rádi spoilery, tedy můžu říct jen to, že je to vysoce lyrický příběh, tedy nic pro milovníky zběsilé akce, s příchutí melancholie, beznaděje, naděje, lásky, odevzdanosti...dalo by se pokračovat, protože i přes minimum dialogů, i přes mlčenlivost hlavní postavy, je zde obsaženo tolik citu, že mě film dojal už během prvních pár minut a tento pocit mě neopustil až do závěrečných titulků. Spíše se ještě umocnil. Nic tu však není podáváno podbízivě. Vše má své pomalé, lehké tempo, během něhož si jde příběh svou cestou a vy se jím buď necháte pohltit nebo ne. To je ponecháno zcela na vás.



Policista Niši, jehož zde Takeshi Kitano ztvárnil, byl velmi uznávaný a schopný. Snad jen má poněkud prudší povahu. S nikým si nedělá servítky a když ho někdo naštve, tak to taky pěkně schytá. Naštěstí tuhle jeho stránku dokázal krotit jeho kolega a přítel Horibe. Ten je mu zřejmě oporou i v soukromém životě, jelikož to Niši nemá snadné. Dcera mu zemřela asi v pěti letech a jeho žena umírá na leukemii.

Horibe, Niši a několik dalších policistů pracuje na jedné sledovačce. Zdá se to být poklidná práce a proto Horibe svého přítele přemluví, aby šel navštívit svou ženu do nemocnice. Neočekávalo se totiž, že by se stalo něco závratného. Bohužel se mýlili a Horibe, který zůstal na sledovačce sám, byl postřelen, díky čemuž nadosmrti ochrnul. Nišiho zbrklost pak navíc připraví o život jeho dalšího kolegu.

Jako policista Niši skončil. Vyčítá si neštěstí, které potkalo jeho dva kolegy, za zády mu věčně stepuje Yakuza, od níž si půjčil peníze, a čas jeho ženy se nemilosrdně krátí. Ví, že se ke konci chýlí i jeho vlastní život, protože až odejde jeho žena, nebude tu mít už nic, co by ho drželo naživu. Jediné, co si ještě přeje, je strávit se svou milovanou ženou poslední dny šťastně, naplnit je nádhernými vzpomínkami a nakonec s ní v klidu odejít.

To vše prolíná s Horibeho snahou najít si nový smysl života. Práce a rodina mu byla vším, jenže pak ochrnul, což se s prací policisty neslučovalo. Jeho žena ho i s dítětem opustila a on se octl úplně sám se životem, s nímž si nevěděl rady, se spoustou volného času, který neuměl naplnit a tak jen přemýšlel o všem, co ho v nedávné době potkalo. Nakonec však našel zálibu v malování...Právě jeho obrazy se nejvíce dotýkají Nišiho dějové linie, doplňují ji a vytváří nový rozměr. Mám takový pocit, že skutečným autorem těchto prací je opět Takeshi Kitano, jelikož tato všestranná osobnost fušuje i do malířství.

Celé zpracování tohoto filmu mi přišlo jedinečné. Nenapadá mě nic, k čemu bych ho mohla přirovnat, což je dle mého jedině dobře, protože osobitost (v tom kladném slova smyslu) se dnes hledá velice těžko. Po většinu filmu jsem jen sledovala plynoucí příběh, s teskným, tíživým pocitem u srdce. Našlo se tu však i několik okamžiků, kdy jsem se prostě musela zasmát. Byl to však smích smutný, občas vedoucí až k pláči, protože ať už byla daná situace jakkoliv směšná nebo postavy v ní v té chvíli šťastné, nedokázala jsem se zbavit onoho smutného uvědomění si, že nic z toho nepotrvá dlouho, že jde jen o nepatrný záchvěv, který se zase rozplyne do těžké atmosféry skutečného života, v němž nic nevychází tak, jak bychom si přáli. Neslo to sebou však cenné ponaučení o tom, jak důležité je si vážit i tak bezvýznamných chvilek. Občas jsou prostě to jediné, co ještě máme...

Když jsem tenhle film zapínala, předem jsem si ho podvědomě zařadila do škatulky "brak". Mohl za to hlavně fakt, že se zde o hlavní roli i režii staral Takeshi Kitano, jehož jsem do té doby znala jen jako na hlavu padlého učitele z kýčovitého Battle Royale. Po deseti minutách filmu jsem si kladla otázku, co tam génius a Pan Herec, jako je on, vlastně dělal. Jenže i Alan Rickman hrál ve filmu Parfém, takže to bude asi nějaký druh charity, kdy se mistři jednou za čas slitují nad nějakým tím podřadným filmem a nalákají mu na své jméno pár diváků.

Jsem ráda, že jsem tenhle film stáhla, byť jen ze setrvačnosti (to víte, jakmile začnu stahovat, tak už je mi jedno co, hlavně že něco). Bude to totiž zřejmě jeden z mála filmů, po nichž sáhnu vícekrát jak jednou...

Harry Potter in the Hood

A další video-parodie na Harryho Pottera, víceméně skutečně jen na tuto mou oblíbenou, milovanou, ctěnou, *doplňte co je libo* postavu, která mi zacláněla v celých sedmi knihách, díky čemuž byl chudák Severus degradován na Harryho křoví. Pravda, v posledních dvou knihách to vytáhl na vzrostlejší strom, ale nějak jsem vám kvůli tomu nechcípala nadšením.

Navíc je to parodie i na můj stejnou měrou oblíbený styl "hudby" (neptejte se mě, jak se to jmenuje) a to dokonalá. Od zlatých řetězů až po spoře oděné dívky a namachrovaného...uhm...zpěváka. I když s tím si moc velkou práci dávat nemuseli, jelikož to Harry zvládl sám a s přehledem XD




pondělí 10. března 2008

B-T komunita jde asi ke dnu x_X

Vzpomínáte si, jak jsem tu furt vychvalovala B-T komunitu na Livejournalu? Tak na to začněte pomalu zapomínat, protože poslední měsíc, dva to jde tak trochu k čertu. Pár hlavních osobností, tuším že jsou zároveň i na postu adminů, si tam začalo léčit své ego tím, že se z toho snaží udělat ráj zaslíbený pro tzv. "skutečné fanoušky". V hlavní B-T komunitě totiž zakázaly fangirlingové reakce...




Když jsem si četla příspěvek, který na hlavní komunitě "For Dangerous Kids" poslala jedna z adminek, spadla mi brada na zem a já se nezmohla na nic jiného, než na stupidní zírání na monitor.

"Prosím omezte fangirlingové reakce na minimum."

A to jako čeká co? Že tam všichni budeme rozebírat jaký měl F. Nietze vliv na text Kagerou nebo jako co?

Komenty k příspěvkům vždycky jenom prolítnu, ale nikdy jsem si tam nevšimla, že by se v nich vyskytoval nějaký extremismus. Jasně, skoro všechny, obzvláště týkaly-li se fotek, interview apod., obsahovaly něco v tom smyslu, jak je ten a ten člen sexy a tak, ale to se snad dá čekat. Je to naprosto normální a mnoho fandomů by si o umírněnosti, jíž se B-T komunita vyznačuje, mohlo nechat jen zdát. Paní správcová má ale asi nějaký komplex a chce si hrát na důležitou, takže tam nechce ani tohle. Pro tyto účely se založila komunita nová, v pořadí již čtvrtá...

For Dangerous Kids má prý být čistě informativní a seriózní, nejsou tam povoleny žádné žádosti o upload, ani odkazy na vaše B-T věci, s nimiž jste si daly tu práci a nahráli je na net. Ne, s tím musíte jít na komunitu Living on the Net, kde už to povolené je....a na níž jsou totožní lidé jako na FDK. Pak se začalo objevovat hodně postů s ikonami a wallpapery, což se adminkám asi zase nelíbilo a tak založily třetí komunitu - B-T Graphics.

A dnešním dnem je tu už i čtvrtá komunita Baby, I want you, která má v popisu : sdílení obrázků, žádosti o ně, fanfiction... Vtipné je, že hned druhý post obsahuje anketu, zda-li zde budou vůbec fanfiction povolené. Zatím vítězí odpověď ne, což mi přijde vcelku směšné, protože pak komunita ztrácí smysl. Pokud chcete nějaký obrázek, jdete na Living on the Net, pokud vytvoříte ikony, wallpy, je tu pro ně komunita B-T Graphics, takže co se bude dít tady? Nespíš to, co ve zbylých B-T komunitách, protože všechny mají stejné osazenstvo - většina příspěvků se bude x-postovat do všech. Jsem jediná komu to přijde totálně na hlavu?

V té anketě ohledně FF jsem samozřejmě hlasovala pro ano a napsala i koment s odůvodněním své volby. Netrvalo dlouho a dostalo se mi reakce od dívčiny, která tam odepisovala na každého, kdo si dovolil hlasovat stejně tak jako já, a všechny tyhle nebožáky poctila přednáškou o své představě ideální komunity.

Sice jsem jí odepsala, ale po té, co mi od ní přišla další odpověď, jsem jakýkoliv pokus o debatu vzdala, jelikož jsme se začaly pohybovat v bludném kruhu. Mlela furt něco o zachování fandomu takového jakým je teď a zřejmě si myslela, že když se fanouškům zakáží prezentovat ff, tak toho dosáhne. Nemohla jsem jí vysvětlit, že fandom nemůže brát jako jednotnou věc, ale jako společenství různých lidí s různými zájmy, že odstrčením těch, kteří se jí nelíbí (jen tak mimochodem jsem byla nejspíš její noční můra), prostě dle ní nevhodní a skutečně nevhodní fanoušci nezmizí. Podle mého usilovala o vytvoření malé uzavřené komuny uvnitř fandomu, kde by všichni měli stejné názory jako ona a chovali se i stejně "seriózně". Jenže to by se pak nemohla ohánět slovem fandom...

Navíc furt opakovala, jak jsou ff pro členy skupiny pokořující. Že prý ten, kdo je má skutečně v úctě, jejich "skutečný fanoušek", by nikdy nic takového nenapsal. Pravda, narážela hlavně na slash PWP, ale nebudeme si nic nalhávat, právě o ty mi jde.

Já sama na tom nevidím nic pokořujícího. Jsou to moje fantazie, moje myšlenky, které jsem prostě jen dostala na papír a poslala mezi lidi. Nikým tím neubližuji, nijak tak nechci poškodit pověst členů. B-T nosím v hluboké úctě, obdivuji, co dokázali, udělali, čím si prošli a že to vše přečkali. Miluji jejich hudbu, jejich texty, způsob prezentace a i jejich osobnosti. Nepřestává mě fascinovat jejich rozdílnost a to, jak spolu dokáží i přesto (nebo snad právě proto) vyjít a vytvářet něco skutečně hodnotného.

Copak tím, že napíšu povídku, v níž si to At-chan rozdává s Hisashim, dávám nějak najevo, že si jich nevážím? Copak bych ztrácela čas přemýšlením o někom, kdo pro mě skutečně hodně neznamená? Čím B-T urazím, když něco takového sepíšu? Beztak si to nikdy nepřečtou a i kdyby ano, tak co...oni ví, že to není pravda, já vím, že to není pravda a stejně tak každý, kdo si to přečte. A pokud by na něco takového narazil někdo, kdo se s nimi ještě nesetkal, co na tom? Buď si o nich zjistí pravdu, nebo půjde dál a za deset minut už si na ně ani nevzpomene.

Naprosto nechápu, jak někdo může psaní ff dávat na stejnou úroveň s takovými neúnosnými činy, jako je věšení se na kteréhokoliv z nich při každé možné příležitosti, stahování Atsushiho z pódia nebo smrtelně vážně myšlené nadávky na Atsushiho manželku. Ano, i já sama o ní často vtipkuji a říkám, jak bych se jí zbavila, ale skutečně to myslím jako vtip. Nikdy, ani na malý okamžik mě nenapadlo myslet to vážně! Atsushi posledních pár let vypadá skutečně šťastně, jeho manželství trvá tuším 4 roky a nezdá se, že by to neklapalo a já jim to z celého srdce přeji. Jsem šťastná, že je on šťastný. Zní to jako klišé z laciného romantického filmu, ale je to tak.

Celá ta aféra mi připomíná mnoho Gacktových fanynek (s jinými fandomy jsem neměla tu čest), které si hrají na "ty jediné správné a seriózní". Možná že takoví lidé se prostě potřebují cítit výjimečně a tak si k takové "výjimečnosti" hledají záminky všude. Pro mě skutečně výjimeční josu... svou ignorancí, stupiditou a naprostou netolerantností.

Edit :

Projíždím znovu komenty, abych si přečetla nové a tohle mě dostalo : Lorikslady vs. Eccentricsage (ta, co furt mele svou) (jinak, z prvu řešily více věcí, ale dám sem jen to, nad čím jsem se pozastavila)

L : Dle mého byla tato komunita zamýšlena jako místo pro fangirling, ne pro debaty o etice, i když o té bychom samozřejmě také mohly hovořit po několik dlouhých dní (zcela jasně chtěla debatu ukončit)
E : (Dále řeší předcházející témata - příčinu Atsushi x Hisashi slashování a nakonec se vytasí s myšlenkou, že fanfiction může fandom dovést k šílenství a úplně ho zničit). Miluji debatování, ale naneštěstí se nezdá, že by se mnou ostatní tuhle vlastnost sdíleli...
L : Vážně si nemyslím, že by fanfikce dokázali z lidí udělat idioty, ale to je na každém z nás, jestli souhlasí nebo ne. Jak už jsem ale řekla, tahle komunita není o takovýhle debatách.
E: Vím, že tu není kvůli tomu, ale vážně si myslím, že někdy je menší odchýlení se od tématu nezbytné. Nejsem jednou z těch, co jen tak zmlkne, když má ještě stále co říct (Ty jsi svoje vyčerpala po pěti větách, teď už jsi jen jako zaseknutý gramec x_X)
L : Já vím, je to obdivuhodné, ale tohle vážně není to správné místo.
E : To je další věc názoru...Nemyslím, že je špatné debatovat na takové téma, které se týká lidí...

Všimli jste si toho? Lorikslady se snažila stále znovu a znovu utnout debatu, ale ta holka furt hraje tu svou! To už přeci není normální! Všichni ostatní, kdo hlasovali pro "ne", napsali jeden koment s důvodněním, maximálně odpověděli na přímou reakci, ale ona prostě ne...musí se začít hádat s každým, stále znovu a znovu x_X


neděle 9. března 2008

Filmová béčka s Glad

Tak nadešel další čas Gladnessiny návštěvy. Můj drahý otec odjel spolu se sestrou na každoroční výlet do francouzských Alp, díky čemuž budu mít něco málo přes týden klidu. Hned jsem využila toho, že se nám náš mírně přeplněný byt trochu uvolnil a pozvala Gladness na menší návštěvu...




Při domlouvání termínu to zase bylo poněkud zajímavé, jelikož se musela něco učit či co, ale nakonec jsme se dohodly, že přijede v pátek a odjede v neděli dopoledne. Vzhledem k tomu, že ještě musela v pátek do školy, byl její příjezd do Litvínova plánován na půl osmou večer, což jsem se kupodivu dozvěděla celý den předem! *stále v šoku*

Po menším hororu před odjezdem poloviny mé rodiny (otec nemohl najít pantofle a samozřejmě si myslel, že jsme je někam daly my), byl konečně klid, i když ne na dlouho, protože o hodinu později Glad vyjížděla z Prahy a já měla dvě hodiny na to, abych tu z toho udělala byt. Stihla jsem to jen taktak...

Na nádraží jsem přijela o pár minut později, protože se mi nechtělo 20 minut čekat. Naštěstí nám skoro ihned jel autobus zpátky, takže jsme doma byly rychle. Akorát jsem přišla o dvacet korun, jelikož si Glad přivezla jen pětistovku. Chudák řidič se musel asi dost zhrozit, když tím chtěla platit 17-ti korunovou jízdenku XDD

Doma nás nikdo nečekal, protože máti zase někde poletovala a přišla až později. To nám samozřejmě vůbec nevadilo.

Celá návštěva probíhala ve velmi, velmi líném tempu. Máti si sice vymyslela nějaké stěhování obýváku a přeskupování nábytku, ale jakoukoliv pomoc jí jsem odmítla, jelikož už jsem s ní třikrát stěhovala kuchyni a dvakrát obývák. Navíc se mi současné seskupení líbilo x_X

Celou sobotu jsme zůstaly v posteli, drbaly, lítaly po netu a koukaly na filmy. Bylo to takové příjemné, vysmáté pozdní odpoledne a večer strávené u béčkových filmů. Nejdříve jsem nám zapnula komedii Battle Royale II (o tom se tu asi ještě rozepíšu zvlášť), u čehož jsme chvílemi doslova chcípaly smíchy. Obzvláště když se na scéně objevil pan "učitel" se svým jedinečným hereckým stylem nebo spasitel vesmíru a jeden z přeživších minulého dílu se svými super buclatými tvářemi XDD

O zábavu se nám postaral i Hellboy, jediná kvalitní filmová podívaná toho večera, protože po něm následoval film Octopus II - pokračování filmu o obří chobotnici, takže co myslíte, jaké to asi bylo XD Kromě filmů a idiotů na netu se nám o zábavu postarala i série knih Tajemný Amber, kde jsme zdrbly celé Oberonovo potomstvo, rozebraly, kdo se nám líbil, kdo ne (Dara není blbá! XD) a chvíli se kecalo i o slashi na tuhle sérii. Ani jedna z nás (obě yaoistky) tyhle dvě věci ale dohromady příliš nespojovala. Zůstaly jsme jen u incestu XD

Když se pak v neděli dopoledne Glad zase balila domů, přišla jsem o další dvacku, protože stále měla jen tu pětistovku x_X A pak si ještě málem řekla o peníze na autobus do Prahy...chudák já! XDDD

Hmm...moc toho není, co? Ale nic víc, čím bych tohle vyprávění zpestřila mě nenapadá, hold se toho tu moc nedělo, což mi připomíná následující debatu z chatu, kam se za mnou Glad přišla podívat, aby mi pomohla nahnat hodiny v naší místnosti o VK :

Glad : Heleď, pokoušela jsem se napsat příspěvek na blog, ale nějak jsem si nemohla vzpomenout na to, co jsme dělaly... XDDD Ležení na posteli, v pyžamu a u notebooku se mi tam moc pěkně nevyjímalo...XDDD

Já : Mno...ale nic jinýho jsme bohužel nedělaly (>_<), leda by sis něco vymyslela XD

Glad : Lol, a co jako? XDDD Že jsme si vyjely na projížďku na kole do Mostu, zašly do cukrárny, navštívily tvoji starší (neexistující) vdanou sestru a pohrály s tvými neteřemi? XDDDDDDD

Já : Mno, mě napadl spíš útok mimozemšťanů, úprk před vládními agenty a boj s japonskou mafií XD

Glad : Lol...XDDDDDDDDDDD Naše myšlení je opravdu podobné... Ty jsi šílená a já domácky založená.. Ha ha ha ha...XDDD

Já : Ne, já mám pud sebezáchovy a ty máš ráda horory XD

Glad : Hmm, a nemá to být spíš obráceně?

Já : Ne...neteře jsou horor...obzvláště pokud si s nimi mám hrát XD

Glad : XDDD Fajn, ty si utíkej před yakuzou a já se budu raději věnovat dětem... XDDD

Já : Yakuzo! Pojď na mou hruď! XD

(btw, že bychom si už rozdělily role v našem budoucím společném životě? XD)

A to je vše přátelé! Tedy pokud se mi náhodou něco nevybaví... XD

pátek 7. března 2008

Perex

Už dlouhou dobu mě štvala délka mých příspěvků a počet obrázků a videí, které se mi zobrazují na úvodní stánce, protože to občas nabíhá pekelně dlouho (a to nechci ani pomyslet na ty, kteří trpí pod krutovládou modemu!). Přemýšlela jsem, jak to udělat a opět jsem si stýskala nad Livejournalem, kde taková možnost zkracování příspěvků je. Naštěstí jsem vyhrabala návod, v němž se popisuje, jak si podobnou vymoženost zřídit i na zde, na Blogspotu. Sice lze navolit jen jedno jediné nastavení pro všechny příspěvky a ještě k tomu trochu stupidní, ale lepší něco než nic.

Ode dneška se bude na hlavní stránce zobrazovat jen jakýsi úvod, pod nímž (bohužel trochu nenápadně a jinak než bych chtěla) bude odkaz "Chcete vědět víc?" (nezapomenutelná hláška z Hvězdné pěchoty). Kliknete-li na něj, zobrazí se vám celý příspěvek.

úterý 4. března 2008

Léčba závisláka?

Tak fajn...oznamuji, že jsem oficiálně na****á na firmu, která nám zprostředkovává net. Asi před měsícem se nám to stalo poprvé - zničehonic (zase) přestal jít net, takže tam papík musel volat. Tenkrát jsme se to dozvěděli poprvé. Nešlo nám to, jelikož nás automaticky zablokoval jejich server, protože jsme prý rozesílali spam ve velkém. A to byl teprve začátek...




Fotr tedy hned naklusal ke mě a přiznávám, že to byla moje vina (i když…vzhledem k následujícím událostem…). Na vedlejším PC jsem nebyla už rok a tak jsem k sobě nainstalovala jen ty ochranné programy, které jsem odtamtud znala. Jenže za dobu mé nepřítomnosti se jich pár vystřídalo za lepší. Navíc jsem měla poťapanou firewall bránu. Notebook jsem zdědila po matce a ještě teď nemám ani šajna na co některé programy jsou, takže se v nich nehrabu. Jeden se ale tvářil jako firewall, tak jsem tenhle problém dál neřešila. Ona to ale firewall brána nebyla a já byla odkázána jen na Window(n)s *no cement*

Dobře tedy, moje PC bylo vyčištěno, žádný sajrajt v něm nebyl, Kerio mi zase blokuje všechno, co by mělo i nemělo a život jde dál.

Ve čtvrtek nás blokli znovu. To už jsem trošku začala zuřit. Fotřík zase naběhl ke mě a nainstaloval mi tam další programy. Jak ale říkám, měla jsem tam čisto a nic nového se nenašlo. Tehdy začala první přednáška o tom, že za to určitě může moje ICQ a torrent.

Fotřík tam v pátek zavolal a v pondělí (ach, ty víkendy...), když jsem přišla ze školy, jsem v baráku potkala toho týpka, co to spravuje či co. Řekl mi, že v baráku to funguje, ale my jsme zase blokovaní, ať si to tedy vyčistíme, že nás odblokuje. Projela jsem své PC a opět totální čisto.

Otec přišel z práce, slušně řečeno naštvaný, jelikož jsem mu tu novinku raději hned volala. A zase spustil, že za to můžou moje programy. To už jsem vážně kvetla. Týpek, který tráví 98% svého času na netu prohlížením porno stránek, mě bude obviňovat z toho, že na své programy, o nichž ví akorát informace ala jedna-paní-povídala, chytám kdejaký sajrajt!!!!! Samozřejmě mě donutil projet všechny ty programy znovu, i když jsem to dávno udělala. Fakt, že nic nenašly ho zřejmě nepřesvědčil. Rozhodně tedy nesedl ke svému PC, aby to projel i tam x_X

V jednu v noci nás opět odpojili...Dnes v noci čekám to samé. Fotřík mi dnes odpoledne narval do PC další anti-spyware a nechal mi projet další antivirák (ten jsem naštěstí mohla s jeho laskavým dovolením zase odinstalovat), díky čemuž už tu mám pět nebo šest těhle programů. Ani ty nové zase nic nenašly... Úspěch ale byl, že to všechno dnes nainstaloval a projel i na svém PC, kde se ovšem jen tak pro informaci taky nenašlo nic nového.

Buď se k nám dostal nějaký super-super-dobrý hráč na schovku nebo je chyba na straně zprostředkovatele. Tohle už prostě není možné...

Móda, hudba vs. životní styl

Jedna dnešní příhoda (díky mému drahému netu se spožděním - z 28.2.) mě konečně dokopala k tomu, abych sepsala jedno zamyšlení se nad problémem, s nímž se v poslední době často setkávám.

Dneska k nám do místnosti Visual Kei přišla jedna dívčina, napsala něco ve smyslu: "Vy dvě tedy jako Visual Kei nevypadáte. Nechápu proč tu děláte správce," a pak hned odešla.




Schválně jsem koukla k ní na profil. Přestože se ona sama k VK hlásila, vypadala zcela obyčejně...v Japonsku by ji jistě přiřadili k tzv. kogals, což jsou vždy módně oblečené dívky, které si potrpí na dobrý vzhled. U nás jim říkáme Barbie bez růžové. Zbytek fotek v jejím profilu se týkal skupiny Cinema Bizzare.

A bylo jasno, ani jsem nemusela koukat na věk (jen tak mimimochodem 13 let). Prozatím jsem tyhle prudiče vždycky nechala být, ale dneska jsem byla v ráži a ona se objevila v blbou chvíli. Napsala jsem jí tedy vzkaz a pak už to jelo :

Já : Buď té lásky a už se ve VK neukazuj, ano? Takové, co o tom nic neví a přijdou akorát buzerovat, tam fakt mít nemusíme ;)

X : hele tak ja o visual kei vím docela hodně ale vy dvě nejste ani ostříhany na vk a vubec lidi co nemají nic společnyho s vk do místnosti taky nepatřej tak papa

Já : VK je hudební styl, ne módní styl, tak si zařaď zpětný chod (jen poznámka - jsme v sekci Hudba a na hudební skupiny se také soustředíme)

X : hm ale k hudbě patří styl

Já : hudba, móda a spol. má životní styl odrážet, nikoliv utvářet, ale na to jednou přijdeš sama...a nebo budeš navždy jen ovcí. Navíc, poslouchám 5 stylů hudby, to se mám naklonovat? XD

X : di do piči ty jedna hnusna děvko vole nikdo tě nechce pač seš hnusna jak svině mno a potom kecej vole mja byt tam tak ti držku rozbiju (všímáte si její schopnosti argumentovat, když se dostane do úzkých? XDD)

Já : Došly argumenty? XDDDD

X : ne nedošly ale tahni si do piče

Já : já si tam klidně potáhnu, spokojená sama se sebou a přesvědčená o tvé nezmezné stupiditě. Sayonara

Ehm...Chudinka, až jednou zjistí, že VK není z Německa ale z Japonska, zhroutí se jí život XDDD Proti CB nic nemám. Vlastně mi jich je občas líto, když vidím, jak mizerné mají fanoušky ^^;;

To jsem ale odběhla.

To hlavní, o čem tu teď chci psát je neschopnost mnoha lidí vidět rozdíl mezi určitým stylem či směrem (hudebním, módním...) a životním stylem. Ony jednotlivé, přesně dané směry, na něž narazíme kdekoliv, mají určité hranice, jsou univerzální, obecné. Něco, čím se vyznačuje skupina, nikoliv jednotlivec. Většinou se soustředí jen jasně danou oblast, do ostatních se dostává až druhotně. U Visual Kei jde hlavně o hudbu, druhotná je móda, Lolita je zase čistě módní směr.

Životní styl je na druhou stranu zcela individuální záležitost, která v sobě nese všechno od oblékání, hudby, postoje k životu, světu, až po chování. V životním stylu se dokáží skloubit na první pohled nesučitelné směry. Většina lidí nezůstane jen u jedné věci. Hledáme a když najdeme, vezmeme si z daného to, co nám sedí, a zbytek pošleme k čertu. Je to vlastně jakási skládačka, kterou když si vaše okolí složí, dostane relativně ucelenou představu o tom, co jste zač.

Většina lidí si však myslí, že když se jim zalíbí jeden směr, musí mu podřídit všechno. Skvělou ukázkou toho je Emo (myslím, že tenhle směr trhnul rekord v pravidlech), teď už i VK. V lolitě to rovněž není nic nového. Mezi většinou dívek (a chlapců) panuje ten názor, že když se chce někdo jako lolita oblékat, musí být roztomilý, sladký, musí být mravní, cnostný, poslouchat nejlépe klasiku, číst klasickou literaturu, milovat tradiční kulturu.

Já sama poslouchám VK, metal, občas pop a to vše občas promixuji klasikou nebo něčím, co mě zrovna zaujme. Kdybych měla na šatník, jaký by se mi skutečně líbil, byla by to kombinace lolity, VK, fetiše a gothu. Takže kdybych to měla dodržovat, musela bych se naklonovat a to by tenhle svět nesnesl. Navíc se tím také vysvětluje časté střídání stylů u generace náctiletých (a někdy i mnohem starších). Chvíli tady, chvíli tam a dřív než si všimnou, stejně si vše přizpůsobí svému, přestože se s vámi pak budou do krve hádat, že tomu tak není.

Ale vysvětlujte lidem něco...